Záměr samostatného projektu

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
 1. CÍL PRÁCE  Cílem práce je zmapování života lidí s postižením, ať už fyzickým nebo mentálním. Projekt se snaží poukázat, že i lidé s postižením mohou vést plnohodnotný a kvalitní život, ačkoliv se bude od toho „normálního“ trochu lišit. Dále se projekt zaměřuje na osoby, které se nebojí dát šanci, někomu, kdo se odlišuje, ať už se jedná o ředitele organizací, škol a chráněných bydlení, nebo majitele kaváren. Pro některé je totiž jejich práce bezvýznamná nebo jen práce, ale pro spoustu lidí představuje náplň jejich práce spoustu možností a příležitostí, které by jinak neměli.

2. ZDŮVODNĚNÍ VÝBĚRU TÉMATU

Za výběrem tématu stojí vícero aspektů. Tím prvním je ten osobní. Sama mám sestru s Downovým syndromem, které je osm let. Už od jejího narození mě provázejí myšlenky, jaký bude mít život. Kromě občasných nepříjemných pohledů od cizích lidí se musela Gábinka (moje sestra) potýkat s řadou nespravedlností jen protože se odlišuje. Zažila si například velmi nepovedou inkluzi. Nejprve se mnoho učitelů divilo, že Gábinka vůbec dokáže chodit a mluvit, z nějakého důvodu si ji asi představovali jako nemohoucí a nehybné dítě, které neumí ani pozdravit nebo říct slova jako „mami“ a „tati“. Přesto mnoho učitelů odsoudilo pokus o inkluzi po prvním týdnu školy, a to včetně samotné ředitelky. Tato zkušenost ve mně vzbudila ještě větší pocit, že se o tématech jako je inkluze či samotném přijetí lidí s postižením do kolektivu, nepíše dostatečně. Chci, aby se lidé nebáli, když lidi s postižením potkají. Chci, aby se nebáli podívat se jim do očí a usmát se na ně, když je potkají na ulici.

Druhým důvodem k výběru tématu je, jak už jsem výše zmínila, že se o těchto tématech příliš nepíše. Ano existují časopisy, které jsou přímo orientované na rodiče dětí s Downovým syndromem (například časopis 21), ale v zásadě se jedná o nízkonákladové časopisy, které jsou určené přímo a jenom pro lidi, kteří se v těchto kruzích již pohybují. V celorepublikových médiích ale na tato témata spíše nenarazíme. A když už ano, jedná se o články typu – „Výjimečně nadaná, ačkoliv má autismus“ nebo „Proč je mít dítě s postižením špatné“[1]

 

3. ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY

Projekt volně navazuje především na vlastní projekt o Downově syndromu, který jsem spolu s Kristýnou Stromskou na Workshopu psané žurnalistiky. V tomto projektu jsme se soustředily na život s DS – měly jsme zde i rozhovor s ředitelkou DownSyndromCz Lenkou Kratochvílovou, dále pak story o životě s dítětem s Downovým syndromem a reportáž o oslavě dne Downova syndromu.

Právě story o životě dítěte s DS jsem se rozhodla do projektu připojit, protože osvětluje následující článek, který mapuje první školní den na speciální škole.

Co se stavu problematiky týče, tak například o chráněném bydlení bylo napsáno mnoho bakalářských a diplomových prací, které popisují, jak celý systém funguje a jak jsou výhodná pro klienty i rodiny klientů.

Platí ale, že obecně se o tomto tématu nijak významněji nepíše a články ať už o chráněném bydlení nebo Downově syndromu jsou určeny užší veřejnosti, která se s danou problematikou přímo potýká. Na problematiku je ale zaměřen například pořad České Televize „Klíč“, který nahlíží na různé aspekty života s postižením, ať už se jedná o chráněné bydlení, sportovní klub vozíčkářů nebo inkluzi.

 

4. IDEOVÝ PLÁN

 Především se chce dosáhnout získání povědomí o komunitách, které v republice žijí a které jsou často přehlíženy, nebo je na ně nahlíženo jako na zbytečné. Chci ukázat, že i lidé s mentálním nebo fyzickým postižením mohou žít plnohodnotný život, ačkoliv se může lišit od představ.

K tomu abych tohoto cíle docílila, napíšu dvě reportáže. První z prostředí ZŠ Slunce, konkrétně z prvního školního dne a pokusím se i lehce srovnat atmosféru, která panovala právě zde, a která panovala na klasické základní škole. K této reportáži chci využít mojí malou sestru Gábinku jako „záchytný bod“, kde ona bude hlavním účastníkem událostí. Jsem si samozřejmě vědoma, že první školní den již proběhl tudíž pro mě bude nutné, ověřit si informace i z videí, abych měla jistotu, že nevynechávám důležité aspekty z události. V druhé reportáži chci zmapovat kavárny, kde lidé s postižením pracují. Chci vidět, jaká je zde atmosféra, jak se zákazníci chovají a především, jak to zaměstnancům jde.

Dále pak chci využít story, které jsem psala před několika měsíci do Workshopu psané žurnalistiky, protože jej stále považuji za relevantní a zajímavý. Story se točí kolem mé maminky a toho, jak se ona vyrovnávala s narozením postiženého dítěte a jaká je situace teď.

Následovat bude rozhovor s Ivanou Kankrlíkovou, ředitelkou Domova dobré vůle, díky které se dozvím o tom, jak celé chráněné bydlení funguje, jak to funguje se zaměstnáním klientů a další.

Poslední bude ještě jedna story ještě neurčeného člověka, který má sourozence se zdravotním postižením. Přijde mi, že o matkách se píše hodně a sama zde už jedno takové story mám, ovšem o tom, jak působí vyrůstání po boku člověka s postižením na sourozence, se příliš nepíše a myslím, že by to mohl být zajímavý úhel pohledu.

Celkově chci získat žánrově rozmanitější spektrum textů, chci na problematiku poukázat nejen z mého pohledu, ale také z pohledu lidí, kteří

 

5.POSTUP PRÁCE A ZDŮVODNĚNÍ POSTUPU

 5.1.Získávání informací

Projekt vznikal od září do začátku března roku 2020. Základem bylo dobré povědomí o organizacích a službách, na které je možné se obrátit. Díky mé aktivní účasti v „komunitě“ nebylo těžké sehnat dostatek respondentů a míst, kam zajít.

Rozhovor s Ivanou Kankrlíkovou vznikal telefonicky, kvůli nedostatku času z mé strany, i tak to bylo ale velice příjemný asi dvaceti minutový rozhovor. Paní Kankrlíková působí ve Slunci již deset let a sama má dospělého syna s postižením, který si prošel takřka všemi nabízenými službami.

Reportáž o kavárnách musela být z místa. Získávání informací z Tiché kavárny byl trošku oříšek vzhledem k mým nedostatečným schopnostem ve znakovém jazyce, ovšem díky letáčkům bylo možné získat odpovědi i na případné otázky. Rozhovor s Marií Kolářovou pak proběhl taktéž osobně.

 

5.2.Zpracování textů

Snažila jsem se o pestrost v oblasti žánrů, tak aby si na své přišel každý čtenář. Podrobnější zpracování jednotlivých textů jsem zařadila do jednotlivých podkapitol.

5.2.1. Story 1

Jak jsem již zmiňovala první story vznikalo kolem dubna 2019. Poukazuje na bezprostřední reakce matky na narození dítěte s Downovým syndromem a s jakými nepříjemnostmi se člověk může potýkat – například v podobě lékařů nebo učitelů. Uvádí také čtenáře do kontextu k první reportáži, čtenář tak ví, kdo je Gábinka a proč vůbec přešla na jinou školu.

5.2.2. Reportáž 1

První reportáž přenáší čtenáře do prostředí speciální základní školy. Snaží se je ukázat první školní den ukázat očima malé školačky, která ještě před prázdninami chodila na klasickou základní školu. Reportáž se snaží zachytit pro Gábinku nové prostředí a jak na něj bezprostředně reaguje.

5.2.3. Reportáž 2

Mapuje tři kavárny. Ta první je kavárna, kde pracují především neslyšící. Druhou kavárnou je Kavárna a pekárna Slunce, která zaměstnává především klienty chráněného bydlení. Jsou zde lidé s různými postiženími, ať už se jedná o mentální neb fyzické. Poslední kavárnou je Kavárna Bez Konce v Kladně, která je obecně velmi populární a zaměstnává lidi s různými druhy postižení. Reportáž se snaží zachytit atmosféru, klientelu a celkově prostředí daných kaváren.

5.2.4. Rozhovor

Následuje rozhovor s ředitelkou Domova dobré vůle, Ivanou Kankrlíkovou. Snaží se čtenářovi objasnit, jak domov a chráněné bydlení funguje, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jaká jsou kritéria k přijetí a další.

5.2.5. Story 2

Posledním článkem je story Marie Kolářové, která má sestru s Downovým syndromem. Vzhledem k tomu, že se často píše o rodičích dětí, chtěla jsem se podívat i na úhel sourozence, protože se o něm příliš často nepíše. Chci čtenářovi ukázat, jak vnímají postižení, jak se mění pohled sourozence na svět.

 

6. „SEBEHODNOCENÍ“

Myslím, že jsem se s projektem poprala celkem obstojně a předala jsem čtenáři přesně to, co jsem mu předat chtěla. Doufám, že čtenář, který nezná danou problematiku, pochopil, jak se věci mají a snad získal i nový pohled na věc. A to především z pohledu rodičů a sourozenců, ale také odborníků.

 

7. LITERATURA, ZDROJE A „KONKURENČNÍ“ PROJEKTY

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1246-2.

JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc, 2009. ISBN 978-80-244-2218-3

RADA, Marek. Chráněné bydlení pro lidi s mentální postižením – praktický průvodce. Hnutí humanitární pomoci. 2006. ISBN 80-239-9547-2

SELIKOWITZ Mark. Downův syndrom. Překlad: Dagmar Tomková. Portál. 2005. ISBN 80-7178-973-9

Časopis PLUS21, duben 2020

Žádné „konkurenční“ projekty jsem nenašla

 


[1] Pozn.: nejedná se o žádné konkrétní články, ale o pouhou ukázku častých článků, které se v souvislosti s lidmi s postižením píše

Naposledy upraveno:
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Říjen 2020 »
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace