Logo
Vytisknout tuto stránku

Zůstat ještě doma s maminkou nebo trávit dny v mateřské škole? Dvouleté děti do školek můžou, ty je ovšem právě kvůli věku nemusejí přijmout

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
 
  1. Cíl práce

Hlavním záměrem mého samostatného projektu bylo poukázat na velice komplikovanou a nejednoznačně z hlediska státu řešenou otázku ukončení rodičovské dovolené a nástupu dítěte do institucionálního vzdělávání. Rodiče mají více možností, kam své dítě na dobu, ve které budou v práci umístit.

Samozřejmě prvním řešením je mateřská školka, státní bezplatné zařízení, které bere nyní povinně děti předškolního věku a dle bodového systému (který zohledňuje především bydliště dítěte) děti již od věku dvou let. Některé školky mají ovšem k přijímání dvouletých dětí odmítavý postoj a zákonná úprava jim to umožňuje. Mezi mateřskými školkami tedy panuje nejednoznačný názor o vhodnosti umístění dvouletých dětí do těchto zařízení. Nejednoznačný názor ovšem panuje i mezi rodiči takto starých dětí.

Právě tato polemika mě velice zaujala. Chtěla bych nastínit pohled od lidí skutečně z praxe, tudíž matek na rodičovské dovolené, které mají aktuálně dítě v tomto kritickém věku a pracovníků v mateřských školkách, a to paních učitelek i ředitelek mateřských škol, které mají každodenní zkušenosti s asimilací dvouletých dětí do kolektivu a jejich schopností odloučení od matky. Na odborný názor se zeptám pediatra, který dokáže posoudit úroveň dosaženého vývoje jak psychického tak fyzického. Ráda bych zjistila názor matek, které toto rozhodnutí v nejbližší době budou muset učinit, či nedávno učinily, zdaje vhodné umístění jejich dítěte do takového zařízení. Na druhou stranu bych chtěla přímo v mateřské škole, která dvouleté děti přijímá, zjistit, do jaké míry je to skutečně problematické a jak se paním učitelkám v těchto podmínkách jejich práce vykonává.

            II.Zdůvodnění volby tématu

Téma vzdělávání mi vždy přišlo jedno z absolutně klíčových témat v rámci celespolečenského diskurzu. Právě otázka vzdělávání budoucích generací hraje opravdu velkou roli při formování budoucnosti společnosti. Nekvalitní vzdělávání, plné chyb a nepřesností, špatně pedagogicky a psychologicky nastavené má fatální následky na vývoj jedince. A pokud omezíme pojem vzdělávání pouze na to institucionální, tvořené školními institucemi řízenými státním aparátem, velice snadno se dostaneme k úplnému počátku a tedy školám mateřským. Právě tady vše začíná, jedinec se poprvé sám setkává s cizí autoritou, nikdo z rodičů již není nablízku, na druhou stranu se také poprvé setkává s nutností adaptace v rámci daného kolektivu. Jedinec je prvně ve svém životě sám součástí systému, systému nastaveném zákony. Rodič musí do práce, on zůstává úplně sám ve školce.

Novela školského zákona z roku 2016 mimo jiné obsahovala novou povinnost mateřských školek od roku 2020 přijímat i dvouleté děti. Prezident jej vetoval (mimo další výtky i právě kvůli tomuto nařízení) návrh ovšem nakonec prošel. Než však přišel rok 2020, na návrh ODS poslanecká sněmovna v květnu loňského roku odsouhlasila novelu, která doslova artikuluje volitelnost výběru pro předškolní zařízení. Hlavním argumentem byla finanční nákladnost. Podle ministra školství Roberta Plagy totiž v současné době navštěvuje mateřské školky 45 000 dětí mladších tří let a nově by se kapacita musela zvednout o celých 60 000 míst. Peníze by putovali samozřejmě nejen na platy, ale i na vybavení mateřských školek, kde třeba nyní úplně chybí přebalovací pulty. Tím se dostáváme druhému velmi podstatnému argumentu odpůrců, mateřská škola má primárně vzdělávací funkci, neslouží tedy na hlídání dětí. Primárně předškolní vzdělávání má co nejlépe přiravit dítě na nástup do základní školy. Učitelky v mateřských školách mají odborné střední či vysoké pedagogické vzdělání.

Jako alternativním zařízením slouží tzv. dětské skupiny, které zakládají firmy, obce či neziskové organizace. Po zrušení jeslí, které se většinou transformovali právě do dětských skupin či jiných forem živností s účelem péče o děti, se měly dětské skupiny stát zařízením právě pro takto malé děti. Financování je ovšem pouze ze soukromých zdrojů a Evropských fondů, ovšem pouze do roku 2020. Rodiče tudíž musí vynakládat finanční prostředky, aby bylo možné dítě do tohoto zařízení umístit.

Celospolečenská debata na toto téma již započala, velmi aktuální je například téma zkrácených úvazků, které nejsou v naší ekonomice běžné a velmi ulehčují přechod z rodičovské dovolené do pracovního nasazení, a to nejen pro rodiče, ale i pro dítě. Pokud by se ovšem počet rodičů, kteří by na tento typ úvazeku pracovali, opět bychom se dostali k nevyřešené otázce co s dětmi do tří let věku. Někdo využívá skupiny, někdo najde místo v mateřské škole a vláda se s tímto nastavením, které vlastně neexistuje uspokojila. Právě proto mě velice zajímala skutečná praxe. A nakolik je větší zapojení státu nutné.

               III. Zdroje/stav problematiky

O zavedení povinnosti přijímat dvouleté děti do mateřských škola a na druhé straně i o zrušení této novely informovali běžná zpravodajská média, jako například Aktuálně.cz, idnes.cz či irozhlas.cz., jejich články obsahovali stručné informace o problematice a především názory jednotlivých politiků z řad odpůrců i zastánců novely, či osobností z praxe.

Redakce idnes.cz natočila krátká videa obsahující rozhovory s několika ředitelkami mateřských škol v dubnu loňského roku, a to u příležitosti konference o předškolním vzdělávání pořádanou nakladatelstvím Forum. Právě ty se zde stavěli proti povinnosti přijímat dvouleté děti, problém viděly právě ve schopnosti dětí se režimu školky přizpůsobit stějně tak jako ve vysoké finanční nákladovosti pokud by se zařízení mělo přizpůsobit dítěti. Akcentovaly nedostatečnost vybavení školek, které právě reflektuje rozdíly mezi dětmi, které jsou schopny absolvovat docházku v mateřské škole, jakožto státním předškolním zařízení, a batolaty.

Samozřejmostí je i reflexe tématu na specializovaných pedagogických webech, jako například tydenik-skolstvi.cz. Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o. vydalo dvoudílnou odbornou publikaci s názvem Dvouleté děti v předškolním vzdělávání I. a II., které jsou metodickou pomůckou pro ředitelky a učitelky mateřských škol stejně tak jako výukovým dokumentem pro studenty pedagogických oborů týkajících se předškolního vzdělávání. Hlavní otázkou, na kterou se publikace snaží odpověděť je způsob zapojení dvouletých dětí do procesu předškolního vzdělávání.

V roce 2017 vznikla na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích na katedře pedagogiky a psychologie bakalářská práce s názvem Zařazení dvouletých dětí do mateřské školy a specifika práce s touto věkovou skupinou.

Důkazem aktuálnosti výběru tématu bylo letošní 14. vydání týdeníku Respekt s titulkem na obálce „ Tato země není pro matky “. Téma bylo samozřejmě zvoleno s ohledem na diskutované zvýšení rodičovského příspěvku, hlavním tématem byla ovšem šance matek na propojení mateřského a pracovního života. Autoři kladli velký důraz na nastínění situace s ohledem na stav problematiky ve vyspělých evropských zemích, jako například Francii či Německu. Informace mimo jiné získávali od češek žijících, pracujících a vychovávajících své potomky v zahraničí. Článek mi tedy poskytl hlubší uvedení do situace a několik zajímavých statistických dat.

           IV. Ideový plán

V mém samostatném projektu chci poukázat na situaci z hlediska všech tří zainteresovaných stran, a to jak rodiče, dítěte tak i pedagogických pracovníků ve školkách. Samozřejmostí bude přidání i názoru pediatra, který odborně zhodnotí psychycké i fyzické vlastnosti běžně se vyvýjejícího dvouletého dítěte. Jádro je tvořeno rozhovory s matkami dvouletých dětí a reportáží přímo z mateřské školy, která dvouleté děti také přijímá.

Mou ideou je upozornit na tento problém, který je velice komplexního charakteru a vím, že není možné jej v tomto formátu dostatečně prezentovat, proto jsem se rozhodla vybrat si pouze jednu malou část této problematiky a to zda již je dítě schopné školku navštěvovat a zda je školka schopna se o něj postarat. Chtěla bych ukázat ten moment rozhodování se matky, která své dítě pozoruje a zvažuje, zda je dítě schopno mateřskou školu začít navštěvovat, další fází je jak toto vnímá dítě, jak se ve školce například projevuje a poslední je reakce učitele, které nově mají takové dítě během dne na starost. Chtěla bych především poukázat na velkou diferenciaci a individuálnost dětí a jejich schopností stejně tak jako názoru jejich rodičů.

             V. Postup práce a zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.

Již s ohledem na budoucí zpracování jsem se snažila zvolit téma, které bude právě vhodné pro zvukové zpracování. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se právě v tématu dvouletých dětí rozhodla zvolit zaměření na nástup do mateřské školy a mohla jsem tudíž využít ve výsledném projektu reportáž z mateřské školy.

Jádro projektu je tedy tvořeno zmiňovanou reportáží, která obsahuje základní popis zařízení, promluvy paních učitelek, ale i samotných dětí. Při návštěvě mateřské školy jsem se snažila zaměřit se ne na běžný chod zařízení, ale na detaily symptomatické pro mladší děti. Natáčení probíhalo během dopoledního programu přímo v budově mateřské školy. Děti měly ten den na programu nácvik písniček a říkaček s jarní a velikonoční tematikou, což mě zprvu překvapilo, ale po vysvětlení právě od paní učitelky jsem pochopila, že děti si takové věci musí opravdu dlouho opakovat. Děti byly velice sdílné, chvílemi až příliš a překřikovaly se navzájem. Snažila jsem se zachytit i jednotlivé jejich výpovědi. Zajímavé bylo, když se paní učitelky rozhodly vzít ještě před obědem děti na chvíli ven a já se snažila zachytit jak se dvacet dětí za větší či menší pomoci paních učitelek obléká, jak je kontrolují a následně převlékají do vhodnějšího oblečení. V tuto chvíli bylo opravdu přes všechen hluk náročné nahrávat kvalitní zvukovou stopu. Z mateřské školy jsem ještě samostatně natočila rozhovor s paní ředitelkou, ten již ovšem probíhal v klidu její kanceláře a to právě pro dokreslení atmosféry, protože paní ředitelka má plno rozhodovacích pravomocí a bylo potřeba ji od toho ruchu dětí oddělit.

Druhá část jsou rozhovory s matkami a u některých se podařilo natočit i jejich děti. Právě pro větší autenticitu jsem se rozhodla, i za cenu, že děti budou výpověti trochu rušit, zvolila variantu, že budou u rozhovoru přítomny. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla při střihu opravdu minimálně zasahovat do výpovědí a nechat je tak jak jsou, včetně dětských, vlastně rušivých zvuků, bez kterých by ovšem dle mého názoru posluchač sice poslouchal kvalitnější a čistší zvuk, ovšem ani sami respondenti by dle mého názoru nevypovídali takto. Posluchač se díky tomu může daleko lépe do této situace přenést. Celkově byly rozhovory velice dlouhé a obsáhlé, což mi v závěru umožnilo vybrat pouze pasáž, která se ideálně hodí do dějové linky. Veškerý zbytek informací, který jsem při nich získala mi umožnil lepší vhled do situace a její pochopení.

Poslední část je názor pediatra. Jednalo se o opravdu velmi krátký rozhovor, při kterém mi nastínil jeho odborný pohled na situaci s ohledem na dosažený vývojový stupeň dítěte v tomto věku. Natáčení probíhalo přímo v jeho ordinaci. 

       V. Sebehodnocení

Tím, že jsem si vybrala téma, které se týká dětí, jsem si celé natáčení a především závěrečný střih velice zkomplikovala. Jak jsem již zmínila, pro lepsší autenticitu jsem chtěla vše točit v přítomnosti dětí, které ovšem nikdy nic neřeknou, když se jich někdo ptá a řeknou mnoho věcí, když mluví někdo jiný. Také jsem nechtěla, aby dítě poznalo, že pořizuji záznam, tak jsem se snažila nahrávací zařízení víceméně jen tak ledabyle držet v ruce, což samozřejmě snížilo kvalitu nahrávky. I přesto ovšem těchto rozhodnutí nelituji a myslím, že by celý projekt takto nevypadal, pokud bych dotazy pokládala jak paním učitelkám v mateřské škole, tak matkám o samotě, bez přítomnosti dětí. Jejich zvuky sice občas výpovědi ruší, ovšem vždy je patrné co respondent říká a posluchač dle mého názoru lépe nasaje atmosféru a tím i celou problematiku.

Při natáčení s takto malými dětmi jsem také zjistila, že se chovají opačně než dospělý. Nejvíce sdílné byly v prvních deseti minutách po příchodu a po delší době, kdy naopak člověk už začíná více a více reagovat a více v klidu odpovídat (což byl samozřejmě případ všech maminek) malé dítě vám najednou neřekne nic, v lepším případě něco úplně jiného než na co se jej ptáte.

Kvůli tomu, že jsem v mateřské škole byla nakonec téměř celé dopoledne a celou dobu se zapnutým nahráváním, jsem měla skutečně velké množství materiálu a bylo velmi obtížné vybrat, které pasáže použít a které ne. Nejvíce líto mi bylo velkého množství dětských výpovědí, které ovšem byly o naprosto jiných věcech, než čeho se týkal projekt a proto je nakonec nebylo možné do reportáže zařadit. Stejná situace byla při rozhovorech s matkami a jejich dětmi, abych se lépe naladila na jejich společnou notu, tak jsem s nimi nejprve strávila krátký čas a snažila se je lépe poznat, díky čemuž jsem měla opět mnoho materiálu, kterého mi je skoro až líto, že se nedá s ohledem na téma použít.

            VI. Literatura, zdroje a „konkurenční“ projekty

http://www.dsmpsv.cz/

http://www.dsmpsv.cz/wp-content/uploads/2015/09/114_MPSV_Prirucka-pro-rodice_210x210_update-2018_nahled3_do-tisku.pdf

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dvoulete-deti-materska-skolka-povinnost-prijimat-senat-dvoulete-deti-nepatri-do_1802061845_haf

https://echo24.cz/a/SyNJn/materske-skolky-nebudou-mit-povinnost-prijimat-dvoulete-deti-rozhodli-poslanci

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dvoulete-deti-materske-skoly-konference-lenka-polaskova-instituce.A180327_115916_domaci_nub

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/csu-pocet-deti-v-ms-vzrostl-za-poslednich-deset-let-o-ctvrtinu/1657902

http://www.tydenik-skolstvi.cz/2018/03/18/jsou-dvoulete-deti-na-pobyt-v-materske-skole-zrale/

https://theses.cz/id/bms9if/BP_Jankovska.pdf

Týdeník Respekt č.14, r. 2019, str. 14-19

KROPÁČKOVÁ, Jana, SPLAVCOVÁ, Hana, Dvouleté děti v předškolním vzdělávání I. , Nakladatelství Dr. Raabe, praha, 2016

KROPÁČKOVÁ, Jana, SPLAVCOVÁ, Hana, Dvouleté děti v předškolním vzdělávání II. , Nakladatelství Dr. Raabe, praha, 2016

Naposledy upraveno:
Stáhnout přílohy:
Kateřina Bibenová

Nejnovější od Kateřina Bibenová

Související články

Joomla SEF URLs by Artio
2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz