Vytisknout tuto stránku
ne., 27. leden 2019 17:57

Článek 13. Co se doopravdy skrývá pod tímto pojmem a co to znamená pro lidi

EU meme o článku 13 EU meme o článku 13 Zdroj: iStock/Antonio Guillem/Getty/Joe Sohm/Visions of America
Článek 13 je společně s článkem 11 základní stavební jednotkou pro autorský zákon v EU. Oponenti zákona zase tvrdí že by tyto dva články mohli zničit internet tak jak ho známe. Cenzura, která s novou směrnicí přichází, může být opravdu devastující. Podpoří tato legislativa originalitu nebo naopak tvůrce odradí?

Podíváme-li se na časovou osu, tak poprvé se v Evropském parlamentu o této směrnici rozhodovalo v červenci roku 2017. Hlasování dopadlo neúspěšně a návrh byl zamítnut. V upravené verzi se o něm hlasovalo opět v záři téhož roku a napodruhé už přijat byl. V roce 2018 se hlasovalo o dodatečných úpravách nového zákona. Zákon stále nevešel v platnost, jelikož se stále projednává jeho přesné znění a je tedy stále i možnost, že v platnost nikdy nevstoupí.

Navrhované změny mají pozitivní i negativní ohlasy. Mezi zastánce se řadí například muzikanti či umělci, naopak proti jsou webové stránky a organizace, které tvrdí, že by to znamenalo značnou ránu pro internet a třeba i konec memů. Nejvýraznějším odpůrcem zákona je YouTube, výkonná ředitelka společnosti Susan Wojcicki se na Twitteru vyjádřila zcela jasně. Ve svém tweetu říká: „Článek 13 může vložit v risk ekonomickou situaci tvůrců a umělců po celém světě.“

Další problematickou sekcí je článek 11, známý také jako „daň z linku”. Tento zákon by nutil vlastníky stránek platit daň tomu, na jehož stránky odkazují. Toto by v praxi znamenalo, že by Google musel platit za každou zprávu, která vyběhne při vyhledávání. Na jednu stranu se to jeví jako dobrá věc pro novináře, pro které by to mohlo znamenat navýšení zisku. Druhá strana mince je, že weby, které produkují fake news a podobně zavádějící zprávy by si zadaly nižší daň a systém by poté upřednostňoval jejich zprávy z ekonomických důvodů.

Podle slov Reagana MacDonalda, šéfa styku s veřejností Mozilly pro Evropu, by zavedení takovéhleho typu zákona vedlo k vytvoření umělých programů, které by kontrovaly všechen obsah přidávaný na web. Objekty, které by potenciálně porušovaly autorská práva, by musely být mazány, což by vedlo svým způsobem k hromadné cenzuře.

V praxi by to vypadalo opět tak, že uživatel, jenž vytvoří video k písničce, kterou má rád, a přidá k ní slova nebude moci zveřejnit toto video, protože by porušil autorská práva. Pokud novinář napíše článek, kde zmíní výrok politika, kterému se nebude líbit, že byl zveřejněn, tak musí být tento článek smazán. Všechno mazání by se konalo i zpětně což by mohlo mít katastrofické dopady na internet jak ho známe.

 

Co je přesně Článek 13?

Článek 13 je návrh Evropského parlamentu pro ochranu autorských práv v digitální době. Jednodušeji řečeno je to úprava autorského zákona reagující na „dobu internetovou“. Stará se o vztah mezi produkovatelem obsahu a online platformami, které by jej chtěly sdílet. Podle článku by provozovatelé platforem měli „používat opatření pro zaručení fungující dohody s držiteli práv pro ochranu jejich díla a dalších věcí s tím souvisejících, legitimitu a jedinečnost jejich díla nebo pro zabránění možnosti záměny původního autora.“ Platformy by také měly zpravovat autory s nakládáním jejich díla a informací ohledně porušování jejich autorských práv.

Článek 13 má však i řadu podporovatelů, především z řad umělců. Mezi jednoho z nich se řadí například člen legendární kapely Beatles Paul McCartney. Ten ve svém otevřeném dopise napsal: „Dnes některé platformy produkující obsah vytvořený uživateli odmítají kompenzovat umělce a výrobce muziky, tak jak by měli. Umělcům jde jen zanedbatelná částka, zatímco ony profitují ve velkém.“

Mezi další se řadí například Robert Ashcroft, výkonný ředitel PRS for Music, který na svém blogu uvádí, že internetoví obři jako třeba Google zahájili „sociální mediální bouři dezinformací ohledně plánovaných změn, aby si zachovali současnou výhodu.“

Poslední dodatek je článek 12a, který se zabývá sportovními utkáními. Dle tohto zákona by nikdo, kdo nemá oprávnění organizátora, nemohl používat záběry z těchto zápasů. Znamenalo by to tak například konec gifů z různých sportovních utkání. Televize a weby, které nebudou mít práva nebudou moci ukazovat ukázky z daných zápasů.

 

Jaká je blízká budoucnost?

Rada EU se musí mezi sebou shodnout a předložit svůj návrh Evropskému parlamentu. Při jednání 18. ledna vyšlo najevo, že se nedokáží dohodnout na přesném znění a jednání bylo přeloženo na 21. ledna, ovšem ani v tomto termínu nebylo nic vyřešeno. Podle novinářky Julie Redaové je momentálně 11 zemí proti současnému návrhu předsedajícího Rumunska. Jedná se o Belgii, Finsko, Chorvatsko, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Švédsko.

Nyní je tedy vše na rumunské vládě, aby přišla s novou verzí zákona, která získá alespoň 55 % členů Rady, která by reprezentovala alespoň 65 % populace EU. Čas však běží, jelikož v květnu jsou nové volby a možnost protlačit tento zákon tak končí v dubnu. Je zde možnost, že pokud se prosadit nepodaří, nová vláda návrh smete ze stolu a už se jím nebude zabývat.

Zobrazeno 2028 krát
Naposledy upraveno: po., 28. leden 2019 11:56
Matěj Smolarčík

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste