Metropole teroru

Od ostatních se příliš neliší. Nad hlavou chodcům do roztažených deštníků buší jeden z četných belgických druhů deště, tentokrát obzvláště vytrvalý proud ostrých miniaturních kapek vody, jež vítr unáší každý okamžik jiným směrem, takže i pod deštníky lidé moknou. Takovýchto podvečerů už Brusel zažil mnoho, stejně jako jich město ještě hodně potká. Oproti jiným večerům z minulosti je ale ve vzduchu kromě poletujících kapek cítit zvláštní napětí.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Marie Čechová,51 let, účetní Je to mezník v mém životě na který vzpomínám, protože se tento den zapsal do mého osobního i společenského života. Sedmnáctého listopadu se narodila moje starší dcera, ale už v roce 1986. Jednak si tedy vzpomenu na její narozeniny a pak také na Sametovou revoluci. V té době jsem pracovala v podniku a moji nadřízení tehdy jeli do Prahy, kde na Staroměstském náměstí cinkali klíči, takže jsme to sledovali i z toho důvodu. V současnosti 17. listopad nijak neslavím, ale sleduji, jaké názory na to mají mladí lidé, kteří tu dobu nezažili. Co mně osobně vadí, je to, že je to preferováno v učebnicích i v hodinách dějepisu vůči ostatním událostem, které ovlivnili naše dějiny.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Tři dny po propuknutí demonstrace v Praze se v olomoucké sportovní hale konalo setkání studentů s vedením univerzity. Zde se rektor univerzity Jaromír Kolařík snažil zahrát tehdejší události do autu. Marně. Po setkání v hale se studenti rozdělili podle fakult a každá z nich si zvolila své vůdce. V čele Filozofické fakulty tak stanul Tomáš Kasal.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Pochází z Lokte u Karlových Varů, v Brně vystudovala Nizozemský jazyk a literaturu a nyní žije s manželem a dvouletým synem v Doubravníku - ve vesnici se zhruba osmi set obyvateli, která se nachází na pomezí Jihomoravského kraje a Vysočiny. Vede zde kurz malování a pořádá různé akce, mezi nimiž byla i ta s názvem Václav Havel, boj za svobodu a demokracii, slovem, písmem, činy, kterou uspořádala vloni 17. listopadu.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Režim byl slabý, rychle se vzdal

Na povolené pietní shromáždění na Albertově si studenti přinesli sedmnáctého listopadu 1989 transparenty, které hlásaly hesla jako Studenti všech fakult, spojte se! Nechceme Miloše! nebo K vánocům svobodu! a mnoho dalších. V té chvíli však netušili, že by se něco z toho mohlo uskutečnit. Nakonec se vyplnilo všechno, tedy minimálně tato tři hesla. Navíc brzy poté, co se studenti proti režimu odvážili demonstrovat. Studenti si tehdy přišli připomenout padesát let staré události - zavření vysokých škol, zatýkání studentů, odvlečení asi patnácti set z nich do koncentračních táborů a popravu devíti studentských vůdců, tedy následky protiokupačních protestů, které v roce 1939 vyvolal pohřeb Jana Opletala a následná demonstrace.
Zveřejněno v: ZPRÁVY
Filip Zajíček, 23 let, Univerzita Karlova Dění v politice se snažím sledovat kontinuálně. Každý den poslouchám několik pořadů Českého rozhlasu Plus, pravidelně čtu časopisy Respekt a Reportér, z internetových médií pak sleduji Hlidacipes.org, Alarm.cz a internetovou televizi DVTV. Z neziskovek se zajímám o činnost Eduin a Člověka v tísni, sám se snažím tato témata propagovat na Twitteru. Tam se taky snažím aktivně tlačit na politiky, kteří tam jsou - někdy to i funguje. A proč je to pro mě důležité? Myslím, že je klíčové, aby naše generace pochopila, že pokud se všichni nezačneme o naši demokracii zajímat, tak o tu v roce 1989 získanou svobodu můžeme rychle přijít. Bez aktivního tlaku občanské společnosti si totiž budou brzo mocenští hráči dělat, co chtějí a do politiky se vrátí normalizační rétorika (jako už se to ostatně i děje). Možná to zní moc pateticky, ale myslím si, že se tu brzo znovu budeme prát o to, jaký charakter vlády naše země bude mít. Hana Divišová, 22 let, Univerzita Palackého v Olomouci Musím přiznat, že politika není úplně téma, kterému bych věnovala příliš velkou pozornost. Většinou se to snažím dohnat před volbami, abych věděla, komu dát svůj hlas. To samozřejmě sleduji politické debaty v televizi nebo čtu volební programy politických stran. Na sledování nějakých kauz nebo šarvátek ale jinak nemám čas ani chuť. Jakub Beránek, 21 let, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Ano, o to, co se děje v politice se v rámci možností a času zajímám. Jinak by podle mého názoru nebylo možné zodpovědně se rozhodovat při volbách. Je smutné, že většina lidí dává stranám hlas spíše na základě líbivých hesel vykřikovaných v předvolebních kampaních. Mnohem důležitější je ale určitě sledovat činnost a chování politiků po celou dobu jejich funkčního období. Sleduji tedy média – převážně ta internetová, ale někdy také zpravodajství ČT. Zajímavé je i dění na sociálních sítích, kde už dnes politikové vypouštějí všechno možné. A abych se z toho všeho nezbláznil, pomáhá mi politická satira. Takže tímto děkuji Kanceláři Blaník, falešnému facebookovému profilu Jiřího Ovčáčka a dalším. Jan Ptašek, 25 let, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Politické dění sleduji maximálně prostřednictvím sociálních sítí, kde se k politice a úpadku demokracie vyjadřují například Dan Přibáň, Jan Vrobel nebo samozřejmě Dominik Feri. Hlouběji se o to ale nezajímám, protože jsem pak akorát znechucený. Nemám potřebu se více angažovat, jelikož si myslím, že je kolem mě masa lidí, kterou stejně neovlivním - a ani na to nemám čas. Alespoň tedy chodím k volbám a zatím jsem volil vždycky Piráty. U voleb se rozhoduji podle toho, kdo se zatím nejméně „provařil“. Nechápu, jak můžou lidi pořád volit ty stejné mafiány, i když se o nich ví, že kradou a neplní sliby, které jsou povětšinou stejně jenom populistické řeči.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Chtěl začít měnit věci kolem sebe. Tak založil sdružení k světu., které stojí za oživováním veřejného prostoru v Plzni. Podle třicetiletého architekta a aktivisty Jakuba Mareše mají občanské projekty prostě smysl.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
Evropské záležitosti, politika, ekonomika. Pro někoho možná nezajímavá témata, mladý analytik think-tanku Evropské hodnoty Jan Famfule (27) má však zcela jiný názor. „Připadá mi jako samozřejmost zajímat se o něco, v čem žiji,“ říká absolvent oborů francouzština se zaměřením na aplikovanou ekonomii na Univerzitě Palackého a hospodářská politika a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA
„Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí a o tyto hodnoty bychom měli pečovat,“ myslí si analytik a absolvent brněnské politologie Karel Gargulák (26). Dokazuje to množstvím svých aktivit v neziskovém sektoru, které mu přinesly například možnost pracovat na Úřadu vlády České republiky. Role sociálních sítí v politice, důležitost neziskových organizací nebo zájem mladých lidí o aktivismus – i to jsou témata následujícího rozhovoru.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Vzít dění do svých rukou

Jsou mladí a není jim lhostejné, co se kolem nich děje. Chtějí se zapojit do veřejného dění a politických debat, oficiální funkce ale pro ně nejsou to pravé ořechové. Alespoň zatím ne. Mladí aktivisté si umí najít vlastní cestu, jak se zapojit do občanské společnosti. Ať už na komunální, celostátní nebo třeba i evropské úrovni.
Zveřejněno v: PUBLICISTIKA

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Červen 2017 »
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace