Příběh Alžběty – ze squatterky fotomodelkou

Ohodnoťte tento článek
(0 hlasů)
Samostatný projekt – kulturní specializace/rozhlasová  

 



1. Cíl práce

Už na střední škole před nástupem na Univerzitu Palackého v Olomouci jsem projevoval zájem o kulturu. Nejvíce mě zasáhla hudba, která mě celým životem provází. Věnuji se jí aktivně, ale pasivně projevuji zájem o aktuální celosvětové hudební dění. Vzhledem k tomu studuji žurnalistiku v kombinaci s oborem muzikologie. Když jsem si tedy ve druhém ročníku volil svou profilaci, nemusel jsem se rozmýšlet. Tematickou specializaci jsem zvolil kulturní a co se technické specializace týče, padla volba na rozhlasovou, protože mám rádiové stanice spojené s poslechem muziky. Závěrečný projekt by měl tedy dokázat, že tuto kombinovanou profilaci dokážu ovládat, jak technicky, tak tematicky a dle žurnalistických norem.

Ideou mého úkolu bylo vytvořit desetiminutovou rozhlasovou reportáž na libovolné zadání. Zaběhlý rozhlasový redaktor by nejspíše s výběrem tématu problém neměl, nicméně pro mě to byla první výzva vytvořit obsáhlejší a kompozičně složitější dílo. Dlouho jsem tedy přemýšlel, jaké téma si zvolit.
Nakonec jsem vybral projekt, který jsem nazval Příběh Alžběty – ze squatterky fotomodelkou. Posluchačům by tato reportáž měla umožnit pohled na život jedné české fotomodelky uměleckého aktu Alžběty Skládalové, která fotí pod pseudonymem Vesey Hope. A to jednak ze strany profesní, ale také ze strany soukromí a pohledu do těžkého dětství a dospívání.

 

2. Zdůvodnění volby tématu

Předem odůvodnění výběru mého námětu bych rád zmínil, že toto téma nebylo prvním, které jsem chtěl k absolvování závěrečného projektu použít. Závěrečnou práci jsem bral od začátku naštěstí zodpovědně a začal už v září loňského roku. Vybral jsem si zpracování reportáže o osobě a činnosti Ivo Opletala, což je člověk vlastnící firmu, která pořádá dětské akce. Během podzimu 2016 jsem pod jeho vedením pracoval. Doufal jsem tedy, že materiál natočím bez problému. Měl jsem promyšlený koncept zasazení jeho činnosti do životního příběhu v podobě rozhovoru s ním a reportáží z karnevalů, dětských dnů apod., který bych proložil rozhovory s jeho spolupracovníky, rodinou a rodiči s dětmi, které akce navštěvují.
Celkově jsem ale zpracování nezvládl. Nejen, že jsem reportáž tvořil naprosto chaoticky, ale také jsem měl opravdu smůlu na respondenty. Dále na kvalitě ubíral fakt, že na dětských akcích hraje velmi nahlas hudba, a to znamenalo velké technické potíže v podobě šumu a špatné hlasitosti nahrávek. Výsledkem tedy byla jakási slátanina, za kterou by se mi komise u státnic nejspíše vysmála a já samotný bych se styděl.
Myslím si, že důležitým faktorem mého neúspěchu také byl fakt, že mě to téma vlastně ani moc nezajímalo, a to na prvnímu velkému rozhlasovému projektu, v němž mám ukázat schopnosti, jež jsem se v rozhlasové specializaci za uplynulý rok naučil rozhodně ubírá na kvalitě. Po vzájemné dohodě s vedoucím mého projektu paní Ing. Radkou Kvasničkovou jsme se tedy rozhodli, že začneme úplně s novým projektem.
Když jsem celou práci, na které jsem pracoval relativně dlouhou dobu smazal, byl jsem naštvaný. Nyní se na to dívám z lepší stránky, protože díky přepracování závěrečného projektu jsem do techniky stříhání v programu Sound forge proniknul daleko více. Pomohlo mi i rekonstruování nového tématu. Pokud bych nyní dělal obsáhlejší reportáž, vím přesně, že bych prvně musel pouvažovat nad celkovou kostrou a bez problému v daleko kratším čase reportáž zhotovil.
Každopádně volba nakonec padla na zpracování životního příběhu a profese foto modelingu dvacetileté studentky muzikologie Alžběty Skládalové.
Důvodů, proč jsem zvolil toto téma je hned několik. V první řadě je Alžběta moje kamarádka a do jejího života jsem už před reportáží nějakým způsobem viděl, takže jsem si dokázal v hlavě obratně vytvořit, jak by zhruba finální reportáž mohla vypadat a co vše budu potřebovat natočit. O focení uměleckých aktů jsem se chtěl dozvědět více a co si budu nalhávat, pracovat s krásnou dívkou bylo pro mě prostě atraktivnější než zpracovávat příběh pětačtyřicetiletého muže, jak tomu bylo v předchozí reportáži.
Dalším důvodem, proč jsem téma zpracoval je to, že Alžbětu velice obdivuji. V sedmnácti letech po dlouholetých neshodách se svou matkou odešla z domu a protloukala se životem. Během začátků bydlela ve velice obtížných squatterských podmínkách a při chození na střední školu musela po nocích pracovat, aby nějakým způsobem vydělala potřebné peníze. Od patnácti se amatérsky věnovala foto modelingu a vlivem náhod a faktu toho, že je opravdu krásná, si začala vydělávat slušné peníze focením uměleckých aktů. Nezasvěcený člověk by mohl myslet, že jsou umělecké akty srovnatelné s erotikou, nicméně po prohlédnutí několika desítek fotek jsem se přesvědčil o opaku. Oproti erotice nemají fotomodelky uměleckého aktu nohy roztažené „do praku“ a jejich těla jsou ztvárněná tak, aby nahota ani vlastně nebyla středem pozornosti. Vesey Hope už dva roky objíždí fotografické workshopy po celé republice a fotí také soukromě. V roce 2016 vyhrála soutěž IPC fotomodelka roku. Nepracuje pod agenturou, protože by si dle jejich slov nemohla vybírat s kým bude fotit a co bude fotit. Může se tak třeba pyšnit tím, že už dvakrát odmítla nabídku focení pro Playboy, protože se s uměleckým ztvárněním žen v časopisu neztotožňuje.
Focení ovšem Alžbětě nepřineslo jenom krásný byt, který si může už jako studentka dovolit. Vyhrotili se jí kvůli tomu vztahy s otcem, se kterým se celý život soudí o alimenty. Otce viděla za svůj život 3x a z toho pokaždé u soudu. Dlouhou dobu se snaží o to, aby na ni nemusel nic přispívat a snaží se toho dosáhnout za každou cenu. Jednou z cest, jak neplatit vůbec nic na alimentech je dostat Alžbětu ze studia, čehož se snažil dosáhnout zasíláním jejich fotek na katedru muzikologie a děkanovi UP s cílem pošpinit její pověst a v naději, že Univerzita Palackého danou studentku ze školního programu vyloučí. Tato dějová linka tvoří také podstatnou část reportáže.

Životní příběh ženy, která se dokázala osamostatnit ve věku, kdy jiní popíjí na diskotékách první drinky a oblečení jim kupují rodiče mi přijde velice atraktivní a myslím, že by mohl by mohl zajímat širokou škálu veřejnosti, ostatně jako všechny HLP příběhy. Squatterství, foto modeling a zmiňované problémy s otcem tématu podle mě dodávají na originalitě a přidávají na jedinečnosti.

 

3. Zdroje problematiky

Vzhledem k tomu, že se moje reportáž vztahovala na jednu konkrétní osobu a její životní příběh, mé zdroje tvořili respondenti, které jsem zasazoval do kontextu. Nejdůležitějším zdrojem byla samozřejmě sama fotomodelka. Během reportážního popisu jejího bytu a rozhovoru s ní samotnou, jsme detailně narazili na problémy s jejím otcem. To, že se jí snaží dostat z vysoké školy tak, že na katedru posílá obraz jejich mimoškolních aktivit mi přišlo zajímavé na tolik, že jsem do reportáže přidal také rozhovor s vedoucí katedry muzikologie docentkou Lenkou Křupkovou. Mezi další respondenty jsem zařadil jejího přítele, protože mě opravdu zajímalo, jak takové soužití s někým, kdo je objektem focení uměleckých aktů vypadá. A v neposlední řadě tvořil můj zdroj brněnský fotograf David Bůček. Alžbětu jsem totiž poprosil, zdali by bylo možné se na takové focení podívat a reportážně ho v rámci projektu zpracovat a jelikož s Davidem nefotila poprvé, po dohodě mi dovolili focení se zúčastnit. Příběh Alžběty ještě nikdo nezpracoval, nejsou mi tedy známé žádné další konkurenční projekty.

 

4. Ideové zpracování

V samostatném projektu chci dosáhnout hlavně nezaujatého a pravdivého pohledu na život objektu zpracování. Budu se snažit, aby byli všichni respondenti zachyceni v jejich přirozeném prostředí a reportáž nepůsobila uměle nebo křečovitě. Mým cílem je také zlepšit projev mě samotného jakožto tazatele, a to zejména tak, abych působil více přirozeně a uvolněně, než tomu bylo v projektu, který jsem zpracoval jako první. Žánrově jsem ke svému projektu zvolil formu rozhovorů kombinovanou s reportážními prvky z bytu Alžběty a průběhu focení s Davidem Bůčkem.

 

5. Popis postupu

Základním pilířem pro vypracování projektu byla samotná osoba fotomodelky. Rozhodl jsem se proto začít právě rozhovorem s ní. Přemýšlel jsem, jakým způsobem bych mohl interview oživit a napadlo mě, že bych se mohl eventuálně podívat, jak taková fotomodelka bydlí s čímž Alžběta souhlasila a pozvala mě na návštěvu do jejího bytu. Láhev vína, kterou jsem přinesl přispěla k uvolnění atmosféry a já nahrál téměř hodinový materiál jejího životního příběhu. Tohle pro mě znamenalo velkou kolizi, protože mi respondentka řekla tolik zajímavých věcí, že jsem ani nevěděl, které zvuky budou pro použití nejlepší. Když už jsem byl na návštěvě, rozhodl jsem se reportážně popsat její byt, protože si myslím, že by potencionální posluchače mohlo zajímat, čím se například taková fotomodelka živí. Z rozhovoru jsem vybral finální čtvrt hodinu, která se týkala témat, jež mě zaujala nejvíce. Věřil jsem, že mám výborný materiál, protože respondentka mluvila plynule, v jejím projevu bylo hodně emocí a pustila mě do svého života. Nicméně během rozhovoru hrála v pozadí mírně hlasitá hudba, která se do emocionálně procítěného obsahu nehodila a ze strany mé konzultantky šlo o nepřípustnou věc. Musel jsem se tedy s Alžbětou ještě jednou sejít a potřebné informace nahrát znovu.
Ve finále jsem se rozhodl, že reportáž budu stavět mimo jejího složitého dospívání také na focení, protože to tvoří základ její obživy a prakticky jen díky okolnostem, které za ním stojí je tento příběh zajímavý. Vzhledem k netradičnímu vztahu otec – dcera, jsem se rozhodl, že kontaktuji vedoucí katedry muzikologie docentku Lenku Křupkovou, kterou jsme navštívil přímo na jejím pracovišti, aby mi situaci popsala i ona. Ta mi ochotně vysvětlila, co a v jaké podobě její otec odeslal a následně uvedla, že po právním rozkladu došlo právnické oddělení k závěru, že Univerzita Palackého nemá s mimoškolními aktivitami Alžběty Skládalové nic společné, a tudíž je postih ze strany školy nemyslitelný.
Dalším člověkem, kterého jsem do reportáže zahrnul byl její přítel Martin Holý. Toho jsem chtěl dát do kontextu se žárlivostí na její povolání. Martin byl skvělý a bavil se semnou naprosto otevřeně. Ve výsledku vypadají jako šťastný, milující se pár.
Přemýšlel jsem, že bych to v této chvíli materiál přestal sbírat, jenže přece jen mi připadalo, že reportážní část z jejího bytu je příliš krátká a můj projekt tvoří majoritně poskládané rozhovory. Chybělo tomu něco živého. Rozhodl jsem se tedy, že se Alžběty zeptám, zdali by bylo možné se přímo nějakého focení zúčastnit. Ze začátku to byl docela problém, protože dle ní fotografové nejsou zrovna komunita, která by měla při focení ráda kolem sebe rušivé elementy. Fotografové, se kterými jela fotit poprvé tedy nepřipadali v úvahu. Po téměř měsíčním čekání však jela pracovat s fotografem s nímž už několikrát spolupracovala a ten souhlasil, že budu přítomen. Vydal jsem se tedy s Alžbětou do ateliéru Davida Bůčka až do Brna. Byla to pro mě velice zvláštní zkušenost, protože jsem téhle činnosti byl přítomen poprvé v životě. Chvílemi jsem se cítil až trapně, protože má kamarádka tam pobíhala kolem mě nahá. Ne, že by se mi nelíbili nahé ženy, ty já naopak velice rád, ale v momentě, kdy je metr od vás obnažená dívka, na kterou si nemůžete sáhnout a jste v místnosti uvězněn na další dvě hodiny, je to prostě divné. Fotograf uměleckého aktu ze mě s největší pravděpodobností nebude. Bylo vidět, že ani jí samotné to příjemné není, což v reportáži sama vysvětluje.
Poslední otázku, kterou jsem řešil byla jaké mám do práce použít předěly. Nakonec jsem zvolil další věc, která je pro Alžbětu signifikantní, a tou je hra na housle. Tuto informaci si myslím, že jsem velice dobře využil při úvodním slovu mé práce.
Po nasbírání veškerého materiálu jsem se tedy ujal finální montáže a střihu. Pracoval jsem v programu Sound Forge 10, v němž jsem využil zejména techniky fadů, mixování hudby a slova a míchání prostředí. Jak jsem již v úvodu zmiňoval, díky tomu že jsem projekt přepracovával mi práce šla relativně od ruky.

Je třeba říct, že jsem celý příběh pojal tak, aby dával logicky smysl a mě samotnému přišel atraktivní. Často některé věci vysvětluji a plním funkci vypravěče, který posouvá děj dál.
Na začátek celé reportáže jsem zvolil část, ve které Alžběta mluví o době, kdy odešla z domu a bydlela ve squatu. Následně pak vysvětluji, o koho se jedná a stručně naznačím cíl mé práce. Následuje reportážní část z jejího bytu. Chtěl jsem se totiž zaměřit na její život komplexně. Mimo její osud nastiňuji kontrast toho, jak si žije nyní.
Po stručném popisu bytu, který jsem dělal hlavně pro divákovu představu a zasvěcení do děje jsem se rozhodl dát začátek jejího příběhu, to znamená dětství a dospívání, ve kterém vysvětluje okolnosti, které zapříčinily její brzký odchod z domova. Následuje potom mé vysvětlení a objasnění faktu, že se jí ze squatterky podařilo stát fotomodelkou. Přišlo mi tedy logické, aby další předěl byla reportáž z fotografování, kterého jsem se zúčastnil. Abych nenavazoval na svůj hlas, rozhodl jsem se zvuk začít názorem fotografa na Alžbětu a o koho se jedná jsem dovysvětlil až posléze.
Po reportáži opět posouvám děj dopředu. Zmiňuji, že Alžbětě focení přineslo také problémy, protože se jí kvůli tomu vyhrotily vztahy s otcem. Další pasáž se tedy zabývá popisem jejích celoživotních vztahů s otcem a dostává se až do doby, kdy poslal na Univerzitu Palackého její fotografie aktů v naději, že tak ukončí její studium. V této chvíli se mi tedy do reportáže hodila ideálně zařadit vedoucí katedry muzikologie Lenka Křupková. Po rozhovoru s ní posílám děj opět dále. Zmiňuji, že po boku Alžběty stojí už dlouho dobu její přítel a na to s ním plynule navazuje rozhovor, která se motá okolo nahoty, a proto jsem hned za něj do kontrastu vložil názor samotné fotomodelky na obnažování těla. Po tomto tematickém celku ještě jednou a naposled posunul děj a to tak, že mluvím o spokojenosti Alžběty a zdůrazňuji, že její priority však nejsou ve focení. Následuje závěrečná část monologu respondentky podložený houslemi, který dává posluchači informace o plánech do budoucna a o tom, co vlastně pro Alžbětu focení znamená.

 

6. Sebehodnocení

Pokud se mám sám objektivně ohodnotit, viděl bych veliké plus v mých respondentech a celkové kompozici reportáže. Příběh mi přijde zajímavý a přehledně je v něm zpracovaných několik dějových linek sbíhajících se do jedné. Nutno podotknout, že ruka mé konzultantky paní Radky Kvasničkové mě často vedla a detaily jsem ladil podle jejich rad. Myslím si, že jsem tematiku vystihl podrobně, srozumitelně a výstižně. Posluchač by si tak po reprodukování reportáže snad dokázal bez problému představit, jak život této fotomodelky uměleckého aktu vypadá. Dále jsem se snažil v reportážních částech věnovat pozornost popisu místa, čímž jsem se snažil posluchače vtáhnout do děje a vytvořit mu tak představu. Díky tomu, že jsem projekt celý přepracoval ho považuju za zdařilý, nebo rozhodně úplně v jiné lize, než byl můj první pokus a myslím si, že pro potencionální poslech je zajímavý a atraktivní. Vytknul bych si chaotické sbírání materiálu, protože jsem často nevěděl, jakou odpověď po respondentovi. Kdybych šel na schůzky vždy s jasný cílem, určitě bych si zjednodušil práci.

 

Naposledy upraveno:

Média

Příběh Alžběty – ze squatterky fotomodelkou Štěpán Horák
Pro psaní komentářů se přihlašte

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Červen 2017 »
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace