RECENZE: Čapek - A vy víte, jak to vlastně bylo?

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Jiří Hána jako Karel Čapek
Jiří Hána jako Karel Čapek Zdroj: https://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/246/capek/#lg=1&slide=0
Inscenace hry Čapek pod režisérským vedením Věry Mačkové a Pavla Kheka sleduje život Karla Čapka a jeho velký příběh. Během něj poznáváme zbabělost a nenávist národa, pro který Čapek tvořil a za který bojoval. Mnoho lidí by řeklo, že příběh Čapka přeci zná, a že se ze hry jistě nic nového nedozví. Pro mě osobně byl tento zážitek ale velmi poučný, protože přináší informace, které si ve školních učebnicích nepřečtete, a ještě všechny tyto zajímavosti podává s vtipem a perfektním zasazením do kontextu a děje. 

Když vše funguje tak, jak má

Zvláště se mi líbilo zpracování dějové návaznosti, která byla výborně znázorněná hned několika způsoby. Jedním z těch výraznějších byla přímá promluva postavy k divákovi. Ve chvíli, kdy se na scéně změnilo světlo a kužel dopadl na jednu z postav (nejčastěji právě hovořící s Karlem Čapkem), se tato osoba otočila do hlediště a podala stručný přehled o časoprostoru nebo doplnila informaci tak, že divákovi vše zapadlo do sebe. Dalším způsobem byl pak například obraz promítaný na velké plátno v zadní části jeviště, který vždy v levém horním rohu ukazoval, kde a kdy se momentálně nacházíme (rok, město/místo). Co se týče kulis a scény (Michal Syrový), kromě velkého plátna v pozadí, které fungovalo nejen jako podklad projekce a výlepní místo pro plakáty, ale i zeď pro propagační nápisy a pozadí pro stínohru, na scéně výborně fungovaly také kulisy pohyblivé. Například pojízdné stolečky, jejichž přesouváním se scéna měnila za pochodu a rázem opticky působila úplně jinak. Jednou z věcí, která mi přišla nedotažená, bylo ale piáno. Na scéně určitým způsobem překáželo. Možná, že by se scénou splynulo mnohem více, kdyby se na něj v průběhu hry hrálo více než jednou nebo dvakrát. Takhle na jeviště nezapadalo a působilo nepatřičně a zbytečně.

Herci s velkým H

Herecká obsazenost byla velmi zajímavá. Přestože se na jevišti objevilo celkem 13 herců, postav bylo mnohem více, a tak se často stalo, že jeden herec obstarával až tři role. K tomu jen musím dodat, jak skvěle diametrálně rozdílný kostým každá z postav měla pro snazší orientaci publika. Kromě samotného Karla Čapka, kterého velmi zdařile ztvárnil Jiří Hána, se mi asi osobně nejvíce líbil Viktor Dvořák, který představoval postupně 3 postavy – nejprve Václava Havla a poté střídavě Klause Manna a Edvarda Beneše. V každé ze tří rolí byl velmi přesvědčivý, dokázal bezchybně přepnout z impulzivního Manna do naprosto klidného a kultivovaného Beneše. To samé platí i pro Petru Tenorovou, která se představila v roli Vlasty a Eriky Mannové. Opět přepínala v naprosto protikladných rolích – mezi prostou a citlivou Vlastou a ráznou a sečtělou Erikou. Výborně postřehnutelný byl také vývoj charakterů jednotlivých postav. Zvláště pěkně byla proměna vidět u postav Olgy Scheinpflugové (Máša Málková) – Čapkovy ženy, která se z mladé, marnotratné a povýšené herečky stala milující ženou, nebo u Jaroslava (Aleš Bílík) a Václava (Michael Vykus). Obě postavy zdůrazňovaly proměnu myšlení mladého člověka v předválečné společnosti a jeho reakce na tuto dobu. Ukazovaly, jak vzájemná stoupající nenávist a fanatický nacionalismus dokáží zamíchat lidskými osudy. A v návaznosti na to sehrála Jitka Smutná (hospodyně, matka) pro mě osobně úplně nejsilnější scénu, ve které ukazuje na skutečnou hodnotu lidského života a na ztrátu, kterou právě matka zná nejlépe.

Na vlně třicátých let

Výbornou práci odvedla také Agnieszka Pátá-Oldak, která se postarala o kostýmy vystihující dobu, charakter postavy i barevné odlišení, jak už jsem zmínila na začátku. Dobové klobouky a obleky, jejichž majitelé jako by do nich byli ušití. Hudba (Vladimír Nejedlý), která celou hru dotvářela, byla jemná, nerušila, avšak nebyla ani nijak výrazná a neutkvěla v paměti diváka příliš dlouho, či v něm neprobouzela nijak zvlášť silné emoce.

Musím říct, že za mě výborně zpracovaná hra, která nenudí, je zajímavá, poučná a zároveň podvědomě poukazuje na paralely se současným děním s vírou, že náš konec bude jiný.

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Říjen 2019 »
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31      

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace