Alžběta Piškulová
Výstavnictví očima pořadatele
Pořadatel výstavy či veletrhu je pro tento projekt jednou z klíčových osob nebo subjektů, neboť sehrává poměrně strategickou roli ve vývoji výstavnictví. Měl by to být on, kdo sleduje trh, očekávání spotřebitelů, nabídky prodejců či výrobců. A právě na něm je výběr tématu veletrhu a jeho příprava.
Dobrou volbou zaměření, nomenklatury, ale i místa, termínu a marketingové komunikace (reklamy v médiích, outdoorové reklamy apod.) nebo doprovodným programem může na trhu vybudovat kvalitní akci, která přitáhne pozornost návštěvníků a zájem vystavovatelů se takové akce (nejlépe opakovaně) zúčastnit. Cílem pořadatele je pochopitelně najít příležitost a co nejlépe ji uchopit, aby vzniknul mix návštěvnicky atraktivní akce, nabídky žádaného druhu zboží nebo služeb, místa, kde taková akce bude dávat největší smysl a kde bude vysoká pravděpodobnost zájmu ze strany návštěvníků, a dále vhodného termínu. To je obecně for-mulovaný recept na ziskovou akci – cíl pořadatele.
Mezi velké pořadatele patří v České republice např. Incheba Praha, spol. s r.o., Veletrhy Brno a.s. nebo PVA Expo Praha (resp. společnost ABF, a.s.).
PVA Expo Praha
Ačkoli se projekt věnuje problematice na celostátní úrovni, byla pro účely projektu vybrána z geografických důvodů společnost ABF, a.s., která je majitelem výstaviště v Praze – Letňanech, známého jako PVA Expo Praha.
Ta na rozloze 105 000 m2, z níž zhruba pětinu tvoří krytá plocha moderních ocelových hal, pořádá ročně okolo 60 výstav a veletrhů, počínaje akcemi pro širokou veřejnost (např. Český jarmark či soubor veletrhů pro rodinu a volný čas For Family) přes tematické akce (např. veletrh bydlení, stavby a rekonstrukcí For Habitat) až po ryze odborné akce (mezinárodní veletrh strojírenských technologií For Industry nebo mezinárodní veletrh dopravy, logistiky, skladování a manipulace For Logistic).
Společnost ABF, které letňanské výstaviště patří, spadá do skupiny, již ovládá Pavel Sehnal. O tom, jaké příležitosti vidí ve výstavnictví, se vyjádřil v říjnu 2013 pro magazín Forbes: „Výstavnictví si zažilo nějaké dno, kdy si každý myslel, že internet všechno nahradí. Když jsme to (výstaviště, pozn. aut.) kupovali, bylo tu 20 veletrhů za rok, teď je jich dvakrát tolik.“
Výstavnictví očima realizátora výstav
Realizátor výstav je dalším článkem pomyslného výstavnického řetězce, jakýsi spojovací pr-vek mezi pořadatelem a vystavovatelem. Vystavovatel si totiž od pořadatele objednává vý-stavní plochu, přípojku elektřiny, parkovací stání po dobu výstavy, ale výstavní expozici či stánek dodává zpravidla realizační firma. Ne vždy je totiž možné objednat výstavní stánek u pořadatele, ne vždy je to pro vystavovatele cenově výhodné nebo – a to je nejčastější – hraje roli zkušenost a vztah vystavovatele s realizátorem z předchozích účastí na veletrzích, aty-pické prvky expozice, které vystavovatel požaduje, know-how realizační firmy na netradiční řešení stánku apod.
Realizační firma obvykle vystavovateli dodává i další služby související s jeho účastí na ve-letrhu. Velmi často je to doprava vybavení nebo výstavních exponátů přímo na výstavu, vel-koplošný potisk stánku a reklamních prvků (roll-upy, muší křídla apod.), zajištění hostesek nebo cateringu apod.
Revys Profi
Společnost Revys Profi, s.r.o. působí v oblasti realizací výstavních expozic řadu let a navazuje na ještě delší, více než dvacetileté, zkušenosti jejich vlastníků v tomto oboru – samotnou realizaci výstavních expozic a realizaci výstav jako takových.
Společnost se soustředí primárně na tuzemské zákazníky vystavující jak po České republice, tak i v zahraničí – nejčastěji v Německu, Francii, Itálii, Velké Británii nebo Španělsku. Mezi klienty ale patří také mezinárodní firmy, které naopak působí v tuzemsku formou své pobočky. Za všechny lze jmenovat společnosti jako Jablotron, DéLonghi, Danfoss, Direct Alpine.
Výstavnictví očima vystavovatele
Výstavnictví by nemohlo existovat bez vystavovatelů. Jsou to vlastně oni, kdo mají lví podíl na atraktivitě veletrhu.
Z veletrhu For Toys se stala tržnice, říká ředitel firmy Noe Vladimír Beckert
Firma Noe působí na českém trhu od roku 1993 a o rok později už začala objíždět veletrhy. Jelikož se tedy veletržním prostředí pohybuje už deset let, má k tomuto tématu jistě hodně co říct. Protože je ale velmi zajímavá i tím, čím se zabývá, netočí se rozhovor výhradně okolo výstav, ale zajímá se také o její působení a zaměření. Formu Noe jsem si vybrala právě proto, že mne její příběh zaujal. Rozhovor vznikal na veletrhu For Toys, který se konal na letňanském výstavišti od 10. do 13. října 2013. Na mé otázky ochotně odpovídal Vladimír Beckert, ředitel společnosti.
Firma Noe, která vstoupila na český trh s hračkami v roce 1993, vsadila na propojení estetikého a užitečného – už od začátku se snaží o to, aby její hračky měly i didaktickou hodnotu. Malá společnost začínala s výrobou maňásků, později začala spolupracovat s Dádou Patrasovou, pro kterou od roku 1995 vyrábí Žížalu Jůlii a další oblíbené postavy. Následoval kon-trakt s Českou televizí, díky kterému Noe vyrábí i postavičky z dětských pořadů Kouzelná školka nebo Kostičky.
Dalším posun nastal v roce 2009, kdy firmu oslovil režisér Jan Svěrák s nabídkou spolupráce při výrobě hlavní postavičky z filmu Kuky se vrací. Dráhu firmy Vladimíra Beckerta, která objíždí veletrhy už deset let, ale ve skutečnosti nastartovala jeho žena.
Jak vás napadlo založit firmu na výrobu hraček?
Všechno to začalo, když manželka psala diplomovou práci o textilních hračkách. Tehdy nějaká společnost vyhlásila soutěž pro začínající podnikatele, ona se tam přihlásila se svou diplomovou prací, předložila své ušité výrobky a soutěž vyhrála. Některé původní výrobky jsou stále v nabídce.
Takže u zrodu vlastně stála vaše žena. Věnuje se navrhování a šití dodnes?
Ano, manželka je firemní návrhářka, takže navrhuje vzory a rozpracuje je do střihu. Pak už se to jen překreslí na látku a vyřeže strojem.
Vyrábíte hračky jen pro český trh, nebo vyvážíte i do zahraničí?
Momentálně nás zachraňuje zahraničí, často dostáváme zakázky například od zákazníků ze Skandinávie. Ti mají specifické požadavky. Většinou šijeme kostýmy pro různé hrady, rytíře a tak podobně, poptávka je ale také i po hračkách. Jednu dobu jsme dodávali do všech hračkářských řetězců, ale v posledních letech se rozmohl trend vozit zboží z Číny, je levné a cenově mu nemůžeme konkurovat.
Takže se zaměřujte hlavně na zahraniční, jezdíte tedy i na veletrhy do jiných zemí, nebo objíždíte jen ty české?
Na veletrhy jezdíme už od roku 1994, začali jsme je tedy navštěvovat už rok po vzniku firmy. Jezdíme především na norimberský veletrh, který je největší na světě a koná se vždy v únoru. Jsme rádi, že to máme blízko, další takový probíhá třeba až v Hong Kongu.
Na norimberském veletrhu se výrobky nesmí prodávat. Je tedy vaším cílem produkty pouze prezentovat i na těch českých, nebo se tu výrobky dobře prodávají?
Ano, v Norimberku lze sortiment jen prezentovat, nikoli prodávat, to je zakázané pod pohrůž-kou pokuty. I když víme, že se to občas porušuje, protože nikdo nechce dovezené zboží vézt zpátky domů, ale prodat ho. Veletrh For Toys byla kdysi také čistě kontraktační, ale postupně se to změnilo. Odborníci sem už moc nechodí, za dva dny, co tu máme stánek, se tu zastavilo pět lidí z oboru, se kterými bychom mohli navázat spolupráci. Z veletrhu vzniklo spíš něco jako tržnice, lidé si sem chodí třeba nakupovat dárky na Vánoce.
Vozíte si na veletrhy svůj vlastní stánek, nebo tyhle starosti svěřujete realizátorské firmě?
Máme svůj vlastní stánek, takže těchto služeb nevyužíváme.
Našel jste na veletrhu For Toys něco, co vás zaujalo, nějakého zajímavého vystavovatele či produkt?
Abych řekl pravdu, tak jsem ještě neměl moc času si to tu pořádně projít. Syn má narozeniny, tak jsem hledal nějaký hezký dárek, ale neúspěšně. Samozřejmě, že jsem taky zkoumal konkurenci – našel jsem třeba stánek, který nabízel hračky české výroby, které se ale vyráběly v Číně. Přitom se na popisku píše, že je to česká hračka s českým nápadem.
Když už je řeč o konkurenci, v čem se od ní vaše hračky odlišují?
My se od začátku zaměřujeme na didaktiku, takže nabízíme třeba propracované maňásky, se kterými si děti mohou zahrát pohádku a rozvíjet rétoriku a další dovednosti. Nabízíme vždy maňásky v kolekcích tak, aby se s nimi dala zahrát konkrétní pohádka, takže máme třeba karkulku, vlka, babičku, myslivce a další postavičky.
Proslavili jste se ale především postavičkou Kukyho, jak jste se k zakázce dostali?
Tehdy nás oslovil Jan Svěrák s tím, zda bychom nemohli zhotovovat postavičku Kukyho ve velkém. Výroba měla původně probíhat u nás, ale partneři filmu tlačili na cenu, takže jsme museli první várku vyrobit v Číně, což byla katastrofa, protože Číňané pro jemné šití prostě nemají cit. Teď už postavičky vyrábíme u nás a mají úspěch, za poslední rok se prodalo na šedesát tisíc plyšáků.
V nabídce máte ale i populárního Františka a ostatní postavičky z Kouzelné školky. Kde berete inspiraci pro nové hračky?
Ano, na Františka a Fanynku jsme pyšní, ale známí jsme především díky Kukymu. Řídíme se zejména podle požadavků zákazníka. Něco napadne nás, něco klienta. Vyrábíme třeba návleky na kliku v podobě různých zvířat a pohádkových postaviček, které navrhl Michal Nesvadba. Jsou jakýmsi pokračováním naší spolupráce na Františkovi a Fanynce.
Výstavnictví očima veřejnosti
Záměrem mé práce bylo také zjistit, jak na současné výstavnictví nahlíží veřejnost – zda sleduje nabídku veletrhů a navštěvuje je, nebo zda je v tomto směru pasivní.
Abych zjistila, jak se o výstavnictví veřejnost zajímá, zeptala jsem se osmi lidí ze svého širšího okolí, zda navštěvují veletrhy. Myslím, že se mi podařilo vybrat reprezentativní vzorek a výsledky ankety mne opravdu překvapily. Čekala jsem totiž, že většina z nich odpoví, že v životě na žádném veletrhu nebyli a ani neví, jaké akce se v České republice konají. Výsledek je ale téměř zcela opačný.
Navštěvujete veletrhy?
„Několikrát jsem navštívil technologické veletrhy, které souvisely s mou profesí, objíždím také různé konference. Momentálně si ale zařizuji byt, takže jsem se byl podívat na For Interior, kde jsem načerpal inspiraci k nákupu nábytku a různých doplňků. Zajímavé jsou určitě veletržní slevy.“
— Petr Blaho, SAP konzultant, 27 let, Praha
„Na veletrhy nechodím, i když jsem teď vlastně byla na Career days, kde jsem se dozvěděla spoustu zajímavých tipů na to, jak si správně napsat životopis a jak zaujmout zaměstnavatele. Jinak jsem na žádném jiném veletrhu nikdy nebyla.“
— Jana Dlasková, studentka, 24 let, Mladá Boleslav
„Veletrhy jdou nějak mimo mě, ani pořádně nevím, jaké se konají a kde.“
— Jan Mojžíš, sklenář, 46 let, Mělník
„Bydlím v Olomouci, takže ráda chodím na Floru. Nejhezčí bývá ta jarní, několikrát jsem si odsud odnesla hezký kaktus, ale taky třeba škrabku na brambory. V posledních letech jsou tam k sehnání kromě kytek i všechny možné výrobky.“
— Jiřina Ševčíková, důchodkyně, 78 let, Olomouc
„Už několik let navštěvuji veletrh dentální hygieny Expondent. Vždy se tam setkám se známými tvářemi, takže je to pro mě příjemné zpestření. Samozřejmě zde také většinou získám zajímavé poznatky, obhlédnu trendy a poznám nové lidi.“
— Doubravka Marešová, dentální hygienistka, 25 let, Turnov
Veletrhy nenavštěvuji, ale kolega byl teď nedávno na cyklistickém veletrhu a chválil si ho. O cyklistiku se zajímám, takže přemýšlím, že bych se příští rok taky zajel podívat.
— Josef Starove, obchodní zástupce, 32 let, Liberec
Jednou jsem byla s kamarádkou na kosmetickém veletrhu, bylo tam neskutečné množství kosmetických firem a spousta zajímavého zboží, takže jsem si tam koupila spoustu věcí.
— Radka Podrápská, personalistka, 26 let, Praha
Vím, že existuje velká spousta veletrhů, ale mám málo volného času, a tak jsem nikdy žádný nenavštívila.
— Jitka Pivokonská, asistentka ředitele, 55 let, Turnov
Veletrh For Elektron mýma očima
For Elektron je jedním z mnoha veletrhů, který jsem za dobu práce na projektu navštívila. Pro následující text jsem si ho vybrala z toho důvodu, že atmosféra, která jej provázela, na mne působila nejvýrazněji ze všech akcí. Na názor na průběh veletrhu jsem se ptala jak návštěvníků, tak vystavovatelů, z jejichž řad jsem si vybrala firmu Apis, která se zabývá zateplováním oken a působí na trhu od roku 1998 a firmu Prekab, která na českém trhu působí pět let a zabývá se obchodem s elektroinstalačním materiálem a svítidly.
Rozhovory se zástupci jednotlivých firem vznikaly přímo v jejich stáncích na veletrhu, takže jejich reakce na pokládané otázky byly bezprostřední. Nutno podotknout, že jsem se v obou případech setkala s velmi milým přístupem a ochotou odpovídat na všechny otázky. Ani při dotazování návštěvníků veletrhu nenastal žádný problém s neochotou při komunikaci. Na konci dne mi už ale bylo jasné, že článek v žádném případě nevyzní optimisticky.
For Elektron upadá. Vystavovatelů je málo a nenabízejí zajímavé produkty
Ve dnech 19. až 21. listopadu se konal již třetí ročník veletrhu For Elektron, vedle kterého běžely současně i veletrhy For Energo, For Automatition a For Elektron Motion. Celkově se tu na ploše více než pěti tisíc metrů čtverečních prezentovalo 126 vystavovatelů a dorazilo na 15 tisíc návštěvníků.
Obsah veletrhu ale nebyl tak úplně totožný s tím, co si většina návštěvníků představí pod názvem akce. K dispozici je tu totiž množství stánků nabízejících alkoholické nápoje, čoko-lády, různé další pochutiny a řadu zboží, které s elektronikou nemá co dočinění. Obzvláště překvapivá je pak účast firmy, která nabízí návštěvníkům bezplatné navoskování bot a poté je láká ke koupi přípravku. Samozřejmě jsou tu i firmy z oboru, které se mohou pyšnit velkými a výraznými stánky, jejich velkolepost ale vedle netematických firem poněkud upadá. Vystavovatelé jsou na případné zájemce o informace připraveni – mají nachystané občerstvení a hostesky se usmívají zpoza pultíků. Nejde si ale nevšimnout, že poněkud znuděně. Zákazníci se totiž ve většině případů moc nehrnou.
Jedním z vystavujících je i firma Prekab, která na českém trhu působí pět let a na For Elektron vystavuje podruhé. „Letošní veletrh je opravdu slabý. Většinu návštěvníků tvoří většinou studenti, kteří dostanou lístky zadarmo od školy, a důchodci. Vystavovatelů je tu málo a většinou ani nemají moc společného s elektronikou. Když jsem byl před šesti lety na podobném veletrhu, za celý den jsem se nezastavil, jak jsem byl zaneprázdněný. Dnes stánek navštívilo jen pár lidí a zajímavý pro nás byl jen zlomek z nich,“ říká David Jedlička, manažer prodeje.
Dodává ale, že informace rád předá každému, jen z obchodního hlediska je složení návštěvníků poněkud nevýhodné. Přínos letošní akce je podle něj pro jejich firmu minimální. „Účast na veletrhu je velmi drahá, platíme stánek, ubytování a občerstvení, ono se to postupně nasčítá. Naše prezentace není založená na prodeji, ale na navazování kontaktů, což se nám tu zatím moc nedaří,“ shrnuje Jedlička s tím, že stánek si firma nechává stavět na zakázku. „Měli jsme nabídky od spousty firem, nakonec jsme si vybrali tu, které byla pro naše účely nejlépe vybavená. Je to pro nás pohodlnější, firma stánek postaví a pak zase zbourá. Grafiku jsme si ale vytvořili sami,“ uzavírá.
Podobně nahlíží na letošní přehlídku elektronických trendů i Jiří Kelnar, jednatel firmy Apis, která se zabývá zateplováním oken. „Veletrh hodnotím špatně. Návštěvníci zaplatí 150 korun a vidí dvě poloprázdné haly. Je znát velký úbytek vystavovatelů, což se ještě více projeví v budoucnu. Já osobně jsem s prezentací naší firmy a zájmem o ni spokojený, ale tento trend mi vadí,“ říká Kelnar. Je tedy znát, že zatímco o některé firmy je zájem, o jiné tolik ne. Na složení návštěvníků je znát velký podíl studentů technických oborů. Ti byli s nabídkou veletrhu spokojeni. „Líbily se mi především ukázky elektrických obvodů, s nabídkou veletrhu jsme spokojeni,“ shrnuje dojmy za skupinku asi dvaceti studentů Střední průmyslové školy v Motole Marek Kovář. Ostatní návštěvníci mají ale podstatně jiný názor, zvláště pak ti, kteří v oboru pracují. „Technických veletrhů jsem zažil hodně, ale tento mi připadá celkem ošizený. Po veletrzích jezdím už dlouho, takže většina vystavovatelů jsou pro mne známé tváře. Už na první pohled mi ale přijde, že je toho čím dál tím míň, začíná to upadat,“ říká Libor Kupilík, majitel montážní firmy. Velmi zklamaná z náplně veletrhu byla i Malgosia Czajka, která přijela z Polska. „Jezdím na veletrhy po celé Evropě, ale to, co tu je dnes k vidění, se často ani nepojí se zaměřením akce. Když to srovnám s předchozími veletrhy, tak je nabídka toho letošního opravdu velmi chudá, takže jsem opravdu zklamaná. Nevím, jestli je to krizí, ale moc zajímavých firem tu opravdu není,“ vyjadřuje své rozpaky nad veletrhem. Většina návštěvníků se také shoduje na tom, že parkovné v areálu PVA Letňany je předražené. Zatímco za samotný vstup zaplatí dospělý 150 korun, za parkování pak další sto.
Z vyjádření vystavovatelů a návštěvníků je cítit zklamání z úpadku akce. Nutno ale po-dotknout, že ne všechny firmy byly se zájmem o ně nespokojené, tento aspekt je čistě individuální. Na jednom se ale shodnou všichni – množství vystavovatelů, kteří nemají nic společ-ného s elektrem, snižuje úroveň akce.
Minulost, současnost a co bude dál
Poslední článek, který vznikl v rámci samostatného projektu, se zabývá tím, jak se veletrhy v průběhu času mění a jak možná budou jednou vypadat v budoucnu.
Veletrhy včera a dnes aneb Jak to vypadá se současným výstavnictvím
V letošním srpnu oslaví Veletržní palác, dějiště mnoha desítek veletrhů, smutné 40. výročí ode dne, kdy vyhořel. Tehdy se uzavřely brány za výraznou etapou jeho historie, tedy veletržní érou. Tomuto a stejně tak dalším obdobím a proměnám budovy se věnuje výstava Příběh veletržního paláce, která právě probíhá v Národní galerii. Připomenutí velkoleposti akcí ve Veletržním paláci nás ale může vést k otázce, jakým směrem se bude ubírat výstavnictví v budoucnosti.
„Pražské veletrhy byly vždy velkou událostí pro celé město, kterému zajišťovaly přísun turistů, peněz a především pak prestiž,“ popisuje veletržní situaci před vyhořením paláce Radomíra Sedláková, kurátorka výstavy. Můžeme ale to samé tvrdit i v současné době? V minulosti bylo hlavním účelem veletrhů zprostředkování informací o nových trendech, novinkách, výrobních postupem či nových strojích. Pro vystavovatele to byla v podstatě jediná možnost, jak o sobě dát zákazníkům vědět a prezentovat svou firmu. Pro vystavovatele byla účast na veletrhu nejen otázkou prestiže, ale především takřka jedinou šancí prezentovat se široké veřejnosti, nabrat důležité kontakty, zmapovat konkurenci či navázat obchodní kontakt. Firmy se snažily ukázat to nejlepší, co mohou nabídnout, veletrhy tak nabízely přehlídku nevídaných technologií. Pro návštěvníky byly tyto akce jedním z mála kontaktů s nejnovějšími trendy. Dnes už nic z toho není pravda. Ve světě moderních technologií a především přístupu na internet má veřejnost několikanásobně větší možnosti, jak se dozvědět, to, co potřebuje. Hlavní roli zde samozřejmě hraje internet. Firma, která dnes není online, jako by nebyla. Dříve by toto tvrzení mohlo platit o veletrzích, dnes už je všechno jinak. Každá větší firma má své webové stránky, kde se zákazníci dozvědí vše potřebné z pohodlí domova, a navíc ji mohou v případě zájmu rovnou kontaktovat. Nestojí je to celý den strávený na veletrhu, ani vstupné. Není tedy od věci obávat se o budoucnost výstavnictví. S nástupem nových technologií a proměnami ekonomické situace se měnila i podoba veletrhů. „Veletrhy se změnily k nepoznání. Dříve ministerstvo průmyslu určilo, která firma se zúčastní kterého veletrhu, kdo pojede na Zemi Živitelku a kdo na Strojírenský veletrh, stát navíc poskytoval firmám příspěvky. Stánky se nestavěly ze stavebnice, ale z rozličných materiálů, podoba stánků vyžadovala kvalitní práci aranžérů. Firmy prezentovaly zboží, které se jinak nedalo nikde sehnat, výstavy byly výkladní skříní socialismu,“ vysvětluje situaci před revolucí Soňa Poršová, jednatelka firmy Revys profi, která se zabývá realizací výstav.
Realizační firma musí obzvlášť v poslední době reagovat na specifické potřeby svých zákazníků – vystavovatelů, kdy část z nich požaduje nestandardní podobu a zpracování výstavní expozice. Chtějí se odlišit už samotným vzhledem stánku, tvarem, použitými materiály, velko-plošnou grafikou, dekoracemi, osvětlením, multimediální technikou apod. „Na všechno byl čas,“ vrací se do minulosti Poršová, „například Liberecké výstavní trhy se připravovaly rok a pracovalo na nich 160 lidí,“ dodává jednatelka firmy s tím, že Liberecké výstavní trhy byly cílem návštěvníků z celé republiky, jelikož se tam dalo sehnat všechno možné zboží, které jinde nebylo k dostání. Hobby hypermarkety a supermarkety tehdy totiž ještě neexistovaly. Akci pravidelně doprovázelo množství koncertů a doprovodných kulturních programů. Z pohledu tehdejší doby to byla důležitá a pro vystavovatele i návštěvníky atraktivní akce obřích rozměrů, z perspektivy dnešní doby by už nebyla tak zajímavá.
„Nároky na veletrhy se v posledních letech výrazně změnily, dříve byla účast především věcí prestiže a vystavovatelům zpravidla postačila možnost oslovit menší počet odborníků. Dnes je situace jiná. Vystavovatelé očekávají, že zde budou moci oslovit větší počet potenciálních koncových zákazníků. Tento trend lze demonstrovat například na veletrhu For Arch. Ten sice patří mezi odborné veletrhy, avšak svým záběrem osloví kromě odborníků také širokou veřejnost, která v budoucnu plánuje stavbu domu, rekonstrukci bytu, potřebuje získat informace o dotacích či chce ušetřit na spotřebě energií. Vystavovatelé, kteří na veletrhu kladou důraz na přímou podporu prodeje, výrazně navyšují velikosti svých expozic, aby zájemcům osobně nabídli co nejširší sortiment v daný okamžik,“ představuje pohled na novou dobu veletrhů Hana Marková, ředitelka marketingu letňanského výstaviště PVA.
Současný veletrh už návštěvníky nemůže lákat jen na novinky a trendy. V dnešním světě veletrhů už nejde jen o prezentaci nových trendů, ale roste význam veletrhu jako společenské události. Akce jsou tak často doplněné o soutěže pro hosty, doprovodné hudební akce a zábavný program. Zájem návštěvníků o veletrhy je pak podle Markové závislý na počtu vystavovatelů a jednotlivých specializací veletrhů, návštěvnost v se v jednotlivých letech neprojevuje viditelným trendem, ale kolísá.
Vystavovatelé se ale většinou shodují na tom, že zlatá doba veletrhů dávno pominula, aspoň v tuzemsku. „Šest let nazpátek bych mohl s čistým štítem říct, že je pro mne účast na veletrhu čest. Dříve totiž na veletrh chodili takřka všichni z oboru, protože potřebovali zjistit nové věci, informovat se a nechat se inspirovat. Nikde jinde se jim totiž novinek nedostávalo. Dnes už všechno najdou na internetu,“ říká David Jedlička, manažer prodeje firmy Prekab, která se veletrhů účastní již několik let. Z postřehů vystavující firmy lze tedy vyčíst zklamání ze snížení počtu návštěvníků stánku, potažmo i veletrhů jako takových. „Firmu jezdíme prezentovat na veletrhy do Prahy na For Elektron a do Brna na Amper. Ve srovnání se zahraničím jsou to ale opravdu malé akce. Na norimberském veletrhu je třeba jen jedna celá hala s nabídkou ka-belů,“ dodává Jedlička. Pro malé firmy jsou podle něj veletrhy finančně náročné a velké firmy se jich často účastní už jen ze setrvačnosti a nutnosti reklamy. Srovnání se zahraničím se nabízí i v oblasti cenové politiky. „Někteří pořadatelé v České republice nasazují opravdu přemrštěné ceny za plochy a doplňkové služby. Vůbec se nedivím některým vystavovatelům, kteří vynechají české veletrhy a míří rovnou za hranice, kde jim mohou nabídnout nižší cenu za plochu a zároveň vyšší počet návštěvníků,“ vysvětluje situaci Poršová.
S postupem času se na český trh dostávaly různé druhy stavebních systémů, z nichž některé už dnes vyšly z módy a firmy o ně nejeví zájem. To způsobuje ztráty realizačním firmám, které měly stavebnice naskladněné, musely je zlikvidovat a nakoupit jiné materiály. „V poslední době jsou v módě atypické stánky, na kterých ale musí pracovat architekt, popřípadě statik. Takové specifické zakázky ale naše firma většinou nepřijímá, protože jsou velmi časově náročné a zákazník je ve finále nemile překvapený výslednou cenou,“ vysvětluje Poršová. Zbytek zákazníků naopak nepotřebuje za každou cenu na výstavě působit na první pohled extravagantním či majestátným dojmem, nebo si to z finančních důvodů vzhledem k vyšším nákladům na výrobu atypického stánku nemůže dovolit. Takoví zákazníci zpravidla volí stánek sestavený ze speciálního stavebnicového systému, ze kterého jim realizační firma stánek postaví a na dobu trvání výstavy zapůjčí, respektive pronajme. Vystavovatele takové řešení vyjde levněji než atypický stánek, protože odpadá nutnost vyrábět stánek a jeho části na míru a také jeho montáž a demontáž zabere méně času. Zároveň také dnešní technologie umožnují navrhnout a zpracovat stánek natolik atraktivně i za použití stavebnicových systémů, že často takový stánek působí zajímavěji než ten atypický. Takové řešení je nejběžnější.
A jak bude vypadat výstavnictví v budoucnu? Názory vystavovatelů, realizátorů a pořadatelů nejsou tak úplně totožné. Mezi firmami koluje myšlenka uspořádání soukromé firemní akce pro zvané hosty, která by se uskutečnila v době konání veletrhu. Společnost by například pronajala část hotelu, pozvala si potenciální obchodní partnery či zákazníky a několik dní by se jim intenzivně věnovala. Samozřejmostí by bylo bohaté občerstvení a zajímavý program. Argumentem je, že tento koncept by často nevyšel o mnoho dráž než účast na veletrhu se všemi výdaji, jako je grafický návrh stánku, jeho stavba, hostesky, obsluha stánku a především výstavní plocha a jiné položky.
Podle Soni Poršové z firmy Revys Profi se ale veletrhům bude v dalších letech dařit dobře. „Někdo mi kdysi řekl, že veletrhy jsou zrcadlem ekonomiky. Ta půjde podle mého názoru nahoru, firmy se vzpamatují z ekonomicky slabšího období a začnou zase vystavovat. Je ale pravděpodobné, že čeští pořadatelé doplatí na jejich příliš vysoké ceny, protože spousta našich zákazníku už teď vyráží do ciziny a české veletrhy vynechávají,“ dodává.
O dobré víře v budoucnost veletrhů svědčí i záměry společnosti ABF, která vlastní výstaviště v Letňanech. Její majitel Pavel Sehnal se totiž nedávno nechal slyšet, že má v plánu postavit do dvou let u výstaviště hotel s kapacitou 300 – 400 pokojů, aby se mohli vystavovatelé uby-tovat přímo v rámci výstaviště. „V Praze je sice nadbytek hotelů, ale tenhle by podobně jako ten u aquaparku (Sehnal totiž vlastní mj. aquapark v Čestlicích u Prahy, pozn. aut.) žil z té synergie.“ uvedl Pavel Sehnal v rozhovoru pro Forbes. Je evidentní, že kdyby výstavnictví v Čechách skutečně upadalo, majitel jednoho z největších výstavišť v republice by neplánoval byznys vázaný bezprostředně na něj, kterým stavba hotelu v této, jinak turisticky nezajímavé, lokalitě jednoznačně je. Sám ale podotýká, že v Praze se může uživit jen jedno pořádně velké výstaviště.
Záměr
Téma veletrhů jsem si vybrala proto, že se mi zdálo, že je tato oblast zbytečně opomíjena, a to jak společností, tak médii. Spatřovala jsem v něm potenciál, a proto bych veletrhy a výstavnictví obecně ráda představila právě prostřednictvím svého samostatného projektu. Ale protože jen samotná prezentace veletrhů by čtenáři pravděpodobně nic zajímavého nepřinesla, rozhodla jsem se zasadit současné výstavnictví do kontextu minulosti a výhledu do dalších let. Téma pak představím z pohledů několika subjektů, které se ve výstavnictví projevují nejvýrazněji.
Kontext
Životní styl každého z nás i společnosti jako takové se za poslední roky změnil. Žijeme rychlejším tempem, máme nesrovnatelně více možností, než jaké jsme my nebo starší generace měli před dvaceti, třiceti nebo padesáti lety.
Jak dnes například nakupujeme? Jak se dozvídáme o novém zboží? O nových trendech, řešeních, designu… Každý si nejspíš odpoví, že z médií a z internetu – vždyť neomezený přístup k médiím a nepřebernému množství informací z celého světa na internetu nám otevírá brány k dříve nepředstavitelným možnostem rozhodování, porovnávání, inspiraci a vůbec k poznání. Navíc, na rozdíl od doby před pár lety, máme toto vše k dispozici z pohodlí domova, aniž bychom museli kamkoli jít a trávit drahocenný svůj čas.
Dříve ale takové možnosti nebyly. Pokud někdo chtěl načerpat inspiraci před renovací svého bytu, sháněl výbavu a hračky pro svoje děti nebo vybíral domácí spotřebiče, pak byl ve výrazně svízelnější situaci. Nemohl totiž vyrazit do nejrůznějším zbožím přetékajících hobby marketů, strávit hodiny na internetu plného dětského zboží s nekončícími diskuzemi o tom, které je lepší a které horší, nebo zamířit do nákupního centra s rozlohou jako deset dřívějších samoobsluh.
Jedna možnost tu ale přece jen byla: Návštěva výstav. Tehdy prakticky jediný způsob, jak objevit a sehnat něco aspoň trochu moderního. Vzhledem k tomu, že nákupní centra, internet a přehled, co se prodává na západ od nás, neexistovaly, byly prodejní výstavy nebo výstavní trhy do jisté míry atrakcí a společenskou událostí.
„Zdálo by se, že jak prodejcům přibývalo konkurence a spotřebitelům možností volby, logicky by prodejní výstavy zažívaly strmý pád a jejich místo by převzaly hypermarkety.“
Postupem času, uvolněním trhu a podporou volného obchodu, možností cestovat a expanzí nadnárodních řetězců do České republiky, se chování českých spotřebitelů změnilo. Najednou měli možnost jet vybírat všechno, po čem toužili, do nákupních center, později si cokoli objednat z internetu a nechat dovézt přímo domů.
Zdálo by se, že jak prodejcům přibývalo konkurence a spotřebitelům možností volby, logicky by prodejní výstavy zažívaly strmý pád a jejich místo by převzaly hypermarkety.
Jenže 25 let po revoluci tu výstaviště pořád jsou, nezejí prázdnotou a lidé na výstavy stále chodí. Jak je to možné? Co je tam láká a jak asi pořadatelé výstav změnili strategii, aby ve zbožím přesycené době obstáli?
Cíl projektu
V kontextu výše uvedeného se nabízí otázka, jak se změnil přístup pořadatelů výstav, vystavovatelů a dalších zainteresovaných subjektů. V neposlední řadě samozřejmě i samotných návštěvníků výstav, neboť oni určují úspěch každé takové akce.
Zcela jistě k nějaké změně muselo ve filozofii prodejců dojít, protože jinak by v silné konkurenci a přebytku všemožného zboží a služeb nemohli přežit.
Tento projekt si tedy klade za cíl zmapovat, jak se výstavnictví za poslední dobu změnilo a jak je možné, že se těší zájmu i ve zdánlivě nelehké době. A také zjistit, jakou hodnotu a přínos v něm vidí samotní návštěvníci. Původně mělo být téma uchopeno z hlediska kulturního potenciálu, po nasbírání materiálů ale z původního záměru sešlo, protože ekonomičtější ucho-pení problematiky se zdálo být podstatně zajímavější.
Metodologie
Ke zjištění odpovědí na výše nastíněné otázky je zapotřebí znát názor všech zainteresovaných stran. V tomto případě tedy od pořadatele výstav, realizátora výstav, vystavovatelů a návštěvníků.
Názor těchto subjektů poskytne půdorys pro dosažení cíle tohoto projektu, tedy nalezení od-povědi na otázku, jak se změnilo výstavnictví a jak dokáže fungovat v dokonale konkurenčním prostředí.
Cesta k zajištění potřebných názorů a vůbec ke zhodnocení dnešní situace povede přes ná-vštěvy veletrhů a výstav, osobní rozhovory, dotazování se návštěvníků a vůbec sledování atmosféry těchto akcí.
Struktura
Struktura projektu odpovídá směru naznačenému v Metodologii. V dalších kapitolách tedy bude pozornost soustředěna na výpovědi a rozhovory s pořadatelem, realizátorem, vystavo-vateli a návštěvníky různých veletrhů. Tento soubor hledisek pak uzavře závěr s konstatováním a zhodnocením, jak výstavnictví zareagovalo na změny ve společnosti.
Postup práce
K všestrannému uchopení práce bylo nutné nejprve nasbírat materiál, tedy rozhovory se všemi možnými zainteresovanými lidmi, kteří mají k tématu co říct. O října loňského roku do letošního února jsem tedy navštěvovala veletrhy, abych zde získala výpovědi návštěvníků, vystavovatelů, ale i realizátorů.
Postupně jsem se tedy zúčastnila veletrhu For Toys, For Babies, For Elektron, For Energo, For Automatition, For Interior, For Gastro & Hotel, For Games, World of Beauty & Spa a Interbeauty. Vystavovatele jsem nejprve elektronicky kontaktovala a následně si s nimi domluvila schůzku přímo na výstavním stánku. Ne všichni mi ale odpověděli, a tak jsem mohla následně vyzpovídat jen některé z nich. Rozhovory jsem zaznamenávala pomocí diktafonu a následně přepsala do počítače.
Veletrhu For Elektron, kterým se zabývám v samostatném článku, jsem věnovala obzvláště pečlivou pozornost. Na veletrhu jsem získala rozhovor s manažerem obchodu firmy Prekab, která se zabývá obchodem s elektroinstalačním materiálem a svítidly. Samotný rozhovor vznikal přímo uvnitř firemního stánku, kde měla společnost přichystané občerstvení pro příchozí hosty. Rozhovor probíhal velmi uvolněně, nenuceně a podařilo se mi získat veškeré informace, které jsem potřebovala. Následně jsem se přesunula ke stánku firmy Apis, která se věnuje zateplování oken. Jejich stánek působil o poznání skromnějším dojmem, než stánek Prekabu. Rozhovor opět proběhl bez sebemenších komplikací, a tak jsem se mohla v klidu porozhlédnout po prostoru, který byl vyplněn rozličnými stánky, a zjišťovat další informace. Vyzpovídala jsem tedy několik návštěvníků, které jsem po cestě mezi stánky potkala. Většina z nich pracovala v oboru a ochotně se se mnou podělila o svůj názor na letošní veletrh. Z větší části byl negativní, jedna respondentka dokonce kvůli veletrhu přicestovala až z Polska a akce ji očividně zklamala. Proto ve svém vyjádření neskrývala emoce a jasně definovala, co jí na letošním For Elektronu chybí a co jí vadí. Jedinou výjimku tvořili studenti, kterým se na veletrhu očividně líbilo. Možná proto, že díky němu nemuseli chodit do školy. Veletrh For Elektron se v mnohém lišil od ostatních veletrhů, které jsem za celou dobu práce na projektu na-vštívila. V první řadě byl technicky zaměřený, takže sortiment se tak úplně neshodoval s ob-lastí mého zájmu. Dalším zajímavým aspektem je skutečnost, že tento veletrh je na rozdíl od některých dalších, jako jsou například For Babies nebo For Toys, už ze své podstaty určen spíše poučené a odborné veřejnosti, není na rozdíl od již zmíněného veletrhu For Toys, který spíše připomínal tržiště, zaměřený na prodej, nýbrž na navazování obchodních kontaktů a získávání nových zákazníků. Firmy tady nesázejí na veletržní slevy či velkolepou prezentaci výrobků, svým hostům ale můžou nabídnout (většinou) příjemné prostředí, kde můžou v klidu načerpat potřebné informace pro (zpravidla pozdější) rozhodování o dodavateli, typu zboží apod.Tento koncept je od ostatních veletrhů skutečně odlišný.
Na Veletrhu For Toys jsem měla domluvený rozhovor s Vladimírem Beckertem, jednatelem firmy Noe, která se specializuje na dětské hračky. V čase čekání na jeho příjezd jsem se opět procházela mezi stánky a pokoušela se zjistit co nejvíc informací. Veletrh For Toys probíhal souběžně s veletrhem For Babies a For Games. Zajímavé je, že ač byla část haly určená pro For Babies nejmenší, odhadem bych řekla, že se tam sešlo největší množství návštěvníků. Firmy zde prezentovaly všechny možné produkty pro potřeby rodičů a nejmenších dětí, od kočárků až po těhotenské prádlo. Veletrh For Games byl doprovázen turnajem v počítačové hře, který přilákal zejména mladé návštěvníky. Asi padesát z nich pak vydrželo celé dopoledne sedět a sledovat deset dalších na pódiu, jak hrají online hru. Na For Games nechyběly hos-tesky v kostýmech postav známých z počítačových her, ukázky takových her a volně k dispo-zici byly přístroje jako Xbox, PlayStation či Nintendo. Samotný rozhovor s Vladimírem Beckertem byl příjemný a přínosný, opět jsem se dozvěděla vše, co jsem potřebovala. Jeho firmu jsem si vybrala nejen proto, že elektronická komunikace probíhala od začátku dynamicky, ale především proto, že mi její zaměření přišlo opravdu zajímavé a užitečné. Bylo vidět, že i mezi dětskými návštěvníky se zboží firmy Noe těšilo velkému zájmu. Veletrh For Toys předvedl ukázku velkého množství hraček, které mohou pomáhat k rozvoji myšlení, stavebnic, postaviček, ale také například nástěnné kalendáře. Oblíbeným a často navštěvovaným stánkem bylo stanoviště firmy, která se specializuje na RC modely. Ve vzduchu se proháněly různé velikosti helikoptér, které různě blikaly a vydávaly věrohodné zvuky, po podlaze se pak návštěvníkům pletly pod nohama auta na dálková ovládání, od terénních modelů až po formule.
Další akcí, kterou jsem z důvodu práce na projektu navštívila, byl veletrh For Hotel and Gastro, kde mne nejvíc zaujal doprovodný program ve formě soutěže italských kuchařských učňů, kteří mezi sebou závodili v pečení pizzy. Hotový pokrm pak organizátoři vždy rozkrájeli a na-bízeli publiku zdarma. Je tedy jasné, že u této atrakce se shromažďovalo největší množství hostů. Dalším zajímavým bodem byl také stánek se zmrzlinou, kde obsluha nabízela netra-diční příchutě, jako byla například šafránová, salámová či hořčicová zmrzlina.
Dalším z navštívených veletrhů byl World of Beauty and Spa, kde se už tradičně prezentují kosmetické firmy. Najdeme tu ale i stánky s oblečením, doplňky či potravinami. Prodej medviny také není výjimkou. Nutno podotknout, že snad největší počet stánků se zaměřuje na laky na nehty, až potom následují další příklady dekorativní kosmetiky. Oblíbené jsou ale také stánky s masážními oleji, zvláště pokud je obsluha ochotná názorně předvést masáž na zákazníkovi. Také tento veletrh není ochuzen o doprovodný program. Mimo módní přehlídky se tu konají různé přednášky o kráse a zdraví. Podle očekávání je v prostorách výstaviště více žen než mužů.
Vyjádření od pořadatele jsem získala elektronickou formou a s jednatelkou realizační firmy jsem měla domluvenou schůzku po ukončení veletrhu. Díky tomuto načasování jsem měla možnost sledovat „bourání" jednotlivých stánků a celý proces demontáže konstrukcí. Je až k neuvěření, jak rychle se dají na první pohled složitě sestavené konstrukce rozebrat. Je ale očividné, že zaměstnanci firmy mají postup už tak nějak „v oku“ a nezdržují se zbytečnostmi. Hala plná lidí a stánků se tak za několik hodin promění v pustou přehlídku prázdných krabic, obalů a zapomenutých předmětů. Jednatelka realizační firmy sama přiznává, že bourání a stavění stánků jsou pro ní občas i stresující disciplínou, protože často staví na několika veletrzích naráz, a to i v zahraničí. Snadno pak dochází k situacím, kdy není jednoduché zkoordinovat zaměstnance, dopravu a materiál tak, aby nakonec vše klaplo. Žádný velký problém ale prý nikdy nenastal. Výstaviště se pomalu ponoří do tmy, aby za pár dní mohlo přivítat další veletrh.
Citaci k výstavě Příběh veletržního paláce jsem pak získala na tiskové konferenci k uvedení výstavy, na které jsem byla v rámci odborné praxe v deníku Metro.
Sebehodnocení
Ze svého subjektivního pohledu mohu říci, že jsem se pokusila zachytit téma ze všech mož-ných úhlů. Oslovila jsem dostatečné množství firem, které se mi k problematice následně vyjádřily, a získala jsem vyčerpávající informace ohledně realizace výstav. V rozhovoru s firmou Noe jsem čtenářům poskytla pohled do zákulisí střední firmy, která se účastní veletrhů již deset let. Díky anketě můžu čtenářům nabídnout přehled o tom, jak jsou veletrhy vnímány společností a do jaké míry jsou pro ni atraktivní. Článek o veletrhu For Elektron zase představuje svědectví z konkrétního veletrhu, aby si čtenář mohl spojit teoretickou část práce s praktickým vhledem na událost. Závěrečný text pak propojuje všechny prvky veletrhů (tedy vystavovatele, realizátorskou firmu i pořadatele) a podává ucelenou výpověď o současném stavu výstavnictví, srovnání s minulostí a zároveň nastiňuje výhled do budoucna. Dalo by se tedy říci, že projekt může čtenáři sloužit jako komplexní soubor informací k výstavnictví.
Zpětně mám pocit, že by projekt mohl být obohacený o širší výpovědi pořadatele, nicméně musel se spokojit s vyjádřeními, která se mi podařilo získat, protože na žádost o rozhovor mi přišla negativní odpověď. Dalším nedostatkem projektu může být také nedostatečný historický kontext, jelikož práce postrádá úvod do dějin a historie veletrhů, nicméně se domnívám, že by se pak projekt ubíral zcela jiným směrem, než jsem původně zamýšlela. Proto zde takovou kapitolu čtenáři nenajdou.
Je pravda, že během práce na projektu jsem se několikrát dostala do slepé uličky, když mi několik firem neodpovědělo na žádost o rozhovor. Nespornou výhodou tématu je ale fakt, že vystavovatelských firem je nespočet, a tak nebyl problém konkrétní firmy nahradit jinými. Nakonec jsem problém s neochotou odpovídat řešit nemusela a sehnala dostatečný počet respondentů.
Zajímavostí pro čtenáře může být například skutečnost, že jsem se během jednoho z veletrhů zapojila do slosování o věcné ceny a místo skutečné výhry jsem obdržela pozvání do sídla známé firmy, která se leckdy nečestnými způsoby snaží draze prodat nádobí či jiné zboží důchodcům.
Použité zdroje
Forbes. Praha: MediaRey, SE, 2013, roč. 3. ISSN 1805-059X.
Závěrečná zpráva. [online] ©2013 [cit. 2014-04-22] Dostupné z:
www.revysprofi.cz
www.noe.cz
www.prekab.cz
www.incheba.cz
www.bvv.cz
