st., 3. červen 2020 17:49

Jak je důležité míti Filipa v médiích

1) Cíl práce Cílem mého projektu bylo prokázání získaných znalostí a zkušeností, které jsem si osvojila během absolvování specializačních kurzů psané žurnalistiky v druhém ročníku při studiu oboru Žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při mém studiu jsem si zvolila politickou specializaci, a tu jsem chtěla propojit s psaným textem. Toto propojení jsem zrealizovala formou pěti publicistických rozhovorů s novináři do 30 let, jejichž jméno je Filip a ve svých výstupech se mimo jiné zabývají právě politickou scénou, ale i například sociálními sítěmi, mladými novináři a podobně. Prostřednictvím rozhovorů jsem také zjišťovala, jestli se názory mých respondentů v něčem nepodobají stejně jako jejich křestní jména.
  • 2) Volba tématu

Téma rozhovorů s Filipy jsem si vybrala hned z několika důvodů. V první řadě mě vždy zajímaly a budou zajímat názory novinářů na jejich práci, pracovní prostředí, chování na sociálních sítích a podobně. Díky své práci jsem měla možnost se s několika lidmi z řad přední české žurnalistiky bavit nejen o těchto tématech, a jelikož mě česká novinářská scéna velmi zajímá, všimla jsem si pozoruhodného „trendu“. V popředí české žurnalistiky se v několika posledních letech pohybuje mimo jiné pět mladých mužů, kterým ještě nebylo ani třicet let, dlouhodobě se pohybují v médiích a jejich křestní jméno je Filip. Tento zajímavý detail byl další důvod, proč jsem se ve svém projektu chtěla věnovat právě tomuto tématu.

V neposlední řadě pro mě bylo toto téma lákavé i z toho důvodu, že se se Všemi svými respondenty znám osobně. Znala jsem tak alespoň částečně jejich názory a bylo pro mě zajímavé se s nimi o některých věcech bavit více do hloubky. Všechny své respondenty jsem poznala díky své práci. Filip Vích mě vedl během mé stáže v týmu Sherlock, který tvořil pod hlavičkou Seznam Zpráv. Po ukončení stáže mě Filip předal pod vedení Filipa Horkého do týmu Televize Seznam. S Filipem Horkým jsem v televizním týmu pracovala téměř rok, před jeho odchodem z novinařiny. Filip Harzer je můj kolega ze zahraniční části redakce a s Filipem Titlbachem a Zajíčkem jsem se seznámila během mé účasti na Letní žurnalistické škole Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě.

Propojení tématu projektu s názvem knihy Oscara Wilda, který je zároveň známé rčení, je už pouhá třešnička na dortu.

  • 3) Zdroje/stav problematiky

S většinou z mých respondentů byl během jejich novinářské kariéry veden minimálně jeden rozhovor, ovšem všechny se měly tendence zaměřovat spíš na jedno až dvě konkrétní téma a rozhovory byly vesměs kratší. Nikdo zatím nespojil všechny „mediální Filipy pod 30“ s nápadem udělat sérii rozhovorů.

Všechny rozhovory jsou viditelně dobře připravené, jejich autoři si udělali rešerši, nicméně často se v rozhovorech opakovali stále stejné otázky.

Filipa Horkého se například často ptali na jeho aktivitu na sociálních sítích a to, že v médiích začal pracovat ve velmi nízkém věku.

V otázce například Filipa Vícha jsem si během vlastního rešeršování nemohla projít příliš velké množství rozhovorů, jelikož je Filip především editor, a proto působí hlavně v zákulisí. Jeho tvář na obrazovce, nebo jeho jméno pod článkem člověk jen tak nenajde, ačkoliv na spoustě věcí coby editor spolupracuje. Z článku, který shrnuje jeho přednášku PR Klubu, jsem se ale inspirovala a v některých svých otázkách navazovala na Filipovi citace.

Filip Titlbach paradoxně dal dva rozhovory (ČT24 a webu Časák Pauza) krátce poté, co jsem s ním rozhovor vedla já. V době, kdy jsem si připravovala rešerši, byl s FT publikovaný jediný a nepříliš nosný rozhovor – na webu trenykarna.cz.

Filip Zajíček je podobný případ jako Filip Vích. I s ním jakožto s editorem vyšel pouhý jeden rozhovor – na Radiu Wave. Z něho jsem se během svého rozhovoru inspirovala.

A konečně – Filip Harzer byl můj jediný respondent, se kterým zatím nikdo nikdy nevedl rozhovor.

  • 4) Ideový plán

Projekt „Jak je důležité míti Filipa“ má prostřednictvím série rozhovorů poodhalit názory mladých českých novinářů na česká média. Během vypracovávání projektu se snažím dostat k tématům, kteří mnozí z nich často ještě veřejně nekomentovali a zároveň některé otázky zaměřuji na jejich práci, protože další ze záměrů projektu má ukázat rozmanitost novinařiny.

Na jednu stranu totiž dávám všech pět Filipů na stejnou pozici – jsou to moji respondenti, kterých se ptám na podobné otázky směřující na média v Česku a zahraničí, sociální sítě a trendy v novinařině v 21. století. Na druhou stranu se ale snažím, aby vynikla různorodost novinařiny jako takové – jak si pět mladých mužů s podobnými názory a zájmy vybralo každý úplně jiný směr novinařiny.

I proto mám ve svém projektu zahrnuty jak zástupce audiovizuálního, tak psaného obsahu, jak z pohledu editora, tak autora.

Co se týká o žánrové zařazení projektu – jde o sérii publicistických rozhovorů.

  • 5) Postup práce + Zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení

Postup vypracovávání svého projektu jsem rozdělila na několik částí, které v následujících řádcích popíši.

  • Oslovování respondentů
    Prvním krokem k úspěšné realizaci projektu bylo oslovení všech Filipů ke krátkému rozhovoru. V první řadě jsem vysvětlila proč a za jakým účelem projekt tvořím, následně jsem avizovala, že rozhovor bude trvat maximálně půl hodiny a že se všem respondentům časově přizpůsobím. O rozhovory jsem žádala postupně buď osobně, nebo online cestou. Tento postup jsem zvolila z důvodu minimalizování pravděpodobnosti, že by respondenti moji prosbu mohli odmítnout. Naštěstí se tak v žádném případě nestalo.
  • Vypracovávání rešerše
    Poté, co jsem si jednotlivé respondenty domluvila na konkrétní den, vymezila jsem si na přípravu rozhovoru v podobě podrobné rešerše alespoň jeden celý den. V rešerši jsem si nejprve stanovila několik okruhů, kterými jsem se v rozhovoru chtěla zabývat, a k nim si následně na sociálních sítích respondentů, nebo v dřívějších rozhovorech, hledala podklady, na základě kterých jsem následně tvořila otázky. Na každého respondenta jsem měla připraveno cca 20-25 otázek, často jich ale díky doplňujícím otázkám padlo víc.
  • Vedení rozhovoru
    Rozhovor ve třech případech (Filip Horký, Filip Vích, Filip Harzer) probíhal v restauračním zařízení. V případě Filipa Titlbacha a Filipa Zajíčka jsem je navštívila v redakci Deníku N. Všechny rozhovory se nesly víceméně v přátelském duchu, neměla jsem potřebu být příliš konfrontační. 

Pro zaznamenání rozhovoru jsem zvolila nahrávání na mobilním telefonu.

Primární pro mě při vedení rozhovoru byla dobrá první otázka.

  • Přepsání rozhovoru + autorizace

Veškeré odpovědi jsem následně přepsala do podoby psaného textu, každý rozhovor má rozsah cca 5 stran A4. Odpovědi jsem přepisovala do spisovné češtiny. Čtyři z pěti rozhovorů jsem následně poslala na autorizaci, Filip Harzer jako jediný autorizaci nevyžadoval.

Projekt vznikal v časovém rozmezí od prosince 2019 do února 2020.

  • 6) Sebehodnocení

Cíle se z mého pohledu podařilo dosáhnout – vytvořila jsem ucelený projekt rozhovorů, který snad alespoň trochu umožňuje náhled do přemýšlení mladých novinářů a projekt bude mít i přínos pro mladší kolegy, kteří třeba v některém ze zpovídaných novinářů vidí svůj vzor.

Co se týká samotného vedení rozhovorů, jak už jsem zmiňovala výše, rozhovory probíhaly většinou v přátelském duchu. Mrzí mě jen, že s Filipem Zajíčkem jsme nebyli stejně naladění a rozhovor tak je rozhovor z mého pohledu poněkud kostrbatý.

Pochválila bych se určitě za časové rozmezí, kdy projekt vznikal – měla jsem díky tomu dostatek času, jak na projekt, tak na bakalářskou práci. Mimo to jsem například Filipa Horkého a Filipa Vícha zpovídala v době, kdy byli na rozhraní mezi novinařinou a prací v Livesportu, proto mi dokázali spoustu věcí okomentovat s větším nadhledem.

Mrzí mě také, že jsem se nezeptala, jestli je podle jejich názoru důležité míti Filipa v médiích. Jejich spontánní reakce by byla dokonale sjednocující prvek, ovšem jelikož jsem rozhovory často nechala spíše plynout, otázka mi v mnoha případech připadala spíše nevhodná.

  • 7) Literatura, zdroje + „Konkurenční“ projekty

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1246-2.

Konkurenční projekty jsem nezaznamenala.

Zobrazeno 663 krát
Naposledy upraveno: so., 6. červen 2020 00:03
Pro psaní komentářů se přihlaste