Španělsko – Žádnému španělskému týmu se ještě nepovedlo vyhrát nejvyšší fotbalovou soutěž bez jediné porážky. A platí to také po uplynulé sezóně.
Zveřejněno v: ZPRÁVY

Po boku stejné krve. Radost, ale i starost

Rodinné vztahy ve sportu všeobecně poutají velkou pozornost. Většinou mívají kladnou konturu, jindy však idylické vztahy sklouznou do nepřátelských barev. Ponořit se do této problematiky je něco jako donekonečna jezdit s pluhem na neorané pole. Ačkoliv se zdají být příběhy podobné, vždycky najdete něco nového. Některé z nich mají kořeny už pořádně hluboko. Třeba ten, který se váže k jednomu z nejlepších hokejistů historie NHL Gordiemu Howeovi. Ten si ve svých 52 letech zahrál v jednom týmu s oběma syny Markem a Martym. Stalo se tak v sezóně 1979/80 za celek Hartford Whalers. Této cti se dostalo i Lukáši Galvasovi a jeho synu Jakubovi, když se v ročníku 2017/18 oba sešli v Olomouci. „Je to něco, co se neděje každý den. Jsem moc rád za to, že jsem si to mohl a ještě můžu zkusit. Ostatní moji vrstevníci takovou šanci nikdy nedostali,“ komentoval s úsměvem Galvas mladší výjimečnou událost. Ba co víc. Rok předtím, než se střetli v jedné kabině, se utkali i proti sobě. Tehdy ještě Lukáš Galvas oblékal dres třineckých Ocelářů. „Říkal jsem, ať nám Kuba hlavně nedá gól. Ale jednou se mu to povedlo. Ve třetím vzájemném zápase dal svůj první gól v extralize. Ještě že jsem nebyl na ledě, musel bych ho asi seknout,“ smál se při vzpomínání táta Galvas. Stejně jako story o Howeových sahá do minulého století i příběh o legendárních bratrech Antonu, Peteru a Mariánu Šťastných, kteří utekli ze spárů železné opony, aby si splnili svůj sen hrát v NHL. Jiný příběh, který rozhodně neměl tak trnitou cestu, je spjatý s jednovaječnými švédskými dvojčaty Danielem a Henrikem Sedinovými, kteří se stali ikonami kanadského týmu Vancouver Canucks. Oba odehráli v nejslavnější lize světa víc než 1300 zápasů a dohromady nasbírali skvělých 2260 kanadských bodů. Když pak krátce před koncem sezóny 2017/18 ohlásili svůj odchod do hokejového důvodu, loučení probíhalo s velkou pompou. Smekli před nimi spoluhráči, soupeři, fanoušci a další. Po tvářích tekly stovky slz. „Nevím, jestli ti dva náhodou nejsou propojení pupeční šňůrou. My dva ale určitě ne,“ usmívali se nad přirovnáním se slavnými dvojčaty Šimon a Matouš Kratochvílovi z Přerova. Zatímco Sedinové jsou k nerozeznání, Kratochvílové jsou každý jiný od pohledu i povahově. Odlišně se chovají i s bruslemi na nohou. „Nemáme mezi sebou nějak automaticky věděl, kde ten druhý stojí, aniž bychom spolu něco odehráli. Stejně jako ostatní hráči na to potřebujeme trochu čas,“ dodal Šimon Kratochvíl. Zřídka se ale může stát, že příběhy, nad kterými se rozplývá celá rodina, vystřídá nevraživost. Pro příklad sáhnu mimo hokejové mantinely. Lyžařku Šárku Strachovou v minulosti trénoval její otec Petr Záhrobský. Když se ale pracovně rozcházeli, skončilo to až u soudu, přičemž důležitou roli sváru hrály finance. Až takový extrém naštěstí nemusel zažít hokejový útočník Roman Vlach, jeden z respondentů tohoto seriálu rozhovorů. Působení pod otcem Rostislavem u jednoho týmu ale jeho kariérní dráhu každopádně ovlivnilo. „Každý si chce občas zanadávat na trenéra a spoluhráči to neudělali nebo to nechtěli dělat, když jsem byl vedle nich. Několikrát jsem to vycítil, tak jsem se zvedl a šel do vedlejší místnosti. Člověk není v takových situacích svůj, necítí se komfortně. Z toho důvodu jsem proto tým po třech letech opustil,“ prozradil otevřeně Vlach. Pohodlně se usaďte a nechte se spoutat hokejovými rodinnými pouty…
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
V 85. minutě napálil míč ve vápně ranou do sítě Lotyšska a vštípil reprezentaci vítěznou náladu. Další gól na Euru v Portugalsku přidal z nádherného přímého kopu proti Německu. Díky těmto momentům si Marka Heinze částečně vybaví i leckterá mamina, která si v červnu roku 2004 na chvíli odskočila od připravování večeře. Osm let předtím, než jeho góly slavila celá Česká republika, se z rodné Olomouce vydal na neznámou cestu do východních Čech.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Plzeňská Viktorie existovala již před první světovou válkou. Nicméně s trochou nadsázky můžeme jako druhé a pořádné datum založení uvést rok 2008. To totiž tehdy na západ Čech doputoval moravský kouč Pavel Vrba, který právě před deseti lety začal budovat osu mužstva. Jedním z původních článků zprvu vyjukaného týmu – který však později naháněl chvílemi strach i takovému celku, jakým je italské AC Milán – byl Milan Petržela, rovněž Moravák. Do velkého fotbalu nakoukl už jako teenager, a to přitom ani takřka nemusel opustit venkov.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Není to žádná útulná náves s typickým „bažincem“ uprostřed, která mě při příjezdu do Blšan oslní. Je to zorané pole, po kterém následuje obdélníkovitý objekt, z jehož čtyř rohů vyčnívají čtyři obrovité sloupy s osvětlením. Kdysi byla na místě pole moderní tréninková hřiště a v prostoru, na nějž dopadalo ostré modrobílé světlo, běhali ti nejlepší ve svém oboru z celé republiky. Mezi třemi tyčemi kouzlil třeba jeden Čech jménem Čech. Davy lidí se cestou za zpestřením víkendového odpoledne tísnily v úzké uličce směřující k oné oáze v jinak klidné vesničce. Od stěn rodinných domků se odrážely pokřiky, které se, spolu s alkoholovými výpary, linuly z úst členů takřka jednotně oděného tábora. Jednou za čtrnáct dní zde bylo zkrátka poněkud rušněji…
Zveřejněno v: psaná žurnalistika

PRVOLIGOVÉ VESNICE VČERA A DNES

Samostatný projekt sportovní/psaná žurnalistika.  Realizace: Hlavní text (rozsáhlé shrnutí postavené na citacích osob z fotbalového prsotředí a publicistickém pohledu autora) - Prvoligové vesnice včera a dnes aneb když místo Sparty jezdí Tuněchody Story - Vesničan, který to dotáhl do Ligy mistrů. Na Drnovice vzpomínám rád, říká Milan Petržela Rozhovor - Jo a jdeš do Bohdanče, dozvěděl se mezi dveřmi Heinz. Tím odstartovala bohatá kariéra
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Samostatný projekt - sportovní fotožurnalistika
Zveřejněno v: fotožurnalistika
Londýn - Konec jedné éry fotbalu. Tak by se dalo ve zkratce charakterizovat dnešní prohlášení, které sice většina fanoušků londýnského Arsenalu očekávala, ale přesto jej přijala se smutkem a úlevou zároveň. Arséne Wenger po dlouhých dvaadvaceti letech skončí jako hlavní kouč Kanonýrů. Příznivci Arsenalu se nyní rozdělili na dva tábory. Jeden odchod kouče, který ze začátku překonal svou dobu, ale nyní za ní naopak zaostává, vítali. Druzí jej ještě nyní oplakávají. Jedno je však jisté. S odchodem francouzského stratéga se uzavírá velká kapitola nejen anglického fotbalu.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Dvacetiletý odchovanec rakouského fotbalu Emil Tischler, který hrál například v Austrii Vídeň teď nastupuje v české lize za 1.FC Slovácko. Také reprezentoval Českou republiku v kategorii U19 na fotbalovém mistrovství Evropy v Gruzii. Čím to je, že kluk, který reprezentoval Rakousko od roku 2015 obléká dres České reprezentace? V tu dobu se to tak nabízelo a už jako dítě jsem obdivoval české hráče. Rakousko takové hvězdy jako Jan Koller, Vladimír Šmicer nebo Karel Poborský prostě nemělo. Vždycky jsem si představoval, že jsem jeden z těchto skvělých hráčů a hraji za Českou republiku. Ten sen jsem si splnil. Takže největší fotbalový vzor? Rozhodně Pavel Nedvěd. Česká reprezentace musela na Euro v Gruzii postoupit právě přes Rakousko, které porazila 3:0, jaké to bylo hrát proti bývalým spoluhráčům? Před zápasem jsem si myslel, že to bude náročnější, ale jakmile jsem vyběhl na trávník, přestal jsem si toho všímat. Začaly pracovat emoce, byl to rozhodující zápas, prostě jsem na to zapomněl. Ano měl jsem tam kamarády, vítali jsme se a přáli si hodně štěstí. Byla škoda, že jsme hráli proti sobě, byl bych nejraději, kdyby postoupily oba týmy. Rakušané byli favorité? Měli zkušenější hráče, kteří již v kvalifikaci hráli a také nastupovali v 1. rakouské lize. To byla jejich výhoda, proto byli favorité, ale úroveň obou týmů byla v podstatě stejná. Nebyli kamarádi z Rakouska naštvaní? Ne, vůbec, gratulovali mi a říkali, že to bylo zasloužené vítězství, protože oni nehráli dost dobře. Jsem rád, že ten zápas nerozhodla nějaká prekérní situace, protože pak by bylo možné, že by z toho byla nějaká větší diskuze. Neřešilo se v Rakousku, že jim utekl hráč do České reprezentace? Řešilo, hlavně na internetu. Já se tomu ale snažím vyhýbat. I tak jsem se to přes kamarády a rodinu dozvěděl. Naštěstí se nikde nepsalo, že jsem zrádce a tak. Lidé se udivovali spíše nad tím, že Rakousku utekl takovýhle hráč a proč se to stalo. Hrál jsi v Rakousku a teď v Čechách, proto můžeš srovnávat. Liší se nějak v Rakousku tréninkové zázemí a přístup k fotbalu? Je v tom velký rozdíl. V Rakousku zvládli dříve přizpůsobit tréninkový systém evropské špičce. Investovali do mládeže, do infrastruktury a do trenérů, kteří by s hráči dobře pracovali. V tomhle Česká republika teprve začíná. Proč zrovna Slovácko? Neobjevily se i lukrativnější nabídky? Rozhodně to nebylo o lukrativitě, jsem mladý hráč, šlo o to, kde mám možnost dostat se do první ligy a hrát dospělý fotbal. Důvodem ale nebyl jenom fotbal. Také jsem si chtěl zkusit život v Čechách. Uherské Hradiště je navíc blízko Vídně, vyhovuje mi dobré vlakové spojení, protože řidičák ještě nemám, pracuji na tom (smích). I pro rodinu je sem snazší dojet. Studuješ nějakou školu, počítáš s fotbalem do budoucna? Dálkově jsem dostudoval střední školu a to pro mě byla priorita, chci dál studovat i vysokou školu. Ve fotbale se dopředu moc plánovat nedá a škola se v životě hodí. Hodně hráčů si myslí, že se studium a fotbal skloubit nedá, ale není to pravda. Sice je to vyčerpávající, nedá se říct, že by byl fotbal nějaká lehká práce. Já osobně potřebuji nemyslet pořád na fotbal a škola je dobrý prostředek jak toho dosáhnout. Jak hodnotíš stav Slovácka v tabulce? V české lize to je velice těsné a kluby, které bojují o záchranu jsou na stejné úrovni. I přesto Slovácko nezapomnělo na mladé hráče a dává jim šanci. Bude to tvrdý boj až do konce sezóny. Věřím, že kluci na to mají a zůstanou v první lize. V současné době nastupuješ za B tým Slovácka, při nedělním zápase proti Hradci Králové jsi držel vaši obranu pohromadě a byl jedním z nejlepších hráčů na hřišti. Byl jsem rád, že se mi podařil dobrý zápas. Navíc jsem hrál poprvé celý zápas na pozici stopera. Na tu nejsem zvyklý, obvykle hraji ve středu zálohy. Od trenérů se mi dostalo pochvaly. S moji hrou byli spokojeni. Myslíš že ti to otevře dveře do A týmu, který bojuje o záchranu? Naučil jsme se, že cesta do A týmu je dlouhá a není pouze o jednom dobrém zápase, ale o dlouhodobých výkonech a trpělivosti. Až přijde příležitost, musím být připravený fyzicky i psychicky. Je chyba neustále řešit, kdy už budu hrát. Cesta je trpělivě a poctivě na sobě pracovat.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Liverpool - Po deseti letech Liverpool F.C. postupuje mezi čtyři nejlepší kluby Evropy. Poté, co v odvetném zápase opět porazil Manchaster city a vyhrál tak bitvu o Anglii.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Strana 1 z 16

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Květen 2018 »
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31      

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace