Stres a jeho projevy u vysokoškolských studentů

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Mou ambicí v této práci bylo zpracovat téma stresu tak, aby výsledná reportáž přiblížila tuto problematiku posluchači. Stres je součástí každodenního života studentů nejen na Univerzitě Palackého. Skrze příběhy dou místních studentek chceme posluchačům přiblížit, kam až mohou stresové situace člověka dohnat. Nastíníme ale rovněž i řešení a způsoby, jak se stresem a jeho podobami bojovat.

 

Samostatný projekt: http://ulozto.cz/xryaqyxv/samostatny-projekt-larysova-nikol-mp3

 

1. Cíl práce:

Cílem mé práce bylo vytvořit delší rozhlasovou reportáž na téma Stres a jeho projevy u vysokoškolských studentů. Delší stopáž si vyžádalo samotné zadání i volba tématu a jeho zpracování, jelikož jej nelze zpracovat do běžné a konvenční stopáže rozhlasové reportáže, která je okolo dvou a půl minut. Téma stresu a jeho projevu u vysokoškolských studentů jsem si zvolila z toho důvodu, že mě obklopovalo a narážela jsem na něj během celého svého studia. Setkávala jsem se s ním již od prvního ročníku studia na vysoké škole, při pozorování a setkávání se s ostatními studenty i se studenty z jiných vysokých škol. Postupně mě tato problematika stále více zajímala, a když jsem se zamýšlela nad zaměřením mé práce, toto téma bylo prvním, o kterém jsem uvažovala a chtěla jsem jej zpracovat. Problematiku stresu u studentů vysokých škol jsem chtěla zpracovat hlouběji, podívat se pod povrch tohoto problému, o kterém se příliš nemluví a pokud ano, často se bagatelizuje a trivializuje. Sama jsem v podobné situaci byla a chtěla jsem tuto zkušenost zprostředkovat i s odborným názorem psychologa a doktora dalším lidem. Má reportáž si neklade za cíl podat rozsáhlý a vyčerpávající souhrn poznatků o tomto tématu, snaží se jej lidsky a srozumitelně přiblížit a ukázat, že se jedná o téma relevantní, o kterém by se mělo mluvit a problémy s ním spojené řešit.

Cílem mé práce, jak bylo výše zmíněno, bylo vytvořit delší rozhlasovou reportáž na téma Stres a jeho projevy u vysokoškolských studentů. Mou ambicí bylo ukázat studenty jako lidi, kteří procházejí těžkými životními zkouškami stejně jako zbytek populace, ukázat, že studentský život se svými problémy je stejně legitimní jako život pracujícího již nestudujícího člověka. Chtěla jsem se pokusit zbourat stereotyp studenta jako člověka, který pouze zadarmo studuje a „žije z daní pracujících“ a v TV je zobrazován převážně v souvislosti se zavedením poplatků za vysokoškolské vzdělání. Proto jsem se i rozhodla pro toto téma, ukázat život vysokoškoláků z méně populární stránky, ukázat, že studovat a živit se během studia si vybere svou daň, na některém studentovi méně, na některém více. Problém stresu jsem probírala formou rozhovorů se dvěma studentkami Filozofické fakulty Univerzity Palackého a dvěma odborníky, s psychologem a univerzitním profesorem Matúšem Šuchou a sociální poradkyní a psychoterapeutkou doktorkou Blankou Falcníkovou z krizové linky.

1.1 Specifika rozhlasové reportáže:

Rozhlasová žurnalistika má svá specifika při zpracování jednotlivých témat, jedná se zejména o náročnější technické zpracování materiálu, které se liší např. od žurnalistiky psané, které není pro autora tak technicky náročné, stačí mu de facto papír a tužka. Zpracování rozhlasové reportáže je ale technicky mnohem náročnější, kdy větší celky, např. rozhlasové dokumenty, zpracovává i několik lidí najednou po delší časové období, často jsou i vedeni režisérem. Tato práce nebyla v tomto směru výjimkou. Většinu času mi zabralo právě stříhání jednotlivých pasáží, správné namlouvání předělů, úvodu a závěru a prostříhávání jednotlivých rozhovorů tak, aby byly sděleny podstatné informace a zároveň aby byl zvuk nahrávky co možná nejkvalitnější.

2. Zdůvodnění volby tématu:

         Téma stresu u studentů jsem zvolila, jak jsem již výše zčásti uvedla, z toho důvodu, že jsem se s touto problematikou sama potkávala během svého studia. Mohla jsem vidět na vlastní oči studenty, kteří své studium nezvládali, ne z důvodu, že by se studiu nevěnovali nebo jej zanedbávali, ale proto, že procházeli složitou a nelehkou částí svého života. Rovněž jsem předtím četla několik článků na internetu i v tištěných médiích a toto téma a problematika mne začala více zajímat, i s přihlédnutím k tomu, že doposud nebyla důkladněji prozkoumána.

Volbě tohoto tématu a zaměření samostatného projektu předcházel, mimo výše uvedeného zájmu a motivace ke zpracování, i předchozí výběr předmětů na Katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Prvním krokem byla volba předmětu Praktikum rozhlasové žurnalistiky v zimním semestru druhého ročníku mého studia na této Univerzitě Palackého, které bylo vedeno Ing. Radoslavou Kvasničkovou, jež v nynější době pracuje pro Český rozhlas. V dalším semestru následoval navazující předmět Workshop rozhlasové žurnalistiky, kde jsem nabyté informace a znalosti z předchozího kurzu dále prohloubila v seminářích, které byly opět vedeny Ing. Kvasničkovou, a která mě a další studenty tímto kurzem provedla a naučila nás základní a později náročnější věci. Naučila jsem se, jak funguje na příklad vedení rozhovorů, vytváření montáží a reportáží. Reportáž s kratší stopáží okolo dvou a půl minuty byla rovněž i závěrečná podmínka ukončení kurzu. S reportáží jsem se tedy setkala ještě dříve, než jsem začala vypracovávat samostatný projekt jako rozhlasovou reportáž.

Paralelně s navštěvováním předmětů rozhlasového zaměření jsem rovněž navštěvovala kurzy zabývající se žurnalistickou specializací ekonomickou a vědeckou. Přednost jsem ve svém studiu dále dala právě specializaci vědecké z důvodu většího zájmu o témata z této oblasti i tím, že i k popularizaci vědy mám mnohem blíže jak zaměřením, tak svým zájmem a praxí.

3. Zdroje a stav problematiky:

Poté, co jsem se rozhodla zabývat ve své práci touto problematikou, začala jsem si zjišťovat nejen informace, které mohu použít při realizaci mé práce jako takové, ale i to, jakým způsobem byla tato problematika reflektována v českých médiích. Zda se jedná o diskutované téma, či o téma zcela okrajové, které se netěší zájmu médií a veřejnosti. Psaná žurnalistika se tímto tématem zabývá velmi okrajově, spíše formou vědeckých popularizačních článků. Články, převážně z internetových mutací novin, vysvětlují odborné studie, které se zčásti dotýkají tohoto tématu. Články či reportáže rozhlasové nebo televizní, které by se touto problematikou podrobněji zabývaly, nejsou hojně rozšířené. Širší mediální reflexe tohoto tématu v českém prostředí neexistuje, běžný čtenář či divák TV se s reflexí stresu u vysokoškolských studentů běžně nesetká. I z tohoto důvodu bylo pro mě výzvou se zabývat takovým tématem.

4. Ideový plán:

Mou ambicí v této práci je zpracovat téma stresu tak, aby výsledná reportáž přiblížila tuto problematiku posluchači. Chtěla jsem stres, osobní prožitky vysokoškolských studentek, které v době natáčení projektu procházely těžkým životním obdobím, zpracovat komorně a decentně.[2] Tyto problémy se odrážely i ve studijních výsledcích. Na začátku jsem oslovila jednu studentku, která mi ráda poskytla rozhovor a na projektu se mnou spolupracovala. Poprvé jsme se setkaly u ní doma, kde jsme v příjemné atmosféře probrali téma formou rozhovoru. Dopředu jsem si stanovila okruhy a konkrétní otázky, na které jsem se jí ptala a kterých jsem se během rozhovoru držela. Rozhovor proběhl dobře bez větších problémů a během dalších měsíců práce na projektu jsme se viděly ještě několikrát, protože bylo třeba určité věci přetočit nebo naopak jsem potřebovala některé věci rozvést, aby dávaly pro posluchače smysl.

Studentku číslo dvě jsem sháněla v průběhu projektu, jelikož jsem se rozhodla pro několik kompozičních změn. Jednou ze změn bylo i to, že jsem chtěla, aby v práci byl ještě další člověk, který má se stresem problémy a dokáže tuto problematiku přiblížit posluchači z jiného úhlu. Druhá studentka mě navštívila doma v průběhu května, kdy jsme se pobavily o jejích problémech, nesnázích a úzkostech během studia.

Při natáčení rozhovorů se mi občas stalo, že některé zvuky nebyly vyvážené, v nahrávce byly nepříjemné ruchy či zvuky. I z těchto důvodů jsme se později sešly ještě několikrát. Zpočátku se studentky do jisté míry styděly o svém problému otevřeně mluvit, po několika minutách nezávazného rozhovoru šlo již vše přirozeně bez větších problémů.

Pro rozhovory se studentkami jsem se rozhodla zejména z toho důvodu, že rozhlas, resp. rozhlasová reportáž pracuje s příběhy lidí, s emocemi, s tím, co člověkem pohne a předá mu pocit, emoci. Nejedná se však o nějaké bezúčelné rozhovory. Příběh jedince právě zároveň ilustruje větší obecnější problém, který jej překračuje. Posluchač tak má možnost se s člověkem v reportáži ztotožnit, pochopit jej, nebo naopak s ním nesouhlasit a zaujmout opačný postoj. Příběh konkrétních lidí ale není jediným komponentem reportáže. Důležitou součástí je samozřejmě i informační kvalita reportáže. Z tohoto důvodu jsem posléze navštívila dva odborníky – pana profesora Matúše Šuchu a paní doktorku Blanku Falcníkovou, o nichž pojednáme v textu níže.

V práci jsem se chtěla vyvarovat informačního, věcného stylu, který je sice v reportáži přítomen ve formě rozhovoru s odborníky, ale neměl by v něm převažovat. Téma musí být pro posluchače zpracováno atraktivně, proto jsem se rozhodla pro sled rozhovorů na určité dílčí problémy se dvěma studentkami Univerzity Palackého. S těmito dvěma studentkami jsem vedla několik rozhovorů během cca pěti až šesti měsíců, od ledna do června roku 2015, a sledovala jejich vývoj. Setkávaly jsme se převážně u nich doma a bavily jsme se o náročnosti vysoké školy a jak se stres, který zažívaly, u nich fyzicky a psychicky projevoval a jak se v čase vyvíjel. Zda se situace změnila od té doby, kdy jsme se potkaly naposledy. Tyto rozhovory, které jsou hlavním nosným pilířem projektu, byly následně zpracovány a zapracovány do kompozičního plánu projektu. To samozřejmě neslo s sebou hodiny poslouchání a stříhání, vyrovnávání hlasitostí a vystřihování rušivých elementů.

Po natočení rozhovoru (či jiného zvuku) jsem jej nahrála do editovacího programu a poslechla si jej. Hned dalším krokem bylo převedení na mono zvuk, jelikož se v reportážích pracuje pouze s jednou zvukovou stopou, práce s více stopami vyžaduje profesionály, kteří mají za sebou několikaletou praxi s touto technikou. Dále jsem vyrovnala hlasitost a zvuk ořezala tak, aby někde nepříjemně nevyskočil a „neřezal“ posluchače do uší. Poté jsem si zvuk poslechla znovu a začala vystříhávat věci, které nebyly podstatné. Rovněž jsem dávala pryč z nahrávky přeřeky, zaváhání a další zvuky, které nejsou lidskému uchu příjemné na poslech a z rozhlasových reportáží se běžně vystřihují. Pokud se stalo, že bylo třeba ještě některé věci dotočit, domluvila jsem se na další schůzce a některé věci z předchozího rozhovoru jsme rozvinuly.    

Byť jsou pro mou reportáž stěžejní příběhy, rozhovory se studentkami, má práce musela být podložena i relevantními a objektivními informacemi od odborníků. Snažila jsem se najít rovnováhu mezi osobitým, lidsky vyprávěným příběhem a vědecky podloženou informací. Stránka příběhu a zážitků jedince je v reportáži důležitá, jedná se ale stále o zpravodajství, které musí být nezaujaté a informace musejí být podložené a ověřitelné. Příběh jedinců tak ilustruje obecnější téma a komentář psychologa a doktorky jej přibližuje z hlediska odborného. Z tohoto důvodu jsem uvažovala, které odborníky bude třeba do práce vyzpovídat a kteří mají k této problematice blízko.

Prvním z odborníků byla psychoterapeutka a sociální poradkyně, která pracuje i na krizové lince a zvedá telefony mimo jiné i zoufalým studentům a studentkám, doktorka Blanka Falcníková. Doktorku Falcníkovou jsem navštívila v její kanceláři, čili přímo na pracovišti. Ta mě vřele uvítala a byla velmi ráda, že může říci své k této problematice. Bavily jsme se o studentech, kteří na krizovou linku volají a chtějí radu či si jen popovídat s někým jiným o svých problémech. Pobavily jsme se o krizové lince jako takové i zavedly řeč do obecnějších rovin. S paní doktorkou jsem vedla rozhovor v zimě roku 2014.

Dalším odborníkem, kterého jsem poprosila o spolupráci, byl profesor Matúš Šucha, vedoucí Katedry psychologie na Filozofické fakultě Univerzitě Palackého. Matúš Šucha pracuje rovněž jako konzultant v psychologické poradně Filozofické fakulty Univerzity Palackého, ke kterému, jako jednomu z konzultantů, může student přijít a popovídat si nejen o škole, ale i o problémech osobních a rodinných. Pan profesor si na mě čas udělal velmi rychle a rád. Přivítal mě ve své velké pracovně a ochotně mi poskytl rozhovor na téma stresu u studentů, se kterými se během své činnosti v poradně a ve své další praxi setkal. Rovněž mi dal pro studenty několik doporučení, kterých by se při studiu měli držet, aby se do vyhrocených situacích nedostali.

Moje samostatná práce prošla během své realizace několika stádii a mohu říci, že práce vypadá jinak, než jsem původně zamýšlela. Ne ale ve špatném slova smyslu. Pokaždé, když jsem zpracovávala natočený hrubý materiál, se mi kompozice zlehka měnila. To je rovněž i dle mého názoru jakési „poznávací znamení“ rozhlasové reportáže. Člověk si může vymyslet, co chce a jakou vysněnou kompozici má reportáž mít. Nakonec ale lidé, se kterými vede rozhovor, mohou říct něco zcela jiného a práci tak posunout trochu jinam. Potom je na vedoucím projektu, reportáže, práce, aby materiály zpracoval a kompozici pozměnil tak, aby tento posun dával smysl. Každým novým materiálem a novým stříháním jsem kompozici měnila a postupně vylepšovala, přicházela na nové možnosti a dotáčela jsem další a další materiál tak, aby cíl práce byl naplněn a záznam byl kvalitní.

5.4 Technické zpracování natočeného materiálu:

Dalším aspektem práce bylo i technické zpracování materiálu, jak již bylo výše i částečně zmíněno. Všechny zvuky a rozhovory byly natáčeny na diktafon značky Olympus, který pro tuto práci zcela postačil a poskytl mi kvalitní nahrávky a zvuky. Hrubý materiál jsem stříhala a upravovala v programu Sony Sound Forge Audio Studio 10, který jsme v novější verzi používali i v Praktiku rozhlasové žurnalistiky a Workshopu rozhlasové žurnalistiky. Tento program jsem tudíž znala již z dřívější práce, minimálně jsem ovládala nutné základy, díky kterým jsem mohla provést střihy, převody z jednoho do druhého formátu, upravování kvality a hlasitosti zvuku. Sound Forge Audio Studio 10 je digitální editovací software společnosti Sony pro audio nahrávky. Program umožňuje stříhat zvuk, nahrávat a převádět do mnoha formátů. Jeho výhoda spočívá i v tom, že se v něm naučí pracovat i začátečník, což bylo i pro mě výhodou, byť jsem s se s tímto programem setkala již v předchozích kurzech ve škole. Během realizace práce mě však s tímto programem potkaly i technické potíže. Program Sound Forge Audio Studio 10 mi ne vždy fungoval a nemohla jsem se na něj vždy spolehnout, což zapříčilo i to, že jsem se s vypracování práce zpozdila. Některé části zvuků byly proto zpracovány v programu VegasPro, se kterým jsem technické problémy neměla. Konečný projekt je však celý zpracován v programu Sony Sound Forge 10, jenž se mi podařilo nakonec úspěšně zprovoznit tak, aby se mi materiál neztratil a v pořádku se mi uložila i průběžná práce na projektu. Celý projekt je tak finálně zpracován v tomto editovacím programu a hrubý materiál čítá okolo 60 minut, počítám-li rozhovory se dvěma studentkami, rozhovory s odborníky, vlastní mluvený komentář, hudbu a doplňující zvuky.

6. Sebehodnocení:

Celkově jsem se svou prací spokojena, byť jsem zpočátku měla se zpracováním materiálu problémy (zejména s jeho technickým zpracováním). Každá malá úprava mi umožnila být v tomto „umění“ lepší a těžkou a dlouhou prací na tomto projektu jsem si nakonec dokázala, že jsem schopna zvládnout i náročnější rozhlasové formáty. Projekt byl obecně pro mě velkou výzvou, jelikož jsem nikdy předtím nedělala takto technicky náročnou práci.

V samostatném projektu se mi podařilo sdělit to, co jsem původně zamýšlela, co bylo mou ambicí. I studenti stresem trpí a stres jako takový, byť člověk již nemusí studovat na škole, není radno podceňovat či zlehčovat. Zároveň jsem však chtěla dát lidem, nejen studentům, určitou naději, že i studium je jen jednou ze součástí života a že pokud tuto část zvládneme, může nás posílit do budoucích výzev.

Během práce na projektu jsem úspěšně domluvila a vedla rozhovory s odborníky, které jsem před tím kontaktovala, rovněž se mi podařilo najít dvě studentky, se kterými byla skvělá domluva a které se nebály mluvit o svých osobních problémech. Největší výzvou bylo technické zpracování materiálu v programu Sound Forge 10. Postupně jsem se ale učila nové věci, možnosti střihu, práce se zvukem tak, že se práce na materiálu stávala postupně stále snazší.

Příprava, natočení a zpracování samostatného projektu ve výsledku zabralo okolo 50 hodin čistého času práce, většina času byla věnována střihu veškerého natočeného materiálu a namlouvání předělů, které bylo poměrně náročné.

7. Literatura a zdroje:

          Co se týče informací o zpracování materiálů a vytvoření kompozice reportáže, čerpala jsem především z mých rozhovorů s Ing. Kvasničkovou, která mi byla velmi nápomocna a poskytla mi cenné informace a rady, díky kterým jsem se mohla práci věnovat a posouvat se dále. Rovněž jsem použila několik knih o žánrech a rozhlasovém vysílání, abych se v problematice nejen rozhlasové tvorby zorientovala, ale i pochopila základní principy. Jednalo se především o práci Viktora Jílka Žurnalistické texty jako výsledek jazykových i mimojazykových vlivů (2009). Pro pochopení rozhlasu jako média měnícího se v čase a pro pochopení jeho historie jsem čerpala z obsáhlé monografie Od mikrofonu k posluchačům (2003). Tato naučná kniha vykládá vývoj rozhlasového vysílání od jeho počátků, pojednává o jednotlivých etapách vývoje vysílání a dění rozhlasu v kulturním a politickém kontextu na téměř 700 stranách textu. Součástí jsou i praktické přílohy jako kalendárium, technický slovník, názvy institucí či loga. Kniha mi pomohla pochopit vývoj rozhlasu jako média v čase a formátů, se kterými toto médium pracuje. Byť se nejedná o informace nezbytné k vytvoření tohoto projektu, pomohlo mi to osobně v tom, že jsem se s tímto médiem blíže seznámila a pochopila, jak s materiály pracuje a proč. Rovněž jsem při své práci využila Slovník mediální komunikace (2005) od Ireny Reifové a kolektivu, který mi pomohl zejména při dohledávání některých pojmů a jejich pochopení.

Samostatný projekt: http://ulozto.cz/xryaqyxv/samostatny-projekt-larysova-nikol-mp3

Použitá sekundární literatura:

JEŠUTOVÁ, Eva a kol.: Od mikrofonu k posluchačům. Český rozhlas, Praha 2003. ISBN 8086762009.

JÍLEK, Viktor: Žurnalistické texty jako výsledek jazykových i mimojazykových vlivů. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2009. ISBN 978-80-244-2218-3.

REIFOVÁ, Irena a kol.: Slovník mediální komunikace. Portál, Praha 2004. ISBN 80-7178-926-7.        


[2] Zpočátku se jednalo pouze o jenu studentku. Po prvním měsíci natáčení jsem se však rozhodla pro několik kompozičních změn. Ve výsledné reportáži je tedy použit materiál, který byl natočen se dvěma studentkami Univerzity Palackého.

Naposledy upraveno:
Více z této kategorie: « 17. listopad
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Prosinec 2018 »
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace