Linda Judasová

Linda Judasová

Studuju žurnalistiku, nejsem nájemný vrah

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Na otázku „co studuješ?“ existuje v mém životě několik zaručených typů reakcí na moji odpověď. Ať už jsou pozitivní, nebo negativní, většinou má každý tento komentář něco do sebe, všechny se liší, ale zároveň mají přece jen něco společného. Nikdy nezůstane jen u krásně prosté otázky „aha a baví tě to?“

Vítej opět mezi námi, zkouškové

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Zkouškové je podivná věc, dokáže totiž i z jinak silného a spořádaného člověka udělat na určitou dobu psychickou trosku, kterou dokáže rozhodit i zvuk hodinových ručiček. Ty se totiž v tuto dobu stávají největším nepřítelem. S časem vede každý student úporný boj, navíc mám podezření, že se v dobách zkouškového i jinak měří, asi podobně jako v matematice, všichni totiž víme, že je to hodina, kdy minuta má tři sta šedesát sekund, ve zkouškovém to funguje naopak, minuta má sekund maximálně patnáct a i když se snažíte sebevíc, den má pocitově přibližně pět hodin. To máte tak, probudím se, mám samosebou časový předstih. Je něco kolem sedmé, krátce se protáhnu a mířím pozdravit jediného kamaráda, který mi ve zkouškovém zbyl... tak tedy: “dobré ráno, kávovare.” Pak se krátce zamyslím nad svou studijní strategií a bum, je deset hodin, začínám si uvědomovat, že jsem se ještě nic nenaučila a v ten moment to přijde... vybavujete si, jak v každém pořádném filmu má každý záporák svůj ďábelský smích? Tak přesně toto nám v čase zkouškového simuluje tikot hodin... tik tak, tik, tak... fáze panikaření z toho, že nestíhám zabrala mnohem více času, než by se dalo čekat, takže je jedenáct hodin, a já se začínám učit. Přečtu si stránku něčeho, co absolutně nedává smysl, ale musím už za dva dny vypadat, jakože to vím a znám odnepaměti. Připadá mi, že během celé té doby se stihla Růženka snad dvakrát píchnout do prstu, usnout a zase se probudit, podívám se přímo do očí, pardon, ciferníku svého nepřítele a zjistím, že uběhlo sotva deset minut, které mě ovšem tak vyčerpaly, že si musím jít uvařit oběd. Člověk by nevěřil, ale zrovna během zkouškového se ze mě stává hotový šéfkuchař, nebo to tak v mé hlavě alespoň vypadá. Takže si pojídám svou rýži s mraženou zeleninou přímo z pánve (protože já se přece učím na zkoušky, nemám čas umývat nádobí), v mých představách ovšem pořád chutná jako z pětihvězdičkové restaurace, a v tom to přijde znovu, zlověstný smích, který se ozývá nad mou hlavou... tik tak, tik tak, jsou tři... bůh ví, co mi trvalo tak dlouho, ale čert to vem, teď už se vážně budu učit, hned co se podívám na další díl Ordinace v růžové zahradě (vždyť i z ní se v těžkých dobách zkouškového stává oscarový snímek). Potom si srovnám zvýrazňovače v penálu, uklidím rozházené oblečení ve skříni, zajdu uklidit sklep, vyvenčím psa, kterého nemám a vše zakončím tím, že rituálně obětuju všechny hodiny, které doma máme, příliš mě stresovaly. A učit se začnu hned zítra.

Svět modelingu válcují plus size modelky

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
V dnešní době si můžeme na sociálních sítích, stránkách e-shopů s oblečením a dokonce i na přehlídkových molech všimnout, že se čím dál častěji objevují fotky modelek, které nemají zrovna míry 90-60-90. A doslova tím mění svět modelingu, jak ho známe.
Že jsou Vánoce svátky klidu a pohody? To nejspíš musel vyslovit nějaký tvor patřící k mužskému pokolení. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Jen když si představím, co všechno mě čeká. Vygruntovat celý byt, napéct patnáct druhů cukroví, přičemž tchyně bude mít stejně alespoň o deset druhů víc a podle jejích slov budou stejně mnohem lepší a poctivější. Takže hned po tom, co se opět smířím s tím, že ani letos nebudou mé vanilkové rohlíčky dost vanilkové a rohlíčkové. Že moje vosí hnízda jsou prostě spíš včelí úly a můj bramborový salát bez celeru prostě není bramborový salát, začnu s vymýšlením dárků. Tchyni koupím novou kuchařku, aby mi stejně jako každý rok s úsměvem řekla, že jsem si nemusela dělat škodu, že by jí stačilo, abych se naučila pro jejího milovaného synka (kterého si samosebou nezasloužím) péct dobré cukroví a dělat správný bramborový salát. Při nákupech div nepřijdu k úrazu. Před Vánoci se totiž v každém probudí takový ten skrytý reflex zděděný ještě po lovcích mamutů a sice, urvat si pro sebe co nejvíc a nebrat ohled na ostatní. A tak se po pěti hodinách proderu z nákupního centra ven na vzduch, s nohama přejetýma od nákupních vozíků, s bolavou hlavou, ale se třemi igelitkami vánočních zbytečností, které ale byly ve výhodné padesátiprocentní slevě. Vše se ale začíná chýlit ke zdárnému konci, jakmile se mi oddychne, že ani letos nezaskočila nikomu z mé rodiny (mimo tchyni) rybí kost, přesuneme se ke stromečku, kde se mé několika hodinové úsilí zabalit dárky rozplyne během dvou minut ve vrchovatou hordu zmačkaného papíru. Takže jako každý rok připíjím sklenicí vody, polykám Lexaurin na uklidnění a těším se konečně na ten klid, který přijde po svátcích klidu a míru. Tydlidom. 

Vánoce budou opět plné pohádek

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Česká televize před nedávnou dobou zveřejnila program na vánoční svátky. Kromě starých známých klasik, při nichž se může každý naladit na nostalgickou vlnu, uvede tradičně i několik novinek v čele se štědrovečerní pohádkou, která začíná tam, kde všechny ostatní končí… aneb co to vlastně znamená, žili šťastně až do smrti?

Podzimu kralují podcasty

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Během posledních asi pěti měsíců jsme mohli na internetu zaznamenat spoustu nových podcastů, které si stále více a více nacházejí své publikum různých věkových generací a cílových skupin. Záleží jen na posluchači, jestli si přeje poslouchat témata politická, o školství, life stylu, nebo rozhovory se zajímavými lidmi. K dostání je téměř všechno.

Prokrastinace vládne světu

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
VAROVÁNÍ: Nápad na napsání tohoto článku vznikl v moment, kdy jsem odkládala napsání jiného aneb vítejte v začarovaném kruhu jménem prokrastinace. Pozor, Nakažlivé!

Recenze: TianDe aneb jak jsem se zbavila akné

Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Asi do svých osmnácti let jsem patřila mezi šťastlivce s poměrně hezkou pletí bez akné a nedokonalostí. Myslela jsem si, že po překročení plnoletosti a odeznění puberty už mě toto opravdu mine. Jak naivní jsem byla. S přibývajícími starostmi a stresem, který mě potkával například v rámci předmaturitního období se totiž začaly dít divy a já jsem začala trpět opravdu silnými projevy akné, které nejen že nehezky vypadaly, ale také poměrně hodně bolely. Zkrátka nic příjemného.
Dádu Patrasovou asi zřejmě všichni pamatujeme z dob mateřských školek, kdy se bez jejích hitovek neobešla žádná pořádná dětská párty plná křupek, barevných čepiček a šampáňa s krtečkem. Kromě toho, pokud nám rodiče pustili televizi, měli jsme poměrně solidní šanci, že na nás Dáda z některého z programů vykoukne, byla totiž velmi obsazovaná v pohádkách a do našich srdcí se nesmazatelně zapsala s kosáky a žížalou Jůlií v Kouzelné školce. No a pak se nám milá Dáda na pár let ztratila, protože co si budem povídat, v časech základní školy bylo mnohem stylovější dát si do svého MP3 přehrávače třeba Ewu Farnou, nebo později úplně začínajícího Justina Biebera než její Čokoládu či Strašidýlko Emílka. A právě tohle zřejmě Dádu rozohnilo natolik, že získala potřebu se připomenout a dát nám najevo, že stále nepatří do starého železa, že je moderní, progresivní a stále plná energie. Asi nějak vzniklo to, čím se nyní baví velká část uživatelů instagramu. Účet s názvem „dadapatrasova_oficialni“ s přiléhavým a toto velkodílo jasně vystihujícím popiskem „The queen“, ze kterého jde na první dobrou cítit skromnost a pokora. Kýči se meze nekladou Troufám si říci, že tento skvost přepisuje vše, co se na této sociální síti kdy událo a „královnu“ Dádu můžeme považovat za takový nový počátek toho, jak se to má správně dělat. Zcela zásadní a klíčové je využívání filtrů, ty se zvířecíma ušima a roztomilým čumáčkem za chvíli vrátíte odkud přišly, protože mnohem estetičtější jsou nejrůznější koláže, fotomontáže s vlastním obličejem a srdíčková videa s motivem závoje, která každého hluboce dojmou a mimo jiné taky fotografie známých zákoutí Prahy s nenásilně vloženým vše naprosto perfektně doplňujícím Dádiným obličejem. Úplným vrcholem je poté fotografie s bochníky chleba, kterou si musí pořídit naprosto každý s výjimkou celiaků, jinak by totiž sociální sítě neměly vůbec žádný smysl. Takže děkujeme Dádě, že nám takto nastavuje nové hranice a mety našeho estetického cítění, ale doufejme, že nic z toho nikdy nespatříme v muzeu, pokud se tedy nebude jednat o výstavu DADAistického umění.

Národní divadlo uvedlo baletní skvost Labutí jezero

Zveřejněno v: ZPRÁVY
Praha - Národní divadlo přineslo pro tuto sezónu nové nastudování jednoho z nejznámějších děl Petra Iljiče Čajkovského a sice Labutí jezero, které mělo premiéru ve čtvrtek 28. března a které svým silným příběhem lásky a zrady, skvělou hudbou i tanečními výkony láká diváky už přes 140 let.

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Únor 2020 »
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29  

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace