Tchèck Po

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Samostatný projekt politická/DTP žurnalistika.

Realizace projektu zde.

 

1. Cíl práce

Cílem práce je spojit všechny mé obory a specializace a vytvořit francouzsky psaný politický časopis pro frankofonní studenty (nejen) Univerzity Palackého. Smyslem má být jejich snadnější začlenění se do české společnosti, lepší navazování kontaktů s ostatními a schopnost rozumět aktuálnímu dění a debatovat o něm.

Studenti, kteří k nám přijíždí, nemluví samozřejmě česky, a je pro ně tudíž obtížné zapadnout. Proto se raději shlukují do skupinek stejných národností a na konci studijního pobytu odjíždí s tím, že nedokázali pořádně proniknout do naší kultury. Můj projekt by jim měl toto usnadnit tak, že jim dá šanci si přečíst, co se u nás děje, v jazyce, kterému rozumí. Protože Česká republika není za hranicemi zrovna ožehavým tématem a snad kromě zneucťujících prezidentských skandálů se o nás v zahraničí nedočtou. A proč by jim k asimilaci měla pomoct zrovna politika? Dle mého názoru jsou politická témata těmi nejdiskutovanějšími napříč všemi generacemi.

Konečný výstup mého projektu by měl mít jak něco z novin, tak něco z časopisu. Více však z časopisu. Nechci se čistě profilovat ani do jedné kategorie a inspiraci budu brát z obou. Aby nedocházelo k nedorozuměním, nazývejme tedy můj projekt magazínem.

Magazín bude barevný, aby na první pohled upoutal oko čtenáře, ale vycházet bude na novinovém papíře ve formátu A4, který mi velikostí připadá mnohem praktičtější a skladnější. Novinový papír bych zvolila proto, že tento prvek bude ve čtenáři podvědomě vyvolávat serióznost tiskoviny. Časopis je přece jen spíše spojován s odlehčenými tématy, zajímavostmi. Já chci ovšem ve čtenáři vyvolat pocit, že má v ruce kvalitní čtivo.

Na druhou stranu chci čtenáře na první pohled upoutat a dát mu chuť si magazín přečíst. Proto kombinace jakýchsi „barevných novin“, která nezapadne mezi ostatní černobílé tiskoviny. Navíc čtenář jistě ocení vzdušné provedení, které je tolik vlastní časopisu a lahodí oku více než texty nahuštěné jeden na druhém, jak je typické naopak pro noviny. Taková přehršel informací a někdy nejasné provedení čtenáře mnohdy odradí.

Cílem tedy není podat vyčerpávající přehled o všem, co se „šustne“ na české politické scéně, nýbrž poskytnout nástin největších kauz, o kterých se momentálně nejvíce mluví, a přidat k nim několik méně významných, leč zajímavých „Krátce“ na odlehčení. Magazín proto nebude nijak silný, zpočátku bude obsahovat jen 6 stran s možností pozdějšího rozšíření, pokud bude mít vysokou čtenost. Vycházet bude jednou za dva týdny, což mi přijde vzhledem k jeho tematice a cílovému publiku jako vhodný interval, a to každé úterý, aby nezapadl v pondělních vydáních Heleny v krabici a Žurnálu.

 

2. Zdůvodnění volby tématu

Jak jsem již zmínila v úvodu, při tvorbě projektu jsem chtěla spojit oba mé obory − žurnalistiku a francouzskou filologii − a specializace v rámci žurnalistiky, kterými jsou DTP profilace a politická tématika. Kurzy, které jsem během studia navštívila, měly být odrazovým můstkem pro tento projekt. Politickou specializaci jsem si zvolila již v prvním ročníku. Z celé nabídky mi přišla jako nejzajímavější. K ostatním jsem buď neměla žádný vztah, nebo jsem se v té oblasti necítila příliš jistě. To se týkalo hlavně kulturní žurnalistiky, mezi níž a politickou jsem váhala.

Nakonec jsem kulturní zavrhla, protože jsem si uvědomila, že kultura je velice široký pojem, pod který se dá zahrnout ledacos. Člověk by tudíž musel být expert na vše, což nebyl rozhodně můj případ. Mě jisté oblasti kultury sice zajímají, ale v mnohých jsem zcela ztracená a nerozumím jim. Volba tedy padla na politickou specializaci, a to i z toho důvodu, že mnoho studentů se na ni nehlásilo, jako by měli strach. To pro mě byla jakási výzva.

Politika je navíc něco, o čem by měl trochu vědět každý člen společnosti. Spoluvytváří naše okolí, náš každodenní život, náš svět, diktuje podmínky, ve kterých žijeme, mnozí o ní živě diskutují a pokud se nevyznáme v zásadních politických tématech a nemáme na ně žádný názor, můžeme snadno působit jako nevzdělanci.

S DTP specializací to bylo podobné. Zpočátku jsem chtěla na specializaci psanou. Připadalo mi to jako logická volba. Člověk musí umět hlavně psát, pokud chce být novinář. Psaní je základ všeho, v něm je počátek. Postupně jsem však změnila názor, a to hlavně díky praxi v pražské redakci deníku Metro, kde jsem „přičichla“ k tvorbě layoutu, sázecím programům, práci grafiků apod.

To mne uchvátilo. Přála jsem si tomu rozumět, umět to ovládat. Navíc jsem vyhodnotila, že člověk buď psát umí, nebo neumí. Když neumí, může se to praxí naučit. Tuto praxi ovšem, dle mého, nezíská ve škole, ale v reálném novinářském procesu. Troufám si říct, že trochu psát už umím, bylo pro mne tedy zajímavější naučit se k tomu ještě něco dalšího a přijít v budoucnu do novin s tím, že už znám základy nějakého sázecího programu, a rychleji se tak například naučím s novým.

Jak říkali kolegové v Metru, dnešní novinář už musí být multifunkční. Již nestačí jen umět psát, musíme umět i fotit, sázet, dělat korektury. A tak byla moje volba DTP specializace učiněna. Všechna tato rozhodnutí, která byla nezávisle na sobě činěna už od počátků studia, mne nakonec dovedla až k tomuto samostatnému projektu. Problém byl, jak do toho ještě zakomponovat můj druhý obor – francouzštinu. Chtěla jsem to vše spojit, protože francouzština je pro mne odjakživa srdeční záležitostí a také je to můj preferovaný obor.

Nápad na projekt začal vznikat už na jaře 2015, kdy jsme v rámci workshopu DTP měli jako zápočtovou práci zcela sami vytvořit noviny nebo časopis o čtyřech stránkách. Jelikož nerada plýtvám časem, rozhodla jsem se zápočtovou práci pojmout jako začátek samostatného projektu.

Počáteční inspirací mi bylo Radio Prague (podrobněji o něm bude řeč níže), které je francouzskou odnoží Radia Praha, jež je jednou ze stanic Českého rozhlasu. S Radiem Prague jsem obeznámena již několik let a vždy se mi tento nápad líbil. Jako milovnice francouzského jazyka jsem ocenila možnost poslechnout si francouzsky něco ne ze zahraničního dění, které mi bylo vzdálené, ale z toho domácího. Při tvorbě projektu jsem si na rádio vzpomněla a napadlo mě, že by nebylo špatné doplnit rádiové vysílání časopisem.

Radio Prague sice pravidelně publikuje všechny své odvysílané příspěvky, nicméně jen na svých internetových stránkách. Ty asi málokterý cizinec zná a sám od sebe po nich nezapátrá. Musíme jim to tedy „naservírovat pod nos“. A fyzický časopis, který bude někde ležet, spíš upoutá jejich pozornost než abstraktní rádiové vysílání (či články na internetu).

Prvním nápadem, jak spojit DTP, politiku a francouzštinu, bylo tedy vytvořit časopis, který by vycházel na francouzském velvyslanectví v Praze a shrnoval českou politiku a česko-francouzské vztahy. Nicméně jsem v takovém časopise neviděla moc velký potenciál do budoucna, ani jsem si neuměla představit, kdo by ho četl.

Lidé pracující na velvyslanectví by ho spíš měli psát než číst a turistů, kteří by si ho s chutí prolistovali, by asi také mnoho nebylo. Dalším nápadem bylo časopis rozšířit po celé Praze, kde se pohybuje nejvíce frankofonních turistů a nemálo takových občanů tam i žije.

Tento nápad se však zastavil na tom, jak takový francouzsky psaný časopis dostat do běžných českých prodejen, jak zajistit, aby nezapadl, aby upoutal oko právě těch čtenářů, pro které je určen, a aby se frankofonní občané vůbec dozvěděli, že něco takového u nás existuje. Kamenem úrazu byl i fakt, že majorita čtenářů by byli s největší pravděpodobností turisté, a ti jsou v České republice (potažmo v Praze) jen nakrátko. Česká politika by je tak pramálo zajímala.

Nakonec mne mé myšlenky zavedly k mojí alma mater. Na univerzitní půdě, jež podporuje kreativitu a neotřelost, se uchytí téměř vše. A díky různorodosti najde vše i svého konzumenta. Zvláště mezi studenty, kteří jsou zvídaví. A tak se začal rodit nápad na francouzsky psaný magazín určený všem zahraničním studentům, kteří ovládají Molièrův jazyk. Výhodou projektu by bylo, že francouzština je jedním z nejužívanějších světových jazyků, tudíž by magazín nebyl zaměřen jen na úzkou mononárodnostní skupinu cizinců, ale na všechny, kteří jazyk alespoň trochu ovládají, nehledě na národnost.

Nápad byl tedy na světě a prvním úkolem bylo vymyslet mému magazínu jméno. Chtěla jsem něco jednoduchého, úderného, snadno zapamatovatelného. První volbou byl Le Journal [čti: l žurnal], který měl evokovat nejznámější francouzský deník Le Monde ve frankofonní části čtenářů a náš již zavedený Žurnál v českých studentech hovořících francouzsky. Název by tak podvědomě evokoval něco důvěrně známého, seriózního a s tradicí. To by zajisté přilákalo (nejen) zahraniční studenty.

Zanedlouho jsem však zjistila, že deník s názvem Le Journal už ve Francii vycházel mezi lety 1892 a 1944 a v současné době vychází mnoho jeho podob, jako Le Journal de Montréal, Le Journal de Québec, Le Journal de Saône-et-Loire atp. Nechtěla jsem nic kopírovat, proto jsem od tohoto názvu upustila a snažila se vymyslet něco originálního. Něco, co by v sobě přinejlepším neslo koncept politiky.

Ve Francii se všechna politická studia nazývají Sciences Po, což je zkratka od Sciences Politiques (politické vědy). Napadlo mě z toho vytvořit Tchèque Po (česká politika). Frankofonní obec by té asociaci jistě porozuměla. Jelikož je ale magazín určen především studentům, chtěla jsem název ještě nějak odlehčit, učinit ho vtipnějším, atraktivnějším, méně vážným. A jelikož se francouzské tchèque a anglicismus, známý i ve francouzštině, check1 vyslovují stejně, vznikla taková mezijazyková slovní hříčka - TchèckPo. Jako podnázev jsem zvolila Česká politika pod mikroskopem.

Přestože je můj magazín čistě politický, nesmíme zapomínat, že se jedná o pilotní číslo. Z toho důvodu mi přišlo vhodné ho ozvláštnit i něčím jiným než politikou. První číslo by mělo být takovým uvedením do našeho světa, naší kultury, historie, identity. Proto první číslo, zcela výjimečně, obsahuje i jednostránkový exkurz do historie naší země a našeho národa.

Je velmi důležité poskytnout napoprvé zahraničním studentům širší rámec toho, kde se momentálně nacházejí. Dovolí jim to lépe pochopit vše ostatní. Jsou to však stále studenti, pro jejichž integraci je důležitá i kultura v trochu jiném smyslu, a to jak ta nízká, tak ta vysoká. Proto na předposlední straně magazínu najdou i nepolitické kulturní okénko s velmi stručným nástinem nejlepších barů, klubů, divadel, kin či muzeí.

Pokud bych měla vše shrnout, volba tématu byla jasná už jen kvůli mým dvěma oborům a specializacím v rámci žurnalistiky. Magazín své místo ve světě médií určitě má, protože politika je nedílnou součástí našeho života a měli bychom o ní mít alespoň elementární přehled, což TchèckPo přesně nabízí. Ze změti všech možných i nemožných událostí ze světa politiky vybírá jen ty nejdůležitější. A konečně, atraktivní a originální je především svou cizojazyčností.

 

3. Stav problematiky

Když jsem s projektem začínala, chtěla jsem přijít s něčím novým. Proto jsem zvolila kombinaci politicky zaměřeného magazínu a francouzštiny Bylo mi jasné, že s tímto nápadem ještě nikdo nepřišel, minimálně ne na půdě naší katedry. Samozřejmě jsem si stav problematiky ověřila2 a vskutku, v DTP sekci se nenachází jediný podobný projekt. Zaskočil mě ale fakt, že v celém seznamu projektů figurují jen dva s politickou tématikou.

Mnohem populárnější jsou, jak se zdá, zdravotně-sociální (se sedmi projekty), kulturní (s pěti projekty) a vědecká (se čtyřmi projekty) tématika. Ta politická se pyšní pouhými dvěma projekty, což je druhý nejhorší výsledek3. Z toho vyplývá, že už jen samotný politický magazín nemá (alespoň na katedře) příliš velkou konkurenci, tudíž u cizojazyčně psaného se opravdu nemusím obávat, že bych napodobovala něčí práci, jinými slovy vymýšlela již vymyšlené.

Ovšem, katedra je katedra, nicméně na skutečném bitevním poli se situace moc neliší. Jistě, existuje několik tištěných časopisů zaměřených (nejen) na politiku. Nejznámější z nich jsou:

Respekt

Respekt každý týden nezávisle komentuje aktuální domácí i zahraniční dění. Zabývá se politikou, ekonomikou a historií, společenskými tématy a trendy, sleduje novinky v oblastech vědy a výzkumu, velkou pozornost věnuje kultuře. Na jeho stránky přispívá řada významných osobností z různých oblastí lidské činnosti.4

Reflex

Časopis Reflex - prestižní společenský týdeník je ostrovem svobodné české žurnalistiky. Silné autorské osobnosti z řad kmenových redaktorů i externích spolupracovníků přinášejí čtenářům každý čtvrtek originální, odvážný a neotřelý pohled na českou nebo světovou realitu. Týdeník Reflex je vždy o krok před ostatními v odhalování předstírání a falše v politice i veřejném prostoru, neuhýbá před konfrontací a jde rovnou na dřeň problému. Zároveň dokáže být poučeným a zábavným průvodcem světem kultury, společnosti i životního stylu. Týdeník Reflex je zkrátka značkou dobrého čtenářského vkusu.5

Týden

Časopis Týden je zpravodajsko-společenský týdeník, který vychází každé pondělí. Přináší zprávy, analýzy, reportáže, rozhovory a komentáře z domova i světa. Staví na ověřených informacích a závěrech podložených argumenty. Samozřejmostí je množství přehledných grafů, vše doplňuje dynamická grafika nejmodernějšího střihu.6

Téma

Časopis TÉMA je nový magazín, který přináší každý pátek velké rozhovory a silné příběhy. Zpravodajsko-společenský týdeník nabízí široký záběr témat, popisující život v celé jeho pestrosti. Magazín TÉMA vydává tradiční vydavatelství MAFRA a čtenáři zde naleznou hodnotné čtení od elitních žurnalistů. Téma vám zajistí pravidelný přísun informací z oblasti politiky i společnosti. Jde o společensko-zpravodajský titul, který přináší důvěryhodné a podložené texty srozumitelnou a zábavnou formou.7

Interview

Časopis Interview je nový a zároveň jediný časopis na českém trhu, který přináší každý měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi ze všech oblastí našeho života. Nejvýznamnější představitelé domácí i zahraniční kultury, umění, vědy, sportu, politiky a byznysu otevřeně promlouvají o svém životě, cestě k úspěchu i pádech, soukromí a plánech do budoucna.8

Euro

Týdeník Euro je aktuálním zdrojem zasvěcených informací ze světa byznysu. Přináší komplexní pohled na rozhodující události a trendy v ekonomice, byznysu, politice a společnosti. Od svého založení v roce 1998 se týdeníku Euro podařilo stát se nejprodávanějším, nejvíce citovaným a inzertně nejvýkonnějším titulem ve své kategorii. Náklad týdeníku Euro je auditován ABC ČR a čtenost je sledována v rámci Mediaprojektu. Euro vychází každé pondělí.9

Reportér

Magazín Reportér je investigativně-reportážní měsíčník, jehož programem je poctivá a nezávislá žurnalistika, práce na textech, které jdou do hloubky a jejichž příprava trvá delší dobu. Měsíčník je rozdělen do několika rubrik. První sekce přináší investigativní články a reportáže, v Českých počinech naleznete tuzemské příběhy zajímavých a úspěšných lidí a aktivit v nejrůznějších oborech, Byznys obsahuje ekonomické informace do hloubky, které nemůže postihnout běžné denní zpravodajství, rubrika Střední Evropa se zabývá děním a příběhy ze států sousedících s Českou republiku, v sekci Literatura pak najdete povídku nebo esej psanou speciálně pro měsíčník.10

To byl tedy jen takový rychlý průřez našimi nejznámějšími politickými časopisy. Ovšem slovo politický je koneckonců dosti zavádějící, protože ani jeden ze zmíněných časopisů není čistě politický. Každý v sobě míchá několik témat, oblastí, rubrik. Nelze tudíž mluvit o politicky zaměřeném časopisu. I když i takové existují, avšak jedná se o on-line časopisy. Příkladem mohou být:

Mezinárodní politika

Současný on-line časopis Mezinárodní politika navazuje na mnohaletou tradici stejnojmenného tištěného časopisu. Číslo 12/2012 je poslední tištěné, od roku 2013 je Mezinárodní politika vydávána pouze elektronicky. Analýzy, rozhovory, komentáře. Přinášíme informace, které jdou do hloubky. Naši autoři vám pomohou nahlédnout do světa mezinárodních vztahů v souvislostech.11

Global Politics

Webový časopis Global Politics vznikl v roce 2001 a patří mezi vůbec první česká internetová periodika věnující se mezinárodním vztahům a evropským studiím. Cílem projektu je nabídnout čtenářům odborně podložené pohledy na dění v politologii, mezinárodních vztazích, v Evropské unii a politice obecně. GP se zajímá také o politiku z pohledu kulturních událostí a uměleckých počinů všeho druhu. Časopis je studentským projektem a snaží se oslovit především studenty dotčených oborů a podpořit jejich širší zájem o politiku.12

Poslední zmíněný vydává některé články dokonce i v angličtině, zdánlivě se tak blíží i mému projektu. Časopis však vychází pouze na webu, není tištěný a navíc nabízí politická témata ze všech koutů světa, zdaleka se nezaměřuje jen na českou politiku. To znamená, že jeho cílové čtenářstvo je zcela odlišné od mého. Časopis je určen spíše českým studentům zajímajícím se o politiku, nikoliv zahraničním studentům žijícím v České republice.

Mojí prvotní a primární inspirací bylo však již zmíněné Radio Prague13. To bylo od počátku součástí Radiojournalu, což byl tehdy oficiální název pro Československý rozhlas. V roce 1926 se začaly vysílat cizojazyčné přednášky o Československu. Probíhaly v angličtině, francouzštině a později i v němčině. V roce 1952 došlo k reorganizaci Československého rozhlasu podle sovětského vzoru. Vysílání do zahraničí se stalo samostatným celkem v rámci Československého rozhlasu v čele s ředitelem. Některé rubriky z té doby, jako např. Courrier des auditeurs (francouzské vysílání) se ve vysílání udržely dodnes. V roce 1992 došlo k definitivnímu zániku ústředních redakcí. Vysílání do zahraničí přestalo pokrývat mezinárodní zpravodajství a soustředí se výhradně na dění v České republice. Název "Radio Praha" se stal pojmem identifikačním i administrativním až v roce 1996 při novém označování stanic Českého rozhlasu. Oficiální označení zní Český rozhlas 7 - Radio Praha. Ve vysílání se užívá spojení Radio Praha - vysílání Českého rozhlasu do zahraničí. Radio Praha vyrábí některé pořady ve spolupráci s jinými rozhlasovými stanicemi nebo pro ně. Francouzská redakce přispívá do pořadu Accents d´Europe, produkovaného Radio France International. Radio Praha jako jedno z prvních českých médií začalo na své webové stránce http://www.radio.cz nabízet zprávy v textové podobě ve všech vysílacích jazycích. Od roku 1996 jsou pořady k dispozici na internetu ve zvukové podobě. V roce 2003 nalezlo Radio Praha v Radiu France Internationale dalšího partnera pro vysílání na českém území. Francouzská redakce Radia Praha produkuje jednou týdně pro RFI "kulturní magazín", který se vysílá na frekvenci RFI 99.3 FM v Praze. Navzdory úsporným opatřením v roce 2011, kdy bylo po 75 letech zcela ukončeno vysílání na krátkých vlnách, Radio Praha dále vyrábí zpravodajské půlhodinové pořady v šesti jazycích, v nichž zahraniční posluchače, krajany i cizince v České republice informuje o všem podstatném, co se ve státě děje.14

Toť přehled o tom, co je Radio Prague, jak vznikalo a jak funguje. Právě jeho myšlenka mě inspirovala k tvorbě mého projektu. Imponovalo mi, že někdo u nás vysílá v cizím jazyce, že se snaží, aby se obyčejné zprávy z naší malé země v srdci Evropy dostaly i k zahraničním posluchačům anebo právě k cizincům žijícím u nás.

Z výše uvedeného vyplývá, že na české mediální scéně neexistuje tištěný časopis/magazín specializovaný jen a pouze na domácí politiku, a to ani v českém vydání, natož cizojazyčném. Z přehledu o Radiu Praha zase vyplývá, že sice u nás existuje cizojazyčné vysílání určené (nejen) pro cizince žijící u nás, ale opět ne čistě politické a ne v tištěné formě.

Nicméně Radio Prague je to, na co chci svým projektem navázat. Chci poskytnout zahraničním občanům/studentům francouzsky psaný magazín zaměřující se na nejdůležitější události z české politiky, tak aby jim byl snadno k dispozici, zkrátka „naservírován“, aby nemuseli informace složitě hledat na internetu a probírat se jimi, a zaplnit tak mezeru, která v našem mediálním prostředí jednoznačně je.

 

4. Ideový plán

Jak bylo řečeno již v úvodu i dále mezi řádky, cílem projektu je vytvořit francouzsky psaný politický magazín určený především zahraničním studentům, kteří přijíždí studovat na naši univerzitu a strávit semestr či rok v Olomouci. Magazín se má věnovat pouze domácí politice a vždy jednou za dva týdny shrnout nejvýznamnější události, o kterých se nejvíce mluví.

První číslo by mělo obsahovat i jakousi speciální přílohu pojednávající o české historii, českých kořenech, zvyklostech, a protože je to politický magazín, tak i o našem politickém systému obecně.

Toto je ovšem v plánu jen pro první číslo, jelikož mi přijde důležité, aby se studenti nejprve seznámili s naším prostředím a naší historií, lépe pak možná pochopí nějaké souvislosti. Menší povídání o politickém systému u nás jsem zvolila proto, že znám několik českých vysokoškolských studentů, kteří nevědí, že například ve Francii je demokracie.

Jakkoliv se to může zdát zaskakující, je nutno počítat s takovou variantou rovněž na druhé straně bariéry. O to více, když je Česká republika jen malým státem uprostřed Evropy, o němž nemá mnoho lidí ani ponětí, že existuje, natož jak to u nás funguje.

V příštích číslech by však magazín pojednával výhradně o české politické scéně. Ze začátku bych nejspíše přejímala články z webových stránek Radia Prague. Později, až by se redakce rozšířila a magazín by byl zavedený, bych ráda, aby redaktoři sami vybírali z jejich pohledu nejdůležitější události a vlastními slovy se je snažili shrnout ve francouzském jazyce, aby byl obsah autentický a ne přejatý, jak je tomu v tomto pilotním čísle.

Espace culture (Kulturní okénko) bych v magazínu, na rozdíl od historie, chtěla zachovat a možná ho i rozšířit na půl strany. Byl by vždy na předposlední straně jako takové odlehčení po těžkých politických tématech. Myslím, že zahraniční studenti, kteří město vůbec neznají a neví, co se kde děje, by ocenili pár rad a tipů, kam v týdnu zajít.

V prvním čísle Espace culture zobrazuje jen krátký přehled barů, divadel, kin a muzeí v Olomouci, která může být dobré navštívit. V dalších číslech už by se ale jednalo o přehled konkrétních zajímavých událostí, akcí, výstav, přednášek, promítání, vystoupení atp., která se budou konat v týdnu vydání.

Na poslední stranu magazínu jsem zvolila karikaturu. I tento způsob zakončení bych chtěla zachovat. Pokaždé by mělo jít o originální karikaturu na aktuální politické téma, která bude vždy zaplňovat celou poslední stranu a bude tečkou celého magazínu sloužící k pobavení i k zamyšlení.

Pokud bych měla shrnout ideový plán mého projektu, smyslem je lepší adaptace zahraničních frankofonních studentů v českém prostředí. Jen v akademickém roce 2014/2015 se jich u nás ke studiu zapsalo dvacet jedna, z toho sedmnáct z Francouzské republiky, tři z Belgického království a jeden z Kanady. Celkem patnáct jich pak u nás zůstalo celý rok. V tomto akademickém roce se ke studiu na univerzitě zapsalo dvanáct studentů, z toho devět z Francouzské republiky a tři z Belgie.15

Nejsou to, pravda, vysoká čísla a může se zdát, že nemá smysl vydávat časopis pro tak malý počet osob, nicméně francouzština je podle francouzské vlády šestým nejužívanějším jazykem na světě16, proto mohu s jistotou říct, že je zde jistě spousta dalších zahraničních studentů, kteří sice nejsou ze zemí, kde je francouzština úředním nebo jedním z úředních jazyků, ale ovládají ji na té úrovni, že by byli schopní si přečíst magazín TchèckPo. Nepočítaje naše studenty francouzské filologie, francouzštiny pro aplikovanou ekonomii či odborné francouzštiny pro hospodářskou praxi, které by to také mohlo zajímat.17

Těm všem chci dát možnost si přečíst něco o naší zemi a o tom, co se u nás děje, v jazyce, kterému rozumí (nebo který se jim líbí). Politika, jež je nedílnou součástí naší existence, je vděčným tématem lidí každého věku, tedy i studentů, a magazín má pomoct těm zahraničním se v našem prostředí zorientovat a mít přehled i o těch méně významných (z pohledu zahraničních médií) a méně skandálních událostech, která se za hranice nedostanou. To jim může výrazně pomoci se asimilovat, a necítit se tak na okraji společnosti. Společnosti, do které nezapadnou, protože o ní nebudou nic vědět.

 

5. Postup práce

Projekt začínal vznikat již na jaře roku 2015 v rámci workshopu DTP, kde jsme pracovali hlavně s programem Adobe InDesign CS5. Já jsem ovšem začátky projektu vytvořila v programu Adobe InDesign CS2, jehož oficiální verzi jsem měla k dispozici. Nebyla jsem tudíž omezená jen hodinami Workshopu DTP či měsíční zkušební lhůtou, kterou je program limitován, pokud si stáhnete jeho zkušební verzi na internetu.

Již na konci května roku 2015 byl můj projekt v podstatě hotový, chyběla mi jen poslední pátá strana, se kterou jsem si nevěděla rady. Od té doby jsem už projekt stále jen dolaďovala, lehce předělávala některé úseky a dokončila poslední pátou stranu, ze které se stala nakonec šestá, protože jsem se v září dozvěděla, že je nutné, aby měl projekt alespoň šest stran. Dotvořila jsem tedy ještě tu zbývající a dále už opět jen dolaďovala.

To vše už bylo ve verzi CS6, jelikož v květnu při zápočtové práci jsem otevřela magazín z verze CS2 ve verzi CS5 a dokončila ho. Od té doby bylo nemožné ho otevřít v nižší verzi, proto jsem počkala do září 2015, stáhla si zdarma třicetidenní zkušební verzi CS6 dostupnou volně na internetu a v ní projekt dokončila zcela.

Ale nepředbíhejme. Jelikož to byl první projekt tohoto typu, který jsem musela sama navrhnout a zcela sama vymyslet veškerou grafiku, byly začátky trochu krušné. Nejdříve jsem si zkoušela namalovat titulní stranu na papír, to mi ale moc nepomohlo, protože jsem neustále gumovala, měla špatně nakreslené rozměry a vůbec jsem si nedokázala představit, jak to bude vypadat reálně. Zkusila jsem tedy kreslit rovnou v InDesignu, to bylo o něco lepší.

Největším oříškem pro mě byla právě titulní strana. Jen na ní jsem strávila celkem možná deset hodin, protože jsem ji několikrát předělávala, aby odpovídala mé představě. Stále jí totiž něco chybělo, byla moc prázdná a jako podle pravítka. Nechala jsem to přes léto odležet a v říjnu jsem na ni zkusila rozmístit fotky různých symbolů České republiky (pivo, becherovka, Praha, lázně, syrečky, Škoda Auto, Baťa, Velká pardubická, uhlí, vinice), což ale působilo kýčovitě, neprofesionálně, „přeplácaně“ a jakoby z nouze.

Nakonec jsem od nápadu upustila a stranu trochu rozbila posunutím symbolů lva a kohouta. Sjednotila jsem ji i barevně, aby se celý magazín nesl v barvách české a francouzské vlajky, které jsou (barevně) totožné. Proto najdeme náznak francouzské vlajky v hlavičce, do které je vložen obrys Marianne, jednoho ze symbolů Francouzské republiky. Uprostřed strany se naopak nachází obrys mapy České republiky, do něhož je zasazena česká vlajka.

Dole pak najdeme proti sobě stojícího galského kohouta vybarveného modře, protože modrá spíše evokuje Francii18, a dvouocasého lva vybarveného červeně, která zase spíše evokuje Českou republiku a její krvavou komunistickou minulost. Propojení vlajek, jejich barev, Marianne a dvou zvířecích symbolů obou zemí v sobě nese ideu francouzsky psaného magazínu o českých záležitostech.

Menší zvláštností titulní strany je její editorial, jenž se normálně nachází až uvnitř časopisu. Právě proto tam v mém případě není. Nechtěla jsem to dělat jako všichni ostatní, jak se to „správně“ dělá, chtěla jsem být originální, mít něco nového, co upoutá pozornost. Proto jsem editorial umístila na titulní stranu. Vysvětluji v něm podstatu a účel magazínu, co se v něm čtenáři dočtou i jak vznikl jeho trochu zvláštní název.

Zbytek magazínu se rovněž nese barvami české a francouzské vlajky. Histoire na první straně je zbarvena a podtržena červeně a Actualité politique modře. Taktéž iniciály v článcích jsou na první straně červené a ve zbytku modré. I Espace culture na předposlední straně je laděn do modra.

Všechny fotky mají buď zakulacené rohy, nebo jsou kulaté pro ozvláštnění. Každou z nich bylo také nutné převést ve Photoshopu19 z režimu RGB do režimu CMYK. To je povinnost, pokud chcete produkt tisknout v ofsetu. Dále bylo nutné převzorkovat rozlišení na 300 DPI20. To fotku zkvalitní a Photoshop zároveň s tím sám upraví velikost stran fotky tak, aby byla co nejkvalitnější. Jen v takové velikosti pak lze fotku použít na tisk.

Na straně 3 dole je použito logo, které jsem vytvořila v Adobe Illustratoru CS5, a to překreslením originálu. Jedná se o vektorovou grafiku. To znamená, že objekt se může donekonečna zvětšovat a jeho kvalita přitom zůstane stejná – vysoká.

Písem jsem použila několik, aby nevypadala grafika jednolitě a strnule. Jako základní písmo pro články jsem zvolila bezpatkové Myriad Pro, které je jednoduché, čisté a oproti například Times New Roman více kondenzované. Stejné písmo jsem zvolila i pro titulky.

Editorial a „výkřiky“ na titulní straně, nadpisy boxů, nadpis Espace culture a En bref (Krátce) jsou psány písmem Cooper Std, které je podobně zajímavé a zaoblené jako název časopisu. Ten je tvořen, jako ostatně celá hlavička, ve Photoshopu s použitím písma ArnoldBoeD. Údaje v proužku pod hlavičkou jsou psány Arialem.

Pro nadpisy jednotlivých stránek (Histoire a Actualité politique) jsem použila písmo Bauhaus 93, které se mi zdálo velmi originální, moderní a zajímavé. Pro popisky fotek na druhé straně je použito písmo Gill Sans Ultra Bold Cor, které je zajímavé a i ve funkci regular dost tučné na to, aby bylo na fotce dobře vidět.

A konečně poslední strana je tvořena karikaturou, jejíž nápisy jsou modifikované ve Photoshopu a psány písmem MV Boli. Text, který je rozmístěn různě kolem je psaný písmem Segoe Print, které se dokonale hodí ke kreslené karikatuře. Je neškrobené, rozverné, veselé a připomíná komiksové písmo, což je přesně to, co je zde třeba.

Poslední strana vznikala paradoxně nejdéle, přestože se na ní nachází minimum věcí. Nápad s karikaturou jsem dostala už v květnu roku 2015 při vzniku projektu. Potřebovala jsem však najít dostatečně kvalitní karikaturu ve francouzštině na aktuální téma z české politiky. To se ukázalo jako problém. Po neúspěšném hledání jsem od toho upustila a snažila se přes prázdniny najít něco jiného. Nic se mi však nezdálo tak dobré a idea karikatury mě neopouštěla.

Na podzim jsme pak s otcem procházeli karikatury jeho známého Vladimíra Líbala a tehdy jsem ji objevila. Věděla jsem, že to je to, co jsem celou dobu hledala. V češtině zněl text „Jednou budem dál“ a na cedulce pod tím stálo „Nedotýkat se, prosím“. Obrázkové vyjádření vystihující nejen českou, ale celou světovou politiku.

Politikové nás neustále krmí lžemi o tom, že jednou to bude lepší, jednou to bude fungovat a my se budeme mít lépe. Jednou budeme dál. Ale každý ví, že v muzeu se za pásku s nápisem „Nedotýkat se, prosím“ nesmí. A že zdí, proti které stojíme, se nedá projít. Tudíž nikdy nebudeme dál. Vždycky se najdou nové a nové problémy, které nás budou držet dál od blahobytu. A řeči politiků jsou jen plané sliby, které nám mají dát naději a přesvědčit nás je jít volit.

Karikatura se dá ovšem pochopit i jinak, pozitivněji, pokud ji vztáhneme přímo na magazín. Lze ji vidět i tak, že jednou bude [magazín] dál. Jednou překročíme pásku a zboříme zeď a budeme obsáhlejší, kvalitnější, čtivější… Jedním slovem lepší.

 

6. Sebehodnocení

Největším úskalím pro mne bylo samotné vymyšlení celkové grafiky magazínu a potom také titulní strana a hlavička. Jakmile jsem ale toto měla vymyšlené, posloužilo mi to jako odrazový můstek pro zbytek projektu. Nejvíce času zabralo veškeré dolaďování detailů. Když jsem opravila jeden detail, objevil se nespočet dalších drobností, které se mi nezdály a které jsem pak ještě nespočetněkrát opravila.

Po desítkách hodin práce a nekonečného zdokonalování se mi však projekt podařilo dovést do podoby, se kterou jsem spokojená a mohu se za ni postavit. Každé ztvárnění, každý bod, každá barva mají svůj důvod a celkově je, dle mého názoru, projekt čistým, přehledným a sjednoceným dílem.

Magazín má i potenciál k rozvoji do budoucna. Mohl by začít vycházet nejen na Univerzitě Palackého, ale i na dalších významných českých školách. K francouzštině by se mohly připojit i jiné světové jazyky a obsah magazínu by se mohl zvětšit v závislosti na úspěšnosti. Na předposlední straně, hned za Kulturním okénkem, by mohly vycházet lekce češtiny se základními obraty, slovíčky a výslovností, což by byl další krok k lepší adaptaci zahraničních studentů u nás. Toť tedy jen nástin toho, jakým směrem by se mohl magazín TchèckPo vyvíjet. Jak je vidět, potenciál mu jistě nechybí.

 

7. Zdroje a literatura

Internetové zdroje

http://www.iips.cz

http://reportermagazin.cz

http://magaziny.cz

http://www.iir.cz

http://portal.upmedia.cz/

http://www.radio.cz/fr

https://www.cia.gov

http://www.mzv.cz

Literatura

GREENBERG, Adele Droblas. Photoshop 5.5: kompletní průvodce : [pro PC a Macintosh]. Profesionální vyd. Brno: SoftPress, c2000, 778 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-902-8244-X.

PARKER, Roger C. Profesionální design v reklamě: kompletní průvodce : [pro PC a Macintosh]. Profesionální vyd. Brno: SoftPress, 2000, 304 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-902-8240-7.

ČULÍK, Miroslav. Adobe InDesign 2.0 CE: podrobný průvodce začínajícího uživatele. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 244 s. ISBN 80-247-0465-X.

DUSONG, Jean-Luc a Fabienne SIEGWART. Typografie: od olova k počítačům. Čes. vyd. 1. Praha: Svojtka a Vašut, 1997, 191 s. ISBN 80-718-0296-4.

Články

http://www.mzv.cz/coe.strasbourg/fr/informations_sur_la_republique_tch_que/syst_me_politique/index.html

http://www.mzv.cz/coe.strasbourg/fr/informations_sur_la_republique_tch_que/syst_me_politique/index.html

http://www.radio.cz/fr/rubrique/faits/mort-de-lancien-premier-ministre-stanislav-gross-symbole-de-laffairisme-dans-la-politique-tcheque

http://www.radio.cz/fr/rubrique/faits/discrimination-des-enfants-roms-a-lecole-la-republique-tcheque-anouveau-epinglee

http://www.radio.cz/fr/rubrique/faits/du-rififi-suite-au-renvoi-du-directeur-de-lagence-gouvernementale-pour-lintegration-sociale

http://www.radio.cz/fr/rubrique/economie/les-nouvelles-mesures-contre-levasion-fiscale-nameliorent-pas-la-collecte-de-la-tva

http://radio.cz/fr/rubrique/faits/les-organisations-feminines-de-quatre-partis-politiques-veulent-lintroduction-de-quotas-pour-les-femmes-dans-la-politique-tcheque

http://www.radio.cz/fr/rubrique/faits/affaire-rath-les-premiers-verdicts-du-proces-de-lannee-sont-tombes

Obrázky

http://www.mzv.cz/public/ef/90/ca/18174_14945_maly_znak.jpg

http://georis.canalblog.com/archives/2015/08/18/32497949.html

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1f/HSTheatre.svg/2000px-HSTheatre.svg.png

http://obrazky.rajsmichu.cz/12/standa_gross.jpg

http://davidplusworld.com/wp-content/uploads/2013/01/French-Republic-Logo.png

http://i.lidovky.cz/15/073/lnorg/OGO5cc8c3_Praha2472015Petr2.jpg

http://ucebnice3.enviregion.cz/userFiles/voda_pic/mapa-kraje.jpg

http://www.mzv.cz/public/59/83/6e/13914_14945_vlajka_CR_3000x2000.jpg

http://studentmag.topzine.cz/wp-content/uploads/2013/02/Penize5-Foto-Tom%C3%A1%C5%A1-L%C3%A9n%C3%A1rd.jpg

http://www.czechtourism.com/getmedia/cf3c0fbf-6642-4eee-a664-23f21c15b123/praha_-_prazske_mosty_pres_vltavu_LubomirStiburek-3661x2759.jpg.aspx/

http://i.lidovky.cz/09/072/lnorg/PKS2c7576_David_Rath.JPG

http://www.vyletnik.cz/images/vylet/rip-930.jpg

http://i.idnes.cz/13/122/org/LVA4fdb4f_133320_5227313.jpg

Dominika Vyskočilová

Vladimír Líbal

1 forma pozdravu mladých lidí namísto podání ruky

2 Na stránkách http://portal.upmedia.cz/index.php/samostatne-projekty/73-dtp-urnalistika

3 Sportovní tématika má jen jeden jediný projekt.

4 Respekt. MAGAZINY CZ S.R.O. Magazíny [online]. ©2009-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://respekt.magaziny.cz/#celypopis

5 Reflex. MAGAZINY CZ S.R.O. Magazíny [online]. ©2009-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://reflex.magaziny.cz/#celypopis

6 Týden. MAGAZINY CZ S.R.O. Magazíny [online]. ©2009-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://tyden.magaziny.cz/#celypopis

7 Téma. MAGAZINY CZ S.R.O. Magazíny [online]. ©2009-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://tema.magaziny.cz/#celypopis

8 Interview. MAGAZINY CZ S.R.O. Magazíny [online]. ©2009-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://interview-cr.magaziny.cz/#celypopis

9 Euro. MAGAZINY CZ S.R.O. Magazíny [online]. ©2009-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://euro.magaziny.cz/#celypopis

10 O magazínu. REPOTÉR MAGAZÍN. Reportér magazín [online]. ©2014 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://reportermagazin.cz/magazin/

11 Časopis Mezinárodní politika. Ústav mezinárodních vztahů Praha [online]. 2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://www.iir.cz/article/casopis-mezinarodni-politika

12 Studentské projekty. IIPS. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity [online]. ©2013 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://www.iips.cz/cz/co-delame/studentske-projekty/

13 Česky Radio Praha

14 Historie Radia Praha. ČESKÝ ROZHLAS. Český rozhlas [online]. ©1996-2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/static/historie-radia-praha

15 Dle informací Lenky Peřinové, redaktorky informačních a propagačních materiálů na Univerzitě Palackého. Data jsou z 20. 10. 2015.

16 Etat des lieux du français dans le monde. France Diplomatie [online]. 08. 01. 13 [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/politique-etrangere-de-la-france/francophonie-et-langue-francaise/pourquoi-promouvoir-la-langue/article/etat-des-lieux-du-francais-dans-le

17 Soudím tak z vlastního přesvědčení, neboť já bych se rozhodně s chutí začetla.

18 Francouzský národní fotbalový tým se nazývá Les Bleus (Modří).

19 Používám Adobe Photoshop 7.0 CE

20 Obrazových bodů na palec. Určuje, kolik pixelů se vejde do délky jednoho palce. Čím více, tím kvalitnější fotka.

 

Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Prosinec 2018 »
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace