Samostatný projekt: psaná/politická žurnalistika REALIZACE Analýza: Katalánská politická krize: jak k ní došlo a kam spěje Rozhovor: Olomoucký romanista Zámec navrhuje řešení otázky katalánské nezávislosti  Story: Nervy, slzy a falešné poplachy. Tak probíhalo katalánské referendum  Komentář: Hledají se zachránci katalánské politické krize  Žánrově nezačlenitelný text („shrnutí“): Katalánský boj o nezávislost je na mrtvém bodě ZÁMĚR 1. Cíl práce Hlavním cílem mého samostatného projektu je poskytnout náhled do problematiky katalánské politické krize. Jedná se o aktuální, dynamické téma, ve kterém s každým týdnem přibývají nové informace. Proto si myslím, že nezainteresované osobě může připadat jako spletitý problém, v němž se nelze snadno vyznat. Soubor mnou vytvořených článků by měl čtenáři poskytnout komplexní náhled do situace, a to od důvodu jejího vzniku, přes aktuální stav, až po výhled do budoucna. Mým cílem ale nebyl pouze povrchní popis faktů, rovněž jsem se snažila o to, aby můj projekt měl určitou osobní dimenzi. Proto je jeho část založena přímo na rozhovorech s Katalánci, kteří chtějí nezávislost a obsahuje i můj vlastní komentář. 2. Zdůvodnění volby tématu V rámci studia jsem si zvolila profilaci psaná a politická žurnalistika, jelikož bych se jednou chtěla stát komentátorkou politického dění, a to nejen domácího, ale především zahraničního. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem si jako téma samostatného projektu zvolila katalánskou snahu o nezávislost. Ačkoliv se nepovažuji za experta na politiku, mám o ni opravdový zájem a snažím se pravidelně rozvíjet své vědomosti a udržovat si všeobecný přehled. Dosud jsem se jako studentka žurnalistiky během praxe mimo školu dostala pouze k psaní zpravodajských článků, ke kterým sice mám pozitivní vztah, ale nejsou mi tak blízké jako publicistika. Proto jsem ocenila, že volba žánrů v projektu je libovolná a já si mohu důkladně vyzkoušet něco odlišného. K výběru tématu přispěl i fakt, že studuji žurnalistiku společně se španělskou filologií. Dané téma tedy propojuje mé zdánlivě vzdálené sféry zájmu. Studium španělštiny mi jednoznačně pomohlo při volbě tématu i tvorbě projektu, a to především díky mému ročnímu studijnímu pobytu ve Španělsku přes program Erasmus +. Pobyt mi přinesl řadu cenných vědomostí, zkušeností a kontaktů, které jsem mohla při projektu využít. Výhodou pro mne bylo i to, že jsem znala odborníka na danou problematiku, který vyučuje na naší Katedře romanistiky, a tudíž mne napadlo oslovit jej kvůli rozhovoru. Rozhodujícím faktorem, který ovlivnil mou volbu, byla důležitost a aktualita tématu. Důkazem jeho závažnosti je mimo jiné to, že vyvolává velký zájem španělské veřejnosti. V zemi se už od minulého podzimu poměrně často konají demonstrace na podporu obou stran: separatistů i zastánců statutu quo. Snaha Katalánců o nezávislost ovlivňuje nejen celý španělský národ, ale taktéž by mohla mít dopad na celoevropské dění. Řada odborníků se domnívá, že odtrhnutí Katalánska by mohlo povzbudit další separatistická hnutí na kontinentu. Zástupci Evropské unie si od této záležitosti zcela takticky udržují odstup, aby nenapomohli již značně rozsáhlým euroskeptickým tendencím. Situace je rovněž zajímavá z toho důvodu, že z ní prakticky nevyplývá žádné umírněné východisko. Stávající stav je neudržitelný, ale kroky ať už směrem k nezávislosti regionu, nebo k potlačení těchto tendencí, by byly poměrně radikální 3. Zdroje a stav problematiky Katalánskou snahou o nezávislost se pravidelně zabývá řada českých médií, a to jak ve zpravodajství, tak v publicistické tvorbě. Myslím si, že tyto události pokrývají běžným způsobem. Pravidelně jsou publikovány zprávy, které informují o vývoji situace a rovněž se objevují komentáře žurnalistů a odborníků na danou problematiku, zejména politologů. Největší mediální zájem bezpochyby vyvolalo referendum o nezávislosti, které se konalo 1. října loňského roku. Jako příklad mohu uvést rozhovor na České televizi s romanistou Radimem Zámcem, se kterým jsem později vedla rozhovor i já. Médium zajímal názor odborníka na situaci a jeho předpověď dalšího vývoje, což je běžná praxe.[1] Já osobně jsem průběžně sledovala situaci prostřednictvím českých i španělských médií. Hlavním zdrojem informací se pro mě stalo online zpravodajství El País, La Vanguardia, České televize, Českého rozhlasu, Hospodářských novin a Aktuálně.cz. Tato média mimo jiné čerpala z agenturního zpravodajství ČTK, AP nebo Bloomberg. Rovněž jsem sledovala řadu projevů a tiskových konferencí španělských a katalánských politiků na dané téma přes živá vysílání na Facebooku, která zprostředkovávají různá španělská média, včetně deníku El País. Problematikou se zabývalo mnoho politických komentátorů. Pravidelně jsem sledovala například komentáře Adama Černého, Teodora Marjanoviče, Jana Štětky, Petra Fischera nebo Martina Ehla v Hospodářských novinách. Také jsem četla články Jiřího Svobody nebo Tomáše Brolíka v týdeníku Respekt. Příležitostně pak tvorbu řady dalších médií, například Reflexu, a tak dále. Kromě komentářů se objevovaly i další publicistické žánry věnované katalánské nezávislosti, mezi nimi story. Jako příklad uvedu příběh listu El Mundo převzatý serverem ihned.cz[2], který se snažil zobrazit, že odlišný pohled na dění v regionu rozděluje nejen politiky, ale i přátele a rodiny. Uvádí spor mezi dvěma manžely, kteří se spolu nemohou dívat na televizní zprávy, aniž by se kvůli svému opačnému politickému přesvědčení nepohádali. Ač se příběh na první pohled může zdát banální, efektivně ukazuje, jak politika zasahuje do každodenních životů obyvatel. Jak už jsem zmiňovala, osobní zkušenost obyvatel se stala i součástí mého projektu. Snažila jsem se pravidelně sbírat co nejvíce informací z různých zdrojů, abych měla o situaci kompletní přehled, a mohla je transformovat ve vlastní článek. Z toho vyplynul jeden z možných přínosů mého projektu – podává všechny podstatné informace o průběhu událostí, což čtenáři umožní rychle získat detailní povědomí o problematice. 4. Ideový plán Mým cílem je vystihnout katalánskou politickou krizi jak z faktografického, tak z osobního hlediska. Projekt by měl čtenáři nejen nastínit, jaké hlavní důvody vedou separatisty k jejich tužbě po osamostatnění, ale také pomoci vžít se do jejich situace. Za tímto účelem jsem jako stěžejní texty zvolila analýzu a story. V analýze se snažím popsat aktuální stav a informovat o tom, jaké události vedly k loňskému referendu o nezávislosti, jak probíhal samotný plebiscit a co následovalo po něm. Ve story vyprávím osobní zkušenost obyčejného Katalánce ze dne referenda. Dále projekt obsahuje rozhovor s odborníkem, jehož hlavním tématem se stalo nastínění možnosti budoucího vývoje. Posledními dvěma texty jsou komentář a publicistický článek, který slouží jako shrnutí. Články by měly obsahovat pohledy na problematiku z různých úhlů, ale jako celek by se neměly výrazně přiklánět ani na jednu z názorových stran. Texty budou pravděpodobně obsahovat nepřímou složku persvazivní, ale můj osobní názor by měl být explicitní pouze v komentáři. Po přečtení by si informovaný čtenář na základně argumentů pro a proti měl být schopný vytvořit vlastní názor. 5. Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení Samotnému vypracování realizace projektu předcházela rozsáhlá přípravná část. Během několika měsíců jsem postupně sbírala informace a materiály z několika různých médií, které jsem si ukládala, abych je později mohla zpracovat. Projektu rovněž předcházelo shánění respondentů k rozhovorům. Jakmile jsem měla dostatek materiálů, pustila jsem se do psaní analýzy Katalánská politická krize: jak k ní došlo a kam spěje. Bylo nezbytné vytřídit enormní množství informací tak, abych nevynechala nic podstatného, ale zároveň nezabředávala do nepotřebných detailů. Výběr žánru mi připadal zcela logický, protože umožňuje důkladně popsat události a absence závěru dává čtenáři možnost, aby si utvořil vlastní názor na daný problém. Pokusila jsem se o vyváženost textu tím, že jsem se snažila poskytnout rovnoměrný prostor pro hlasy obou protistran. Mírnou komplikaci představoval fakt, že se situace neustále vyvíjí a bylo tedy nutné analýzu několikrát přepisovat, aby bylo možné odevzdat ji v co nejaktuálnější formě. Mezitím jsem sbírala podklady pro napsání story. Kontaktovala jsem své známé ve Španělsku, aby mi pomohli sehnat několik obyvatel Katalánska, kteří by byli ochotní poskytnout mi rozhovor. Po několika týdnech se mi tedy podařilo získat odpovědi na otázky od dvou respondentů, jednadvacetileté Blancy Padrosy Sayeras a dvacetiletého Xaviera Montoriola Cunilla, kteří jsou oba zastánci nezávislosti. Rozhovory probíhaly písemně, několikrát jsme si vyměnili emaily se sérií otázek a odpovědí. Dotazovala jsem se na jejich osobní názory na nezávislost Katalánska, na jejich motivace, zda se účastní demonstrací, a tak podobně. Mým původním záměrem bylo, aby story zobrazovala osobní zkušenost separatisty se zaměřením na to, jak separatistické tendence formovaly jeho myšlení již od raného dětství. Tento úmysl se mi naplnit nepodařilo, jelikož oba mí respondenti se shodli na tom, že katalánská snaha o nezávislost eskalovala až v posledních osmi letech, z čehož vyplývá, že je v dětství nijak extrémně neovlivňovala. Oba se taktéž shodli na tom, že se separatismus – alespoň podle jejich názoru – nepromítá ve školství. Nenechala jsem se ale odradit a změnila zaměření story na neméně zajímavé téma: osobní zážitek ze dne referenda. Plebiscit byl vysoce mediálně sledovanou událostí ve Španělsku i v zahraničí. Centrální vláda dopředu avizovala, že se hlasování pokusí zabránit za použití jakýchkoliv právních prostředků. V den konání referenda však španělská policie použila i hrubou sílu, což vyvolalo relativně velkou kritiku. Ačkoliv mí respondenti neměli tu smůlu, že by je osobně policie napadla, jejich příběhy jsou i tak napínavé. Vybrala jsem ten, který mi připadal poutavější a sepsala story Nervy, slzy a falešné poplachy. Tak probíhalo katalánské referendum. Rozhovor s druhým respondentem jsem využila jiným způsobem do dalšího článku. Jako přirozená součást projektu mi připadal i rozhovor s odborníkem na dané téma. Rozhodla jsem se oslovit Radima Zámce, vyučujícího z Katedry romanistiky, jelikož jsem věděla, že se problematikou Katalánska dlouhodobě zabývá. Rozhovor proběhl během jednoho setkání, nahrávala jsem si jej na diktafon a posléze přepisovala a upravovala. Měla jsem představu, že by rozhovor měl rozebírat katalánskou snahu o nezávislost z různých hledisek a částečně odrážet romanistův osobní názor. Jeho výroky jsem později v jiném článku chtěla konfrontovat s tím, co jsem se dozvěděla od mých katalánských respondentů. Pan Zámec mi ale také pomohl projekt rozšířit o zajímavý rozměr, a to o návrh řešení krize. Rozhovor jsem tedy nazvala Olomoucký romanista Zámec navrhuje řešení otázky katalánské nezávislosti. Jeho návrh spočívá v přechodu Španělska na federální model. Přínos rozhovoru spočívá především ve vysvětlení toho, jak by celý přechod fungoval a jaké komplikace by přinesl. Jak bylo výše zmíněno, pan Zámec o loňském podzimu na téma katalánské nezávislosti poskytl rozhovor pro Českou televizi. Když jsem si zpětně záznam přehrávala, všimla jsem si, že akademik v rozhovoru nesprávně předpověděl reakci centrální vlády. Pan Zámec řekl, že španělská vláda nerozpustí katalánský parlament a vládu, protože k tomu nemá pravomoci, ale posléze právě k tomu došlo. Chtěla jsem mu tedy poskytnout prostor k tomu, aby svůj výrok odůvodnil, případně ospravedlnil, což se podařilo. V momentě, kdy jsem měla hotové či rozpracované první tři články, jsem si uvědomila, že v mém projektu chybí můj vlastní názor. Rozhodla jsem se tedy napsat komentář. Nebylo ale lehké vystihnout úhel pohledu, který jsem dosud nepokryla v některém z předchozích článků. Nakonec jsem se rozhodla jej zaměřit na dvě vůdčí osobnosti katalánské politické krize, Mariana Rajoye a Carlese Puigdemonta, protože podle mého názoru oba představují velkou překážku na katalánské cestě k (alespoň částečné) nezávislosti. Komentář jsem nazvala Hledají se zachránci katalánské politické krize. Poté sérii článků chybělo už jen pojítko, které by je všechny sjednotilo. Jako poslední příspěvek jsem tedy napsala publicistický článek, Katalánský boj o nezávislost je na mrtvém bodě, ve kterém jsem shrnula celý problém za využití „hlasů“, které jsem nasbírala k ostatním článkům, a to včetně názorů druhé katalánské respondentky. Podařilo se mi zde naplnit původně zamýšlenou konfrontaci názorů odborníka a běžného Katalánce. Rovněž jsem se snažila ve zkrácené verzi poskytnout základní informace o problému. 6. Sebehodnocení Dle mého názoru se mi podařilo relativně úspěšně dosáhnout stanoveného cíle. Tím bylo poskytnout náhled do problematiky katalánské politické krize a umožnit čtenáři, aby si samostatně mohl utvořit vlastní názor. V analýze založené na důkladné rešerši vysvětluji, jak celá záležitost probíhala a umožňuji porozumění aktuálnímu stavu situace. Podnikla jsem rozhovor s odborníkem, který vykládá vlastní náhled do problematiky a nabízí východisko ze zdánlivě bezvýchodné situace. Další dva rozhovory s Katalánci mi umožnily dodat projektu osobní rozměr. Na jejich základě jsem sepsala poměrně zajímavou story a publicistický shrnující článek. Jejich výpovědi jsem využila k tomu, aby v projekt působil vyrovnaně z hlediska názorových pólů. Největší úskalí pro mě představovalo to, že jsem neměla úplný přístup k primárním zdrojům informací. Přestože bych za jiných okolností neváhala původní zdroje využít, bylo pro mě nemožné, abych se osobně účastnila tiskových konferencí v zahraničí, či samostatně udělala rozhovor se zainteresovaným politikem. Musela jsem se proto spolehnout na sekundární zdroje, česká a španělská média. Analýze jsem věnovala značné úsilí a vnímám ji jako přínosnou, protože nabízí komplexní pohled na situaci. Nelze však ignorovat její minus: není mým kompletně původním dílem, Tento aspekt jsem se snažila vynahradit tím, že jsem samostatně podnikla tři rozhovory, na jejichž základě jsem sepsala další články. Doufám, že celkové skóre, čtyři originální články versus jeden ne zcela originální článek, není zavrženíhodné. Po dokončení projektu mě napadlo, že by se dal doplnit i o hlas běžného španělského občana, který je proti osamostatnění Katalánska. Mohla bych se ho mimo jiné zeptat na jeho názor na navrhovanou federalizaci Španělska. A jak bylo výše zmíněno, ideální součástí projektu by byl například rozhovor s tamními politiky. Na projekt by se dalo navázat zpracováním dílčího aspektu katalánského separatismu, přítomnosti separatistických tendencí ve vzdělávání. Při sbírání materiálů jsem narazila na informaci o tom, že skupina rodičů, jejichž děti studují na jedné z barcelonských škol, zveřejnila prohlášení, ve kterém se vymezila proti otevřeně separatistickému přístupu učitelů. Rodiče požadovali, aby ze škol nevycházeli „indoktrinovaní“ studenti.[3] Dotázala jsem se mých respondentů, zda mají pocit, že by separatismus byl nějakou formou přítomen v jejich v dětství a výuce, ale dostalo se mi záporné odpovědi. Zajímalo by mě tedy, jak by v tomto ohledu dopadla širší rešerše. Samostatný projekt by měl být kvalitní prací, která odráží skutečnost, že autor zdařile absolvoval studium žurnalistiky. Doufám, že se mi tuto charakteristiku podařilo naplnit. 7. Zdroje Online zpravodajství El País[4], La Vanguardia[5], České televize[6], Českého rozhlasu[7], Hospodářských novin[8] a Aktuálně.cz.[9] Rozhovory: Mgr. Radim Zámec, Ph.D., Blanca Padrosa Sayeras, Xavier Montoriol Cunill   [1] Radim Zámec: Nezávislost v současnosti není možná. Česká televize [online]. Česká televize [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/2268115-radim-zamec-ke-katalanskemu-referendu>. [2] S. Radačičová. Sporné referendum rozděluje Katalánce i Španěly. Tváří zastánců nezávislosti je fotbalová hvězda Pep Guardiola. Hospodářské noviny IHNED [online]. Economia, a. s., 28. 9. 2017 [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://zahranicni.ihned.cz/c1-65895810-sporne-referendum-rozdeluje-katalance-i-spanely-tvari-zastancu-nezavislosti-je-fotbalova-hvezda-pep-guardiola>. [3] "Proti frankistické represi!" Tisíce katalánských studentů stávkují kvůli omezení autonomie, které chystá Madrid. Hospodářské noviny IHNED [online]. Economia, a. s., 25. 10. 2017 [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://zahranicni.ihned.cz/c1-65929240-proti-frankisticke-represi-tisice-katalanskych-studentu-stavkuji-kvuli-omezeni-autonomie-ktere-chysta-madrid>. [4] Catalunya. El País [online]. Ediciones El País S.L. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://elpais.com/ccaa/catalunya.html>. [5] Política. La Vanguardia [online]. Ediciones La Vanguardia [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.lavanguardia.com/politica>. [6] Katalánsko. Česká televize [online]. Česká televize [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/tema/481045-katalansko>. [7] Carles Puigdemont. Český rozhlas [online]. Český rozhlas [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/carles-puigdemont>; Katalánsko. Český rozhlas [online]. Český rozhlas [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/katalansko>. [8] Katalánsko. Hospodářské noviny IHNED [online]. Economia, a. s. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://ihned.cz/tagy/Katalansko-58784>. [9] Katalánsko. Aktuálně.cz [online]. Economia, a. s. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://zpravy.aktualne.cz/katalansko/l~i:keyword:5246/?redirected=1523976576>.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Katalánská politická krize pokračuje. Místní separatistické tendence nepolevily ani přes silný odpor španělské centrální vlády, která po loňském referendu a vyhlášení nezávislosti regionu omezila jeho autonomii. Madrid rozpustil regionální parlament a vyhlásil předčasné volby. Katalánci se nyní marně snaží sestavit vládu. Svůj pohled na katalánskou snahu o nezávislost a nabídku možného řešení této zdánlivě bezvýchodné situace nabízí Radim Zámec, odborník na danou problematiku z Katedry romanistiky Univerzity Palackého v Olomouci. Má podle vás Katalánsko získat nezávislost, nebo ne? Myslím si, že jelikož je katalánská společnost tak silně rozdělená na zhruba stejně velké poloviny, jakékoliv řešení, ať už status quo, nebo nezávislost, v podstatě vždy bude v rozporu s tím, co chce ta druhá půlka. Nejlepší řešení pro Katalánsko by bylo najít nějaký kompromis. Vyhovět těm, kteří si přejí setrvat v rámci Španělska, ale zároveň i těm, kterým nevyhovuje stávající stav. Jak by takový kompromis vypadal? Podle mého názoru, jedinou možností, jak dlouhodobě separatistické hnutí utlumit a dojít ke konsenzu, by byla federalizace Španělska. S tím se ztotožňují i některé politické strany, například strana Podemos (Můžeme) nebo PSOE (Španělská socialistická dělnická strana). Katalánská odnož socialistů dokonce už v minulé dekádě o federalizaci usilovala. Je samozřejmě otázkou, jestli by se k tomu našla dostatečná politická vůle, protože především Partido Popular (Lidová strana) by to pravděpodobně dlouhodobě blokovala. Já si ale myslím, že až lidovci pochopí, že separatistické hnutí neutlumí tím způsobem, jakým teď jednají, i oni dojdou k tomu, že federalizace by byla asi nejrozumnějším řešením. Myslíte si tedy, že navrhované řešení, které spočívá v posílení autonomie regionu z hlediska daní, by nestačilo k utlumení separatistických tendencí? Kdyby se přistoupilo na podobný model výběru daní, už by to v podstatě byla taková skrytá federace, byť asymetrická. Některé části Španělska by měly širokou autonomii, některé menší. Myslím si, že by to separatismus utlumilo. Katalánci totiž dlouhodobě usilovali o to, aby měli stejné podmínky jako Baskové, kteří správu daní pod kontrolou mají. Dále by chtěli mít vlastní soudní soustavu, což zatím odporuje ústavním zákonům, ale to bylo by možné vyřešit ústavní reformou. Splnění těchto požadavků by mohlo do značné míry uspokojit umírněnější část separatistů. Katalánci vyjmenovávají hned několik důvodů, proč chtějí nezávislost. Který je podle vás ten nejhlavnější? Mezi separatisty najdeme dva druhy lidí. První sice jsou spíše federalisté, ale jsou naštvaní, protože španělský Ústavní soud na návrh lidové strany zrušil některá ustanovení autonomního statutu Katalánska. Druhou skupinou jsou separatisté, kterým jde o identitu, pochází z rodin zakořeněných v Katalánsku po několik generací a katalánština je jejich mateřským jazykem. Vedle otázky identity a národního cítění jsou znatelné i ekonomické důvody. Velká část separatistů je přesvědčená, že by Katalánsku bylo ekonomicky lépe bez Španělska, protože je jedním z nejbohatších regionů. A to bude asi taky ten hlavní důvod, proč se centrální vláda tak urputně snaží Katalánsko udržet jako součást země? Ano, přesně tak. Proto ani nechtějí přistoupit na dohodu o správě daní, kterou má Baskicko – oproti Katalánsku není tak významné. Lidovci si dokáží velice dobře spočítat, že kdyby Kataláncům přenechali správu daní a region by odváděl jen nějakou paušální částku vládě, musel by se ořezat centrální španělský rozpočet. Pak by pro chudší regiony nezůstalo tolik peněz, což by vyvolávalo další pnutí ve společnosti. V tomto směru od svých nároků separatistické hnutí asi neupustí. Centrální vláda pak možná přijde na to, že je to potřebná oběť k tomu, aby Katalánsko v rámci Španělska zůstalo. Ale pro španělskou společnost to bude samozřejmě bolestné. Nepředstavuje fakt, že je většina vedoucích osobností ve vazbě, příliš velkou ránu pro separatistická hnutí? Existuje někdo, kdo by je mohl nahradit? Krátkodobě je to určitě velká rána. Separatisté mají problém sestavit vládu, protože řada klíčových osobností je stíhaná. Nicméně, Madrid může hnutí na nějakou dobu takto paralyzovat, ale je jen otázkou času, kdy vyvstane nová generace vůdců. Například lidé, kteří byli v pozadí předvolební kampaně a tak podobně. Ve střednědobém výhledu se separatismus neutlumí, protože příčiny, které ho vyvolaly, stále přetrvávají. Pokud se parlamentu nepodaří sestavit vládu, hrozí konání nových předčasných voleb. Mají separatisté šanci znovu získat většinu v parlamentu? Není možné, že jejich podpora klesne? Může to tak být, ale posledně ty výsledky byly těsné. Jelikož je společnost rozdělená na skoro stejně velké poloviny, může se stát, že při o něco vyšší účasti lidí, kteří si přejí setrvání v rámci Španělska, separatisté třeba o jeden, dva hlasy ztratí většinu. Může se ale také stát, že loňský výsledek obhájí. Neústupný, tvrdý postoj Madridu by mohl nahnat umírněné odpůrce statutu quo k volbám, aby podpořili separatistické strany. Můj osobní tip je těsné vítězství separatistů. A co podpora Mariana Rajoye? Premiér čelil kritice kvůli agresivitě zákroků proti referendu, nemohl by tím utrpět? Určitě, on už v podstatě utrpěl. Partido Popular se dostala na jeden z nejhorších výsledků ve své historii, jejich podpora je nyní zhruba na úrovni katalánské levicově radikální strany Candidatura d'Unitat Popular (Kandidátka lidové jednoty). To je obrovská ztráta. Navíc, ve Španělsku vidíme odklon od tradičních stran, stejně jako po celé Evropě. Ve Španělsku ovšem chybí pravicový populismus typu Marie LePenn nebo Alternativy pro Německo. Spíše tam vznikají levicově populistické demokratické strany, jako je Podemos a také ty umírněnější, jako středopravicoví Ciudadanos (Občané). Myslím si, že Ciudadanos převezmou velkou část bývalých voličů lidové strany, jak kvůli silnému odklonu od tradičních stran, tak kvůli postoji Mariana Rajoye k problematice katalánské nezávislosti. Jaký je váš názor na exil Carlese Puigdemonta? Celou dobu se obhajoval tím, že ve Španělsku by neměl právo na spravedlivý proces. Myslíte, že to je oprávněná obava? To je složitá záležitost. Ani španělští právníci nejsou úplně za jedno, co se týče stíhání Puigdemonta za vzpouru. Loni přibližně sto významných španělských právníků podepsalo otevřený dokument, v němž poukazovali na to, že vzpoura mimo jiné vyžaduje použití násilí. K tomu se ale katalánští separatisté neodhodlali, a tak stíhání Puigdemonta stojí na vratkých základech. Politické tlaky v tom stíhání pravděpodobně jsou. Nedá se ale říct, že by to byl čistě politický proces, srovnatelný třeba s procesy v různých autoritářských režimech, typu komunistického Československa. Myslím si, že Puigdemont to trochu přehání, vyhrocuje. Je to rétorika sloužící k tomu, aby ospravedlnil svůj exil. Puigdemont tvrdil i to, že důvodem jeho odjezdu bylo „přenést problém do srdce Evropy“. Jenomže ze strany Evropské unie se podpory nedočkal. Čím je to dané? Říká se, že EU má obavy z posílení separatismu v Evropě. Pravděpodobně by to vytvořilo precedens, který by podpořil rostoucí separatismus v Evropě. Vzpomeňme třeba Skotsko nebo belgické Vlámsko. Usilování o větší autonomii vidíme i v Itálii. Navíc, je známo, že Evropská unie je v některých zemích docela nepopulární. Je možné, že evropští vůdci mají strach vměšovat se do národních záležitostí, což by nahrálo kritikům unie. Já se v podstatě Junckerovi a Evropské komisi nedivím, že si v této otázce zachovávají zdrženlivost, já osobně bych jednal stejně. Za jakých okolností by se mohl postoj unie změnit? Řada z populistických stran, u nás třeba strana Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury (SPD), poměrně sympatizovala s Katalánci. Pokud by tyto strany dosáhly většího volebního úspěchu na evropské úrovni, mohlo by vzniknout potřebné klima k tomu, aby Katalánci získali podporu. Ale to je samozřejmě spekulace. Těžko říct, jestli se z jejich strany jedná jen o strategii, nebo o skutečnou podporu. Je možné, že podporují Katalánce jen aby se postavili do opozice proti stanovisku Evropské unie. Co by se stalo, kdyby získali kontrolou nad Evropskou unií, není jasné. Možná by Katalánce také hodili přes palubu. Loni na podzim před vyhlášením nezávislosti jste v rozhovoru pro Českou televizi řekl, že Madrid nemá možnost rozpustit katalánský parlament a vládu, ale přesně to se stalo. Jak je to možné? Tehdy jsem studoval názory ústavních právníků a také jsem se díval na jejich vyjádření pro španělskou televizi. Nemohli se shodnout na tom, co stát může a nemůže na základě článku 155 udělat. Někteří byli toho názoru, že Madrid nemá k rozpuštění parlamentu právo, protože na základě článku nemůže měnit ústavu nebo ústavní zvyklosti. Z toho vyplývá, že nemůže zrušit autonomii, která je zakotvená v ústavním zákonu. Spekulovali o tom, že Rajoy vymění jednotlivé consejeros¸ ministry autonomní vlády, kteří přímo stáli za uskutečněním referenda. Zdálo se jim ale nepravděpodobné, že by rozpustil celou vládu. Na druhou stranu tam byli i právníci, kteří potvrzovali možnost rozpuštění parlamentu. Odůvodňovali to tím, že článek je formulovaný velmi vágně, v minulosti nebyl dosud použitý, a tudíž neexistoval precedens, jen výklad ústavních právníků. Proč jste se přikláněl k názoru, že Rajoy parlament a vládu nerozpustí? Já jsem si tehdy trochu naivně myslel, že Madrid nepůjde takhle daleko proti umírněným tendencím. Říkal jsem si, že drastický zákrok vyvolá obrovskou nespokojenost a předpokládal jsem, že Rajoy na to půjde víc strategicky a bude spíš chtít situaci nějakými ústupky vyřešit. Ale v tom jsem se tedy dost spletl. Dnes jsem přesvědčený o tom, že postoj Madridu bude i nadále neústupný a že využije jakékoliv dostupné prostředky, aby separatismus krátkodobě odstavil. Rajoy tak zřejmě svým rozhodnutím přidal do mlýnku separatistům, kteří si stěžují, že čelí represi ze strany Madridu. Přesně tak, proto jsem si nemyslel, že by Rajoy zvolil tvrdý konflikt. Separatisté zdaleka nejsou jednotní, to vidíme i teď u vyjednávání o vládě. Ale bezprostřední hrozba je vždy stmelí. Podle mě bylo Rajoyovo rozhodnutí naprosto nestrategické. Jde vidět, že nemá nějakou dlouhodobější vizi, jak problém řešit. Navrhuje jen krátkodobá řešení, která platí v horizontu týdnů, měsíců, ale nemyslí na deset let dopředu. Souhlasíte s prohlášením, že „Katalánsko je nejodlišnější region, a proto čelí největší represi.“? Ne, to je nacionalistický mýtus. Ta „identitární“ část separatistů, kterou jsem zmiňoval, často argumentuje represí ze strany centrální vlády. Dokonce říkají, že Katalánsko čelí represím už od roku 1714, kdy Bourboni zrušili autonomii bývalé aragonské koruny, pod kterou patřilo i Katalánsko. Samozřejmě, že trpěli za Francovy diktatury v minulém století, ale v post-frankistickém Španělsku tomu tak není. Avšak tím, že Mariano Rajoy použil tak tvrdou represi na zastavení Katalánců, naopak ukázal separatistům, že jejich mýtus útlaku ze strany Španělů by mohl být reálný. Proto je pro mě naprosto nepochopitelné, proč to udělal. Nicméně, represe jsou okrajová záležitost v dobách velkých krizí, jako je třeba tato. A že by byli Katalánci až tak dramaticky odlišní, to si nemyslím. Vezměte si, že přibližně polovina Katalánců má španělštinu jako jazyk, se kterým se identifikují, přestože většina obyvatel regionu se alespoň nějakým způsobem katalánsky dorozumí. Pořád je tam velká část lidí, kteří se například narodili v jiných částech Španělska a mají španělštinu jako mateřský jazyk. Katalánsko je od 15. století v nějakém vztahu ke Kastilii, takže se tam ty rozdíly postupně setřely. V dnešní době jsou rozdíly mezi národy a jejich kulturami minimální. Jsou to spíše takové symbolické hranice, které si sami budujeme než reálné rozdíly. Někteří Katalánci mají pocit, že jejich jazyk a kultura jsou v rámci Španělského království nedoceněné. Je tomu tak? Myslím si, že minimálně na úrovni Katalánska je jejich kultura doceněná, ale nevím, jak je to se zbytkem Španělska. Většina výuky v regionu probíhá v katalánštině. V rámci vzdělávání se Katalánci dozví o své kultuře, dějinách, učí se jazyk. Je však třeba brát v potaz, že velká část Katalánců má kořeny ve Španělsku nebo i v cizině a cítí se stejně Španěly, jako Katalánci a klidně můžou mít i třetí identitu, například marockou. Je třeba respektovat jejich potřebu dozvědět se něco o kultuře a dějinách zbytku země. Na závěr se vrátím k federalizaci Španělska, kterou jste navrhoval jako řešení krize. Jaké by tedy byly potřebné kroky k jejímu zavedení? Musela by se změnit španělská ústava, minimálně některé její části. Nejožehavější problém by představovala otázka národa, kterou by Katalánci stoprocentně otevřeli. Současná španělská definice národa je postavena na myšlence občanství, což je dědictví Velké francouzské revoluce. Podle ústavy existuje jeden španělský nedělitelný národ, takže jakékoliv separatistické snahy Ústavní soud zamítne právě z tohoto důvodu. Katalánci a jiné menší „národy“ by jednak usilovaly o to, aby národ byl definovaný spíše etnicky a jazykově a jednak aby Španělsko bylo definováno jako vícenárodnostní stát. To by vyvolalo obrovské spory, které by zabraly několik let. Španělsko by také muselo uznat suverenitu jednotlivých národů, což by jim do budoucna otevřelo teoretickou možnost z federace vystoupit. Jaké další problémy by bylo nutné řešit? Dále je tu otázka, jak by ta federace vlastně vypadala. Zda by to byla souměrná federace, kde by jednotlivé státy měly stejné pravomoci, anebo by byla asymetrická. Druhý typ by pro Španělsko byl asi vhodnější. Galicie, Baskicko a Katalánsko by pravděpodobně měly širší autonomii než zbytek regionů. Řešilo by se také, které pravomoci by centrální vláda sdílela s jednotlivými částmi a které by náležely pouze jí. Otevřely by se tím záležitosti, které jsou dnes součástí ústavy, což jsou otázky daní, bankovnictví, migrace, zdravotnictví, školství a podobně. Zabralo by to dlouhá léta. Španělská reprezentace má o těchto věcech poměrně odlišné představy, lidovci hájí status quo, socialisté by pravděpodobně chtěli federaci. Uvědomuji si, že řešení, které navrhuji, by sice bylo nejvhodnější, ale zároveň nadmíru náročné prosadit. Proto je ta situace tak komplikovaná, současný stav je neudržitelný, ale jakýkoliv krok správným směrem je extrémně složitý.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
NOVÉ VESELÍ - Miloš Zeman společně s médii vybudoval malé obci Nové Veselí za Žďársku pověst své bašty, kde má vysokou podporu. Často se mu říká „Zemanovo Veselí“. I když tu v letošních prezidentských volbách skutečně zvítězil, vyslovilo se pro něj „jen“ šestapadesát procent voličů. To je téměř stejně, jako na celé Vysočině. Při minulých prezidentských volbách tady přitom Zeman přesvědčil více než sedmasedmdesát procent voličů, podpora mu tak klesla poměrně výrazně. Dlouhodobě vysoká je tu volební účast, letos atakovala osmdesát procent. „Veseláci spíš řeší otázky kolem házené a Zemana nechávají na Hradě vládnout,“ zhodnotila povolební klima místní obyvatelka Hana Fejtová.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Růžovou budovu sídla KSČM, z které visí vlaječka s rudou hvězdou, si fotí turisté hovořící anglicky. Nikdo jiný však před budovou není. Je několik minut před desátou hodinou, kdy mají mladí komunisté uvnitř budovy pořádat setkání k připomenutí ‚Vítězného února‘. Z pozvánky, kterou vyvěsili na své facebookové stránce, není ale příliš jasné, jak má setkání probíhat a kdo tam bude vystupovat.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
(Pozn.: Rozhovor proběhl 10. listopadu 2017.) Stejně jako spousta politických stran má i ANO svou mládežnickou organizaci, Mladé ANO. Její předseda Jiří Till o ní říká, že prosazuje proevropské cítění i liberalismus. Pro své členy pořádá například spoustu akcí a setkání s politiky. Jací jsou členové této mládežnické organizace a co říká Jiří Till na dosavadní vyjednávání o vládě ze strany ANO nebo na kauzy Andreje Babiše?
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Brusel - Evropská komise dala České republice pět let na to, aby přišla se změnou receptury tradičního Tuzemáku. Výroba rumu měla být původně ukončena 22. dubna kvůli jedné z jeho ingrediencí - rumovému éteru. Tato vonná látka je totiž podle evropských úřadů rakovinotvorná.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Brusel – Únik dat z facebookových profilů více než 2,5 miliónu evropských uživatelů nehodlá Evropská unie ponechat jen tak. Již v květnu by mělo začít platit nové evropské nařízení o všeobecné ochraně dat, skrývající se pod zkratkou GDPR (General Data Protection Regulation). Toto nařízení má vynutit velké změny i u těch největších firem.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Ankara – Předčasné volby v Turecku jsou hotová záležitost. Prezident Recep Tayyip Erdogan z listopadu 2019 přesunul prezidentské i parlamentní volby již na červen tohoto roku. S myšlenkou předčasných voleb přitom v Turecku přišla již dříve pravicová strana, která podporuje současného prezidenta. Ten je ve svém úřadě již od roku 2014, kdy lidé mohli dát svému kandidátovi hlas poprvé v přímé volbě.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Slovensko - Utorková správa o tom, že v Slovenskom rozhlase končí skúsená a dlhoročná redaktorka a šéfeditorka zahraničného spravodajstva Oľga Baková otriasla celou redakciou RTVs. Znechutenie redaktorov vyvolal predovšetkým dôvod Bakovej odchodu, a to napäté vzťahy s vedením. Baková dokonca priznala, že šéfka rozhlasového spravodajstva jej zakazovala účasť na poradách aj napriek redaktorkinmu postu v rádiu. 58 členov spravodajstva preto podpísalo list, v ktorom kritizujú aktuálnu situáciu v spravodajstve verejnoprávneho vysieľateľa. Nepokoje vyvolal riaditeľ RTVs Vahram Chuguryan, ktorý redaktorom zakázal nosiť odznaky #AllForJan.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Česko/Slovensko - Rok 2018 opäť spája slovenský i český národ. Obe krajiny si pripomínajú sté výročie od vzniku Československa. Presne sto rokov od vzniku uplynie až 28. októbra 2018, no organizátori už teraz avizujú výstavy a podujatia na oslavu význameného jubilea. V hlavných mestách krajín verejnosti v pamätný deň sprístupnia výstavu originálnych dokumentov Mníchovskej a Pittburskej dohody. Okrem toho vystavia množstvo doposiaľ nesprístupnených dokumentov týkajúcich sa vtedajšieho spoločného štátu. Spoločné korene priblíži medzinárodná výtvarná súťaž a Slováci dokonca môžu v rámci kampane hľadať Stromy slobody, ktoré symbolizujú vznik prvej Československej republiky. 
Zveřejněno v: ZPRÁVY

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Červenec 2018 »
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace