Olomoucká „plecharéna“ patří mezi nejstarší zimní stadiony v tuzemsku. Licenční podmínky pro Extraligu splňuje jen s přivřeným okem. Oproti modernějším arénám má celou řadu nedostatků, avšak co se týče atmosféry, ta je jedna z nejlepších.

Je ostuda, že druhé největší město České republiky nemá ryze fotbalový stánek. Tamní Zbrojovka už více než dvacet let hrává své domácí zápasy na Městském stadionu Srbská. Aby bylo jasno, bývalý atletický, plochodrážní, dostihový a spartakiádní stadion rozhodně není ve stavu dezolátním, nicméně na hrací plochu z některých míst nevidíte vůbec, nebo si minimálně musíte pořídit dalekohled. Srbská prostě primárně k fotbalu postavena nebyla.

Tak útulný fotbalový stánek na jižní Moravě závidí nejeden prvoligový klub. Na širších stranách hřiště stojí naproti sobě tribuny k sezení, za brankami tribuny ke stání. Celková kapacita činí zhruba 7 tisíc míst. Kde že tento stadion vlastně je? V Drnovicích. Ano, slyšíte správně. V malinké obci s necelými dvěma a půl tisíci obyvateli.

Psal se 30. květen roku 2015. Na toto datum ostravský sportovní fanoušek jen tak nezapomene. Fotbalisté Baníku se chystali na poslední utkání sezony, hostili pražskou Duklu. Nebyl to zápas, který měl rozhodnout o titulu, evropských pohárech nebo sestupu. Po sportovní stránce vlastně vůbec nic neřešil, přesto se zapsal do kronik ostravského sportu,

Petr Přendík je nejen kronikářem městského obvodu Ostrava-Jih, ale také velkým sportovním fanouškem. V jeho kanceláři je možné najít sbírku černobílých fotek, na kterých je několikrát zachycen i Městský stadion v Ostravě-Vítkovicích. Sám historii tohoto stánku pečlivě mapoval.

Vstupní brány jedné z největších ostravských dominant se otevřely 1. října roku 1985. Tehdejší Palác kultury a sportu dodnes slouží jako multifunkční aréna, ve které vystupovala celá řada českých i zahraničních umělců, sportovců nebo muzikantů. Prvopočátky jejího vzniku popsal v obsáhlém rozhovoru kronikář městského obvodu Ostrava-Jih Petr Přendík.

Možná ani sám renomovaný architekt Vladimír Dedeček, jenž v 70. letech minulého století přispěchal s návrhem víceúčelové haly v Ostravě, netušil, že tehdejším Palácem kultury a sportu (dnes Ostravar Aréna) předstihne dobu minimálně o parník. Ostrava je i po více než pětatřiceti letech na svou halu pyšná.

Milan Baroš, druhý nejlepší střelec historie české fotbalové reprezentace, se po této sezoně zřejmě rozloučí se svou bohatou kariérou, ve které se zapsal nejen do kronik českého fotbalu, ale speciálně do historie Baníku Ostrava nesmazatelným písmem. S reprezentační jednadvacítkou vyhrál evropský šampionát, s Liverpoolem ovládl Ligu mistrů a anglický Ligový pohár. V Portsmouthu zvedl nad hlavu slavný FA Cup, ve Francii slavil s Lyonem „double“ a podobný počin se mu povedl také v Galatasarayi Istanbul. Na Mistrovství Evropy 2004 vyhrál kopačku pro nejlepšího střelce turnaje a s Mladou Boleslaví získal Český pohár. Vždy ho to však táhlo zpět do klubu, který jej uvedl do vrcholového fotbalu. Do Baníku Ostrava. Tam se třikrát vrátil a svou skvostnou kariéru tam také brzy ukončí.

Evropský šampionát ve fotbale byl před pár dny odložen na léto 2021. Důvod je zcela zřejmý a pochopitelný. Řádění koronavirové pandemie prostě a jednoduše nedovoluje odehrát očekávané kontinentální mistrovství v tradičním sudém roce. Euro sice bude mít ve svém názvu stále rok 2020, ovšem fotbalový fanoušek si bude muset na velkou porci mezinárodních zápasů ještě necelých patnáct měsíců počkat. Šance českého týmu na dobré umístění ale s přibývajícím časem stoupají.

Koronavirová pandemie zasáhla Evropu ve větší míře, než si kdokoliv z nás uměl ještě před pár týdny představit. Napříč celým kontinentem se ruší sportovní, náboženské a kulturní akce, u kterých se dalo čekat, že je navštíví stovky až tisíce lidí.