Do politiky se ještě vrátím, říká Zdeněk Škromach

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Bývalý senátor, poslanec, místopředseda vlády a člen ČSSD opustil v roce 2016 po dvaceti letech vrcholnou politiku a vrátil se domů na Slovácku. Nyní působí na půl úvazku na úřadu práce a médii čas od času proběhnou zprávy o jeho údajné kandidatuře na prezidenta či do poslanecké sněmovny za Zlínský kraj. Zdeněk Škromach nevylučuje, že by jednoho dne znovu kandidoval, ale zatím je vcelku spokojený. Sešla jsem se s ním v jednu listopadovou, chladnou středu na Dolním náměstí v Olomouci a mluvili jsme o ČSSD, prezidentu Zemanovi, ale i hovorech z bazénku a selfies.

V médiích se delší dobu mluvilo o vaší možní kandidatuře na post prezidenta republiky. Proč jste se nakonec rozhodl nekandidovat? Byla důvodem kandidatura prezidenta Zemana?

Tak to byl samozřejmě hlavní důvod, proč nekandiduju. Jinak já vnímám kandidaturu na prezidenta jako vrchol politické kariéry. A když teď sleduji některé kandidáty, kteří nebyli ani v obecním zastupitelstvu... Ti lidé nejsou špatní, ale nemuseli se nikdy rozhodovat ve složitých situacích. To byl první důvod, proč jsem o tom uvažoval. Samozřejmě vše souvisí s otázkou financování, protože kandidatura musí být zajištěná finančně. Člověk si může naivně myslet, že lidi okouzlí jenom svým zevnějškem nebo svými činy. A tady jsem právě narážel na to, že lidé nebo řekněme instituce, které by byly ochotné transparentně financovat moji volební kampaň, říkají, proč vás teď budeme financovat, když Miloš Zeman a vy oslovujete podobnou voličskou skupinu. Toto byl vlastně druhý důvod, protože těžko se shání finance na kampaň pro kandidáta, který je zaměřený na podobné voliče jako současný prezident. Nevypustil jsem to, když vidím některé kandidáty, tak i z hlediska věkového si říkám, že mám ještě dvě, tři volební období čas. Pokud tedy bude ještě sloužit zdraví.

Vy jste s panem prezidentem dlouholetí přátelé, byl například na oslavě vašich šedesátin v Rohatci. Poslední dobou se hodně diskutuje o jeho zdravotním stavu. Nemyslíte si, že by si svou kandidaturu měl raději rozmyslet? Není už ani nejmladší...

Pokud jde o otázku zdravoního stavu, tak je to podle mě trošku účelové, protože potom bychom museli posuzovat každého kandidáta na každou politickou funkci. Je to věc rozhodnutí voličů, jestli to je nebo není důležité. Když si člověk vezmě jeho věk a co všechno absolvuje, tak si myslím, že jeho tým poradců by ho měli víc šetřit. Je zbytečné, aby absolvoval náročné sňůry jako jsou čtyři dny ve Vietnamu, pak tři dny v rámci kraje, pak zase letí do Číny, Ruska, Spojených států. To vím sám z vlastní zkušenosti. I když jsem výrazně mladší, tak je to hodně náročné. Samozřejmě se to může za určitých okolností projevit na unavenosti, z ověřených zdrojů vím, že hlavním problémem jsou již dlouhou dobu nohy. Jinak pokud vím, tak se jedná o únavu z přepracovanosti a nabitého programu. O vážnějším důvodu nevím a myslím, že mám v tomto ohledu interní informace. I když se podívám na předchozí prezidenty, počínaje Tomášem Garriguem Masarykem a pokračujíc všemi dalšími, tak ten zdravotní faktor hrál svoji roli, třeba u Ludvíka Svobody ale nakonec i u Václava Havla. To poslední období už strávil v nemocnici víc než na hradě. Je to tedy věc rozhodnutí. Důležité je, že člověk musí být spokojený psychicky, v záchytových situacích se umět rozhodovat a umět komunikovat. Znám Miloše Zemana už dlouho a nedělám si iluze, že dělá všechno dobře. V zásadních věcech má však perfektní rozhled a dokáže komunikovat jak s Washingtonem, tak s Moskvou, Pekingem a Jeruzalémem... Já jsem se jasně vyjádřil, že pokud bude kandidovat Miloš Zeman, tak kandidovat nebudu. Kdyby nebyl Miloš, tak do toho jdu, protože by to bylo zajímavé.

Vy jste otevřeně podpořil kandidaturu prezidenta Zemana. Pokud je mi známo, ČSSD ji jej zatím nepodpořila. Celkově mám pocit, že poslední dobou nesouhlasíte s názory strany.

To je bohužel historická záležitost, protože Miloš Zeman je kontroverzní osoba, nebo má někdy kontroverzní názory. Umí, jak se říká, dobře vrtěti psem. A teď po volbách je jako ryba ve vodě, protože sestavování vlád je něco, co ho baví. A musím říct, že mnozí se na to chytají jako rybky na dobrou návnadu. A i témata, která si on sám určuje. Menšinová vláda, důvěra-nedůvěra. Když se nad tím zamyslím, všechno už tady bylo. Třeba Topolánek v roce 2006...

V roce 2016 se stala nečekaná věc. I přes svou oblíbenost a velmi aktivní kampaň, byl jste dokonce i u nás ve Skoronicích, jste neobhájil senátorské křeslo. Porazila vás paní starostka z Ratíčkovic, která není známou osobou. Jak si to vysvětujete?

Jedna věc je osobnostní, kdy člověk může mít podporu a jedna věc je daná konkrétní situací. Reakce lidí byly vzásadě takové, že vás bychom volili, ale tu stranu volit nebudeme. Bohužel se ukazovala jako negativní i podpora Slávka Sobotky, který mi chtěl pomoci, ale na lidé si jej pak spojovali se mnou. Myslím, že se jednalo o únavu u lidí a samozřejmě značka hrála svoji roli. Komunisté by ze začátku slíbili podporu, ale pak od toho pustili a těch jejich několik tisíc hlasů bylo na výsledku vidět. Také se v té době začalo ukazovat, že ČSSD už není tak silná, jak bývala. Já k tomu přistupuju jako k něčemu normálnímu, co se prostě stává. Někdy vyhrajete, někdy prohrajete. Někteří mou prohru berou jako úplný konec, ale tak to není. I jiní politici se po letech vrací na scénu. Ale je pravda, že po dvaceti letech v politice... Člověk prostě dělá dobrá i špatná rozhodnutí, mnoho lidí tím naštve. Anička (Hubáčková, senátorka) měla štěstí a já jí přeju, aby byla úspěšná. Ale zrovna náš volební obvod je specifický tím, že žádný ze senátorů neobhájil volební mandát. Mně vlastně od minulých voleb chybělo deset tisíc hlasů, které patří lidem, co volit ani nešli. Prostě než aby se rozhodovali koho, tak zůstali doma. A na výsledku je to vidět.

Podle serveru idnes jste loni uvažoval o kandidatuře do poslanecké sněmovny za Zlínský kraj. Nakonec jste nekandidoval. Proč?

Já jsem ve Zlínském kraji kandidoval v minulosti dvakrát. Vždy jsem vedl kandidátky a vždy jsme tam vyhráli. Oslovilo mě několik oraganizací a já jsem říkal, že klidně budu kandidovat z posledního místa, protože by moje jméno mohlo straně přinést dva, tři tisíce hlasů. Pravděpodobně se ale místní kandidáti báli, že bych mohl být i z toho posledního místa nebezpečné a nakonec se rozhodlo, že nebudu kandidovat. Jejich rozhodnutí respektuji, ale ukázalo se, že leader zlínské kandidátky skončil ve volbách až třetí, takže asi jejich strach byl oprávněný.

Vy jste ale úplně z politiky neodešel. Jste členem zastupitestva v Rohatci, kde jste však poslední volby také nevyhráli. Přitom by člověk řekl, že s vaší osobou by to mělo být jednoduché...

Říká se, že doma není nikdo prorokem. Naopak vám spousta lidí závidí. Ale máme tam schopné, mladé lidi a tvořili jsme kandidátku společně s hasiči, se SRPŠ, apod. Byla šance jít i do vedení radnice, ale v té době jsem byl ještě senátorem, takže jsem tuto nabídku nepřijal. Vím z vlastní zkušenosti, jak je náročné věnovat se více věcem a člověk se pak nevěnuje ničemu pořádně. Pak také volby na vesnicích, kterou Rohatec, nejsou o osobnostech, ale o rodiných klanech. Lidé křížkují přes kandidátky. Například jeden z našich kandidátů se do zastupitelstva dostal i se svou ženou, která je v jiné straně. A nejsou zdaleka jediným případem. V obcích můžete mít sebelepší kampaň, ale jde o osobní kontakty a rodinné, zájmové, podnikatelské vztahy. Cením si ale toho, že po volbách byla komunikace mezi opizicí a vítěznou stranou bez problému. Nedocházelo k žádným naschválům.

Vy nyní pracujete na poloviční úvazek na úřadu práce. Čemu se tam přesně věnujete?

Já se věnuji strukturálně postiženým regionům, jedná se hlavně o oblast severní Moravy a i jinde, kde chybí pracovní síly. A pak také se věnuji sociálnímu podniká, které považuji za velmi nedoceněné. Dodnes mě mrzí, že zákon, který se mu měl věnovat, skončil ve stádiu přípravy a doufám, že se k němu nová vláda vrátí. Tato práce mi umožňuje být v pohybu, v kontaktu s lidmi. Dříve jsem totiž měl naplánovanou každou hodinu a teď mám čas. Snažím se proto pomáhat lidem, věnuji se začínajícím politikům. Pracuji na projektu, který se týká místní a regionální soběstačnosti, tedy potravin, vody,... Myslím si totiž, že nám tyto věci v současné době chybí. Politcká situace je nestálá, vemte si třeba Ukrajinu. A svět celkově je globalizovaný...

Když jste skončil ve funkci senátora, začal jste rovnou pracovat na úřadu práce?

Ne, když totiž skončíte ve funkci politika, tak byste se měl vrátit do svého původního zaměstnání. Jenže vracejte se někam po dvaceti letech! Na mě připadly Moravské naftové doly v Lužicích, kam jsem hned po odchodu z postu senátora volal. Oznámil jsem paní na personálním, že v pondělí přijdu do práce, což ji dost vylekalo. Když se vracíte do práce jako já, tak by vám měla být nabídnuta vaše původní práce nebo jí podobná, což u mě nešlo. Proto nezbývalo nic jiného, než že mi dají výpověď a odstupné. Jelikož vím, že loni dost propouštěli, tak jsem nechtěl, aby kvůli mně někoho vyhodili. Nechal jsem si tedy vyplatit odstupné, ze kterého vlastně dodnes žiju. A musím říci, že mi ho hodně lidí dodnes závidí. Poté jsem šest měsíců strávil na úřadu práce v Hodoníně bez nároku na podporu, což byla velmi zajímavá zkušenost. Poznal jsem totiž život i z jiné stránky, ne jen jako senátor či ministr. Bylo to opravdu zajímavé...

Na konec jsem si nechala otázku na téma, které vás proslavilo. Co ty vaše selfie, facebook a hlavně hovory od bazénku? Jedná se o váše nápady, nebo vám to někdo poradil? Přece jen už nejste nejmladší...

Já hodně věcí nechávám na intuici, takže mi nikdo neradil. Co se týče zrovna hovorů od bazénku, ty byly trochu parodií na hovory z Lán, které byly tehdy aktuální. Říkal jsem si, že tohle mě bude bavit. Samozřejmě některé věci byly kontroverzní, ale sledovanost byla vysoká. Stejné to bylo i se selfie. Jeden můj kamarád mi říkal, že takový ,,profláknutý ksicht". A je pravda, že když jsem šel na nějakou společenskou akci, tak mě lidi poznávali, fotili si... Tak jsem si začal dělat selfie. A i teď se mi stává, že mě úplně cizí lidé potkají a chtějí si prostě jen udělat selfie. Moje nejznámější selfie je přitom selfie, které nikdy nebylo. Byl jsem tehdy v Terezíně a za mnou šla ministryně pro místní rozvoj. Já jsem si ji chtěl vyfotit, zvedl jsem ruku a Česká televize to zabrala. Potom se všude psalo, že jsem si dělal v Terezíě selfie. Přitom to tak vůbec nebylo. Okolo byly stovky lidí, každý fotil, i novináři. Takže to znamená, že není hřích fotit, ale fotit sám sebe? Mou další slavnou fotkou je jedna bazénková, na které jsem ještě asi o čtyřicet kilo těžší, která má hormadu variací. Někteří mi říkali, že už jsem to s ní přehnal, ale znovu – udělalo mi to reklamu. Dokonce jsem po volbách dostal nabídku jedné významné firmy, která dělá bazénky, abych jim dělal reklamu. Přemýšlel jsem nad tím, ale zatím mi to za ty peníze nestojí.

Hodláte do budoucna s hovory od bazénku pokračovat?

Teď jsem si udělal menší pauzu, ale nedávno jsem stříhal asi šest klipů. Každopádně jsem nedávno dostal od jedné paní nabídku, že by sepsala takové vzpomínky Zdeňka Škromacha. Vyučuje na vysoké v Praze, je to manželka zesnulého komika Wimmera. Říkal jsem si, že bych přešel od hovorů od bazénku, kde si říkám, co chci a je to spíše zábava, na vážnější téma. Jednalo by se o hovory s někým, které by měly význam a působily jako konkurence těm debatám, které se v dněšní době odehrávají třeba na České televizi. Vlastně bych změnil formát z monologu na dialog...

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Listopad 2018 »
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace