pá., 29. duben 2016 19:07

Předsíň NHL aneb zůstanou ti nejlepší

Devět měsíců dlouhá zima, během níž se teploty nevyšplhají nad nulu. Více než dvouměsíční polární noc v zimním období. Výrazně odlišná kultura a nová řeč. Podmínky ne zcela ideální pro start závratné kariéry. To však tak úplně neplatí o řemesle hokejovém. Výše vypsané okolnosti měl v plánu překonat tehdy sedmnáctiletý Andrej Šustr. V jeho rodné Plzni se mu nedostávalo takového prostoru, aby měl pocit, že ho budoucnost obdaří výraznějším úspěchem. Rozhodl se tedy vsadit kartu na „kanadsko-americký sen“. Jeho destinací ale nebyl žádný věhlasný juniorský klub z Kanady. Jeho novým domovem se stalo město Kenai, ležící na jižním pobřeží Aljašky. Za dob, kdy patřil poloostrov ruskému carství, zde hlavní střed zájmu představovalo hledání zlata. Dnes se obyvatelé sedmitisícového městečka věnují realističtějším zaměstnáním a ve volném čase podporují svůj hokejový klub, Kenai River Brown Bears. Ostatně jak mladičký Šustr brzy poznal. Zabydlel se u místní rodiny, která ho podporovala jako vlastního syna. Není divu, že když měl nastoupit ke svému prvnímu klání v NHL, kromě rodičů z Čech na místě nechyběla ani „aljašská rodina“.

Po dvou letech za oceánem se odhodlaný český obránce rozhodl posunout své cíle ještě dál a zahájil studium v Nebrasce, kde také nastupoval za univerzitní tým. Jakožto nedraftovaný hráč začal svými výsledky přitahovat pozornost lovců talentů z nejprestižnější soutěže světa. 21. března 2013 nakonec podepsal nováčkovskou smlouvu s Tampou Bay Lightning, která mu měla vynést 1,8 milionu dolarů za rok. Dnes patří k základním pilířům obrany dravého týmu plného mladíků, který má ty nejvyšší ambice, tedy získat Stanley Cup.

Zdaleka ne všem se ale podaří takzvaný „dream-come-true“. Není to každopádně jen ve sportovním světle. Nespočet migrantů se chce v Americe usadit, často však takový výlet končí spíše fiaskem než velkým autem, ještě větším domem a dětmi jako z reklamy na vločky.

Mladí hráči dnes většinou zdaleka nemají na nejvyšší příčce svého seznamu cílů zahrát si v domácí extralize, a pokud budou hokejoví bozi nakloněni, tak dokonce v reprezentačním dresu. Jejich pozornost (a často i náročných rodičů) směřuje na milionový cirkus s názvem Národní hokejová liga. Proto se ve věku i kolem patnácti let sbalí a nasednou na letadlo s javorovým listem, případně pruhy a hvězdami. Ti, kteří se otřepou a sžijí s novým prostředím, čeká stále dlouhá cesta přes přehršel lig, jejichž všechny zkratky si nepamatuje snad nikdo. A z těch, kteří si poctivě odkroutí léta v juniorkách, se procedí přes velmi citlivý cedník nekonečné konkurence ti, kteří se domů vrátí v novém obleku a naleštěné limuzíně.

Každý chce být samozřejmě další David Krejčí nebo Jakub Voráček. I ti však nesčetněkrát zdůraznili, že přechod do zcela jiného prostředí může být hodně obtížný. Mladí Evropané zpravidla bydlí u místní rodiny, která dostává od klubu finanční příspěvek na stravu mládence, k nimž občas přibydou i drobné pokyny. A protože mnozí hráči v tomto stadiu už nechodí do školy, v dobách mimo tréninky musejí nezřídka kdy čelit dvěma hlavním nepřátelům – nudě či naopak nebezpečným svodům. Když zůstanete jako ryba na suchu v opuštěném domě a s neznalostí dokonce i nejbližšího okolí, nezbývá, než zůstat zavřený ve svém pokoji, lenošit a hrát počítačové hry. Kdo už se v novém rybníčku trochu otrkal, nesmí se nechat zlákat večírky nebo alkoholem, jelikož i ty bývají často příčinou polevení v trénincích a následnému kolapsu v cestě za vysněnou metou. „Cesta přes „předsíň“ do NHL není zdaleka jednoduchá. Kdo ji ovšem projde, může se klouzat po stejných plochách, jako jejich životní vzory,“ označil výstižně juniorskou „průpravu“ Karel Knap z MF Dnes.

Zobrazeno 1958 krát
Naposledy upraveno: pá., 29. duben 2016 19:10
Pro psaní komentářů se přihlaste