RECENZE: Valentýnská tragédie v Moravském divadle

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
 Vladimíra Včelná jakou současná Lucie, za ní Marek Pešl jako původní Petr
Vladimíra Včelná jakou současná Lucie, za ní Marek Pešl jako původní Petr Zdroj: Daniel Schulz (MDO)
Olomouc - Tragický srdcervoucí příběh vyprávějící o nenaplněné lásce dvou mladých milenců, nespravedlnosti, válce a společenských nepoměrech měl v pátek valentýnskou derniéru. Novelu pro olomoucké Moravské divadlo nastudoval slovenský režisér Marián Pecko. Ten uvádí, že takovéto příběhy se okolo nás jistě někde na světě odehrávají a lze je zasadit do jakékoliv doby. A na to Pecko pomyslel, když do inscenace přidal druhý pár hrdinů, jakési alter ego Petra a Lucie, kteří komentují a zároveň spoluprožívají příběh svých předobrazů. Válečná novela inscenovaná dle knižní předlohy francouzského spisovatele Romaina Rollanda z roku 1920, byla představena vůbec poprvé vloni. Symbolicky v roce, kdy od konce světové války uplynulo sto let a premiéru měla inscenace na konci ledna, a sice v době, kdy se samotný příběh Petra a Lucie začíná odehrávat.

Dramatizaci připravila Jana Pithartová, která vyšla z verze Ivana Tallera ze sedmdesátých let, ve spolupráci s režisérem Mariánem Peckem. Dvojice Petrů a Lucií tak hrají v inscenaci značně důležitou roli, kdy nynější Petr (Petr Kubes) a Lucie (Vladimíra Včelná) jsou nad příběhem povýšeni a zdálo by se, že přesně vědí, co se bude odehrávat. Citují pasáže přímo
z knihy do mikrofonů jemnými hlasy s podkreslující neurážlivou dramatizující hudbou a stávají se tak vypravěči. Prožívají těžkost díla spolu s diváky a vytváří tak společně chemii a melancholii války. Kdežto původní Petr (Marek Pešl) a Lucie (Daniela Klevetová) žijí v naivní nevědomosti a prožívají svou první lásku naplno. Zdvojené promluvy Petrů a Lucií umocňují naléhavost celého příběhu. Inscenace je však odlehčovaná drobnými vtípky a sexuálními narážkami a diváci se tak alespoň pousmívají, napětí z díla je tak chvílemi upozaděno. Na druhou stranu téma války, narukování na vojnu a patriarchální domácnost ve scéně u večeře působí neskutečně zdlouhavě. Nekonečný dialog mezi otcem (Jaroslav Krejčí) a synem Filipem je zdlouhavý (Roman Vencl). Filip má ideály, chtěl by prožívat lásku, ale tím, že je na frontě, musel rychle dospět. Poznal, co je to opravdová válka a ví, že v zákopech na něj a na všechny čeká pouze smrt. Tato část, ač je silná a těžká a má nespočet důležitých momentů, je přesto zbytečně dlouhá. Záměr je ale zřejmý, v knize je spousta popisů války a tuto atmosféru bylo třeba nějakým způsobem uchopit. Petra ztvárňuje Marek Pešl, jenž působí přesvědčivě jako z knižní předlohy. Naivní, světlovlasý mladík, který si díky Lucii uvědomuje, co je to válka a chudoba, protože pochází z bohaté rodiny, nikdy předtím si tuto skutečnost neuvědomil. Spolu s Lucií Daniely Klevetové vypadají jako opravdový prvoválečný pár, který prožívá lásku. Lucie tak zprvopočátku působí velmi silně, ale v postupném vývoji se z ní stává křehká duše, která chce milovat, chce žít a nemůže se smířit s válkou. Pocit lásky ale navozuje již počáteční výstup, kdy původní Petr sedí na zemi a nynější Petr za ním přijde a zapálí mu cigaretu. To původní Petr nevnímá. Tato pasáž tak jasně uvádí příběh lásky, která je všude kolem nás a celá inscenace na ní stojí. 

Láska, naděje a vědomí nezvratnosti osudu diváka trýzní v situaci, kdy zpozoruje společný tanec obou párů a jindy chladných Petrových rodičů. Tuto scénu divák neočekává, jelikož v předloze není. V této scéně jako by se čas zastavil a pocit blaženosti vzrostl. Chladnost rodičů spočívá v jejich sociální roli, kde je otec byrokraticky založený patriarcha, který posílá své syny na vojnu, přestože ví, jaké následky může válka mít, a sice, že se Filip vrátí bez nohy. Matka (Ivana Plíhalová) má roli křesťanky, která raději mlčí, než aby vyřkla něco proti manželovi a válce, jen tiše a ztrápeně přihlíží na celou situaci. Celou dobovou válečnou atmosféru divák zpozoruje ve scénách, kdy Filip, bratr Petra, žertuje se svým válečným přítelem. Takovou pasáž v knize nenalezneme, ale umocňuje pocit přítomnosti válečného prostředí s přátelským nadhledem. Přesto je jazyk díla značně zachovalý a v samotné inscenaci se nejednou fráze „Stella Maris Amor - Lásko, ochraňuj nás v hodině smrti" opakuje, stejně jako symbol červené barvy - baret, boty či rukavičky zasazují příběh do Paříže. Kostýmově vyřešené postavy korespondují s historickým kontextem. Nenásilné líčení, kabátek Lucie, baret a rukavičky, stejně jako Petr, jenž si obléká denním sakem, a oba jsou oděni v tlumené přírodní barvě. Alter ega jsou halena naopak do současného, moderního oblečení, ale Lucie má červené rukavičky, které spojují obě Lucie i symbol Paříže dohromady.

Intimnost příběhu vyřešil Pecko značně bravurně. Scénografické rozdělení velkého pódia do menších celků vyvolává dojem, že jsme tam jen my diváci a herci. Prostor je členěný do několika míst děje a zároveň spojuje minulost i přítomnost. Scénograf Pavel Andraško jako základní prvek využívá plexisklo, které dělí jednotlivé prostory a zároveň umožňuje viditelnost celé scény. Navíc východy metra do patra i pod pódium dodávají scéně nevídanou plastičnost a jsou lichotivé. A díky tomu, že byla scéna rozdělena do buněk pohyblivých, bylo možno s ní popojet do popředí, světla svítila jen na jednu buňku, ve které se odehrával děj. Oproti tomu scény, kdy milenci hledají bezpečí v katedrále, jsou nešikovně ilustrovány pomocí velkého plátna, na které je projekcí řešená fotografie chrámu. Plátno tak zakrývá celou scénu a v závěrečném momentě doslova padá na zem spolu s herci a bombardujícími zvuky. Tato skutečnost v závěru působí nevkusně a kýčovitě, ačkoliv myšlenka toho, jak křehké jsou životy a jak snadno je lze rozbít, byla dobrá. Jako ne zcela vydařené shledávám v závěrečném výstupu dvojitou smrt Petra a Lucie, každý pár smrt prožil sám. Možná více emotivní by byla smrt společná.

Olomoucká verze Petra a Lucie je nicméně příjemná. Tým si s inscenací pohrál a vytáhl z novely důležité a podstatné prvky. Poetika zůstává zachovaná díky doplnění druhého páru a intimnosti scénografie. Nehezky však působí plochost projekce katedrály, ve které zahynuli Petři a Lucie. Divácky však byla derniéra prožita velmi pozitivně a hercům se tak dostalo ovace ve stoje. 

 

Moravské divadlo Olomouc

Dramatizace: Jana Pithartová 

Režie: Marián Pecko

Obsazení:

Petr: Marek Pešl 

Lucie: Daniela Klevetová 

Petr, současnost: Petr Kubes

Lucie, současnost: Vladimíra Včelná 

Pan Aubier, Petrův otec: Jaroslav Krejčí 

Matka: Ivana Plíhalová 

Filip, Petrův bratr: Roman Vencl 

Pierre, Filipův kamarád: Tomáš Krejčí

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Duben 2020 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace