pá., 29. duben 2016 15:58

Osminásobný mistr Moraviamanu Petr Vabroušek: Vím, že to jednou přijde, ale zadarmo jim to nedám

Otrokovice - Čtrnáctý ročník nejprestižnějšího triatlonového klání na ironmanských tratích v České republice, které je v letošním roce také mistrovstvím republiky, se skutečně nese v duchu svého motta: „Přijmi výzvu - sáhni si až na dno - překonej sám sebe“. Vedle favoritů se na trati objevují i nováčci ve fotbalových či hokejových dresech, na horských kolech i na Ukrajině, s vyšperkovanou plaveckou formou i se stylem postřeleného delfína. Zkušenější atleti přišli s ambicemi vyprostit zaklíněné pozadí fenomenálního Petra Vabrouška z trůnu krále triatlonu. Méně ostřílení sportovci se snaží teleportovat se do cíle do sedmnáctihodinového limitu.

Před závodníky jsou necelé čtyři kilometry plavání, 180 kilometrů cyklistiky a 42 kilometrů běhu. Neuvěřitelných 226 tisíc metrů. Zatažená obloha a přes 300 ospalých soupeřů. Tváře známé i nové. Pozdravy upřímné i plné obav. Digitálky na jeho levém zápěstí hlásí při vstupu do depa v Otrokovickém areálu Štěrkoviště 6:00 – hodinu do závodu.

„To je on, už je tady. Kdo ho porazí, bude slavný,“ zní šeptem ze všech stran, když si připíná látkovou jedničku na neopren. Jeho neodmyslitelná espézetka, se kterou už sedmnáct let vyhrává ironmany po Česku a Slovensku.

Úspěchy, kterými své soupeře dvaačtyřicetiletý triatlonista trýzní už od roku 1998, jsou opředeny mnohými mýty. Od železného muže, přes invazi mimozemšťanů až po další projekt Francise Scotta Fitzgeralda, tentokrát pod názvem „Podivuhodný případ Petra Vabrouška“. Nelze se divit, i když malenovický triatlet nikdy nepotvrdil svůj úděl mládnoucího „Bejnamina Buttona“, přiznává: „Za posledních deset let jsem nezpozoroval, že by se má výkonnost nějak zhoršovala.“

Startovní výstřel v aprílovém počasí provází zběsilé šplouchání vody. Zatímco se 381 těl noří do přehrady, aby vyhrálo čtrnáctý ročník Moraviamanu, nad tím Vabrouškovým tělem zůstává rozum stát. Místo, aby Petrova železná muskulatura klesala v jeho nejslabší disciplíně ke dnu, odvážně krauluje svým modus operandi na druhé příčce pořadí. Ve výhledu mu stíní jen Krpcova hlava, naklánějící se při každém záběru paží na stranu.

Mají zelenější barvu a více řas, přesto nemohou Vabrouška vody jeho mládí nijak překvapit, vždyť to byl on, kdo jim už od svých deseti let čeřil veslařskými pádly hladinu. Je to celá věčnost, kdy vesla zahodil se slovy: „Veslování, to je pomalá smrt. Bolest, intenzita a utrpení jsou tu stonásobně větší, než v jakékoli distanci v triatlonu.“

Tretry, helma, exkalibr a rozhodnutí vyhrát

„A máme tu prvního plavce z vody. Lukáš Krpec se běží připravit do depa na kolo!“, komentuje průběh osmihodinového dostihu moderátor Josef Svoboda. Netrvá dlouho a z vody vyskakuje i neporažená ikona triatlonu. Skalní fanoušci divoce výskají. Zatímco černý kůň dupáním do pedálů nahání vteřiny náskoku, ze stáje se kvapem řítí osminásobný obhájce závodu.

Na 180 kilometrové cyklistické trati panuje nervozita. O pět let mladší Krpec ve vedení vycítil příležitost ironmanské korunky. To se nelíbí Vabrouškovi, který si během předešlých let navykl na dlouhé minuty samoty v cíli. S každým pohybem narážejí jejich těla na zemskou gravitaci. Nohy zaklíněné v cyklistických třmenech. Uspěchaný dech. Splašené cvakání přehazovaček. Dva muži, šestiminutové manko a 200 kilometrů do konce klání.

„Člověk v čele závodu je na tom psychicky hodně dobře, i když být sám sedm hodin na špici taky není nic příjemného,“ pronesl před pěti lety ve stejném závodě sběrač vavřínů. Tehdy inkasoval od pořadatelů za první místo a nový traťový rekord třicet tisíc korun. Dnes se mu do hlavy zarývají záda triatlonového nováčka z Hranic.

Komentátor vítá na břehu další plaváčky. Pohotoví reportéři už připravují titulky: „Dá železný Vabroušek vale svému prvenství?“ či „Vabrouška po osmnácti letech sesadil Lukáš Krpec“.

Osud tomu ale chtěl jinak. Hasič z Hranic posedlý vavřínem z tohoto podniku vynechává občerstvovačku na 140. kilometru, což se mu stává záhy osudným. „Chtěl jsem si vzít vodu na polití a následně ionťák na pití, ale v tak dlouhém závodě pracuje mozek pomaleji. Všechnu energie jsem dal do svalů a na pitný režim jsem zapomněl." Druhý direkt dohánějící vedoucího Krpce rychleji než Vabroušek, trefil hraničáře na startu poslední disciplíny. „Věřil jsem, že můžu vydržet, měl jsem na neporazitelného Petra šest a půl minuty. Jen kdyby mě nechytla ta bolavá záda.“ Zkušenost tak opět poráží mladší nerozvážnost.

Blonďák zahazuje kolo, helmu, tretry, i obavy a povzbuzen novými okolnostmi se zakusuje do 42 kilometrové běžecké speciálky. Mílovými kroky si jde pro první příčku. Po pěti minutách na trati přebírá jednička od rozbolavěného Krpce upocenou korunku.
Vyvolený je v čele a fanouškovská základna hřmí. „Pojď Petře, výborně, už jen 37 kilometrů.“ Jako by celý Moraviaman triatlon čekal na to, až přijde král Petr, vytáhne ostří exkalibru ze skály a odnese si osmé vítězství. Reportéři opět přepisují titulky: „Vabroušek nezklamal. Obhajuje prvenství!“

Každý úspěch je tu však vykoupen bolestí a utrpením

Tak to přece jen stihne. „Představa, že se do cíle přiřítím v novém rekordu a jen kolem Věrušky proběhnu, nebyla bůhvíjaká,“ loučil se před rokem ironman s dvaceti vteřinami, které mu chyběly na nový traťový čas. Na domácích triatlonech chodí do cíle výhradně se svým talismanem- čtyřletou dcerkou.

Svaly více bolí, než pálí, více pálí, než štípou, více štípou, než bolí. A není to teď jedno?! Srdce až v krku. V ústech pachuť krve. Poslední kroky! Poslední bolestivá grimasa v obličeji, když se sklání k dceři. Poslední otočení se za skupinkou třech běžců v zatáčce, mezi nimiž se plahočí i zmrtvýchvstalý Krpec. Poslední přepočet metrů do cíle.

První úsměv na to malé stvoření blonďaté po tátovi. První dotek železné dlaně s dětskou ručkou. První šťastné kroky vstříc cílové pásce. První. „Je první! Petr Vabroušek opět vyhrál!“, burácí komentátor do amplionu. Stopky ustrnuly v čase 8:45:40.

„Ve startovním poli bylo asi patnáct lidí, kteří by tu mohli dnes vyhrát, kdyby měli svůj den a já ne, takže jsem měl obavu, jak to dopadne. Jakmile jsem se dostal do čela, tak se za mnou kluci seběhli a zatápěli mi až do konce. Co na to říct, už nejsem nejmladší. Vím, že to jednou přijde, ale zadarmo jim to nedám,“smál se v cíli Vabroušek, jehož bolest přebyla radost z dalšího vítězství a přítomnost těch nejbližších, se kterými ji sdílí.

1. Petr Vabroušek (č.1) 8:44:19
2. Tomáš Ekl (č.11) 8:47:51
3. Lukáš Krpec (č.2) 8:49:2

Historie vítězů Moraviamanu

2014 - 1. Vabroušek Petr 8:33:08,5; 2. Minařík Petr 8:42:58,6; 3. Urbánek Michal 8:45:17
2013 - 1. Vabroušek Petr 8:51:46,5; 2. Vrábel Jozef 9:01:10,7 3. Cogan Rudolf 9:09:58
2012 - 1. Vabroušek Petr 8:41:19; 2. Jozef Vrábel 8:50:46; 3. Tomáš Kořínek 8:55:54
2011 - 1. Vabroušek Petr (nový traťový rekord 8:29:18), 2. Rudolf Cogan 8:59:23, 3. Josef Vrábel 9:03:15
2010 – 1. Vabroušek Petr (nový traťový rekord 8:41); 2.Cogan Rudolf, 3. Mika Tomáš
2009 - 1. Cogan Rudolf; 2. Džalaj Karol; 3. Vrábel Jozef (Vabroušek nestartoval)
2008 - 1. Vabroušek Petr; 2.Džalaj Karol, 3. Bednář Tomáš
2007 - 1. Kulich Michal, 2.Džalaj Karol; 3. Urbánek Michal (Vabroušek nestartoval)
2006 - 1. Vabroušek Petr; 2. Vrobel Lukáš; 3. Bednář Tomáš
2005 - 1. Kovalovský Jan; 2. Fojt Robert; 3. Švarc Petr (Vabroušek nestartoval)
2004 - 1. Kašpárek Pavel; 2. Kučera Petr; 3. Bednář Tomáš (Vabroušek nestartoval)
2003 - 1. Jan Strangmüller, 2. Pavel Kašpárek, 3. Tomáš Bednář (Vabroušek nestartoval)
2002 - 1. Jan Strangmüller, 2. Jarda Hýzl, 3. Ondra Exner (Vabroušek nestartoval)

Zobrazeno 1863 krát
Naposledy upraveno: pá., 29. duben 2016 16:31
Pro psaní komentářů se přihlaste