Jakub Mikoláš 
Plzeň – Když Škodě ve skvěle rozjetém ročníku 2011/2012 vedení ligy odebralo 19 bodů kvůli chybné registraci hráčů, načež přišlo po úmorné stíhací jízdě vypadnutí hned v předkole playoff, nálada v klubu byla na bodu mrazu. K tomu rozepře mezi majiteli klubu a nutné vykoupení podílů ostatních vlastníků Martinem Strakou.
Další sezona opět dlouho vypadala skvěle. Druhé místo po základní části, ovšem poté rychlé vypadnutí s Kometou Brno. Třetí místo bylo pro našlapaný tým okolo Straky notné zklamání. Navíc opory stárly, nebo odcházely, jako například František Kaberle a Jiří Vykoukal. Další ohlásily, že odehrají poslední rok – Tomášové Vlasák a Dvořák, Jaroslav Modrý nebo Jiří Hanzlík.
Bostonský mág nakopnul mašinu
Na začátku ročníku 2012/2013 přišla nečekaná zpráva ze zámoří. Spory mezi tamní hráčskou asociací a vedením ligy vygradovaly ve výluku a pro hráče to znamenalo, že se mohou rozehrát v nějaké evropské lize. A plzeňský boss Martin Straka „ulovil“ velice zvučné jméno. Finského gólmana Tuukku Raska, který dodnes působí jako jednička Boston Bruins.
I přesto plzeňští fans příliš nevěřili. S nejstarším týmem extraligy, byť plným bývalých reprezentantů, nikdo nevěřil v přehrání mladších kádrů, které měli na Spartě či v Brně. Finský brankář ovšem udivoval od prvního zápasu. A tým okolo něj začal šlapat. Naplno se ukázal potenciál Jana Kováře, skvěle šlapali jak zkušení lídři, tak bojovníci ve třetí a čtvrté formaci. Nevadil ani odchod Milana Gulaše do ruské KHL.
Šok a poté znovuzrození
Když se Tuukka Rask musel vrátit do zámoří, všichni se obávali, jak si s nastavenou laťkou poradí nová jednička Marek Mazanec. Obavy však postihly spíše hráče v poli, jelikož těm se najednou přestalo dařit. Mazancovy výkony, značně ovlivněné půlroční školou od finského kolegy, šly strmě nahoru. Po utrápeném povánočním období, kdy se Plzeň propadla z prvního místa až na hranici přímého postupu do playoff, nastartoval mladý gólman novou vítěznou vlnu, která nakonec stačila na třetí místo.
Vzhledem k faktu, že v první desítce kanadského bodování figurovali hned čtyři plzeňští útočníci, nebral před vypuknutím vyřazovací části Škodovku nikdo na lehko váhu. Ovšem čtvrtfinále proti Litvínovu, hrané až do posledního sedmého zápasu, příliš nenasvědčilo tomu, že by titul skončil právě na západě Čech. Vždyť „Indiáni“ museli otáčet ze stavu 2:3 na zápasy.
Přetahovaná v Praze rozhodla o finále
V semifinále plzeňští narazili na rozjetou Slavii, druhou po základní části. Pražský tým navíc o kolo zpět „vyprášil“ Kladno 4:1 na zápasy a vyhrál i první zápas proti Škodě jasně 3:0. Rozhodujícími se ukázaly nakonec zápasy číslo dva a pět, hrané v Praze. První z nich rozhodl jediným gólem hned v úvodu tehdy mladičký talent Jan Schleiss. Mečbol Plzeň získala pro změnu po přestřelce 5:4, kterou minutu před koncem rozhodl Tomáš Vlasák. V domácím prostředí navíc postup hned v dalším mači stvrdila.
Ve finále se Západočeši postavili vítězi Prezidentského poháru Zlínu, a to s velkým překvapením v sestavě. Do čtyř zápasů zasáhl vítěz z Nagana a tehdejší asistent trenéra Jaroslav Špaček. Od prvního utkání bylo jasné, že se oba celky jen tak nedají a budou rozhodovat maličkosti. Když Nicholas Johnson využitou přesilovkou rozhodl pátý zápas, začalo to pro vypadat velmi dobře. V šestém zápase však Indiáni doma schytali debakl 2:5 a musel tak přijít na řadu poslední sedmý zápas.
Fairplay se vyplácí
Rozhodující zápas měl přinést opatrnou hru ze zajištěné obrany. To platilo do prvního gólu, který za hosty vsítil Jozef Balej. Poté se však hra začala přelévat ze strany na stranu a domácí na začátku prostřední části vyrovnali. V té znovu odskočila Škoda zásluhou Johnsona, nicméně Jiří Ondráček ještě stihl do sirény vrátit nerozhodný stav.
V polovině poslední části udeřila opět Plzeň, konkrétně skóroval vychytrale zpoza brány Jan Kovář, později vyhlášený nejužitečnějším hráčem playoff. Zlín se hnal za třetím gólem, seč mu síly stačily, ovšem dlouho bez úspěchu. Až 11 sekund před koncem přišlo na řadu férové gesto plzeňského beka Tomáše Slováka, který přiznal svoji teč zlínského nahození a místo uprostřed hřiště se vhazovalo v útočném pásmu Beranů. To vyhrál Čajánek pro Filipa Čecha, který dělovkou propálil vše, včetně Mazance. Stav byl rázem 3:3, a tak následovalo prodloužení, a to rovnou dvojí.
V nich se naplno projevil cit trenérů Škodovky, kteří ke Strakovi s Kovářem přesunuli bojovníka Hollwega. Síly ubývaly, a šancí tak přibývalo. První vážněji zahrozil Kašpařík, který trefil tyč. Na druhé straně úplně prázdnou bránu netrefil Okál. A v podstatě z protiútoku přišla rozhodující akce. Hollweg vypojoval puk pro Kováře a ten jej posunul kapitánovi Strakovi. Ten udělal kličku obránci, natáhl si ho až na hranici kruhu a odtud nechytatelně zavěsil. Radost hostů byla nezměrná, Strakova obzvlášť.
Po 84 letech tak Škoda získala svůj titul a jedno dlouhé čekání skončilo.
