„Nerušit, jsem v zahraničí!“ aneb kdo se uchází o naše hlasy na Vysočině?

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Na Vysočině se do výběrového řízení o voličské hlasy přihlásilo čtyři sta devatenáct odvážlivců. Celkem dvacet čtyři politických partají se přetahovalo o naše sympatie. Parlamentní volby 2017 přinesly krásné exempláře politického bizáru. Co ale teprve lidé, kteří jen vytváří politické křoví a vyplňují prázdná čísla na kandidátkách. Kdo jsou ti lidé, kteří dobrovolně vstupují do politiky?

Politické bonbónky jsem vybírala jen z dolní poloviny volebních kandidátek. Někteří byli přímo nadšení, když mě mohli přesvědčovat o svém politickém smyšlení. Jiní se mým zájmem cítili ohroženi. Vybrala jsem ty nejlepší z nejlepší. Strany, které stály mimo politické debaty, arény a světla reflektorů. Rozumní – stop migraci a diktátu EU, Referendum o Evropské Unii nebo třeba Blok proti islamizaci – Obrana domova. Kdo jsou ti lidé ze dna?

Jak rozum pokoušel štěstí

Prvním subjektem jsou takzvaní Rozumní. Strana, která ve volbách absolutně propadla. Lídrem kandidátky pro kraj Vysočina je tu lékař Vladimír Kotek. Doufám, že by jako jednička v kraji mohl mít kontakt na ty méně známé politiky ze dna kandidátky. Na webu strany ale na něj neexistuje kontakt, v nemocnicích, kde pracoval o něm nic neví. A bydliště má kdesi daleko v Brně. Náhodou objevuji stránku, kde je kontakt na stejnojmenného soudního znalce se stejným titulem a adresou. Vytáčím a na druhé straně se ozve postarší pán, který se podle hlasu právě probudil. „Haló? Co potřebujete?“ „Dobrý den, mluvím s panem Vladimírem Kotkem, lídrem strany Rozumní pro Vysočinu?“ Následuje poměrně dlouhá chvíle ticha. Ptám se znovu. Postarší pán s chraplákem se musí ujistit, zda vůbec může svoji totožnost potvrdit. „Ano, to jsem já, ale nepůsobím v České republice. Voláte mi to Rakouska. Pracuji tu jako lékař. Co potřebujete?“ Informace mě pořádně zaskočila. Proč lídr kandidátky na Vysočině žije v Rakousku? Ptám se tedy dál. „A jak dlouho v zahraničí pracujete?“ „Asi od roku 2005, to jsem opustil třebíčskou nemocnici.“ Nezbývá mi nic jiného, než se zeptat, proč tedy kandiduje na Vysočině, když více než deset let žije v zahraničí. Rozumný lékař ale telefon pokládá. „Nezlobte se, ale to je moje věc. Musím jít. Nashle.“ 

Ovčáci, čtveráci

Vezměme si pod lupu další stranu. Tentokrát Blok proti islamizaci. Strana, která do každých voleb vstoupila s novým jménem ale se stejnou image. V hledáčku mám zástupce pro Vysočinu Milana Čtveráčka, který je zároveň i lídrem strany. Muž, který na nebezpečí migrace upozorňuje už řadu let. Lídr, který za naši zem bojuje společně s Řádem rytířů Kristových. Podaří se mi najít jeho facebookový profil plný škrtnutých mešit a článků, které nás odsoudili pod nadvládu Arabů. „Dobrý den, sháním kontakt na nejstarší kandidátku na Vysočině, osmdesáti devítiletou Emilii Musilovou,“ začínám s první otázkou a vyčkávám, zda se uchytím. Předpokládám, že by se mnou mohl hovořit. Jsem přece jen rodačka z Vysočiny a na svém Facebooku to hrdě ukazuji.

Zadařilo se. Zablokovaná strana přece jen promluvila. „Bohužel. Na tuto paní vám nemohu dát kontakt. Vzhledem k jejímu vysokému věku neposkytuje rozhovory.“ Dobře, možná jsem stranu trochu přecenila. Na lídra Čtveráčka musím opatrně, potřebuji od něj ještě mnoho informací. Nemohu ho vystrašit hned na poprvé, obzvlášť, když jde o tak vyděšenou stranu. Ptám se dál. „Také máte na kandidátce jednaosmdesáti letého Roberta Meletce. Dáte mi kontakt alespoň na něj?“ Dostává se mi překvapivé odpovědi. „Dejte mi váš kontakt. Pán se vám určitě rád ozve sám.“ Ztrácím naději, protože víme, jak to v takových případech dopadá. Lidé už se většinou neozvou. V tomto případě jsem se ale mýlila. Den poté mi volá cizí číslo. „Dobrý den, vy jste se mnou prej chtěla mluvit.“ Jelikož jsem v posledních dnech měla desítky takových telefonů, chvíli mi trvá, než mi dojde, že asi pravděpodobně mluvím s panem Meletcem. Po krátké konverzaci ale zjišťuji, že se opravdu nejedná o jednaosmdesátiletého pána. „Oukej, tak mi napište maila? Mám gmail. Domluvíme se.“ Jednaosmdesátiletý pán s takovým fištrónem a gmailem by byl přírodní úkaz. Můžu jen dumat nad tím, s kým jsem to tehdy mluvila. Záhadný pán mi telefon už nikdy nezvedl.

Jelikož jsem ale narazila na stranu, která má na své kandidátce pro mě opravdu zajímavé jedince, pana lídra musím kontaktovat znovu. Tentokrát proto, že součástí jejich volebního lístku je i jediná studentka, která byla v dolní polovině kandidátní listiny. S rychlostí jsem ale odmítnuta. „Nebudu vám o naší straně poskytovat žádné informace,“ ukončil naší komunikaci Čtveráček. Takže blok proti mé osobě se vlastně povedl. Snad takto kvalitně dokáží zablokovat i naši zem.

Volané číslo je odpojené

Třetí strana, která by v rámci komunikace mohla disponovat značnou výhodou je Referendum o Evropské Unii. Jásám, v názvu mají referendum. To je přece založené na komunikaci s lidmi. „Volané číslo je nedostupné,“ ozývá se z telefonu. Strana mě rychle vyvedla z omylu. Telefonní kontakt, který mají uvedený na svých stránkách je dlouhodobě odpojený. Shoduje se s kontaktem, který používá i novinka na politickém trhu - Strana nezávislosti České republiky. Proč ale nikdo neodpovídá, když stránky jsou plně připraveny pro kampaň v komunálních volbách, toť otázka. Referendum budou zřejmě praktikovat tichou poštou.

Pátá, právě teď odbila

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Miroslava Sládka. Strana s tradicí ale nulovou voličskou základnou. Na Vysočině pouze s desetičlennou kandidátkou, kde se shodují příjmení mladíků na prvním i posledním místě. Jedničkou na kandidátce je Jakub Broža, pětadvacetiletý student. Desáté místo kandidátky obsadil Adam Broža, taktéž pětadvacetiletý muž, zástupce vedoucího provozovny. Zvedám telefon a volám na telefonní číslo z oficiálních webových stránek. Musím zjistit, jaká je souvislost dvou mladíků stejného jména. Telefon zvedl upištěný muž středního věku, kterého kvůli této straně pravděpodobně dlouho nikdo nekontaktoval. „No já vám nevím. Víte co? Zavolejte mi v pět. Pokusím se tu něco zjistit.“

Vyčkávám celý den. Sleduji hodinky a přesně v pět vytáčím číslo znovu. „Omlouvám se, ale ani jeden z pánu s vámi nechce komunikovat,“ zjišťuji se zklamáním, ale ptám se dál. Zajímá mě, zda pánové jsou bratři nebo alespoň příbuzné osoby. Pán na druhé straně rychle odpoví: „To jsou nevlastní bráchové myslím. Prostě jde asi o shodu jmen.“ Uslyším poslední větu a pak už jen hluché pípnutí. Z odpovědi nejsem moudrá, a tak začínám pátrat na Facebooku, kde bych mohla zmíněné pány kontaktovat. Bohužel ani jeden mi na zprávy neodpověděl.

Tři kopečky zmrzliny, to si můžu dát

Když nadobro odkládám telefon s tím, že to vzdávám. Všimnu si v dálce malého plakátu strany Rozumní. Jdu blíž a zjišťuji, že přede mnou stojí barevný zmrzlinový stánek a v něm sympatická brunetka. „Dobrý den, ten plakát tady na skle jste sem vylepila vy?“ ptám se slečny a doufám, že už jsem konečně něčemu na stopě. „Ano, já letos kandiduji. Proč se ptáte.“ Konečně nějaký úspěch, raduji se z nečekané náhody. Objednávám si u slečny jahodovou zmrzlinu posypanou kokosem a ptám se na její příběh.

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Prosinec 2018 »
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace