Eliška Šťastná 
Hned v úvodu autor poznamenal, že Češi jsou jako národ velice specifičtí. Mají ducha a umí se zasmát jiným i sami sobě. „Mí američtí přátelé si myslí, že jsou Češi blázniví. A já jim vždycky říkám: Ano, jsou! Ale proto se za nimi tak rád vracím,“ nechal se slyšet Fulghum.
Kladný vztah utužený mnoha návštěvami naší země se promítl i v jeho knihách. Právě Opravář osudů se odehrává převážně v Praze a jeho hlavním hrdinou je Američan George, který přijel, aby našel své české kořeny. Příběh dále pokračuje v letos vydaném románu U Devíti draků a jedné ovce. Fulghum své knihy ale nepředstavoval sám. Na pódium si pozval dva herce, kteří převedli základní dějovou linku do divadelní podoby. Velice barvitým a energickým způsobem tak nastínili obsah čtenářům, kteří knihu zatím nečetli, případně velice originálně oživili vzpomínky těm, co již příběh znali. Dvěma romány ale „česká série“ nekončí. Fulghum oznámil, že pracuje ještě na třetím dílu. Ten by měl vyjít do dvou let.
V závěru večera se Robert Fulghum opět chopil slova a rozesmál publikum řadou zážitků z cestování nejen městskou hromadnou dopravou, ale i nepsanými pravidly s ní spojenými (například vyprávěl, jak se s jednou starší paní dohadoval o právo na sedačku, protože v pokročilém věku byli oba). Nakonec se na publikum obrátil s neobvyklým přáním, totiž aby se na chvíli proměnilo ve sbor. I když z tvářích některých přítomných byly zprvu čitelné pochyby, vyhověli, a sálem se rozezněla melodie Beethovenovy Ódy na radost zpívaná všemi přítomnými. To byl spisovatelův důkaz českého ducha, který tolik obdivuje. „Právě pro to mám Českou republiku tak rád,“ rozloučil se spokojeně Robert Fulghum.
