Vytisknout tuto stránku
ne., 12. březen 2017 12:28

„Vybudovat měsíčník není zas taková dřina," říká Robert Čásenský

Robert Čásenský Robert Čásenský Zdroj: Tomáš Vojkovský
Začínal jako redaktor u Českého deníku, pokračoval přes již neexistující noviny Telegraf, Lidové noviny a nakonec zakotvil v Mladé frontě Dnes, kde od roku 2006 vzal místo šéfredaktora. Po změně majitele mediálního domu MAFRA deník opustíl a založil vlastní měsíčník Reportér. Robert Čásenský obětoval novinařině celý svůj život a jde vidět, že svou práci dělá opravdu dobře. 

Jaké bylo budování redakce tak říkajíc „od píky“?

Fyzicky jsem to dělal sám, byť ve spolupráci s týmem Reportéra. Musí se vytvořit plán, s grafiky vytvořit maketu časopisu, sehnat prostory a vybudovat zázemí, vymyslet financování, techniku atd. Ale není to nic těžkého. S technickou částí mi navíc pomáhal kolega Jaromír Šimek, který dělal manažera redakce MF Dnes a odešel pomáhat nám.

Nápad jste původně vymyslel sám nebo někdo přiložil ruku k dílu?

Když jsem dělal v novinách, tak jsem občas tajně snil o takovémhle časopisu. Zhruba měsíc před koupí Mafry Andrejem Babišem byl u mě na návštěvě editor Michal Musil. Seděli jsme na balkoně a já mu asi dvě hodiny povídal, jak bych si to představoval. On se na mě podíval a řekl, že to nezní jako úplná debilita. Takže jsem pochopil, že to bere vážně a od té doby se na tom taky podílí.

Podle čeho jste si sestavoval tým redakce?

Podle toho, jak jsem je znal, a aby se k sobě dobře hodili. Na investigativní žurnalistiku tam mám Jardu Kmentu, na reportáže a rozhovory Tomáše Poláčka, na byznys Jirku Štického. Někoho kdo se vyzná v zahraničním reportování a má dobré zdroje v okolních zemích, což je Adéla Dražanová. Pak asi dva nejlepší grafici, které jsem v té době znal, což jsou Petr Hořejší a Lukáš Honzák. Zároveň tak, aby se ti lidé navzájem respektovali a dobře fungovali.

Proč jste u Reportéra zvolil měsíční periodicitu?

To má dvě logická vysvětlení. Obsah a možnosti. Přišlo mi hezké, kdyby v češtině vycházel i nějaký důkladně dělaný časopis, jelikož jsem nadšený čtenář The Atlantic a New Yorkeru. Čímž nechci říct, že by Reportér byl někdy na úrovni New Yorkeru, jelikož mají sto let náskok, je to v přeci jen trochu jiné zemi a jazykovém prostředí a tyhle věci. Ale pokud chce člověk vydávat texty, které jsou důkladné a pořádné, tak na to potřebuje nějakou dobu. Druhým důvodem je čas. Těžko by si lidé četli něco takového každý týden. A abych mohl dělat týdeník takového charakteru, potřeboval bych alespoň čtyři krát více lidí, které bych neměl z čeho zaplatit, protože nevěřím, že bychom utržili čtyřikrát víc na inzerci, prodeji a tak dál. Takže měsíčník byl výsledek víceméně chladného kalkulování.

Externisty vybíráte Vy sám nebo kolektivně celá redakce?

Jak kdy. Někteří naši externisté jsou lidé, které známe sto let a kteří jsou ve svém oboru opravdu dobří. Občas se nám ozve někdo s dobrým tématem, jako třeba teď nedávno. Jedna slečna, píšící pro nějaké finanční stránky, mě kontaktovala, že by chtěla napsat příběh jednoho muže. Poslala nám první verzi, my jí to s pár připomínkami vrátili, tak poslala druhou a Michal Musil to s ní dodělal. Článek vyšel a mezitím nám poslala ještě dva nápady. Takže pokud vidíte, že ten člověk má dobré téma, tak to není problém.

Jaké jste měl s Reportérem vyhlídky po prvním roce fungování?

Pořád stejné jako teď. Můj bývalý kolega Petr Orálek říkal, že je to buď úplné šílenství nebo geniální nápad. Ale po prvním roce jsem si myslel, že to bylo šílenství na 80%, teď už asi jen 50 nebo 45%. Každopádně se to zlepšuje. Pokud to půjde takhle dál,  tak pán bůh za to zaplať.

Za rok 2015 končil Reportér ve ztrátě necelých 5,5 milionu. Vy sám jste řekl, že číslo je o něco lepší, než jste čekal. Jaké jsou vyhlídky nyní?

Loňský rok jsme skončili někde kolem mínus tří milionů. Teď proběhlo pár úprav fungování a sám jsem říkal, že to za každou cenu musí být nad nulou, aby to mělo nějaké pozitivní směřování. Pokud se teda najde něco obsahového, do čeho by bylo dobré investovat, tak to uděláme, ale samozřejmě bych byl rád za plusové cifry.

V osmnáctém čísle se objevila anketa ohledně potencionálních kandidátů na prezidenta, vydržela ale jen čtyři měsíce. Proč jste od tématu upustil?

Víceméně nám začaly chodit pořád ty samé odpovědi. Řekli jsme si, že dáme pauzu a třeba se k tomu vrátíme před létem 2017. Bude to zajímavější, protože budou známější kandidáti, například teď už o jednom víme.

Do dvanáctého čísla se Babiš objevoval v magazínu sporadicky. Sem tam nějaká reportáž nebo glosa. A právě ve dvanáctém čísle přišla reportáž Janka Kroupy o policejních kontaktech s Andrejem Babišem a od té doby se investigativní reportáže o tomto člověku začaly násobit.

Na začátku jsem si sám ordinoval dietu o tom, že se nebudeme Babišem příliš zaobírat, protože jednak já a zbytek naší redakce odešel z jeho novin a já nechtěl vypadat nějak postiženě, tím, že myslím jen na Andreje Babiše. Možná jsme si nějak uměle dali určitou překážku a od té doby se snažíme tím nebýt nějak postižení. Každopádně glosy a názory se objevovaly i v předchozích číslech. Je to přeci jen nejvýraznější politická figura téhle země. Ale rozhodně bych nechtěl, aby v každém čísle byly třeba tři velké články o Babišovi, protože by to čtenáře přestalo bavit. Představte si, že si každý týden jdete koupit Respekt a pořád se tam bude psát o Miloši Zemanovi. Chvilku bych to vydržel, ale pak by mi asi došla trpělivost. Vyměnil bych Respekt za nějaké recepty a vařil bych si klobásu.

Andrej Babiš je svým způsobem nejvlivnějším člověkem u nás a také velmi diskutabilním tématem. Jaký je Váš názor na celkový rozsah jeho vlivu a moci?

Přijde mi legrační, že člověk, který se u nás přímo podílel na formování podnikatelsko-politického prostředí devadesátých a nultých let na tohle všechno zapomněl a rozhodl se, že věci, u kterých sám před tímhle svítil, dramaticky změní. Ale na druhou stranu to asi dělá dobře, protože mu to stále věří velká spousta voličů.

Šel podle Vás Babiš přímo po Mafře?

Myslím si, že původně ne. Do poslední chvíle se fakt jednalo jak s Ringierem, tak s Mafrou, ale u Mafry převážilo to, že mu úspěšně vysvětlili větší budoucnost, co se týče webu díky idnesu. Ten je přeci jen v lepším stavu než blesk.cz. Navíc bylo podle mě velké lákadlo provozování nějaké politické žurnalistiky, nejenom bulváru.

Má choutky ovládnout další mediální dům?

Myslím si, že by měl. Ačkoliv, jak ovládnout? Teď už je přece všechno ve svěřeneckém fondu, takže s tím Babiš nemá nic společného. Každopádně by se to asi nestalo před volbami, protože by to moc nepomohlo. Otázkou taky je, jestli bude něco na prodej.

Největší šok přišel patrně v červnu 2013. Jaká byla Vaše první reakce nebo myšlenka?

26. červen 2013 byl hezký den. Všichni čekali, že Andrej Babiš koupí Ringier. Ostatně já byl ten, který zprávu o vyjednávání Babiše a Ringiera přinesl mým tehdejším německým vydavatelům. Ale zas tak velký šok to nebyl. Našly se nějaké signály, které říkaly, že s Babišem jednají i naši vlastníci. Já se vždy uchlácholil tím, že by nás přece naši Němci neprodali. Doma to ale probrané bylo. Nechtěl jsem tam pracovat, pokud by to vlastnil Babiš nebo jiný oligarcha. Když nám to předseda představenstva Mafry oznámil, tak jsem požádal svého ředitele o ukončení smlouvy. Což se samozřejmě muselo nahlásit novému nabyvateli. Se zástupci jsme se dohodli, že to zbytku redakce neřekneme. Důvod byl z mého pohledu docela jednoduchý. Pokud by se lidi dozvěděli, že odejdu, tak se jich třeba třicet sebere a taky podá výpověď. To by noviny poškodilo a hlavně by to ty lidi dostalo do svízelné situace, protože by pak nevěděli, kde sehnat práci a podobně. Dalším krokem bylo zkrácení konkurenční doložky. Ve smlouvě jsem sice měl, že po odchodu mi budou rok posílat plat, ale nesmím se angažovat v žádných médiích u nás, na Slovensku nebo v Evropské unii. Na tom jsme se naštěstí dohodli.

Stýská se Vám po Mladé frontě?

Nestýská a ani bych se nevrátil. Tohle mi přijde užitečnější a zajímavější práce. A že mě ta bývalá hodně bavila.

V roce 2009 jste byl jedním z hlavních iniciátorů novinářského nesouhlasu s tzv. Náhubkovým zákonem. V čem jste viděl největší ohrožení svobodné žurnalistiky?

Jestli si to dobře pamatuji, tak byl problematický především v tom, že zakazoval publikaci materiálů z policejních dokumentů. Později se to zmírnilo vsunutím „gumového,“ což byla užitečná zmínka o veřejném zájmu. Později jsme třeba publikovali odposlechy Béma s Janouškem, což byly materiály získané v utajovaném režimu. Podle Náhubkového zákona by se zveřejňovat neměly, ale my to udělali. Byli jsme přesvědčeni, že u soudu ustojíme to, že se jednalo o veřejný zájem. Nakonec to ale nikdo nežaloval a nestíhal, takže se to dokazovat nemuselo. Podobné je to dnes, když od letošního roku platí pro právnické osoby trestný čin pomluvy. To se dá poměrně snadno zneužít k šikaně. Kdyby vás někdo žaloval v občansko-právním sporu a jednalo se o nesmyslné žaloby, které by tak soud uznal, tak je vám dotyčný povinen uhradit třeba náklady na právní zastupování. Pokud na vás někdo podá trestní oznámení, tak vás stíhá policie, žádné náklady na právníka vám nikdo neuhradí a může to obtěžovat časově, finančně apod. Což považuji za nebezpečné.

Jak podle Vás dopadnou letošní parlamentní volby?

Žádné volby za posledních několik let nedopadly tak, jak to vypadalo půl roku před nimi. Samozřejmě by to mohlo skončit tak, že ve vládní koalici bude Andrej Babiš s Tomiem Okamurou, což je zoufalá představa anebo se může stát opravdu lecos. Volby jsou daleko, dynamika volebních kampaní v posledních letech se výrazně zrychluje. Já jsem psychicky připraven na to, že za rok budeme mít prezidenta Zemana a premiéra Babiše. Pak už vás to může překvapit jen k lepšímu. Moje výhoda proti Babišovi je dvacet let věku. On teda na rozdíl ode mě nepije a nekouří, ale mám poměrně slušnou pravděpodobnost, že se dožiji doby bez Andreje Babiše. Bez Miloše Zemana to bude ještě delší.

Myslíte, že se proti Miloši Zemanovi najde dostatečně silný kandidát?

Tak třeba když teď vidím, co předvádí Michal Horáček, tak nějak si nejsem jistý, jestli bych chtěl mít za prezidenta právě jeho. Představte si situaci, kdy Andrej Babiš významně vyhraje parlamentní volby. Myslím, že kandidáti na prezidenta musí být definitivně oznámeni nějak pondělí nebo úterý po parlamentních volbách. A teď si představte, že by si Babiš řekl, že je to dobrý, že mu to Zemanovi voliči nějak naházeli a v pondělí po volbách řekne Martin Stropnický to, jak má fantastický výsledek v Praze, lidi mu důvěřují. Nebude potřebovat sbírat podpisy, jelikož mu své hlasy dají senátoři a poslanci, nebude potřebovat nějakou extra kampaň, protože jeho obličej znají všichni. Pokud budou debaty se Zemanem, tak to dovede zahrát docela dobře. Je to přeci herec. Hlavně za sebou bude mít podporu největší politické síly v zemi. Ale stát se může lecos. Ale jak říkám, je lepší na to být psychicky připraven a pak může být vše jen příjemné překvapení.

Zobrazeno 2519 krát
Naposledy upraveno: st., 15. březen 2017 17:29
Michal Bajnok

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste