Studuju žurnalistiku, nejsem nájemný vrah

Na otázku „co studuješ?“ existuje v mém životě několik zaručených typů reakcí na moji odpověď. Ať už jsou pozitivní, nebo negativní, většinou má každý tento komentář něco do sebe, všechny se liší, ale zároveň mají přece jen něco společného. Nikdy nezůstane jen u krásně prosté otázky „aha a baví tě to?“
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Vítej opět mezi námi, zkouškové

Zkouškové je podivná věc, dokáže totiž i z jinak silného a spořádaného člověka udělat na určitou dobu psychickou trosku, kterou dokáže rozhodit i zvuk hodinových ručiček. Ty se totiž v tuto dobu stávají největším nepřítelem. S časem vede každý student úporný boj, navíc mám podezření, že se v dobách zkouškového i jinak měří, asi podobně jako v matematice, všichni totiž víme, že je to hodina, kdy minuta má tři sta šedesát sekund, ve zkouškovém to funguje naopak, minuta má sekund maximálně patnáct a i když se snažíte sebevíc, den má pocitově přibližně pět hodin. To máte tak, probudím se, mám samosebou časový předstih. Je něco kolem sedmé, krátce se protáhnu a mířím pozdravit jediného kamaráda, který mi ve zkouškovém zbyl... tak tedy: “dobré ráno, kávovare.” Pak se krátce zamyslím nad svou studijní strategií a bum, je deset hodin, začínám si uvědomovat, že jsem se ještě nic nenaučila a v ten moment to přijde... vybavujete si, jak v každém pořádném filmu má každý záporák svůj ďábelský smích? Tak přesně toto nám v čase zkouškového simuluje tikot hodin... tik tak, tik, tak... fáze panikaření z toho, že nestíhám zabrala mnohem více času, než by se dalo čekat, takže je jedenáct hodin, a já se začínám učit. Přečtu si stránku něčeho, co absolutně nedává smysl, ale musím už za dva dny vypadat, jakože to vím a znám odnepaměti. Připadá mi, že během celé té doby se stihla Růženka snad dvakrát píchnout do prstu, usnout a zase se probudit, podívám se přímo do očí, pardon, ciferníku svého nepřítele a zjistím, že uběhlo sotva deset minut, které mě ovšem tak vyčerpaly, že si musím jít uvařit oběd. Člověk by nevěřil, ale zrovna během zkouškového se ze mě stává hotový šéfkuchař, nebo to tak v mé hlavě alespoň vypadá. Takže si pojídám svou rýži s mraženou zeleninou přímo z pánve (protože já se přece učím na zkoušky, nemám čas umývat nádobí), v mých představách ovšem pořád chutná jako z pětihvězdičkové restaurace, a v tom to přijde znovu, zlověstný smích, který se ozývá nad mou hlavou... tik tak, tik tak, jsou tři... bůh ví, co mi trvalo tak dlouho, ale čert to vem, teď už se vážně budu učit, hned co se podívám na další díl Ordinace v růžové zahradě (vždyť i z ní se v těžkých dobách zkouškového stává oscarový snímek). Potom si srovnám zvýrazňovače v penálu, uklidím rozházené oblečení ve skříni, zajdu uklidit sklep, vyvenčím psa, kterého nemám a vše zakončím tím, že rituálně obětuju všechny hodiny, které doma máme, příliš mě stresovaly. A učit se začnu hned zítra.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Cestovat ČD bude ještě větší sranda

Frustrace, slzy a zklamání. Studenti z dalekých krajů, bojte se! Zmatky v regionech i v celostátní dopravě. České dráhy ztratí část svých spojů. Budou nahrazeny soukromníky, nebo zrušeny. Lístky na pokladnách menších stanic s vždy ochotnými pokladními už nebudou samozřejmostí a cesta na hodinku se prodlouží i na pět.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Že jsou Vánoce svátky klidu a pohody? To nejspíš musel vyslovit nějaký tvor patřící k mužskému pokolení. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Jen když si představím, co všechno mě čeká. Vygruntovat celý byt, napéct patnáct druhů cukroví, přičemž tchyně bude mít stejně alespoň o deset druhů víc a podle jejích slov budou stejně mnohem lepší a poctivější. Takže hned po tom, co se opět smířím s tím, že ani letos nebudou mé vanilkové rohlíčky dost vanilkové a rohlíčkové. Že moje vosí hnízda jsou prostě spíš včelí úly a můj bramborový salát bez celeru prostě není bramborový salát, začnu s vymýšlením dárků. Tchyni koupím novou kuchařku, aby mi stejně jako každý rok s úsměvem řekla, že jsem si nemusela dělat škodu, že by jí stačilo, abych se naučila pro jejího milovaného synka (kterého si samosebou nezasloužím) péct dobré cukroví a dělat správný bramborový salát. Při nákupech div nepřijdu k úrazu. Před Vánoci se totiž v každém probudí takový ten skrytý reflex zděděný ještě po lovcích mamutů a sice, urvat si pro sebe co nejvíc a nebrat ohled na ostatní. A tak se po pěti hodinách proderu z nákupního centra ven na vzduch, s nohama přejetýma od nákupních vozíků, s bolavou hlavou, ale se třemi igelitkami vánočních zbytečností, které ale byly ve výhodné padesátiprocentní slevě. Vše se ale začíná chýlit ke zdárnému konci, jakmile se mi oddychne, že ani letos nezaskočila nikomu z mé rodiny (mimo tchyni) rybí kost, přesuneme se ke stromečku, kde se mé několika hodinové úsilí zabalit dárky rozplyne během dvou minut ve vrchovatou hordu zmačkaného papíru. Takže jako každý rok připíjím sklenicí vody, polykám Lexaurin na uklidnění a těším se konečně na ten klid, který přijde po svátcích klidu a míru. Tydlidom. 
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Natáčím na Youtube, tedy jsem

„A ty jako vážně nesleduješ žádnýho youtubera?“ zeptala se mě moje desetiletá sestřenice na jedné z našich rodinných oslav. A protože se mi nechtělo zdlouhavě tomu ještě naivnímu dítěti vysvětlovat, že videa, která tak miluje, postrádají sebemenší smysl, zatvářila jsem se poněkud neurčitě. „To neznáš ani Hoggyho?“ pronesla rozčarovaně, přesedla si ke svému (v tomto ohledu mnohem vzdělanějšímu) bratrovi a započala vskutku vzrušená debata na téma: Jirka Král je vážně boží.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Kurzíva: Lidová moudrost = životní moudrost?

Musí být lidová moudrost skutečně životní moudrostí? Jsem přesvědčen, že nemusí, a také není. A neříkám to jen proto, že jakožto příslušník mladé generace mám vrozenou potřebu vyvracet pravdy a dogmata generace starší. Pojďme se tedy společně na pár takovýchto mouder podívat a zamysleme se, zda jsou i v dnešní době živodní pravdou, či spíše utopií.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Zase jsem jednou podlehla lákavé reklamě. Poddala jsem se modrému plakátku s heslem ‚Změňte taktiku. Pojeďte vlakem.‘ Tak jsem poslechla. Přišla jsem na vlakové nádraží s několikaminutovým předstihem. Zpozorovala jsem, že u okýnka, za nímž seděla korpulentní dáma, není žádná fronta a s úsměvem k ní zamířila. Prudce vstala a zatáhla závěsem tak rychle, že několik žabek ten nápor nezvládlo a látka se vycukla. Se šklebem jsem se zařadila do fronty u vedlejší přepážky. Otevřená byla jen jedna. Vlastně jsem nikdy neviděla v provozu všech pět nebo šest.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Jak jsem se přesvědčil o pravdivosti přísloví aneb Tak dlouho se šlo se džbánkem pro pivo, až ...
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Leden 2020 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace