Vytisknout tuto stránku
st., 5. únor 2020 14:17

Vlastním telefon na jehož výrobu byl použit tvaroh, říká sběratel a všeuměl Standa Petřík

Standa se svým autobiografickým románem a telefonem TESLA typ K Standa se svým autobiografickým románem a telefonem TESLA typ K Zdroj: JIří Pščolka
Štěpánov- Student bakalářského studia žurnalistiky, vášnivý houbař, velký milovník vlaků, fotograf, sběratel starých telefonů, tvůrce několika amatérských filmů a autor románu Zajnkamf-polobezdomovci. Tím vším je Stanislav Petřík, ze Štěpánova u Olomouce.Co ho vedlo ke sbírání starožitností? Proč si říká SPH? Kdy se zrodily první myšlenky k sepsání románu? Odpovědi nejenom na tyto otázky naleznete v tomto rozhovoru.  

Kdy a jak se v tobě projevila touha sbírat staré telefony?

Touha se ve mně probudila již v útlém věku přibližně v pěti letech, často jsem dostával od mého otce staré telefony, které donesl ze svého zaměstnání. Měl jsem jich kolem deseti, bohužel po nějaké době došlo k likvidaci těchto kousků. Tyto okolnosti mě donutily k tomu, abych je začal sbírat znovu. Vždycky jsem měl rád vše co je retro, od filmů pro pamětníky přes hudbu až po starožitnosti. Litoval jsem také toho, že jsem se narodil příliš pozdě. Netajím se s názorem, že dnešní době moc nerozumím a raději se bavím z důchodci než se svými vrstevníky.

Kdy jsi získal svůj první úlovek?

Bylo to na počátku tohoto milénia, když jsem pravidelně dostával pod stromeček staré telefony. Nemohu tedy s jistotou říci, který z nich je první.

Jakým způsobem jsi získával telefonní přístroje?

Objížděl jsem bleší trhy. Telefony jsem sháněl jak na Aukru, tak i na jiných inzertních portálech. Občas jsem dostal nějaký ten kousek od svých kamarádů, kteří v tom viděli dobrou příležitost jak si vydělat.

Řekni nám něco o své sbírce?

Sbírka je velmi rozsáhlá, čítá více než stovku různých telefonních přístrojů. Nejstarší exponát je z 20. let minulého století. Nejnovější z počátku 90. let. Drtivou většinu exponátu tvoří telefony, z již neexistujícího podniku Tesla, který měl za minulého režimu monopol na výrobu telefonních přístrojů. Ve sbírce mám mnoho typů telefonu, od těch vytáčecích přes indukční, sekretářské až po tlačítkové. Mnoho z nich je kompletních a funkčních, tudíž je stačí zapojit do sítě a vesele telefonovat.

Na který kousek jsi náležitě hrdý?

Vzhledem k velkému množství kousků ve sbírce je nesmírně těžké vybrat ten nejlepší, ale mohl bych jmenovat indukční telefon Telegrafia z dvacátých let nebo konvolut domácích telefonu z produkce Tesly. Nesmírně si také cením telefonu T58, tento typ získal hlavní cenu na výstavě Expo 58 v Bruselu. Zároveň bych dodal, že vlastním i velmi vzácný typ tohoto telefonu, na jehož výrobu byl použit tvaroh.

Kolik jsi investoval do koupi telefonů?

Přesnou částku nevím, ale je to v řádu desetitisíců korun. Můžeme se jenom domnívat jakou hodnotu bude mít tato sbírka v příštím století.

Ve volném čase se nevěnuješ jen sbírání telefonu. Mohl bys vyjmenovat své další aktivity?

Je jich mnoho. Asi tou největší zálibou je focení a natáčení lokomotiv. Výstupem je více než čtyři sta dílů dokumentů s názvem Ještě to jezdí, který pojednává o zajímavých nasazeních těchto strojů. Zbožňuji houby a mám více než dvacet atlasů hub. Nemůžu opomenout ani příležitostné psaní poezie a hlavně prózy. Už vůbec nemůžu zapomenout na natáčení amatérských filmů.

Kdy se zrodily myšlenky k natočení prvního filmu?

V dětství, když jsem náruživě sledoval různé komedie. Jednoho dne jsem si řekl, že bych mohl vytvořit něco podobného. Počátky za moc nestály, ale postupem času ty filmy začaly mít nějakou hodnotu. V současné době točím snímky, které mají hlavu a patu a na mé počátky radši nevzpomínám.

Vraťme se ještě k próze. Jakou knihu bys označil za své vrcholné dílo?

Bezesporu je to autobiografický román, Zajnkamf-polobezdomovci, je to velmi zajímavá kniha o padesáti kapitolách, ve kterých jsem popsal důležité období dospívání spojené s mým studiem na štemberském gymnáziu, kde jsem také potkal spoustu podivných osob, které mě inspirovaly k napsání tohoto díla. Nehledejme tam ale nic korektního, je to ze života.

Na titulní straně románu pod názvem Zajnkamf-polobezdomovci mohou čtenáři narazit na tvůj pseudonym-SPH. Proč právě tato zkratka?

Tento pseudonym vznikl za mých školních let a to sice kombinací mého jména SP a hub, které jsem už v té době naprosto zbožňoval. Bohužel pravý význam, této zkratky byl okamžitě poskvrněn různými nežádoucími elementy, které si tam místo hub dosadili slova s vulgárním podtextem. Každého asi napadne, jaká slova to mohla být. Rozhodl jsem se tedy, že tento pseudonym budu nadále používat bez vysvětlení významu.

Jaké máš plány do budoucna?

Plánu je mnoho, otázkou je kolik se jich podaří naplnit. V červenci proběhne natáčení posledního dílu trilogie s Textilákem, tentokrát s názvem Sám proti zkáze. Co se týče poezie, již brzy proběhne natáčení dalších básní do úspěšného cyklu Nedělní chvilka poezie. Když se zadaří tak se objevím i v soutěži Kde domov můj. No, a když se nezadaří tak se tam přihlásím znovu.

Jaké máš ohlasy na svou tvorbu?

Ohlasy jsou vesměs pozitivního rázu, kritiku přijímám s pokorou a s příslibem zlepšení. Musíme však rozlišovat kritiku oprávněnou a neoprávněnou, se kterou jsem se také setkal. Bylo to u mého strýce, který si pustil pět minut z jednoho mého filmu, co měl 90 minut a poté tvrdil, že to nemá žádnou kvalitu. Takovým lidem musíme důrazně vysvětlit, jak se to vlastně dělá.

P1309164P1309160P1309166P1309162

 

 

Zobrazeno 1775 krát
Naposledy upraveno: út., 11. únor 2020 21:36
Jiří Pščolka

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste