Ondra Blecha
1 Cíl práce
Samostatný projekt je výsledkem dvou specializací, tedy profesní a tematické, kterým jsem se v průběhu studia věnoval. V případě profesní jde o specializaci televizní, u tematické se jedná o kulturní zaměření. V rámci práce se zabývám Literárními večery v Třinci, což jsou autorská čtení organizovaná pod záštitou Městské knihovny Třinec.
Původním záměrem bylo zabývat se více důvody, co vůbec stojí za současnou popularitou autorských čtení a vůbec poukázat také na to, že se v regionu kulturně poněkud vyprahlém objevil projekt, který úspěšně představuje významná jména současné domácí literatury. V průběhu natáčení jsem však změnil své stanovisko a zaměřil se spíše na atmosféru samotných čtení, která se pro mne stala východiskem při zpracování, a na názory jednotlivých aktérů, tedy účinkujících i organizátora.
Pro autorská čtení je velmi důležitý vztah autor–posluchač, který se během čtení vyvine. Chtěl jsem tedy původně získat ještě výpovědi návštěvníků, ale při natáčení rozhovorů s autory jsem si uvědomil, že i oni sami jsou jindy návštěvníky, k čemuž se také sami vyjadřovali, proto jsem se rozhodl výsledek dalšími rozhovory zbytečně nezatěžovat.
Z takovéto volby vyplývá, jaký materiál jsem do svého příspěvku zařadil (a tedy vůbec natáčel). Kromě zachycení průběhu samotného čtení jsem tedy zařadil také rozhovory s účinkujícími autory a organizátorem. Kvůli zdůraznění, že zde v minulosti četli také další známí autoři, jsem se rozhodl zařadit rovněž archivní záběry Městské knihovny.
Žánr, ve kterém se příspěvek pohybuje je mj. ovlivněn také formátem 5–10 minut délky, který bylo nutno splnit. Na této ploše by zpravodajský žánr musel nést podstatně více informací a takovýto rozsah by byl vhodný spíše pro událost důležitější a širšího charakteru. Mým záměrem rovněž nebylo zachytit pouze jedno čtení, jeden večer, o němž bych informoval, spíše ve svém příspěvku „nahlížím“ na to, jak tyto večery vypadají. Stejně tak při výpovědích dotazovaných osob jsem dbal na to, aby prezentovaly svůj osobní náhled, svou zkušenost. Otázky, které jsem jim kladl byly široké a poskytovaly jim prostor pro delší odpovědi. U autorů mě především zajímalo, co obecně si myslí o autorských čteních, čím jsou pro ně obohacující. Jejich výpovědi pak podle mne nabývají obecně širší platnosti, neomezují se pouze na konkrétní čtení, přestože jsou s nim spjaty. Organizátora jsem požádal, aby mi popsal strukturu literárních večerů a zeptal jsem se jej také na výběr hostů.
Výsledný příspěvek se tak podle mého názoru pohybuje mezi zpravodajstvím a publicistikou, kdy do značné míry omezená zpravodajsko-informační složka je vložena především do mluveného komentáře a hlavní složka spočívá ve výpovědích, kdy jsem dbal na to, aby zde nebyl přítomen znát element mne samého jakožto autora. Protože akt čtení jako vůbec hlavní prvek, který je pro autorská čtení nezbytný, považuji za vysoce umělecký, pokusil jsem se jej v části příspěvku do jisté míry takto i vykreslit.
2 Zdůvodnění volby tématu
Téma autorských čtení jakožto kulturní akce se odvíjí od mé profilace v rámci studia, tedy kulturní žurnalistiky. Při bližším výběru tématu jsem se rozhodl zaměřit svou pozornost nikoli na sídlo své Alma mater, nýbrž na rodné město. Domnívám se, že může být přínosnější natáčet takovouto věc tam, kde by ji nikdo jiný nenatočil, spíše než ve velkém městě, kde je kultuře celkově dán větší prostor pro prezentaci, a kde se těší většímu zájmu. Městská knihovna Třinec sama si některé večery natáčela (a některé tyto záběry jsem využil), není to ovšem pravidlem. Tyto její příspěvky jsou spíše zpravodajské.
Literární večery v Třinci jsem před natáčením už nějakou dobu pravidelně navštěvoval a s jejich organizátorem, Janem Delongem, se znám osobně, což mi následně usnadnilo vzájemnou komunikaci. Pro literaturu jsem se rozhodl rovněž proto, že je mi z kulturního hlediska vedle filmu asi nejbližší. Volil jsem mezi natáčením v Olomouci, anebo v Třinci. V Olomouci bych sice autorská čtení mohl natočit také, ale je nutné zmínit, že se zde žádná pravidelná čtení nepořádají. Jednotlivá sporadická čtení by nebyla dostatečně nosným tématem. Festival básníků, který probíhal v květnu od roku 2001 se naposledy uskutečnil v roce 2012.
V tomto ohledu bylo natáčení v Třinci výhodou, protože čtení zde probíhají pravidelně a pod záštitou jediné organizace. To by se mohlo zdát jako omezující pro samotné fungování těchto akcí, ale z vlastní zkušenosti vím, že nabízejí dostatečnou rozmanitost. To je částečně zřejmé i z výsledného příspěvku, neboť zde vedle autorky zavedené a známé vystupují také autorky začínající.
Autorská čtení se (především) v posledních několika letech stala literárním fenoménem. Oproti předčítání cizích textů zde je důležitý autor, jenž čte texty právě své. Čtení jsou přínosná pro autory, kteří mohou sdělit, proč píší to, co píší, mohou ozřejmit svou tvorbu a mají přímou vazbu od posluchačů, od svých (možných) čtenářů. Jsou přínosná také pro posluchače, protože se mohou autorů přímo dotazovat a autor pro ně „vystoupí z knihy“, zhmotní se.
Protože hledisko posluchače si může vyzkoušet (téměř) každý sám osobně, zajímalo mě více stanovisko autorů. Zejména tedy, jestli je pro ně čtení skutečně přínosem. Dále účastní-li se jindy i jako posluchači a také mě zajímalo, co obecně považují na autorských čteních za zajímavé, co je na nich baví.
3 Zdroje/stav problematiky
Jak jsem již uvedl, veřejná autorská čtení se dají nazvat současným fenoménem literatury, který ji pomáhá v očích veřejnosti. Z těchto čtení vznikají různé záznamy, jež jsou často k vidění na webu YouTube. Nezřídka jde však o pouhý hrubý materiál a o záznam pouhého aktu čtení, případně s doprovodným slovem. Při zpracování svého projektu jsem částečně vycházel z videí Městské knihovny Třinec,
1
https://www.youtube.com/channel/UClhFU103ZUwKk4qoRRgTFeg
jejíž záznamy nepostrádají širší uvedení daného čtení, případně autorů samotných, je v nich přítomen prvek atmosféry místa, pokud jde něco takového vyjádřit. Tyto záznamy mají charakter samostatného a plnohodnotného audiovizuálního díla. Rozdílem mezi těmito příspěvky a tím mým, je postihnutí více večerů v rámci jednoho příspěvku, neboť ta od MK Třinec vznikala bezprostředně po samotných čteních.
Zřejmě nejrozsáhlejší záznamy autorských čtení pak nabízí nakladatelství Větrné mlýny
2
https://www.youtube.com/user/vetrnemlynybrno
z Měsíců autorského čtení, což je literární festival a zároveň největší festival autorského čtení v České republice. Tyto záznamy jsou však skutečně také „pouhými záznamy“ s přibližně hodinovou stopáží. (S některými autory byla natočena také kratší videa, v nichž pak reflektují sami sebe.)
Měsícem autorského čtení v Brně se zabývá bakalářská práce Dominiky Babákové Měsíc autorského čtení v Brně: cesty informací v literárním sdělení. Zde se kromě samotného festivalu zabývá také širším popisem autorského čtení, jeho teoretickým vymezením a historií. Poukazuje na to, že autorská čtení jsou propagací literatury, kdy se setkávají nejen autoři a čtenáři, ale také autoři mezi sebou a čtenáři mezi sebou. Proto pak může docházet k diskuzím a výměnám názorů, čímž se tato čtení stávají společenskou událostí s mnoha informacemi a inspiracemi.
3
BABÁKOVÁ, Dominika. Měsíc autorského čtení v Brně: cesty informací v literárním sdělení. Brno, 2013. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/383964/ff_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, s. 12–13.
Tyto myšlenky mi koneckonců potvrdili sami autoři, se kterými jsem natáčel rozhovory.
Protože však můj příspěvek nemá být pouhou reportáží zpravodajského charakteru, snažil jsem se přenést formu autorského čtení do svého videa. To znamená, že rozhovor s autorem, tedy povídání, které zpravidla samotné čtení doprovází (zpravidla o samotných literárních textech), jsem se rozhodl suplovat rozhovory o autorských čteních.
Na žádné takto zaměřené video, které autorská čtení šířeji reflektuje jsem před natáčením nenarazil. Tím však nevylučuji, že existuje. Dá se říci, že do jisté míry každý zpravodajský příspěvek, který o čteních pojednává, zároveň reflektuje vůbec tím, že se jimi zabývá. Součástí mnoha rozhovorů s autory je jistě také zmínka o samotném čtení jako o jeho součásti v rámci kultury jako takové a o jejich názoru, alespoň na to které konkrétní čtení.
4 Ideový plán
Před samotným natáčením bylo nutno rozhodnout se, jak by měl výsledný příspěvek vypadat, čím se bude zabývat. Rozhodl jsem se, že by měl postihnout jak část čtení, tedy samotné gró tématu, jež jsem zvolil, tak pohled autorů na autorská čtení, a to jak obecně, tak na to konkrétní v rámci Literárních večerů v Třinci. Cílem by mělo být také postižení atmosféry místa, protože z vlastní zkušenosti vím, že každý prostor působí na posluchače jinak. Důležité pro mne byla různorodost jednotlivých večerů, kterou jsem se snažil rovněž postihnout.
Protože jsem se nechtěl věnovat jen jednomu čtení, zvolil jsem natáčení více večerů s tím, že rozhovory s autory provedu při jednom z nich, a to tehdy, kdy jich bude více, aby bylo možné případně srovnat jejich názor na konkrétní večer, aby vycházeli ze stejné momentální zkušenosti.
Dotazy, které jsem si pro autory připravil, nebyly pro všechny úplně stejné, neboť cílem nebylo dodržet přesnou strukturu výpovědi, odlišnost naopak považuji za přínosnější. Otázky zněly přibližně takto: 1. co si obecně myslí o autorských čteních, co na nich mají rádi, co je na nich baví; 2. jsou-li pro ně čtení jakožto pro autory přínosná; 3. zúčastňují-li se rovněž čtení jiných autorů; 4. zdali jim připadalo zdejší čtení něčím specifické. Důležitější než otázky mi připadají samotné odpovědi, proto jsem se už předem rozhodl, že rozhovory nebudou probíhat formou přiznaného dialogu, ale že nechám dotyčné po položení všech těchto otázek hovořit bez přerušování. Pro tento postup jsem se rozhodl také proto, abych mohl během rozhovoru sám obsluhovat kameru a mikrofon. Zároveň jsem se domníval, že takto jsem schopen získat více informací, protože se zpovídaní více rozhovoří, pokud je nebudu ve výpovědi omezovat.
Neboť jsem se rozhodl reflektovat Literární večery v Třinci z alespoň trochu širšího hlediska, zajímal mě také názor hlavního organizátora. Otázky, kterému jsem položil, se týkaly přibližně tohoto: 1. čím to, že v rámci těchto večerů vystupují autoři často věhlasných jmen; 2. na jakém základě autory vybírá; 3. je-li různorodost co do provedení večerů a do výběru autorů v rámci jednoho večera záměrná, či spíše vyplývá z nutnosti, je nahodilá; 4. kam budou Literární večery v Třinci směřovat, jaké má plány do budoucna.
I v případě tohoto rozhovoru jsem byl rozhodnut použít stejné provedení jako u rozhovorů s autory. Protože se s organizátorem osobně znám, požádal jsem jej, aby případně zmínil i to, co považuje v rámci našeho rozhovoru za důležité on sám, nějaký aspekt, problematiku, kterou bych mohl opomenout já sám, například proto, že o ní vůbec netuším.
Původně jsem plánoval také zařazení rozhovoru s některým s diváků, což jsem si však rozmyslel tehdy, když bylo zřejmé, že i sami autoři dokáží mluvit z jeho pozice; jedna autorka navíc navštěvovala večery často i jako posluchačka, takže by se takováto výpověď kryla s případnou jinou posluchačskou výpovědí. Kvůli náhledu na návštěvníka při čtení jsem plánoval pořídit také několik záběrů do publika v momentě, kdy autor čte.
5 Postup práce
Literární večery v Třinci se uskutečňují zpravidla od podzimu do letních prázdnin, jejich působení tak můžeme rozdělit do „sezón“. Pro natáčení jsem zvolil tři večery, které se uskutečnily na jaře roku 2014. Po domluvě s organizátorem večerů, že na místě mohu bez problému natáčet, aniž bych nějak narušoval jejich chod, jsem se informoval, kteří autoři budou v nejbližší době číst.
Dozvěděl jsem se, že jednou půjde o čtení v rámci vyhlášení literární soutěže místních základních a středních škol s názvem „Na periferii – v srdci?“. Tomáš Čada, kterého jsem při čtení natáčel, se podílel také na výběru výherců soutěže a účastnil se předávání cen. Natočené záběry z předávání cen jsem však nakonec nepoužil vůbec, jelikož by nezapadaly do celkového konceptu výsledného videa. Tím, že tento básník hovořil také o Třinci, usnadnil mi následný výběr záběrů, kdy jsem tyto zařadil hned po záběrech na Třinecké železárny, o nichž mluví rovněž, a které jsou (samy o sobě) zároveň jakýmsi protipólem kultury tohoto města. Celá tato kulturní akce se odehrála, netradičně, v prostorách galerie města Třince v Kulturním domu Trisia. Jak jsem si později uvědomil, natáčení v tomto prostoru zajistilo dostatek světla, díky čemuž jsou záběry dostatečně kvalitní a použitelné.
Další čtení, které následovalo s měsíčním odstupem, se odehrávalo již (opět) v baru Destiny, ovšem tentokrát ve sklepních prostorách, kde nebyl zajištěn dostatečný světelný zdroj. Vystupující autorka byla jen jedna, druhý autor patřil spíše k doprovodnému hudebnímu programu, který se u některých večerů vyskytoval. Při natáčení se navíc vyskytl problém s bateriemi v mikrofonu, takže jsem nakonec část večera natáčel pouze s ruchovým mikrofonem kamery, který neposkytuje dostatečnou kvalitu. Záběry z tohoto čtení jsem musel z výše uvedených důvodů až na jeden detail zcela vyřadit.
Protože před letní přestávkou zbývalo poslední čtení, bylo nutné realizovat veškerý záměr především zde. Tento večer byl pro mě naštěstí tak říkajíc záchranou. Tři autorky, které zde vystoupily, zároveň splňovaly koncept, jenž mě zaujal, tedy autoři zavedení i začínající. Spisovatelka Jana Šrámková je v rámci domácí literatury již dostatečně známá, naproti tomu Ivana Kašpárková i místní Karolína Penčáková jsou právě autorkami začínajícími. Podzemní prostor již byl oproti minulému natáčení dostatečně osvětlen, avšak přihodila se mi nemilá věc, jež se občas při natáčení stává, totiž že jsem zapomněl zapnout externí mikrofon. Většinu večera jsem tak měl natočenu bez zvuku. Při stříhání výsledného tvaru jsem tak mohl použít jen část čtení Jany Šrámkové a zbývající záběry dalších autorek jsem zařadil jen krátce jako víceméně ilustrační záběry, že zde dotyčné opravdu četly. Nemohl jsem tak zcela jistě zajímavé texty vztáhnout k tomu, o čem autorky v rozhovorech mluví.
S těmito autorkami jsem natočil rovněž rozhovory. Zvolil jsem pseudomonologické interview
4
KORDA, Jakub. Úvod do studia televize 2: Faktuální televize a její žánry. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 17–18. ISBN 978-80-244-3611-1.
, kdy jsem z výsledného tvaru vyřadil otázky, které jsem nastínil dotazovaným nastínil. Důvodem byla jednak možnost obsluhovat takto lépe kameru a mikrofon, jednak jsem chtěl ponechat zdání, že dotyčné autorky hovoří samy od sebe. Základní otázku však někdy zopakují nebo jejich odpověď začíná jádrem otázky, což nepovažuji za nedostatek, nýbrž naopak. Protože zde není přítomný komunikační záměr, divák může přikládat autorkám větší význam. K tomu by mělo přispět i to, že dotazované hovoří přímo do kamery. Účelem těchto interview měl být vhled do vnímání čtení autory. Protože jde o subjektivní informace, nezařazuji žádné protinázory, které by byly v tomto případě zbytečnými. Smyslem mého videa také není nahlížet na literární večery kriticky.
Rozhovor, který jsem natočil s hlavním pořadatelem, nese podobné známky jako výše zmíněné. Jeho výpovědi jsem nakonec částečně konfrontoval s výpovědí Jany Šrámkové, a to část o společném čtení autorů začínajících a zavedených.
5.1 Technologický postup
Veškeré nahrávání probíhalo na kamery zapůjčené katedrou žurnalistiky, a to na přístroje Sony HDR-HC7 a Canon LEGRIA HV40. Oba přístroje jsou schopny natáčet ve Full HD, tedy 1920×1080p. Jejich záznamovým médiem jsou miniDV kazety, které katedra zapůjčuje rovněž. Z důvodu rozdílnosti typu kamer a také délky nahraného materiálu jsem využil kazety dvě. Obě kamery, které mi byly zapůjčeny, jsou malé typy dostatečné pro natočení takovéhoto záměru. Nevýhodou danou jejich malou velikostí a hmotností může být nemožnost řádné stabilizace obrazu při natáčení z ruky. Stativ jsem během natáčení nevyužíval, důležitější pro mne byla mobilita (ačkoli jistě nejde o pohybovou akci). Za nevýhodu těchto kamer považuji špatně řešený vstup pro externí mikrofon, jelikož zapojené konektory zde působí, že se mohou snadno vylomit. U jedné z kamer je navíc tento vstup ještě navíc nevhodně umístěn, takže do něj není možno zapojit jakýkoli (standardní) konektor JACK. Mikrofon, který jsem používal, byl Takstar TA-58A (DM-99) dynamického typu s kardioidní charakteristikou, vhodný k profesionálnímu užití.
Převod natočeného materiálu z miniDV kazet do počítače probíhal v Audiovizuálním centru Univerzity Palackého v Olomouci. Zde byla přítomna nelineární střižna s počítačem, v němž byl nainstalován programem Avid. Jde o plně profesionální program používaný v televizi. Výhodou je určitě široká škála možností, které program nabízí. Z méně používaných zmíním například korekci barev obrazu způsobenou dynamickou změnou barevného podání při natáčení v automatickém režimu.
Největší nevýhodou je jeho komplikovanost pro běžné užití. Jde jistě o vhodnou volbu pro ty, kteří videa zpracovávají často, ale po mé více než roční pauze, kdy jsem s tímto programem pracoval naposledy v rámci předmětu televizní specializace, byla má práce velmi pomalá. Najít některé prvky se mi podařilo až několikátý den zdlouhavého sezení ve střižně.
Práci ve střižně jsem zvolil jednak kvůli nedostatečnému výpočetnímu výkonu svého počítače, jednak kvůli technickému vybavení střižny, kde jsem ocenil dva monitory a studiový mikrofon k nahrání komentáře. To, že jsem střih neprováděl u sebe, se nakonec pro můj projekt málem stalo osudným. Při několikanásobném nezdařeném pokusu o export finálního sestřihu, kdy mi neměl kdo poradit, kde je chyba, jsem sestříhaný projekt ponechal na disku, ovšem stále uložený v programu Avid. Protože následovaly letní prázdniny, byl jsem bez finálního videa. Když jsem se do Audiovizuálního centra vypravil v prosinci, bylo mi řečeno, že se zde střižna již nenachází, avšak pevné disky, na nichž byl můj projekt uložen, jsou v bezpečí. Pan technik mi naštěstí exportovaný soubor nakonec poslal, čímž mi ušetřil střihání dalšího natočeného materiálu, za což mu patří dík; celková doba nejistoty deset měsíců však byla neúměrná. Příště bych se pokusil sestříhat natočený materiál na vlastním hardwaru. Z tohoto důvodu neodevzdávám na CD hrubý materiál, neboť k němu již nemám přístup.
6 Sebereflexe
Už během natáčení jsem se částečně odklonil od původního záměru, jímž bylo o něco širší pojetí celého konceptu. Záměr natočit příspěvek ne zcela zpravodajsky, se podařilo a výsledek je tedy spíše publicističtějšího rázu. S výsledným formátem jsem tedy spokojen. Jsem rád, že se podařilo zachytit nekonfliktnost prostředí, kterou jsem vnímal, a to díky výpovědi autorů. Samotné tyto rozhovory (i s organizátorem) byly navíc vedeny v přátelském duchu.
Největší nedostatek spatřuji v přehlédnutí základních věcí, dá se říci maličkostí, jakou bylo nezapnutí mikrofonu při natáčení čtení. Kdyby se mi toto náhodou stalo při natáčení rozhovoru, mohl bych jej zopakovat, avšak takto jsem byl nucen postavit jádro příspěvku zejména na rozhovorech, protože další literární večer už na jaře neprobíhal. Příště bych zvolil také záložní nahrávání zvuku např. diktafonem.
Myslím, že jsem také nenatočil dostatek detailů, ale to je již bezpředmětné vzhledem k tomu, že jsem záběry z čtení v baru byl nucen prakticky nezařadit. Co jsem ovlivnit naopak nemohl, bylo nedostatečné osvětlení při jednom autorském čtení.
Za cíl jsem vytyčil také vystihnutí atmosféry. To se myslím vcelku zdařilo, ačkoli jsem toho docílil trochu jinak, než jsem původně zamýšlel. Zařadil jsem totiž hudební část doprovodného programu Destiny Jazz Night. Celý tento aspekt je přítomný a zřejmý v úvodní a závěrečné části.
V závěru je při hraní kapely vidět neuvážené zoomování, kterého jsem se při natáčení dopustil. Záběr jsem neměl v plánu použít, ale nakonec jsem jej přes svou zmatečnost zařadil, protože byl vhodný z hudebního hlediska k dokreslení „magičnosti místa“, jak uvádí jedna ze zpovídaných autorek.
Při jednom rozhovoru jsem se otřel o mikrofon, takže je slyšet ruch. Na toto bych si dal příště větší pozor. Případnou viditelnost mikrofonu v záběru při pseudomonologickém interview nepovažuji za velkou chybu, ale i tak je jistě dobré se tomu vyhnout. Stabilitu záběru považuji za dostatečnou, i když jsem nepoužíval stativ. Lehký třes obrazu nepovažuji za nedostatek, myslím, že jde o přiznanou funkci mě jakožto přítomného kameramana. Ostrost záběru je, myslím si, dostatečná. Pozor bych si pro příště měl dát na automatické vyvážení bílé, které zapříčinilo změnu barvy pozadí (stěny) během rozhovoru, což jsem musel řešit dodatečnou úpravou ve střihovém programu a také zařazením prokládacích záběrů, aby změna nebyla viditelná.
Kvůli oslabené zpravodajské funkci, pro níž jsem se rozhodl, neuvádím v titulcích u jmen funkci/povolání/zaměření těchto osob, tedy např. organizátor/
spisovatelka/básník, ani nezmiňuji jejich případná ocenění v rámci literatury. Snažím se mezi nimi jako by nedělat rozdílu, otázku, čím přesně se dotyční zabývají, kdo jsou, nechávám částečně nezodpovězenu. Jestli jsem takto učinil dobře, už jsem si jistý o něco méně, než když jsem příspěvek stříhal, ale přesto si za takovýmto provedením stojím.
Při jakémkoli dalším natáčení bych si měl dát pozor na dostatek záběrů, aby byl při střihu umožněn jejich dostatečný výběr. Zejména je třeba natočit dostatek už zmíněných detailů, které jsou velmi důležité, a jimiž je nutno prokládat celky. Přestože nám toto Mgr. Jiří Vrba, konzultant samostatného projektu, neustále opakuje, je s nedostatkem detailů často problém.
Závěrem mohu říci, že ačkoli jsem se při natáčení dopustil několika chyb a ztížil si tak realizaci původního záměru, výsledek je, domnívám se, ve svém celku ucházející audiovizuální dílo, které však vznikalo především ve studiu, a nikoli, jak by bylo žurnalisticky správnější, už při samotném natáčení.
7 Literatura, zdroje
BABÁKOVÁ, Dominika. Měsíc autorského čtení v Brně: cesty informací v literárním sdělení. Brno, 2013. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/383964/ff_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví.
KORDA, Jakub. Úvod do studia televize 2: Faktuální televize a její žánry. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 63 s. ISBN 978-80-244-3611-1.
Knihovna Třinec - YouTube. YouTube [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/channel/UClhFU103ZUwKk4qoRRgTFeg
VĚTRNÉ MLÝNY - YouTube. YouTube [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/user/vetrnemlynybrno
