Vytisknout tuto stránku
st., 29. duben 2020 18:40

Naslouchejme dětskému srdci pozorněji

Naši nejmenší mohou někdy o světě vědět víc, než my sami Naši nejmenší mohou někdy o světě vědět víc, než my sami
Posledních pár dnů si často prohlížím se synovcem knížku o dinosaurech. Sem tam mu z ní i něco přečtu, ale někdy je opravdu obtížné mu vysvětlovat, co některá slova znamenají. Chodí do školky a školní lavice jsou pro něj ještě daleko. Je přesně v tom věku, kdy jede fantazie na plné obrátky, a kdy takto malý človíček objevuje svět a jeho součásti každým okamžikem. Někdy se ptám, jak je možné, že jsme tolik informací o světě kolem nás jako malí dokázali pojmout. No není to úžasné?

Pokud si říkáte, že už na mě má karanténa neblahý vliv, máte pravdu. Ale když mi synovec sedí na klíně a sám od sebe ukazuje na Tyrannosaura rexe a říká „masožvavec“, přemýšlím, jak je možné, že si to v záplavě informací ze včerejšího dne zapamatoval. Ráda mu naslouchám a nechávám se unášet výplody jeho fantazie, které mi ale bohužel často nedávají smysl. Nehledě na to, že mu rozumím tak každé druhé slovo. Díky tomu mám ale možnost snít tak trošku s ním.

Právě teď otevřel dveře do mého pokoje a zeptal se mě, jestli si může půjčit mého plastového žraloka. Na odpověď, že určitě může, mě jeho upřímné a radostné „juchů“ dojalo. Pro ty z vás, co máte děti, mladšího sourozence, a nebo jste s malými dětmi v kontaktu častěji, jsou zřejmě tohle všední záležitosti každého dne. Ale pro mě je to něco. Něco, co si teď doslova užívám a čím se nechávám vytrhávat z každodenní jednotvárnosti.

A tak vzpomínám. Vzpomínám na to, jak jsem si hrála nekonečně mnoho dní s legem a stavěla příbytky, ve kterých by nechtěl bydlet ani ten tyrannosaurus. Jak moje malá plastová gorila, kterou jsem našla na chodníku, byla mou nejlepší kamarádkou. Jak jsem s nadšením psala dopis Harrymu Potterovi, ale protože jsem nevěděla, jak to funguje na poště, nikdy jsem ho neposlala. Moje dětství mělo přese všechny radosti zkrátka i své temné stránky.

A třeba mě mrzí, že už vím, co si mám představit pod pojmem „vesmír". Hrozně by mě totiž zajímalo, co si představuje můj maličký. Možná, že vidí banán a něm dinosaura letícího prostorem, možná, že kaluž a v ní lentilky jako malé planetky, a nebo možná, že si vlastně nepředstavuje vůbec nic a jen tak na mě koulí těma svýma kukadlama.

Byl to krásný čas, i když si z něj pamatuji už jen pramálo. A co vy? Která hračka byl váš nejlepší přítel? A na co jste se těšívali hned po probuzení? Je pro mě fascinující, jak funguje dětská mysl, která je hned po narození ničím neposkvrněná, a které přinášíme svět na dlani výhradně my. A proto jí pozorně naslouchejme. Nejen v těchto dnech. Mnohdy nám může ukázat nebo nabídnout i něco, co nám samotným může se vším tím věděním o světě unikat.

A také mějte na paměti, že vlastnit i v dospělosti plastového žraloka a neodeslaný dopis fiktivní postavě z knížky, není ostuda!

Zobrazeno 747 krát
Naposledy upraveno: čt., 30. duben 2020 12:29
Zlata Mašindová

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste