STAN chystají žalobu na prezidenta Zemana

Praha - Kvůli skandálům ohledně otravy ruského agenta Skripala a otravného plynu novičoku připravují senátoři ze STAN ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana pro velezradu. Oznámili to ve čtvrtek 17. května na tiskové konferenci. Důvodem má být mimo jiné ohrožování státních zájmů republiky. Aféra s novičokem byla jen poslední kapkou.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Jeruzalém - V pondělí došlo ke slavnostnímu přesunutí americké ambasády v Izraeli do Jeruzaléma. Ambasáda se doposud s většinou dalších nacházela v druhém největším městě Tel Avivu. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil například i izraelský premiér Benjamin Netanjahu či americký velvyslanec v Izraeli David Friedman. Americký prezident Donald Trump, který přesun ambasády z velké části inicioval, však nedorazil, místo něj přijela jeho dcera Ivanka s manželem a prezidentským poradcem Jaredem Kuschnerem, ministr financí Steven Mnuchin a 12 členů Kongresu. 
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Londýn - Firma, která měla pomoci současnému americkému prezidentovi v průběhu voleb, končí. Od poloviny letošního března čelí vyšetřování kvůli únikům dat ze sociální sítě Facebook.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Samostatný projekt - politická specializace/rozhlasová žurnalistika
Zveřejněno v: rozhlasová žurnalistika

Starostou na patnáct let? Proč ne!

,,Já jsem byl od mala obklopen lidmi, kteří měli k politice blízko. Ne, že by v ní aktivně byli, ale zajímali se o ni," řiká primátor města Kyjova František Lukl. Strávit polovinu života v desetitisícovém městečku na Slovácku mu bylo dáno už od narození. Před čtyřiceti lety se zde narodil a absolvoval gymnázium. ,,Dědeček měl hodně kamarádů, kteří se po revoluci vrátili z emigrace a já s nimi mohl diskutovat. Možná jsem byl už tehdy trochu jiný, protože mí kamarádi se dívaly na Beverly Hills a já si četl Hovory s T. G. Masarykem." Poprvé se zúčastnil voleb ještě za Unie svobody, což byla velmi zajímavá zkušenost, ale bylo mu tehdy teprve devatenáct. Za pravou, aktivní politku považuje až svoje pozdější působení na pozivi starosti. Na vysokou musel do Brna, vystudoval zde právnickou fakultu Masarykovy univerzity. ,,Dva dny po skončení školy jsem nastoupil jako právník okresního úřadu Hodonín a asi za rok jsem se dostal do pozice vedoucího kontrolního oddělení referátu kanceláře přednosty okresního úřadu." V roce 2002 se rušily okresní úřady, díky kterým byly zaměstnanci přiděleni na nové pozice. Lukl byl poslán do Kyjova, kde od 1. ledna 2003 zastával funkci vedoucího odboru kanceláře starosty. Kyjovský starosta Jan Letocha uspěl roku 2005 v krajských volbách, což znamenalo, že se musel vzdát své funkce starosty. Termín dalších komunálních voleb byl stanoven na rok 2006 a zastupitelům města nezbývalo nic jiného, než si vybrat vhodného zástupce za dosavadního starostu. Muselo se jednat o velmi schopného člověka, Jan Letocha zastával post primátora od roku 1990, tedy douhých patnáct let. Zastupitelé nakonec zvolili tehdy sedmadvacetiletého Františka Lukla, který tuto pozici zastává dodnes.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Bývalý senátor, poslanec, místopředseda vlády a člen ČSSD opustil v roce 2016 po dvaceti letech vrcholnou politiku a vrátil se domů na Slovácku. Nyní působí na půl úvazku na úřadu práce a médii čas od času proběhnou zprávy o jeho údajné kandidatuře na prezidenta či do poslanecké sněmovny za Zlínský kraj. Zdeněk Škromach nevylučuje, že by jednoho dne znovu kandidoval, ale zatím je vcelku spokojený. Sešla jsem se s ním v jednu listopadovou, chladnou středu na Dolním náměstí v Olomouci a mluvili jsme o ČSSD, prezidentu Zemanovi, ale i hovorech z bazénku a selfies.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Madrid neúprosně odmítá katalánskou nezávislost, ale zdá se, že ani tvrdá rezistence centrální vlády nedokáže separatisty umlčet. Situace regionu se právě teď nachází na mrtvém bodě, jeho autonomie je od loňského podzimu omezená a parlament se snaží sestavit vládu. Pokud to nestihne do 22. května, budou se znovu konat předčasné volby. Takové jsou vyhlídky na příštích několik měsíců, ale je záhadou, jaké bude dlouhodobé řešení katalánské krize. Problematika katalánské nezávislosti sahá hluboko do historie. Napětí ale začalo eskalovat až v roce 2010, kdy Ústavní soud odmítl složitě vyjednaný kompromis na posílení autonomie, již dříve schválený španělským a katalánským parlamentem. „Separatismus v posledních osmi letech nabral na síle. Od té doby i má rodina chodí na demonstrace,“ potvrzuje Blanca Padrosa Sayeras, jednadvacetiletá Katalánka. Vedle ekonomických důvodů bývá nejčastější motivací, proč separatisté usilují o nezávislost, národní identita. „Španělsko nechápe, že jeho jedinečnost pramení z různorodosti. Každá autonomní oblast má své vlastní charakteristiky, svou historii a tradice. Stát se snaží rozdrtit jednotlivé identity, aby umožnil hegemonii jednolitého konceptu „bytí Španělem“,“ říká Xavier Montoriol Cunill, dvacetiletý student z Katalánska. „Kdybych měl pocit, že můj jazyk a kultura jsou oceněné a chráněné zbytkem Španělska, bylo by mi jedno, jestli v mám v občance napsané, že jsem Katalánec, nebo Španěl. Ale myslím si, že Španělsko je v tomto ohledu nenapravitelné,“ vysvětluje. Cunill rovněž tvrdí, že Katalánsko a Baskicko jsou nejodlišnější regiony, a proto trpí největšími represemi ze strany centrální vlády. Podle Radima Zámce, odborníka na danou problematiku z Univerzity Palackého v Olomouci, se však jedná o nacionalistický mýtus. „Katalánci trpěli za Frankovy diktatury v minulém století, ale v post-frankistickém Španělsku tomu tak není. Represe jsou okrajová záležitost v dobách velkých krizí, jako je třeba tato. A nemyslím si, že by byli Katalánci nějak dramaticky odlišní. Katalánsko je od 15. století v určitém vztahu ke Kastilii, takže se tam ty rozdíly postupně setřely,“ míní romanista. Bezpochyby nejdůležitější událostí pro katalánské separatisty bylo referendum, které se uskutečnilo 1. října loňského roku. Katalánci sice vyhlásili nezávislost, ale Ústavní soud ji posléze anuloval. Velká část politiků, kteří za organizací referenda stáli, je ve vazbě a čelí obviněním ze vzpoury a zpronevěry. Vyvstává tak otázka, kdo separatistické hnutí dál povede. „Madrid může hnutí na nějakou dobu paralyzovat, ale je jen otázkou času, kdy vyvstane nová generace vůdců,“ předpovídá Zámec. Nevyřešený je také osud Carlese Puigdemonta, bývalého katalánského premiéra. Puigdemont se po plebiscitu uchýlil do exilu v Belgii. Zdůvodňoval to tím, že ve Španělsku nemá naději na spravedlivý soudní proces. „Nemá to nic společného s útěkem ze strachu, Puigdemont neměl na výběr. Může za to španělská vláda, protože nabízela jediné řešení problému, a to vězení,“ domnívá se Padrosa Sayeras. Puigdemonta v zahraničí zadržela policie a nyní čeká, zda ho německý soud vydá do Španělska. Podle Radima Zámce by nejlepším řešením krize byl přechod Španělska na asymetrickou federaci, což by vyhovělo separatistům i zastáncům statutu quo.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Katalánsko se ocitlo v patové situaci, ze které se chtě nechtě bude muset nějakým způsobem vymanit. Ať už získá nezávislost, nebo ne. Za jak dlouho k tomu ale dojde, když lídři obou soupeřících táborů ustavičně dupou na brzdu? Na jedné straně stojí nepochybně vyčerpaný španělský premiér Mariano Rajoy, který se všemi dostupnými prostředky snaží zachovat status quo. Nemá to lehké, sotva se mu podařilo vyvést Španělsko z tekutých písků ekonomické krize, už přišlo Katalánsko s další hrozbou pro centrální rozpočet – pokud by se region odtrhl, země by přišla o miliardy eur. Z průzkumů vyplývá, že podpora Rajoyovy Lidové strany postupně klesá, s čímž pravděpodobně souvisí i to, že premiér navrhuje pouze krátkodobá řešení na utlumení separatismu. Asi má pocit, že dlouhodobá východiska může s čistým svědomím hodit na příštího předsedu vlády. Na druhé straně přešlapuje bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont. Katalánsko si totiž od prosincových voleb nebylo schopné zvolit jiného předsedu vlády. Zatím stále existuje možnost, že německý soud Puigdemonta odmítne vydat zpět do vlasti, a tak část poslanců poměrně naivně doufá, že politik bude moci vládu vést z exilu. Je ale o co stát? V zájmu separatistů by bylo zvolit si lídra, který by je úspěšně dovedl k nezávislosti, ne člověka, který při první komplikaci vezme do zaječích, aby si zachránil vlastní kůži. Puigdemont se ale vymlouvá na nespravedlnost španělského soudnictví a jeho stoupencům to zjevně stačí. Katalánsku by nejvíce prospěla personální změna v obou vedeních, protože stávající složení bude mít velké obtíže problém zdárně vyřešit.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Nastal den D pro katalánské separatisty, v neděli 1. října se konalo kontroverzní referendum o nezávislosti regionu. Svůj hlas do urny vhodil i Xavier Montoriol Cunill, dvacetiletý student z Barcelony. „Byl to nejdelší den mého života. Nikdy jsem nebyl vzhůru tak dlouho v kuse,“ začíná vyprávět Xavier. Noc před konáním referenda strávil s kamarády u dveří volební místnosti, kterou společně hlídali před policií. Jednotky se už několik dní snažily uzavřít co nejvíce škol, aby zabránily hlasování. Skupinka seděla na dlážděné ulici a hrála karty až do páté hodiny ráno, kdy k budově začali přicházet další lidé. Pak se spustil silný déšť. „Neměli jsme se kam schovat, ale naštěstí to po nějaké době přešlo,“ popisuje Xavier. Krátce před začátkem referenda se k nim donesla povzbudivá zpráva. Katalánská vláda umožnila, aby občané mohli hlasovat v libovolné volební místnosti. „Slavili jsme to jako velké vítězství, protože to znamenalo, že zavřené školy nenaruší hlasování,“ říká mladík. V osm hodin na místo dorazily volební urny a referendum mohlo začít. Voliči utvořili dlouhou frontu, která se vlekla ve spletitých kličkách kolem okolních budov. Xavier v řadě stál po boku bratrance, který volil poprvé v životě. „Začínalo mi to připadat jako nějaká slavnost, byla tam spousta lidí. Vypadali nervózně, ale zároveň spokojeně,“ líčí Xavier. Veškeré nadšení ale vyprchalo, když přišly první zprávy o přepadení volebních místností. Znepokojení lidé si přes aplikaci WhatsApp přeposílali šokující videa násilných zákroků policie proti voličům. Hlavní bylo ubránit urny „Pak jsme dostali varování, že jdou i po nás,“ vypráví Xavier. Řada se rychle rozpustila a dav se natlačil na dveře volební místnosti, aby ochránil urny před policií. „Hodně lidí plakalo. Rodiny s malými dětmi a starší lidé začali odcházet,“ popisuje Xavier. Ukázalo se však, že šlo o falešný alarm. „Opakovalo se to několikrát, byli jsme ve strašném napětí,“ dodává. Kolem poledne se Xavierovi konečně podařilo vhodit svůj hlas do urny a zamířil domů. Najedl se a pokusil se usnout, protože byl vyčerpaný po probdělé noci. „Nešlo to. V hlavě se mi pořád honily myšlenky na to násilí, které se dělo venku,“ popisuje. Nechtěl nečinně sedět doma, a proto se vrátil do ulic. Vydal se k volební místnosti, kde volil největší počet obyvatel z jeho čtvrti. „Bylo velmi důležité, aby se urnám s tolika lístky nic nestalo,“ vysvětluje. Postavil se na stráž k jednomu ze tří vchodů do budovy, které bylo třeba ochránit. Falešné poplachy voliče strašily až do desíti večer, kdy referendum skončilo. Pak Xavier odešel domů a napjatě sledoval sčítání v televizi. Podle oficiálních výsledků se referenda zúčastnilo okolo 2,26 milionu voličů a přibližně 90 procent z nich hlasovalo pro nezávislost Katalánska. Do výsledků však není započítaných 750 000 volebních lístků, které zabavila policie. Podle agentury AP při násilných zákrocích policejních jednotek, které se snažily referendu zabránit, utrpělo zranění 844 civilistů a 33 policistů. Centrální vláda považovala referendum za protiústavní, a nakonec nechala uzavřít 1300 z 2315 škol, kde se původně mělo hlasovat.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Konec katalánské politické krize je v nedohlednu. Uběhly čtyři měsíce od voleb a region stále postrádá vládu. Koalice separatistů Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko) oddaluje volbu premiéra, jelikož doufá ve znovuzvolení Carlese Puigdemonta. Bývalého předsedu vlády však 25. března zadržela německá policie na základě evropského zatykače. Po krátkém pobytu ve vazbě nyní na svobodě čeká, až německý soud rozhodne o jeho případném vydání do vlasti. Puigdemonta společně s dalšími politiky španělský Nejvyšší soud v pátek 23. března obvinil ze vzpoury a zpronevěry. Důvodem byla jejich participace na referendu, v němž Katalánci hlasovali o odtržení autonomní oblasti od Španělského království. Plebiscit se konal 1. října, přestože byl označený za protiústavní. Co referendu předcházelo? Katalánská snaha o nezávislost sahá hluboko do historie – separatisté své činy částečně obhajují tím, že region ve 14. století tvořil samostatné knížectví. Aktuální stav, autonomii v rámci Španělského království, získali Katalánci na základě ústavy platné od roku 1979. Španělsko tvoří celkem sedmnáct autonomních oblastí s různým rozsahem pravomocí. Katalánsko má vlastní vládu, parlament a regionální policejní jednotky, nemá ale kontrolu nad vlastními daněmi, což pro ně představuje jeden z klíčových problémů. Napětí dosáhlo vrcholu v roce 2010, kdy Ústavní soud odmítl složitě vyjednaný kompromis na posílení autonomie, již dříve schválený španělským a katalánským parlamentem. Uspořádat referendum se poprvé pokusil bývalý předseda vlády Artur Mas v listopadu 2014. Tehdy pod vlivem tlaku z Madridu Katalánci od referenda ustoupili a uspořádali pouze symbolické hlasování. Nový šéf katalánské vlády Puigdemont pak v novoročním projevu loňského roku oznámil, že se hlasování bude opakovat a definitivní termín referenda vyřkl v polovině června. „Referendum nebude," prohlašoval opakovaně španělský premiér Mariano. Zdůrazňoval, že plebiscit odporuje ústavě, která území státu považuje za nedělitelné a svolání podobného hlasování vylučuje. Rovněž avizoval, že použije všechny právní prostředky, aby mu zabránil. Jeho záložní zbraní byl široce formulovaný článek 155 španělské ústavy, který Madridu umožňuje převzít vládu v autonomních oblastech země. I španělský král Felipe VI. požádal občany, aby respektovali ústavu. Regionální vláda však byla jiného názoru. „Svolat referendum není trestný čin. Španělský trestní zákoník to od roku 2005 za trestný čin nepovažuje,“ tvrdil člen katalánské vlády Raül Romeva v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Stát na nejvyšší úrovni porušuje základní práva – na hlasování, shromažďování a svobodu projevu. A to tím, že za trestný čin považuje něco, co jím není,“ dodal. Přípravy na plebiscit vrcholily Na začátku loňského září katalánský parlament schválil zákon o referendu o nezávislosti, který byl nezbytný k tomu, aby se hlasování mohlo konat. Zákon stanovoval sled událostí, které by nastaly v případě vyhlášení nezávislosti. Prosadila ho aliance separatistických stran Společně pro Ano (JxSí) společně se stranou Kandidátky lidové jednoty (CUP). Proti referendu byli Občané (Cidudadanos), socialisté (PSC) a lidovci (PPC). Jednání o zákonu vyvolalo hněv centrální vlády, která podala stížnost k Ústavnímu soudu. Ten činy katalánské vlády zpochybnil. Následně španělský státní zástupce José Manuel Maza nařídil vyšetřování a předvolání 712 katalánských starostů, kteří přislíbili, že referendum ve svém městě uspořádají. Hrozil jim trest za porušování ústavy a za zneužití veřejných peněz. To platilo i pro separatistické politiky. „Do vězení jít nechci. Ale není nic, co by mi mohli udělat, abych referendum zastavil,“ prohlásil Puigdemont v rozhovoru pro list Financial Times. Vláda následně začala vyvíjet stále větší tlak na regionální orgány, aby referendum zrušily. Španělská policie blokovala webové stránky a aplikace týkající se referenda, prohledávala tiskárny a vládní budovy kvůli předvolebním materiálům a volebním urnám. Rovněž převzala kontrolu nad dvacetitisícovým sborem katalánských policistů Mossos d’Esquadra a pověřila je, aby zapečetili místa, ve kterých by se Katalánci mohli pokusit zřídit volební místnosti. Policie z toho důvodu nakonec uzavřela 1300 z 2315 škol. Separatisté překonali komplikace Přes veškerou snahu Madridu se referendum uskutečnilo. Podle mluvčího katalánské vlády Jordiho Turulla, se jej zúčastnilo okolo 2,26 milionu voličů a přibližně 90 procent z nich hlasovalo pro nezávislost regionu. Účast podle těchto údajů činila 42,3 procenta z 5,34 milionu katalánských voličů. Podle agentury AFP ale hlasování nesplňovalo žádné z kritérií zaručujících spolehlivost výsledků, jako jsou transparentní voličské seznamy, nezávislé volební komise či tajné hlasování. Ve výsledcích také není započítáno 750 tisíc hlasovacích lístků, které zabavila španělská policie během zásahů. Z referenda podle agentury AP vyšlo 844 zraněných civilistů a 33 policistů. Násilné zákroky policie, během kterých jednotky použily gumovou munici, obušky a štíty, vyvolaly kritiku nejen ve Španělsku. „Co se jen mohlo odehrávat v mysli španělského premiéra, aby dospěl k názoru, že násilná neutralizace volebního procesu – pro jedny nelegálního, pro jiné legitimního – může jeho problémy vyřešit?“ napsal například šéfredaktor francouzského listu Libération Johan Hufnagel. Dva dny po konání referenda v Katalánsku zavládla generální stávka provázená demonstracemi na protest proti policejní brutalitě. Španělská vicepremiérka Soraya Sáenzová hodnotila zásah jako profesionální a přiměřený. První omluva přišla od zástupce Madridu v regionu Katalánska Enrica Millo. „Když vidím ty záběry a vím, že lidé byli mlácení, vytlačovaní a jeden člověk dokonce hospitalizovaný, musím si to vyčítat a omluvit se jménem zasahujících policistů,“ řekl Millo v rozhovoru pro katalánskou televizi TV3. Vyhlásí Katalánsko nezávislost? Puigdemont krátce po referendu prohlásil, že Katalánci „získali právo mít nezávislý stát“ a jeho vyhlášení se očekávalo do několika dnů. Premiér Rajoy Puigdemonta vyzval, aby své plány odvolal. Poté španělský soud pod pohrůžkou trestního postihu zakázal schůzi regionálního parlamentu, kde se mělo o vyhlášení hlasovat. Předsedkyně katalánského parlamentu Carme Forcadellová to označila za porušení svobody projevu. Referendum vyvolalo bouřlivé reakce veřejnosti. Po celém Španělsku se konaly jak demonstrace na podporu zachování jednoty země, tak i na vyhlášení katalánské nezávislosti. Plebiscit také zapříčinil odchod mnohých podniků z území regionu – v prosinci týdeník The Economist uvedl, že svou centrálu přestěhovalo 2900 firem. „Pokud Katalánsko vyhlásí nezávislost, ocitne se mimo Evropskou unii, což by pro něj znamenalo ekonomickou katastrofu,“ vysvětloval pro CNN José Luis Bonet, šéf španělské obchodní komory a ředitel firmy na výrobu vín Freixenet. Separatisté se mezitím snažili najít podporu za hranicemi regionu, avšak neúspěšně. „Bylo by lepší, kdyby katalánská vláda nezávislost nevyhlašovala, protože nikdo s ní (v Evropě) nesouhlasí,“ řekl předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani v rozhovoru pro španělské rádio COPE. Carles Puigdemont se tak ocitl pod tlakem hned z několika stran. Agentura Bloomberg upozornila na to, že mezi samotnými separatisty panovala neshoda. Aliance Společně pro Ano (JxSí) se obávala negativních důsledků jednostranného vyhlášení nezávislosti, kdežto radikálnější Kandidátka lidové jednoty (CUP) požadovala okamžité odtržení. Tehdejší premiér deset dní po konání referenda podepsal deklaraci nezávislosti, ovšem s dodatkem o jejím odložení. Madrid pak udělil regionální vládě ultimátum: do 16. října měla vyjasnit, zda vyhlásili nezávislost, nebo ne. Puigdemont místo toho písemně vyzval Madrid k dialogu, požádal o delší lhůtu na vyjednávání a o setkání s Rajoyem. „Není to ode mne projev slabosti, ale upřímný návrh, jak nalézt řešení problému vztahu španělského státu a Katalánska, který je zablokovaný už mnoho let," napsal Puigdemont v dopise. Madrid použil záložní zbraň Španělská vláda však odmítla diskutovat o tématu, které podle ní odporovalo ústavě a poskytla Katalánsku několik dalších dnů na to, aby se jednoznačně vzdalo snahy o nezávislost. Poté oznámila, že zahájí kroky k obnovení ústavního pořádku v Katalánsku, a to prostřednictvím aktivace článku 155 španělské ústavy. „Nebylo naším přáním ani naším úmyslem použít článek 155. Děláme to proto, že žádná vláda, žádná demokratická země nemůže přijmout, aby se ignoroval, porušoval či měnil zákon,“ vysvětloval Rajoy. Puigdemont to označil za nejhorší útok proti Katalánsku od dob diktátora Francisca Franca, který nařídil konec katalánské autonomie. Předsedkyně Republikánské levice Katalánska (ERC) Marta Rovirová označila Rajoyovy kroky za „státní převrat“, který měl za cíl rozdrtit katalánskou samosprávu a její tužbu odtrhnout se od Španělska. Posléze tisíce studentů středních a vysokých škol zahájily stávku na protest proti chystanému omezení autonomie. „Odsuzujeme jakoukoliv státní represi, jako je použití (ústavního článku) 155 (…) a žádáme katalánský parlament o vyhlášení republiky, protože je jasné, že bez rozchodu (se Španělskem) se nepohneme,“ prohlásila Célia Appelová, mluvčí studentské unie Autonomní univerzity v Barceloně pro server 20minutos.es. Katalánský parlament 27. října schválil rezoluci o nezávislosti Katalánska, která odkazovala na zákony o referendu a přechodu k nezávislosti označené ústavním soudem jako neplatné. Vzápětí centrální vláda získala od senátu povolení k aktivaci článku 155 a oznámila mimo jiné odvolání katalánské vlády, rozpuštění regionálního parlamentu a vypsání nových voleb v Katalánsku na 21. prosince. Většinu kompetencí předsedy a místopředsedy vlády převzala španělská vicepremiérka Soraya Sáenzová. Státní prokuratura poté obvinila členy sesazené katalánské vlády a vedení parlamentu mimo jiné ze vzpoury, za kterou je možné uložit 25 až 30 let vězení. Katalánská vláda skončila ve vězení či v exilu Bývalý premiér Puigdemont společně se sedmi členy vlády odjel 30. října do Belgie, tři exministři se později vrátili. Puigdemont tvrdil, že do Bruselu nepřijel kvůli naději na politický azyl, ale aby „přenesl problém do srdce Evropy“. „Žádám Evropu, aby jednala. V případě Katalánska jsou porušovány hodnoty, na nichž Evropa stojí,“ řekl na tiskové konferenci. „Vlády se nevzdáváme. Budeme pracovat dál, přes omezení, která plynou z naší strategie nekonfrontace,“ dodal. Ve čtvrtek 2. listopadu soud poslal do vězení bez možnosti kauce osm členů sesazené vlády, kteří se osobně dostavili k jednání v Madridu. Puigdemont s ostatními členy bývalé vlády navrhovali, že budou u soudu vypovídat prostřednictvím videopřenosu. Soudkyně Carmen Lamelaová to ale zamítla a vydala na ně mezinárodní zatykač. Skupina politiků se následně vydala belgické policii a na svobodě čekala, zda je belgický soud na základě zatykače vydá. O týden později Ústavní soud anuloval katalánskou deklaraci nezávislosti. Následující den Nejvyšší soud poslal do vězení bývalé vedení katalánského parlamentu. Expředsedkyně Carmen Forcadellová se díky zaplacení kauce ve výši 150 tisíc eur dostala z vazby po jednom dni a další čtyři členové zůstali na svobodě pod podmínkou kauce 25 tisíc eur na osobu. Poslední člen sesazeného vedení Joan Josep Nuet, který v parlamentu hlasoval proti vyhlášení nezávislosti, zůstal na svobodě bez jakýchkoliv podmínek. Na začátku prosince Nejvyšší soud zrušil mezinárodní zatykače na Puigdemonta a čtyři exministry, kteří stále pobývali v Belgii, protože nechtěl, aby o jejich trestných činech rozhodovala justice jiné země. Španělské zatykače ale zůstaly platné. Blížil se prosinec a s ním předčasné volby Katalánsko se připravovalo na předčasné volby. Expremiér se stal jedničkou na kandidátce koalice Společně pro Katalánsko (Junts per Catalunya) a předvolební kampaň vedl z Belgie. Na druhém místě ho následoval Jordi Sánchez, šéf organizace Katalánské národní shromáždění (ANC), který kvůli svolání zářijové demonstrace byl ve vězení. Prosincových voleb se zúčastnilo zhruba 82 procent voličů. Na prvním místě skončila středopravicová strana Občané (Ciudadanos) s 25,4 procenty a získala tedy 37 mandátů. K získání většiny ve 135členném parlamentu je však potřeba 68 křesel. Na tuto hranici by společně dosáhnou separatistické strany, které získaly celkem 47,5 procenta hlasů. Společně pro Katalánsko (Junts Per Catalunya), Republikánská levice Katalánska (ERC) a krajně levicová Kandidátka lidové jednoty (CUP) dohromady získaly 70 mandátů. „Strany prosazující nezávislost nemohou nikdy více tvrdit, že mluví za celé Katalánsko,“ okomentovala výsledek separatistů Inés Arrimadasová, předsedkyně vítězné strany Ciudadanos. Povolební vyjednávání mezi separatistickými stranami nebylo jednoduché, panovaly mezi nimi názorové neshody. Osm ze zvolených politiků se navíc nacházelo ve vazbě či v Belgii a Katalánsko stále podléhalo omezení autonomie, které centrální vláda míní nechat v platnosti až do sestavení nové vlády. Puigdemont složil povinný poslanecký slib prostřednictvím videopřenosu a chtěl tímto způsobem i vykonávat funkci premiéra, to mu ale Ústavní soud zakázal. Vyžadoval, aby politik před parlament předstoupil osobně, jenže Puigdemontovi při návratu do Španělska stále hrozilo zatčení. „Je absurdní, že někdo se chce stát předsedou regionální vlády, zatímco je v Bruselu a uniká před spravedlností," řekl Mariano Rajoy. Ochromení separatistického hnutí? Podpora bývalého předsedy vlády začala mírně upadat a Puigdemont po několika týdnech váhání oznámil, že už nebude kandidovat na post předsedy vlády. Koalice Společně pro Katalánsko (Junts per Catalunya) navrhovala jako kandidáta Jordiho Sáncheze, který byl ve vazbě. „Žádám, aby se novým šéfem katalánské vlády stal někdo, kdo nemá problémy se spravedlností. Upřímně řečeno, cokoliv jiného je vtip," reagoval na to Rajoy. Dalším adeptem byl exministr Jordi Turull. Nejvyšší soud jej však společně s dalšími dvanácti separatisty v pátek 23. března obžaloval ze vzpoury, za jejíž neozbrojenou formu hrozí až pětadvacet let vězení. Turulla a dalších pět politiků, kteří se k jednání dostavili, soud poslal do vazby. Ostatní obžalovaní byli již ve vazbě nebo na útěku. Dvanáct dalších katalánských politiků soud v téže kauze obžaloval z méně závažných trestných činů. Soudce také vydal či obnovil evropské a mezinárodní zatykače na šest politiků, kteří se nacházeli v zahraničí. Většina z nich oznámila, že bude spolupracovat s justicí. Puigdemonta soudní rozhodnutí zastihlo během návštěvy Finska. Německá policie ho zadržela, když se autem vracel do Belgie. Po krátkém pobytu ve vazební věznici v Neumünsteru Puigdemont složil kauci ve výši 1,9 milionu korun a nyní na svobodě čeká, až německý soud rozhodne o jeho případném vydání Španělsku. Soudce jej však odmítl vydat do vlasti na základě obžaloby ze vzpoury, připustil pouze jeho vydání kvůli obvinění ze zpronevěry. Katalánsko stále nachází v nejistotě a otázka nezávislosti je nevyřešená. Ztráta regionu by Španělsko zasáhla, přišlo by zhruba o šestnáct procent obyvatel, pětinu hospodářské produkce a více než čtvrtinu vývozu. Katalánsko je také nejpřitažlivější destinací pro zahraniční turisty. Jednou z cest, jak utlumit snahy o nezávislost, by bylo posílení autonomie regionu v oblasti daní, jako už se stalo v případě Navarry a Baskicka, Španělsko by však přišlo o miliardy eur. Dalším možným řešením, o kterém se diskutuje, je federalizace Španělska. Aktuálně má katalánský parlament čas do 22. května, aby sestavil vládu, jinak hrozí, že se v červenci budou konat nové předčasné volby.   Zdroje: Online zpravodajství El País[1], La Vanguardia[2], České televize[3], Českého rozhlasu[4], Hospodářských novin[5] a Aktuálně.cz.[6]   [1] Catalunya. El País [online]. Ediciones El País S.L. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://elpais.com/ccaa/catalunya.html>. [2] Política. La Vanguardia [online]. Ediciones La Vanguardia [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.lavanguardia.com/politica>. [3] Katalánsko. Česká televize [online]. Česká televize [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/tema/481045-katalansko>. [4] Carles Puigdemont. Český rozhlas [online]. Český rozhlas [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/carles-puigdemont>; Katalánsko. Český rozhlas [online]. Český rozhlas [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/katalansko>. [5] Katalánsko. Hospodářské noviny IHNED [online]. Economia, a. s. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://ihned.cz/tagy/Katalansko-58784>. [6] Katalánsko. Aktuálně.cz [online]. Economia, a. s. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://zpravy.aktualne.cz/katalansko/l~i:keyword:5246/?redirected=1523976576>.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Strana 1 z 21

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Červen 2018 »
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace