Vytisknout tuto stránku
čt., 27. duben 2017 07:06

Rekonstrukce města Břidličná a její financování

Samostatný projekt - politická specializace/TV žurnalistika. 

 

Realizace Rekonstrukce města Břidličná a její financování / https://www.youtube.com/watch?v=aOA4brUoFfI&feature=youtu.be

1. Cíl práce

            Cílem samostatného projektu by mělo být předvedení dovedností, které student získal během svého bakalářského studia. Během svého studia žurnalistiky jsem absolvovala několik předmětů věnujících se audiovizuální technice. Ve druhém ročníku to byly předměty Audiovizuální technika, Praktikum TV žurnalistiky a Workshop TV žurnalistiky. Všechny vyučované Mgr. Jiřím Vrbou. Co se politické specializace týče, v prvním ročníku jsem absolvovala předmět Základy politologie, ve druhém EU: struktura, politika, procesy, Politický a stranický systém ČR, a ve třetím ročníku předmět Žurnalistická specializace – politická. Všechny vyučovány Mgr. et Mgr. Karlem Páralem.

            Tématem této práce je rekonstrukce města Břidličná, které se nachází v Moravskoslezském kraji, a financování těchto oprav. V této práci se pokusím ukázat změny, kterými město prošlo v minulých letech, jaké změny chystá do budoucna a jak byly tyto opravy financovány. Tato práce má za cíl poukázat na schopnost vedení města využívat finanční zdroje jak z městského rozpočtu, tak z dotací Evropské unie. Zároveň i to, že pro Břidličnou je získání dotací nelehká věc.

            Budu se hlavně zabývat městským krytým bazénem, který prošel nejvíce změnami, dále také kamerovým systémem, Společenským domem a Mateřskou školou Břidličná. Hlavním důvodem pro toto téma je fakt, že Břidličná je mým bydlištěm a změn si sama všímám a vnímám je jako pozitivní. Především si myslím, že se jich mnoho událo v posledních letech a dříve tomu tak nebylo. Dalším důvodem je to, že město není příliš velké a i díky tomu se znám s jeho vedením a nebude tak složité získat s nimi rozhovory.

            Ke splnění cíle mi pomohou právě rozhovory se členy vedení města, především se starostou města Břidličná. Tito lidé mají o činnosti města nejvíce informací a pomohou mi tak přiblížit, co vše se změnilo a jak. Tyto rozhovory budou doplněny o záběry z opravených míst a města jako takového.

            Výsledkem práce by měla být krátká reportáž, která poukáže na všechny změny a fakt, že se vedení o město zajímá a snaží se ho udržovat, popřípadě modernizovat. Částečně bude mít reportáž i propagační nádech, jelikož tyto pozitivní změny mohou nalákat turisty, především na návštěvu krytého bazénu.

2. Zdůvodnění volby tématu

            O městě Břidličná jsem chtěla točit už od začátku. Chtěla jsem se mu věnovat z historického hlediska a natočit o něm krátkou reportáž, ve které bych celé město představila. Jelikož jsem si však zvolila politickou specializaci, odvíjela se od toho i má volba tématu samostatného projektu, který jsem musela částečně poupravit. Televizní specializaci jsem si potom zvolila proto, že mě natáčení a stříhání bavilo, a myslím si, že zkušenosti a dovednosti, které jsem se díky televiznímu workshopu naučila, jsou praktické a užitečné.

            Konkrétní téma rekonstrukce Břidličné jsem zvolila proto, že mi přijde aktuální, pokud se jedná například o financování oprav, a i když jsou evropské dotace častým tématem, ať už zpravodajských televizních relací či novinových článků, pozornost je většinou dávána větším městům a jejich památkám, nebo opravám silnic a dálnic. Chci tedy upozornit na to, že se velké změny dějí i v malých městech a činit o nich rozhodnutí není vždy jednoduché.

            Toto téma jsem také zvolila proto, že jsem během své letní praxe v Bruntálském a krnovském deníku psala hlavně o tomto městě, ze kterého pocházím, a kromě změn, o kterých jsem věděla a mohla jsem si jich všimnout sama (např. zateplení budov), jsem se během léta dozvěděla i další novinky, které město zavádělo nebo plánovalo zavést. Jednalo se především o rekonstrukci bazénu, který byl přes léto uzavřený, a o instalaci kamerového systému, o kterém jsem sama nic nevěděla. Právě během praxe mi bylo sděleno mnoho užitečných informací, které budu moci využít při zpracovávání tohoto tématu. Další věcí, která mi velmi pomůže, jsou konexe, které mám s vedením města. Jelikož mám v zastupitelstvu města člena rodiny, nebude těžké sehnat kontakty na zbytek vedení města či se zeptat na potřebné informace.

            Město jako takové není příliš známé a není v něm mnoho památek či jiných turisty vyhledávaných lokalit. První zmínky z roku 1320 jsou o osadě Skalka, která se rozkládala na území dnešní Břidličné. Později bylo město známé pod názvem Frýdlant nad Moravicí a přejmenováno na Břidličnou bylo v roce 1950. Město se nachází v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál. Nejvíce známou je dle mého názoru firma AL Invest, která se zaměřuje na zpracování hliníku a zaměstnává většinu obyvatel města. Další věcí, kterou se město mohlo zapsat do povědomí, je především sport – a to fotbalový a biatlonový klub. Biatlonový klub se spíše specializuje na letní biatlon a fotbalový klub TJ Kovohutě Břidličná hraje Přebor Moravskoslezského kraje. Je tedy přínosné město zmapovat a sdělit o něm veřejnosti něco více.

3. Zdroje a stav problematiky

            Jako zdroje pro zpracování tohoto tématu mi hlavně posloužily rozhovory a získané informace během mé praxe v Bruntálském a krnovském deníku, díky kterým jsem se více dozvěděla o všech změnách, které se ve městě udály. Během své praxe jsem psala články o krytém bazéně a novém bezpečnostním kamerovém systému, který byl v Břidličné nainstalován. Díky těmto článkům jsem se během prázdnin sešla se starostou a místostarostkou Břidličné, kteří mi o problematice předali více informací a rádi si o něm se mnou popovídali. Vzhledem k tomu, že se jedná o malé město a s vedením se osobně znám, bylo jednodušší navázat s nimi kontakt a získat vše potřebné.

            Co se týče financování oprav, vycházela jsem především z rozklikávacího městského rozpočtu na stránkách města http://mu-bridlicna.cz, kde je velmi podrobně popsáno, do čeho město investuje. Informace o evropských dotacích jsem poté nalezla na stránkách http://strukturalni-fondy.cz, kde je popsáno, jak o dotaci zažádat a co vše musí žadatel splňovat pro její získání a udržení. Jelikož se znám i s některými členy zastupitelstva města a často si s nimi o této problematice povídám, vycházela jsem i z osobních zkušeností těchto lidí.

            Evropskými dotacemi se, jak už bylo zmíněno, média zabývají poněkud často. Za zmínku stojí reportáže ČT. Ty však většinou upozorňují na špatné čerpání státu celkově nebo na čerpání větších územních celků (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1943324-olomoucko-uz-vi-kam-posle-375-milionu-korun-opravi-za-ne-zdejsi-pamatky). Malým městům a jejich snaze o udržení se v chodu a zároveň zlepšení podmínek pro obyvatele a financování těchto kroků se média často nevěnují. Popřípadě se jim věnují regionální deníky a to vždy v menší míře, nebo samotné internetové stránky měst, které zveřejňují aktuality o tom, co plánují opravovat, či opravili, a kam budou směřovat jejich investice do budoucna.

            I když mi tyto zdroje informací pomohly se zorientovat v tomto tématu, nechtěla jsem projekt koncipovat jako mé vyprávění o městě, ale spíše se řídit tím, co mi řeknou lidé z vedení města, kteří o problematice vědí více a zapojují se do rozhodování o změnách ve městě. Nejvíce užitečné pro mě tedy budou rozhovory s nimi a jejich poznatky a připomínky. Zároveň nemám příliš ráda velkou míru připravenosti tématu, jelikož mi potom připadá, že redaktor už dopředu ví vše, co je potřeba vědět, a neptá se tak svých respondentů na otázky, které by mohly veřejnost zajímat. Zároveň redaktor rozhovor vede určitým směrem a může se tak stát, že se nedozví velmi zajímavé připomínky, které by jinak respondenti ve své výpovědi zahrnuli. Myslím si tedy, že obecná znalost problému je pro práci nejen výhodná, ale i nutná, avšak příliš blízké zkoumání konkrétních problémů by mělo vycházet až z rozhovorů s jednotlivými aktéry v reportáži.

4. Ideový plán

            Mým plánem už od počátku bylo natočit reportáž o městě Břidličná. Musela jsem se tedy pouze rozhodovat o tom, jaké konkrétnější téma bude reportáž obsahovat. Právě téma, které jsem zvolila, mi připadá jako nejvíce spadající pod politickou specializaci a zároveň poukáže na změny ve městě, což byl můj cíl. V televizním vysílání by se nejspíše tato reportáž objevila v podobném pořadu jako je Z metropole od České televize, avšak například se zaměřením na určité regiony, jelikož není čistě objektivní a zároveň město představuje.  

            Plánuji klasickou reportáž, která se především opírá o rozhovory s vedením města, které jsou doplněny o záběry z míst, o nichž respondenti mluví. Informování o změnách formou rozhovorů mi přijde zajímavější než pouhé mluvení o tématu jako takovém a zároveň reportáž obzvláštní. Nechci reportáž příliš překombinovávat, jelikož jejím hlavním cílem je informovat o dění ve městě a složitější záběry a zpracování by mohly diváka rušit.

            Co se týče rozhovorů, budu se především zaměřovat na faktické otázky ohledně změn, kterými město prošlo. Zastupitele Jana Opatrného, který se nejvíce podílel na opravách krytého bazénu, se budu především ptát, k jakým změnám došlo, kdy se bazén opravoval, kolik vše stálo a jestli se museli potýkat s nějakými problémy. Na podobné otázky se zeptám i starosty města Miroslava Kladníčka, od kterého zároveň získám i informace o dalších opravách, které se v nedávné době udály, popřípadě které město plánuje. Budu se zajímat i o překážky, kterým město musí čelit při realizaci svých projektů, a jaké názory na změny ve městě mají jeho obyvatelé. Sám starosta města se velmi angažuje v rekonstrukci města, a proto jsem jej požádala, jestli by o některých tématech mluvil i déle, jelikož by zmínil aspekty, na které by se mě samotnou nenapadlo zeptat.

            V reportáži bude kladen důraz především na snahu město udržovat v chodu a zvelebit ho i pro návštěvníky – právě proto dostane největší prostor krytý bazén, který turisty láká nejvíce.

5. Postup práce

            Nejdříve jsem kontaktovala vedení města, se kterým jsem si domluvila rozhovory. Zároveň mi Jan Opatrný dovolil vstup do krytého bazénu, kde jsem si mohla natočit, jak vypadá a co nového návštěvníkům nabízí. Jelikož sama kameru nevlastním, celá reportáž byla natočena na kameru SONY, kterou je možné si zapůjčit na katedře žurnalistiky. Natáčení probíhalo ve městě Břidličná, které je od Olomouce vzdálené asi 50km, a proto jsem natáčela během dvou víkendů, kdy jsem měla možnost z Olomouce i s kamerou a mikrofonem odjet.

            První natáčecí den jsem se nejdříve sešla se zastupitelem města Janem Opatrným, se kterým jsem v první řadě udělala rozhovor na téma krytého bazénu a jeho změn. S natáčením rozhovoru mi pomáhal můj otec Roman Krč, který držel kameru. Následně jsem natočila vnitřní prostory bazénu. Kromě samotného bazénu jsem natáčela i v prostorách saun či šaten. Zde se vyskytly první problémy. Jelikož teplota v prostorách bazénu byla okolo třiceti stupňů celsia, zatímco venkovní teplota se pohybovala okolo deseti stupňů, museli jsme dlouho čekat na to, než si kamera navykne na novou teplotu a záběry budou použitelné. Zároveň bylo obtížné natáčení v prostorách saun, jelikož byly velmi tmavé a musela jsem se tedy spokojit se záběry nejblíže k východu, kde alespoň částečně dopadalo světlo z vedlejší místnosti.

             Kromě toho jsem měla možnost se podívat a natočit si i místa, kam veřejnost nesmí – tedy kotelnu a řídící místnosti, kde se filtruje a přečerpává voda, či se do ní přidává chlór. Návštěva těchto míst mi přišla jako jedna z nejpřínosnějších, jelikož jsem si nikdy dříve nedokázala představit, co vše je pro chod bazénu nutné dělat, nebo jak takováto místa vypadají. Zároveň jsem natočila i okolí bazénu. Bohužel jsme se sešli v době, kdy bazén nebyl otevřený, a tak na záběrech uvnitř areálu nejsou žádní lidé. Ovšem natáčení krytého bazénu s návštěvníky by možná bylo příliš nebezpečné a je tedy lepší, že byl objekt prázdný, i když s lidmi by záběry byly živější.

            Dále jsem natáčela místa v Břidličné, o kterých jsem věděla, že prošly změnami. Především se jednalo o budovy mateřské a základní školy, městského úřadu nebo společenského domu. Z předchozích rozhovorů, které jsem vedla s vedením města pro Bruntálský a krnovský deník, jsem věděla, na co se zaměřit. Mým dalším úkolem bylo i natočení bezpečnostních kamer, které od loňského roku přibyly v ulicích města, což mi způsobovalo jisté potíže. Kamery jsou většinou umístěny ve vysoké výšce a nejsou příliš velké. Musela jsem při jejich natáčení často přibližovat, a jelikož nevlastním stativ, záběry se často hýbaly. Samotné domýšlení dalších záběrů, které by se mohly k tématu bezpečnostních kamer hodit, bylo těžké, jelikož místo, kde se natočený materiál ukládá a mohla bych ho tedy pro reportáž použít, je na policejní stanici. Městská policie však byla v Břidličné zrušena a tato budova je tedy zavřená a nikdo tam nesídlí. Neměla jsem tak přístup natočit k tomuto tématu zajímavější záběry, což je dle mého názoru škoda. Následně jsem natočila i zahradu u MŠ Břidličná, která se nedávno celá rekonstruovala, fotbalové hřiště, městskou kotelnu nebo základní uměleckou školu. S čím jsem nepočítala, byla naprostá prázdnota města, které je živější během pracovních dnů. Většina záběrů je tak s málo lidmi nebo bez lidí, což působí poněkud chladným dojmem.  

            Největší problém nastal následujícího dne, kdy mi starosta města odřekl rozhovor, jelikož musel odjet na chalupu, a já jsem si s ním musela domluvit nový termín setkání. Jelikož jsem plánovala dotáčet místa, o kterých mi řekne něco více ve stejný den, musela jsem improvizovat a předvídat, o kterých místech bude nejspíše mluvit, nebo se na ně potom doptat, a natočit co nejvíce materiálu z co nejvíce míst. Podařilo se mi naštěstí domluvit si nový termín rozhovoru, avšak v onen den neměla čas paní místostarostka, která se nejvíce podílela na realizaci kamerového systému a mohla mi tak poskytnout nejvíce informací. Z tohoto důvodu jsem musela omezit prostor, který jsem kamerovému systému v reportáži chtěla věnovat a použila jsem pouze informace, které mi sdělil starosta města. Zároveň jsem kvůli novému termínu rozhovoru, který se konal v pondělí dopoledne, neměla nikoho, kdo by mi mohl držet kameru při natáčení rozhovoru se starostou. Tento problém jsem vyřešila postavením kamery na několik knížek a umístěním mikrofonu co nejblíže ke starostovi, který seděl za svým pracovním stolem, a celý rozhovor jsem následně vedla vsedě. Myslím si, že to bylo nejlepší možné řešení, i když byl rozhovor natáčen proti oknu a zvuk u rozhovoru také není nejkvalitnější, na čemž se podepsala i mluva starosty Břidličné.

            Jelikož jsem původně počítala s tím, že mě starosta bude informovat o změnách ve městě, které si později dotočím, změna dne, kdy se rozhovor konal, tyto plány narušil. Doufala jsem však v dostatek natočeného materiálu a rozhodla jsem se tedy namluvit potřebný komentář a jít sestříhat alespoň to, co mám, a popřípadě zjistit, co bude potřeba dotočit. Pro střih jsem zvolila program Avid Media Composer, který je možné na katedře žurnalistiky použít. Nejdříve jsem všechen natočený materiál nahrála do počítače a následně i do programu Avid Media Composer. Jelikož jsem si uvědomovala, jak důležité je, abych záběry, které jsem natočila, neztratila, ponechala jsem je raději i v kameře. Po prvních dvou dnech stříhání, kdy jsem si především prošla oba rozhovory a podle nich jsem poté sestavila scénář reportáže, jsem zjistila, že mám dostatek natočeného materiálu, avšak většina záběrů si je příliš podobná. Zároveň jsem měla natočené záběry z míst, o kterých se ani jeden z mých respondentů ve svých rozhovorech nezmiňoval, a byly tak nepoužitelné. Při natáčení jsem si navíc vůbec neuvědomila možnost zahrnutí i detailů, které jsem neměla mezi záběry skoro vůbec. Dalším problémem bylo, že většina záběrů se skládala z budov, které se opravovaly, ale neměla jsem žádné záběry zevnitř, což byla škoda především u společenského domu, který nově zavedl i restauraci, o které se starosta zmiňoval. V neposlední řadě mi chyběl i jeden rozhovor, který jsem původně plánovala udělat s místostarostkou. Nejdříve jsem si myslela, že reportáž bude dostatečně plná i za použití rozhovorů dvou, ale nakonec jsem usoudila, že tři budou lepší. Jelikož jsem však měla dostatek materiálu natočeného z nové zahrady mateřské školy a nepříliš materiálu o bezpečnostních kamerách, který, jak už jsem výše zmínila, bylo obtížné zpracovat, rozhodla jsem se pro rozhovor s ředitelkou mateřské školy.

            V dalších natáčecích dnech jsem tedy natočila rozhovor s ředitelkou mateřské školy a zároveň si opět natočila určité prvky a sekce opravené zahrady, jelikož bylo hezčí počasí a záběry tak vypadaly lépe. Ředitelka školy mě navíc upozornila i na přírodní styl, ve kterém je zahrada postavena, a proto jsem se při opětovném točení zahrady zaměřila i na tyto prvky – například na ohniště nebo budky pro hmyz. Zároveň jsem znovu natočila záběry města, které se mi během prvního natáčení příliš nepovedly a dotočila jsem i detaily, ty byly především potřebné v části reportáže, která se zaměřuje na opravu komunikací, kterou město do budoucna plánuje. Díky opětovnému natáčení v prostorách společenského domu se mi podařilo získat svolení k natáčení uvnitř nově otevřené restaurace, kde jsem si natočila i samotnou kuchyni.

            Následně jsem nové materiály nahrála do programu Avid Media Composer a pokračovala jsem ve stříhání. Nově natočeným materiálem jsem doplnila již stávající verzi reportáže, popřípadě jsem nahradila starší horší záběry těmi novými. Velkou pozornost jsem věnovala hlavně zvuku, který je velmi důležitý, na což mě upozornil i Mgr. Jiří Vrba. Kromě správného užití ruchů, které nesmí být příliš hlasité, aby nenarušovaly rozhovory či komentář, a zároveň ani příliš tiché, aby záběry v prostřihu nevypadaly uměle, jsem se nejvíce věnovala rozhovoru se starostou města. Jelikož jeho rozhovor byl z důvodů výše zmíněných nejhůře natočený, co se zvuku týče, musela jsem jej velmi zesílit a zároveň podle něj zeslabovat svůj vlastní komentář a zbývající rozhovory, což mi zabralo mnoho času. Z rozhovorů jsem také vystřihla přeřeknutí a poupravila věty, aby například nezačínaly slovem „tak“. Nakonec jsem přidala k rozhovorům titulky a přidala určité efekty.

6. Sebehodnocení

            Výsledná reportáž představuje město Břidličná a jeho změny, jak jsem měla v plánu. Myslím si, že jsem se mohla více věnovat finanční stránce celé rekonstrukce a více se zaměřit na úskalí, kterým vedení města muselo čelit. Zároveň jsem však nechtěla na téma nahlížet příliš ekonomicky a zabývat se pouze finanční stránkou věci. Také jsem mohla do natáčení zahrnout více lidí, aby bylo o něco živější. Dále jsem si také neuvědomila, že za mnohými změnami, kterými město prošlo, stálo bývalé vedení. I tak mi informace, které jsem od starosty dostala, přišly dostačující a většinu z nich jsem ani do reportáže nepoužila.

            S konečným výsledkem nejsem naprosto spokojená. Jak už jsem zmiňovala, záběry by byly akčnější, kdyby v nich bylo více lidí, čehož jsem však z důvodu natáčení o víkendu a faktu, že město nemá příliš mnoho obyvatel, nemohla dosáhnout. Jako další problém vidím rozhovor se starostou města, který neměl příliš kvalitní zvuk, ale myslím si, že vzhledem k okolnostem jsem situaci vyřešila, jak nejlépe jsem mohla. Dalších věcí, kterých jsem si hlavně během střihu všimla, byl nedostatek detailů, které mě během natáčení ani nenapadlo snímat, a také to, že jsem velmi často přibližovala, oddalovala či natáčela z jedné strany na druhou. Ve výsledku jsem potom měla příliš málo záběrů, které by dlouze ukazovaly pouze jednu věc, kterou jsem chtěla do reportáže zahrnout. Dalším problémem pro mě byl fakt, že jsem neměla stativ a kamera pro mě byla poněkud těžká, určité záběry mi při natáčení připadaly stabilní a zarovnané, ale po jejich následném nahrání do počítače a opětovném zhlédnutí tomu tak často nebylo.

            Myslím si, že se zde projevila i neveliká zkušenost s natáčením, protože během dalších natáčecích dnů, kdy jsem věděla, co za chyby jsem dělala, jsem je dokázala napravit. Zároveň jsem si musela osvěžit své znalosti se střihem v programu Avid Media Composer, jelikož jsem v něm naposledy pracovala minulý rok a mnoho věcí jsem pozapomínala. Byla jsem však překvapena, jak rychle jsem si na spoustu věcí znovu vzpomněla. Práce na projektu mě bavila a myslím si, že jsem se zlepšila jak v natáčení, tak ve stříhání.

7. Literatura a zdroje

            Během tvorby této reportáže jsem nevycházela z žádné literatury, ale hlavně z rozhovorů, které mi poskytli lidé z vedení města, ať už to bylo přímo při natáčení tohoto projektu nebo během mé praxe v Bruntálském a krnovském deníku. Za zmínku však stojí oficiální stránky města Břidličná, díky kterým jsem si mohla blíže prostudovat rozpočet města. Rozklikávací rozpočet na stránkách města umožňuje se podívat, do jakých odvětví město investuje a v jakém množství. Zároveň mi pomohly i stránky Evropských strukturálních a investičních fondů, kde je popsáno, jak získat dotace z Evropské unie. Zde je v rubrice „Jak získat dotaci“ popsáno deset kroků, jak dotaci získat a udržet si ji. Přínosné pro mě byly i průběžné reportáže, které je možno zhlédnout v České televizi.

Seznam zdrojů a odkazů

http://ekonom.ihned.cz/c1-65685790-obcim-lezi-na-uctech-desitky-miliard-i-tak-vyckavaji-na-evropske-penize

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1913396-evropske-dotace-v-novem-obdobi-nezahali-cesko-ma-schvalenych-a-smluvne-zajistenych

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1943324-olomoucko-uz-vi-kam-posle-375-milionu-korun-opravi-za-ne-zdejsi-pamatky

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2051714-miliardove-evropske-dotace-cesku-unikaji-ministri-se-hadaji-kdo-za-muze

http://rozpocet.mu-bridlicna.cz/

https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Jak-na-projekt

Zobrazeno 1638 krát
Naposledy upraveno: čt., 27. duben 2017 07:12
Radka Krčová

Související články

Vliv epidemie koronaviru na duševní zdraví
Vliv epidemie koronaviru na duševní zdraví
  čt., 6. květen 2021 08:24
Děti ve sportu
  pá., 5. leden 2018 20:53
Pro psaní komentářů se přihlaste