čt., 2. květen 2019 06:51

ROMÁN ZELENĚJŠÍ TRÁVA KAZÍ JEN MLADICKÁ TOUHA VYKŘIČET DO SVĚTA VŠECHNO TRÁPENÍ

Svoji románovou prvotinu Zelenější tráva dokončila Františka Sylva Vokurková v pouhých čtrnácti letech. Příběh o lásce, touze po domově i ohromném strachu z neznámého líčí autorka s naprostou lehkostí. Její útlá prvotina dokazuje, že věk není podstatný, obzvlášť pokud máte touhu tvořit. Serafína v Praze trpí tím, že má zvláštní jméno, které dostala po svých italských předcích. Bouřlivou a impulzivní náturu po nich ale rozhodně nezdědila. Trápí ji sice, že jí matka zakazuje vrátit se do rodné země, kterou tolik miluje, vzepřít se ale nedokáže. Konflikty a změny, to zkrátka není nic pro ni. Všechno se ale začne pomalu měnit ve chvíli, kdy shodou náhod narazí na ztřeštěnou Natálii, která se stane její nejlepší přítelkyní. Serafína si po jejím boku začne pomalu uvědomovat, že s pasivitou člověk daleko nedojde.

Román přeplněný tématy

Ačkoliv je autorčin debutový román poměrně krátký, Vokurková v něm dokázala zpracovat mnoho témat, která do sebe ale poměrně dobře zapadají, díky čemuž příběh nepůsobí nikterak překombinovaně. Žádné z nich ale není rozpracováno detailněji, na všechna je nahlíženo jen povrchně. Hlavní hrdinka se kromě špatného vztahu s matkou potýká také se strachem z komunikace s cizími lidmi, který místy působí až jako sociální fobie. Té se ale Serafína zbaví, až příliš lehce, ve chvíli, kdy po mnoha letech naváže první přátelský vztah. Je škoda, že se autorka tomuto tématu v knize nevěnovala více, jelikož dokázala opravdu dobře vystihnout tíživé pocity, které může člověk trpící podobným strachem prožívat.

Román Zelenější tráva výborně vykresluje neschopnost vykořeněného dítěte sžít se s neznámou kulturou, která mu připadá podivná a cizí. Do příběhu je zasazena také milostná linka, která místy působí až příliš romanticky. Pasáží věnovaných lásce se však v knize, naštěstí, nevyskytuje tolik, aby dobrý dojem z příběhu zkazily přílišnou sentimentalitou.

„Moje vzpomínky na první třídu jsou jedny z nejhorších. Prvňáci si sice nestrkají hlavy do záchodů, ale už tak pro mě bylo chodit mezi české děti utrpení. Schovávaly mi po hodině tělocviku oblečení, takže jsem občas musela celý den zůstat ve cvičebním úboru, parodovaly můj přízvuk, vysmívaly se mi, když jsem si občas nedávala pozor na pusu a povídala si sama pro sebe nebo mluvila nahlas se svými imaginárními kamarády. Moje máma to neví.“ (str. 11)

Jednoduchý, přesto poetický jazyk

Autorka používá jednoduchou větnou skladbu, příběh však i přes to působí zvláštně poeticky, je tomu tak především díky často užívaným italským slovíčkům, která jsou do textu vměstnána velice citlivě a jejich význam tak z kontextu vytuší i člověk, který italštinu neovládá. Některé dialogy představitelů knihy působí poněkud strojeně, jiné jsou však zase naprosto autentické a trefné.

Ačkoliv má autorčin román drobné nedokonalosti, Františka Sylva Vokurková v něm ukázala, že dokáže napsat plynulý, čtivý příběh, který je schopný zasáhnout i čtenáře několikanásobně starší než je ona sama. Nezbývá než doufat, že v tvorbě bude pokračovat.

Autor: Františka Sylva Vokurková

Nakladatelství: Maxdorf

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2018

Vydání: 1.

Počet stran: 189 

ISBN/EAN: 978-80-7345-586-6

Zobrazeno 1024 krát
Naposledy upraveno: pá., 3. květen 2019 01:03
Pro psaní komentářů se přihlaste