Samostatný projekt - fotožurnalistika.
Zveřejněno v: fotožurnalistika

Freeshop v Olomouci

Zveřejněno v: TV žurnalistika

Je Olomouc udržitelná?

Úvod Ve druhém ročníku studia žurnalistiky jsme si volili dvě specializace – profesní a tematickou, které nás následovně provázely celým studiem. Tento závěrečný projekt je kombinací obou specializací, zároveň se jedná o samostatnou závěrečnou práci, v níž jsem zužitkovala mnou nabyté oborové znalosti. Skoro by se hodilo říci, že televizní specializace se vybrala mne, než já ji. Každý rok se na katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky koná Mediální konference. Když jsem byla v prvním ročníku, nesla název Týden reflexe a katedra zároveň slavila své dvacáté narozeniny. Popřát ji přijela řada novinářských osobností. Jedním z nich byl také šéfredaktor deníku Echo24, Dalibor Balšínek a já jsem s ním vedla rozhovor. Tenkrát to pro mne byla velká lekce, domů jsem odcházela s pocitem, že příště chci být lepší. Následující rok jsem si zapsala televizní specializaci. Začáteční větu bych mohla použít také pro popis výběru tematické specializace, s tím rozdílem, že ona si mne opravdu vybrala, jelikož jsem se nedostala do specializace politické. Dnes jsem za to ráda, protože jsem kvůli tomu našla v sobě větší náklonnost k vědě, ale také řadu olomouckých spolků, projekcí a center. Jedním z nich je také spolek Udržitelný Palacký, kterému se budu ve své práci věnovat. Za vědní disciplínu jsem si tak zvolila ekologii. Má práce se jmenuje Je Olomouc udržitelná? Pro vytváření hlavního názvu mě inspiroval jeden ze současných projektů studentské iniciativy – Mapa udržitelná Olomouc, ve které jsou zaznačeny místa a podniky, kde se dá nakupovat udržitelně. V naší mapě najdete hlavně podniky, které prodávají lokální výrobky, zdravé výživy, pak také second-handy, antikvariáty bazary a nesmí chybět obchody, kde se dá nakoupit bez zbytečných obalů. (Udržitelný Palacký, online) Přestože se v názvu vyskytuje celé město, zaměřím se ve své práci na univerzitu a k ní patřící studenty a zaměstnance. Ta ostatně tvoří značnou část Olomouce. Skrze ní tak dojde k zodpovězení mé titulní otázky. 2. Cíl práce Předkládaná práce se skládá ze tří videí, které obsahují dvě reportáže a jeden rozhovor. Všechna videa se týkají spolku Udržitelný Palacký, konkrétně pak jejich jednotlivých aktivit a projektů. Jelikož studentský spolek nese v názvu udržitelnost, rozhodla jsem se i já ubírat se v práci tímto směrem. Práce má hned několik cílů. Prvním z nich je představit veřejnosti spolek Udržitelný Palacký a seznámit ji s jeho projekty. Druhým cílem je ukázat společnosti udržitelný způsob života a motivovat ji k osvojení si těchto praktik. Dále bych v projektu chtěla odpovědět na otázku, zda je Univerzita Palackého udržitelná. Tedy zda i ona se chová a žije ekologicky a je tak dobrým vzorem pro své studenty. Poslední cíl bych nazvala spíše přáním, a to odevzdat práci, která bude přinášet nové informace a bude odpovídat tříletému vzdělávání se v oboru. Na základě zmíněných cílů, může okolí nabýt dojmu, že se jedná o propagaci studentského spolku. Ráda bych zde tedy podotkla, že téma své práce jsem si určila sama a to na základě svých preferencí.   3. Zdůvodnění volby tématu Pro svou práci jsem si zvolila téma ekologie, která spadá do biologického vědního oboru. Nejprve jsem si však vybírala ze dvou možností, s tím, že současné téma bylo pro mne druhou variantou. Původně jsem chtěla natáčet o nově vzniklém Centru kinantropologického výzkumu Fakulty tělesné výchovy Univerzity Palackého, což se nejprve zdálo jako konečné téma mé práce. Nakonec kvůli organizačním záležitostem PR oddělení, ale hlavně také kvůli časové vytíženosti mnou zvolených dvou vědců Mgr. Kleina a docenta PhDr. Botka, Ph.d, nedošlo k jeho realizaci. Z tohoto důvodu, jsem si za konečné téma zvolila spolek Udržitelný Palacký. Přestože se jedná o méně preferované téma z hlediska závěrečné reportáže, osobně se s tématem ekologie a zaměřením spolku Udržitelný Palacký velmi ztotožňuji. To byl jeden z faktorů při vymýšlení mých témat. Dále je mi blízké, že se jedná o dobrovolnou studentskou iniciativu, která nespadá pod vedení Univerzity Palackého. Spolek tedy vznikl pouze na základě jejich společného přesvědčení. Oni sami o sobě tvrdí: Jsme studentská iniciativa, která se snaží o posílení společenské odpovědnosti a environmentálně příznivého chování na Univerzitě Palackého v Olomouci. Rádi bychom k podobným změnám inspirovali i další univerzity. Udržitelnost definujeme jako průnik mezi sociálními, environmentálními a ekonomickými aspekty rozvoje, a proto máme mezi sebou členy z různých akademických zaměření. (Udržitelný Palacký, online) Obecně si myslím, že obě témata mají informační přínos pro společnost, což považuji u reportáží za důležité U Centra kinantropologického výzkumu, by se jednalo o představení a obeznámení veřejnosti s možnostmi výzkumu a následném seznámení se s již získanými výsledky. Zároveň by díky reportáži mohlo dojít ke změně pohledu na sport a pohyb obecně. Spolek Udržitelný Palacký v sobě nese environmentální přesah, který se snaží šířit ve společnosti, čímž učí okolí k zodpovědnému stylu života a aktivnímu podílení se na utváření svého okolí. I když se zde bavím o celé společnosti, je zřejmé, že největší dopad má jejich činnost na studenty a na vedení či zaměstnance univerzity. Na základě reportáže by tak mohlo dojít k rozšíření publika, což by mělo za následek větší vzdělanost v udržitelnosti. Mé jednotlivé práce nesou názvy: Upgrade šatníku v informačním centru a obchodu Upoint, Freeshop v Olomouci, O studentské iniciativě Udržitelný Palacký s Helenou Škrdlíkovou. Na následujících řádcích dojde k vysvětlení, proč jsem si vybrala právě tato témata 1.Upgrade šatníku v informačním centru a obchodu Upoint Prvotním impulzem byly opět osobní sympatie k tématu. Pro natočení reportáže jsem se rozhodla díky hlavní myšlence akce: Vezmi si, co se ti líbí, nechej, co už nepotřebuješ, kterou jsem chtěla zachytit na kameru. Akce probíhala na základě spolupráce iniciativy Udržitelný Palacký s Upoint centrem na Horním náměstí v Olomouci. Díky této spolupráci mohli lidé přinést oblečení, které již nenosí nebo nepotřebují. Zároveň si ale mohli odnést i nové módní kusy. V rámci akce tak došlo k podpoře udržitelnosti textového průmyslu a k ochraně přírodních zdrojů. Těch se totiž na výrobu oblečení spotřebuje spousta. Téma tak v sobě neslo nejenom ekologický, ale také sociální přesah, a to hlavně v darování zbylého oblečení Charitě Olomouc. Myslím si, že většina nás konzumentů si ani neuvědomuje, v jakých podmínkách oblečení vzniká a co je jeho vedlejším produktem. 2. Freeshop v Olomouci Zmiňované reportáže, tedy Upgrade šatníku v informačním centru a obchodu Upoint a Freeshop v Olomouci vznikly v rámci Studentské televize UPtv, kde jsem dělala redaktorku. Kvůli tomu, že se jedná o studentskou televizi, spadající pod katedru mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, výběr témat byl zaměřen na univerzitní či studentské aktivity. Jedním z nich byl také projekt Freeshop. Ten byl v Olomouci založený v roce 2017, jako další projekt iniciativy Udržitelný Palacký. Předkládaná reportáž je ze dne slavnostního otevření tohoto volného obchodu, které proběhlo 9. 5. 2017. Téma jsem si zvolila díky ojedinělému projektu, který usnadní nejen studentům, ale také veřejnosti “nákup“ či odklad věcí. Není to jediný projekt studentského spolku, který funguje na výměnné bázi. Dalším je Freefood, kdy si studenti mezi sebou mění či nabízí potraviny. 3. O studentské iniciativě Udržitelný Palacký s Helenou Škrdlíkovou Tento rozhovor vznikl jako poslední video pro můj samostatný závěrečný projekt. V rámci něho se společně s jednou ze zakladatelek spolku Udržitelný Palacký, Helenou Škrdlíkovou, bavíme o vzniku iniciativy, o jejich projektech i o udržitelnosti univerzity. S Helenou Škrdlíkovou se shodou okolností známe už ze střední školy, studovaly jsme ve stejném ročníku. Možná i to je jedním z důvodů, proč studentskou iniciativu sleduji od jejího počátku. Videem jsem dosáhla příjemného utvoření celku, a to v tom slova smyslu, že přestože se společně bavíme také o tématech, která v předcházejících reportážích nezazněla, dochází zároveň k rekapitulaci předchozích videí, a to jak v mluvené, tak vizuální podobě. Dohromady to vytváří jeden celek.   4. Zdroje a stav problematiky Hlavním zdrojem informací, ze kterého jsem čerpala pro realizaci reportáží byly sociální a webové stránky iniciativy Udržitelný Palacký. Na Facebooku jsem nacházela především přehled akcí a jejich popis. Tedy název akce, konání, datum a základní informace o programu, na základě kteržch jsem si vybírala témata pro reportáže. Na jejich webových stránkách www.udrzitelnypalacky.upol.cz jsem pak hledala informace o iniciativě samotné. Autoři tam také uveřejňují jejich přehled projektů. V současnosti se věnují těmto tématům: Freefood, Freeshop, Václavky, Dolej si, Think out of the bin nebo zveřejňují mapu s názvem Udržitelná Olomouc. Mimo to zde najdete jejich osobní blog, kde se věnují například udržitelnosti univerzity, či etickému investování peněz. Naleznete zde také nabídku k připojení se buď to k plánované akci, či k samotnému spolku. V neposlední řadě se zde nachází kontakt na pověřenou osobu. Při vytváření stránek myslel Udržitelný Palacký také na zahraniční studenty, proto je zde možnost, přeložit veškeré údaje do angličtiny. Prvotní informace, že se spolek zabývá recyklací a problematikou textilu, jsem získala díky článku Barbory Genser ze serveru Pres.UPmedia, ve kterém popisovala pořádanou akci studentskou iniciativou. Ta zorganizovala promítání filmu Co se nenosí a následnou diskusi s olomouckou obyvatelkouBarborou Zuberovou, která pracuje pro Green dressmakers. Pro ten je důležitý, aby nové oblečení bylo vyráběno z přírodního materiálu. Celá akce tak měla za cíl šířit osvětu o udržitelném oblečení. Událost byla zahájena bezplatným seconhandem. (http://pres.upmedia.cz/zpravy/problematiku-textilniho-prumyslu-priblizil-udrzitelny-palacky) Po zveřejnění reportáže, jsem narazila na cyklus třinácti článků o udržitelné módě. Projekt nese název #Prisijknoflík a vznikl v rámci České televize, konkrétně seriálu První republika. Ve článcích se může čtenář dozvědět o mýtech kolem udržitelné módy, o bio oblečení, o lokálních značkách, o možnosti nakupování v seconhandech nebo o budoucnosti udržitelné módy. (https://www.ceskatelevize.cz/porady/11388675211-prvni-republika-ii/10764-udrzitelnost/) Pro reportáž o Freeshopu jsem také čerpala z psané žurnalistiky a to opět z Pres.UPmedia, kde autorka článku Martina Lusková informuje o získání 30 tisíc z programu SmartUp, které spolek použil pro vznik výměnného obchodu. Lusková v článku dále popisuje ideu tohoto projektu a na závěr představuje spolek samotný. (http://pres.upmedia.cz/zpravy/udrzitelny-palacky-slavi-uspech) Mým dalším zdrojem pro získání informací rovněž k reportáži o Freeshopu, byl článek a současně reportáž rádia Wave v rámci pořadu Universum. Dozvídáme se v něm o studentské iniciativě, jejím vzniku a zaměření. (https://wave.rozhlas.cz/universum-studenti-v-olomouci-vedou-univerzitu-k-udrzitelnosti-5187147) Celkově tak musím říci, že pro svou práci jsem si nezáměrně vybrala mainstreamové téma, kterému je v posledních letech přikládána značná pozornost. Témata ekologie řeší nejen občané jednotlivých států, ale také jejich političtí představitelé. V České republice se jím zabývá Ministerstvo životního prostředí, které dělá projekty jako #dostbyloplastu (www.dostbyloplastu.cz) a v rámci něho také #dostbylobrček. Dále se zabývá ochranou vody, recyklací, či klimatickými změnami. Omezení plastů a zakázání brček je nyní téma také v Evropské komisi, která projednává návrh o zrušení některých jednorázových plastů. Tomuto tématu se vedle ekologických organizací věnují také instagramový influencemi a známé osobnosti, z nichž nejznámější je Chefkamu, neboli Kamila Rundusová, která rozjela instagramovou kampaň #Neplastuj. Také letošní ročník Mezinárodního festivalu vědecko-populárních filmů AFO si zvolil za jednu z hlavních projekcí film Plastic ocean, po kterém následovala přednáška na stejné téma s režisérem snímku. Oproti tomu herec Leonardo Dicaprio se zabývá tématem klimatických změn. Informace následně vložil do filmu Before the flood (https://www.beforetheflood.com/) Jak je zřejmé nejvíce médií i společností rezonuje téma plasty, což je následkem současného stavu oceánů. Apel tak vzniká nejen na spotřebitele, ale také na výrobce. Zároveň přináší současná situace nové způsoby, jak by se mohl plast využít. Jedním z nich je jeho přeměna v oblečení. O tomto tématu se Emma Smetana bavila s Petrou Ptáčkovou, která je módní návrhářkou a v současné době ušila kolekci z reklamních banerů. Její bundu nosí herec Orlando Bloom a její pláštěnka se stala součástí šatníku italského editora časopisu Vogue. (https://video.aktualne.cz/dvtv/petra-ptackova-sije-modely-z-reklamnich-banneru-jeji-vetrovk/r~34f54208c89c11e88782ac1f6b220ee8/) Zapomínat však nemůžeme ani na stoupající zájem o bezobalové obchody, s čímž souvisí také životní styl zero waste. Tedy bezobalový způsob života. Do popředí se také dostává podpora lokálních produktů a výrobců  5. Ideový plán Záměrem projektu bylo vytvořit reportáže, které by pojednávaly o aktivitách a činnostech spolku Udržitelný Palacký. Chtěla jsem tak rozšířit povědomí o problematice udržitelného způsobu života pomocí obrazu k širšímu publiku a odpovědět tak na již zmíněnou otázku, zda je Olomouc udržitelná. Zároveň reportáže vznikly během mého působení ve Studentské televizi UPtv. S kameramanem jsme se proto snažili, aby námi vytvořené reportáže, odpovídaly zpravodajskému formátu, který může divák vidět například v rámci Událostí ČT. Přestože se jedná o reportáže s hlubokou myšlenkou, zvolili jsme odlehčený způsob prezentace. Mým posledním úkolem následně bylo vytvořit poslední video tak, aby tematicky odpovídalo zvoleným specializacím a předcházejícím reportážím. Proto jsem si vybrala formát rozhovoru. Od začátku jsem věděla, že chci interview provést s Helenou Škrdlíkovou, jelikož jsme s ní natáčeli už v minulosti rozhovor o ekologickém způsobu života, ten ale bohužel nikdy nevyšel. Rozhovorem jsem chtěla docílit uzavření celku a vytvořit tak z  reportáží a rozhovoru jedno tematické zaměření. V rozhodování o způsobu natočení, zvítězil faktor přínosu informace. Chtěla jsem tedy reflektovat situaci v prostředí, ve kterém již čtvrtým rokem žiji.    6. Postup práce Mé dvě první reportáže vznikly v rámci Studentské televize UPtv, ve které jsem aktivně působila ve druhém ročníku svého studia a v prvním semestru ročníku následujícího., po tu dobu vznikla řada reportáží. Poté jsem odjela na zahraniční studijní pobyt v rámci programu Erasmus. Důvodem, proč jsem po návratu nepokračovala v předchozí činnosti, byl fakt, že televize neměla dostatek členů a jediný aktivní kameraman začal studovat v Praze.   6. 1.Upgrade šatníku v informačním centru a obchodu Upoint Tato reportáž vznikla v roce 2017 a na sociálních sítích studentské televize byla zveřejněna 27. 3. 2017, kde ji vidělo 1, 6 tisíc diváků. Její stopáž je 1 minuta a 13 sekund. Má práce na reportáži začala výběrem tématu. Důvody zvolení jsem popisovala v předchozích kapitolách. Po vybrání si tématu a události, jsem oslovila kameramana a spolužáka z fakulty Jana Marka, se kterým jsem natáčela většinu svých reportáží pro Studentskou televizi UPtv, ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Jelikož jsme si rozdělili role na redaktorku, kterou jsem zastávala já, a na kameramana, přenechala jsem zajišťování potřebné techniky jemu. Tu jsme si převážně půjčovali na katedře. Mou prací pak naopak bylo - informovat se o akci a o organizátorech, zjistit si potřebné informace, připravit si otázky na krátké rozhovory, které byly součástí reportáže a oslovit předem organizátory a sdělit jim náš zájem o jejich akci. Současně jsem se ve zprávě ptala, zda během našeho natáčení bude někdo z povolaných osob na místě konání, aby mohlo dojít k rozhovoru. Kameramanovi jsem v jeho práci důvěřovala, proto jsem vizuální stránku věci, nechávala na něm. Občas jsem mu do tvorby zasahovala poznámkami, které se týkaly převážně nápadu na další záběr. S těmi to bylo z hlediska této reportáže trochu těžší, jelikož akce se konala v malém prostoru a v době natáčení, se tam nevyskytovalo mnoho návštěvníků. Asi po půl hodinovém natáčení, kdy jsme stihli natočit také rozhovory, jsme si uvědomili, že máme špatně nastavenou kameru. Toho si divák může všimnout hned po prvních deseti sekundách, obraz měl tmavou clonu. Následně jsme to přenastavili, v případě nových záběrů to nebyl problém, z hlediska rozhovorů však ano. Ty jsme kvůli zachování autenticity znovu nenatáčely,což má za následek rozdílný jas v reportáži, který působí rušivě. Po získání vnitřního materiálu a potřebných rozhovorů jsme šli natáčet stand up, tedy úvod reportáže. Ten se v tomto případě odehrával před Upoint centrem, kde jsem stála vedle informační cedule. Na ní byl napsán název akce, což jsme shledali za dobré vizuální doplnění mých slov. Ty jsem měla  připravené dopředu a před zahájením natáčení jsem je konzultovala s kameramanem. Myslím, že na základě diskuse došlo k upravení či výměně některých slov. Většinou jsem ale narážela na můj osobní problém, kdy slova na papíře a věty jako celky se mi četly dobře, když jsem je ale měla přednášet před kamerou, nastávaly přeřeknutí či jsem si hned napoprvé nezapamatovala celé znění. Úvod jsme tak museli natáčet na více pokusů. O tři dny později jsme se s kameramanem sešli ve studentské střižně, kde mi byl předložen hrubý vizuální návrh reportáže. Společně jsme potom provedli některé úpravy, jako smazání přeřeknutí, vymazání těch pokusů, u kterých se při stand upu houpu, či zkrácení výpovědí organizátorů. Já jsem pak následně namluvila doprovodné slovo, které jsme vložili do reportáže tak, aby odpovídala vizuální stránce, tedy zpoužitým záběrům. Následně se přidaly titulky a logo studentské televize. Poslední fází bylo nahrání videa na internetový kanál youtube. com a na Facebook studentské televize. Celková práce nám tak zabrala zhruba pět až šest hodin práce. Většinou jsem minimálně hodinu až dvě natáčely potřebné informace, které jsme následně čtyři až pět hodin ve střižně stříhaly a upravovaly. 6. 2.Freeshop v Olomouci Reportáž taktéž vznikla v roce 2017 a zveřejněna byla 25. 5. téhož roku. Na Facebooku Studentské televize UPtv dosáhla počtu 1, 9 tisíc zhlédnutí. Reportáž je dlouhá 2 minuty a 10 vteřin. Téma opět vyplývá z mých osobních preferencí a z faktu, že se jedná o studentskou iniciativu, čímž splňuje určitá kritéria pro zveřejnění v rámci Studentské televize UPtv. Další roli také hrála skutečnost, že se jedná o první projekt svého druhu v Olomouci.             Reportáž se natáčela u kolejí Bedřicha Vaclavky, kde se samotný Freeshop nachází Slavnostní zahájení začalo přestřihnutím pásky. Jelikož jsme však přišli přímo na čas, nestihli jsme tento záběr natočit. Vytáhla jsem tedy rychle telefon a natočila to na něj. Záběr jsme však kvůli nízké kvalitě nemohli použít v rámci reportáže, své uplatnění ale našlo na sociálních sítích televize. Když jsme měli nachystanou techniku, začal kameraman hledat záběry a já jsem si opakovala otázky přichystané pro organizátory. Ty jsem tentokrát neoslovovala předem, protože z hlediska povahy akce bylo zřejmé, že se tam budou vyskytovat. Následně jsem tedy oslovila jednu z nich, které jsem položila minimálně tři otázky. Počet otázek byl i v tomto případě volen tak, abychom měli popřípadě dostatek materiálu. Otázky jsem kladla s důrazem na zjištění informací o právě vzniklém Freeshopu. Tedy o jaký projekt se jedná a co v takovém obchodě můžou nejen studenti najít. Přestože se nejedná o univerzitní iniciativu či spolek, Udržitelný Palacký s vedením komunikuje. To že univerzita spolek kvituje, potvrdil také její prorektor Petr Bilík, se kterým jsme také v rámci reportáže natočili krátký rozhovor. Přestože jsme měli už dva rozhovory, rozhodli jsme se pro oslovení přítomných návštěvníků, to jsme v reportáži nazvali – anketa. Ta však byla složena pouze ze dvou osob. Důvodem je jednak délka reportáže, pak ale také ostych přítomných mluvit na kameru. Oslovování jsem měla já na starosti, stejně jako pokládání otázek. V tomto případě měli dotyční respondenti pouze zhodnotit myšlenku projektu. Při výběru informantů jsem také kladla důraz na genderovou vyváženost. Po vypnutí kamery jsem se o pár dní později, podle časových možností, sešli ve střižně, kde jsme vybírali záběry. Já jsem v jedné z učeben naší katedry namluvila voice over, který byl tentokrát delší než v předešlé reportáži, ne však o moc. Divák si může ale všimnout, že se jedná o dohrávanou část a to z hlediska mé mluvy v tichém prostředí. Následující proces přidávání titulků a televizního loga je stejný jako u prvního videa. Obě reportáže byly stříhané v programu Avid Media Composer, který nám byl k dispozici na katedře.  6. 3.O studentské iniciativě Udržitlný Palacký s Helenou Škrdlíkovou U posledního videa v rámci mé práce jsem zvolila formát televizní interview. Toto video už nebylo natáčeno v rámci Studentské televize UPtv,. Jeho stopáž činí 4 min a 9 sekund. Původně jsem nevěděla, jestli půjde o klasickou reportáž, nebo právě zmiňovaný rozhovor. Celá akce byla plánována velmi narychlo, jelikož jsem až do poslední chvíle myslela, že budu natáčet úplně jiné téma. Dalo by se říci, že skoro ze dne na den jsem se rozhodla o natočení posledního videa. Přestože jsem si nebyla z hlediska výběru téma jistá, jak to dopadne, oslovila jsem snad už s týdenním předstihem Helenu Škrdlíkovou a zeptala jsem se jí, zda Udržitelný Palacký v nejbližší době plánuje nějakou akci a jestli bychom s ní popřípadě mohli udělat rozhovor. Jak už jsem zmínila, sama jsem nevěděla, jestli půjde o rozhovor deseti otázek nebo tří, jak tomu bylo u předchozích reportáží. Den předem jsem se s Audiovizuálním centrem Univerzity Palackého (AVD) domluvila na zapůjčení příslušné techniky – kamery a mikrofonu. Kameramana mi tentokrát dělal spolužák, kterého jsem požádala o spolupráci. Když by mi sdělil, že nemůže, měla bych značné problémy někoho najít, jelikož studentská televize přestala být aktivní a nikoho jiného, kdo by uměl zacházet s kamerou, ve svém okolí nemám.             Akce, kterou jsem chtěla natáčet , nesla název Dušičková večeře a konala se 31. 10. 2018 na kolejích Bedřicha Václavky. Přestože byl začátek akce stanovený na šestou večer, nedošlo mi, že na natáčení venku bude tma. Musím přiznat, že jsem si myslela, že kvůli podzimnímu počasí proběhne večeře v prostorách kolejí. Mýlila jsem se, když jsem došli na místo, zjistili jsme, ,že se vše koná na zahrádce Václavek, kde svítilo u plotu pouze pár lamp a na stole hořely čajové svíčky, přesto jsme natočili pár záběrů. Ty ale v konečném důsledku nevypadaly moc pěkně, jelikož v čase, kdy jsme natáčeli, nebylo přítomno moc návštěvníků. Nebo byli po skupinkách rozprostřeni tak, že to budilo dojmu prázdnoty a to na kameře nevypadá dobře a v konečné reportáži také ne. Když jsme teda zjistili, že klasickou reportáž zde nezískáme z důvodu klidného průběhu akce, rozhodla jsem se pro natočení rozhovoru. Dopředu jsem měla připravených pouze pár otázek, naštěstí jsem si před natáčením udělala rešerši, takže jsem měla představu, jakým směrem by se rozhovor mohl ubírat. Přiznávám tedy, že některé otázky vznikaly až v průběhu rozhovoru, jiné vyplynuly z odpovědí respondentky. Po poslední otázce jsme šli natáčet stand up, který proběhl venku. To dnes hodnotím za chybné, jelikož opět došlo k dvojímu prostředí s odlišným osvětlením, což je velmi rušivé. Když bychom se rozhodli pro natáčení úvodu ve vnitřních prostorách, nemuselo by k tomuto rozdílu dojít. Jelikož jsem kvůli Erasmu a následnému utišení aktivity studentské televize rok nenatáčela ani nestříhala, nebyla jsem si v tomto procesu jistá. Proto jsem oslovila svého kamaráda, jestli by mi se střihem částečně nepomohl. Byla jsem tedyu celého procesu a sestavovala jsem vznik videa, tedy jaké záběry chci, které otázky použijeme či jak video završíme. První verze obsahovala pouze stand up a po zbytek rozhovoru byla kamera namířena pouze na respondentku. Po konzultaci s mým vedoucím práce Mgr. Jiřím Vrbou, jsme video doplnili o prostřihy z akcí Udržitelný Palacký, které natáčela studentská televize.   7. Sebehodnocení Říká se, že televizními reportéry se stávají tak trochu narcistní lidé, možná je to i můj případ, jelikož po natočení každé reportáže či rozhovoru si je následně několikrát znovu pustím a zkoumám chyby. Také svá videa posílám svým přátelům, rodině či partnerovi s prosbou o názor. Možná jednou jsem byla spokojená a to s rozhovorem s Václavem Moravcem. Vždy mi přijde, že jsem mohla něco říci jinak, lépe se zeptat nebo lépe artikulovat. Kritická jsem k sobě také v rámci mé práce. Když bych měla zhodnotit své vystupování, opět jsem našla chyby, kterých bych se chtěla do budoucna vyvarovat. Jedná se především o houpání se ve stand upu, nepřirozeného voic overu či lepší artikulace. Také bych chtěla vymýšlet nápaditější slovní popisy. Něco bych však přeci zhodnotila pozitivně, a to především můj vztah k televizi a ke kameře. Někdy jsem sice trochu nesmělá a rozčiluji se, když už poněkolikáté natáčíme úvod videa, jelikož si nezapamtuji správně věty, či se přeříkávám, většinou mě však všechny akce baví a naplňují mne. Velmi ráda se bavím s lidmi a myslím, že to jde také vidět v nebojácnosti při oslovování respondentů. Někdy se mi podaří položit otázky, s kterými by jiní váhali. To bych zhodnotila nejpozitivněji. Co se týče obsahu a vizualizace mého projektu, jsem ráda za téma, které jsem si zvolila. Myslím, že se nejednalo pouze o popisné reportáže akcí, které by neměly co říci. Téma pro mne mělo myšlenku a informační hodnotu. Zároveň si myslím, že jsem svou prací dokázala odpovědět minimálně na otázku, zda je univerzita udržitelná, což by mohlo být vodítkem k celému městu. Vizuální stránka nebyla bez chyb, ale myslím, že například u reportáže Freeshopu se velmi povedla. Korespondovala s mluveným slovem a měla dynamiku. Také díky prostřihům v rozhovoru s Helenou došlo k větší dynamice průběhu, která by jistě přesvědčila diváka, aby se díval až do konce. Zároveň umožnila buď to rekapitulaci či připomenutí některých projektů studentské iniciativy. Pro toho, kdo se s tématem setkal poprvé, představovaly prostřihy náhled do činnosti spolku a tématu udržitelnosti. Vytknout musím místy roztřepanou kameru, která při sledování působí neprofesionálně a diváka rozptyluje. Jsem si také vědoma, že chybí záběry na moderátora rozhovoru (tedy mne), které by měly být součástí. Videím jsem věnovala svůj čas, je mi proto vždy líto, když to nedopadne podle představ. Zároveň mě to motivuje ke zdokonalování a osvojení si nových vědomostí a schopností. Stále cítím, že mám respekt z techniky , kterého bych se chtěla zbavit.    7. Zdroje a literatura Při tvorbě projektu jsem nejvíce čerpala z vědomostí získaných během studia. Nečerpala jsem tedy z žádné odborné literatury. Pro získání potřebných informací jsem využívala internetu, nejvíce přímo Facebookové stránky studentské iniciativy a zároveň jejich osobního webu a blogu.Zde jsem nalezla vše potřebné. Jako vedlejší servery mi potom sloužily Pres. UPmedia, stránky České televize či web Ministerstva životního prostředí. Zdroje: www.udrzitelnypalacky.upol.cz http://pres.upmedia.cz/zpravy/problematiku-textilniho-prumyslu-priblizil-udrzitelny-palacky https://www.ceskatelevize.cz/porady/11388675211-prvni-republika-ii/10764-udrzitelnost/ http://pres.upmedia.cz/zpravy/udrzitelny-palacky-slavi-uspech https://wave.rozhlas.cz/universum-studenti-v-olomouci-vedou-univerzitu-k-udrzitelnosti-5187147 www.dostbyloplastu.cz https://www.mzp.cz/
Zveřejněno v: TV žurnalistika

Layout časopisu Vesmír.čas

1. Cíl práce Cílem mé práce je vytvořit layoutu popularizačně-vědeckého časopisu pro děti od pěti do deseti let. Časopis nemá za úkol přehlcenou barevnou grafikou odvádět pozornost od obsahu sdělení a zároveň by měl obsahovat adekvátní množství textu, které malého čtenáře nezačne při čtení první stránky nudit. Ve své páci se chci zaměřit především na interaktivnost časopisu a zaktivnění malého čtenáře, kdy zájem o dané téma nebude krátkodobé, ale donutí dětské čtenářstvo k rozšíření svých obzorů i mimo časopis. Zároveň budou zpracována taková témata, která jsou dětem blízká, vyskytují se kolem nich v jejich každodenním životě a odpoví jim na otázky, jak takový vesmír funguje. 2. Zdůvodnění volby tématu Hlavním důvodem, proč jsem si zvolila toto téma je samozřejmě specializace a profesionalizace, kterou jsem během studia absolvovala, tedy vědecká v kombinaci s DTP. Druhým podmětem pro vytvoření časopisu z oblasti vědy se zaměřením na malého čtenáře, byla moje vlastní dětská zkušenost. Vzpomínám si, že jako malá, jsem nutně potřebovala tyto časopisy doma mít, nikdy ale ne pro jejich sdělení, nýbrž pro tu hračku uvnitř. S postupem času si však uvědomuji, že jediné, co si z těch časopisů pamatuji, je to, že byly hodně barevné, a že jsem možná kdysi měla někde na skříňce nalepené samolepky, které byly součástí přílohy. Nikdy mě žádné čtení nemotivovalo k dalšímu bádání nad danou tématikou a vlastnímu prohlubování zájmu. Nemůžu sice objektivně posoudit, jestli to bylo v souvislosti s mojí leností, zpracováním časopisu nebo spojením obojího, každopádně mi toto přišlo jako zajímavý impuls a zároveň výzva, zkusit si takový časopis vytvořit na vlastní kůži. 3. Problematiky Když jsem si zadala do internetového vyhledavače pojem vědecké časopisy pro děti v rámci zahraničí, našla jsem spousty magazínů zaměřené na tuto tématiku. Jmenovat můžeme například: National Geographic For Little Kids od tvůrců National Geographic, zaměřený pro děti ve věku od tří do šesti let, Muse, časopis o vědě a umění pro děti ve věku od devíti do čtrnácti let, Owl pro děti od devíti do třinácti let, Popular Science, Science Illustrated, Dig Into History, Whizz Pop Bang a mnoho dalších. Všechny tyto časopisy zábavnou formou a kvalitním designovým zpracováním, přibližují dětem svět vědy, častokrát spojený s uměním a vzděláváním (zvláště na vzdělávání je v zahraničí kladen velký důraz) (www.fatherly.com). Co se zaměření na vesmír týče, existují i oficiální webové stránky od NASA určené přímo dětem – ty informují děti například o vesmírných systémech, vesmíru jako takovém, lidech ve vesmíru. Nechybí ani historický vhled či technologická rubrika, propojené s fungováním NASA. Vše je doplněno animacemi, fotografiemi a videi. Na poli tuzemského prostředí není rozmanitost vědeckých časopisů pro děti tak veliká, každopádně i u nás lze najít zajímavé tituly. Časopis Už víš proč? zprostředkovává dětem i dospělým poznání ze světa vědy, historie i vesmíru, Časostroj se snaží přiblížit vědu dětským očím z pohledu historie, články o vědě nalezneme i v ABC či 21. století JUNIOR. Většina těchto časopisů však kombinuje články z různých vědeckých a technologických oblastí, bez jednotného zaměření. To můžeme naleznout u časopisu Raketa, který vychází 4x ročně v tematicky zaměřených číslech a neobsahuje žádnou reklamu. Je určen pro děti od pěti do deseti let a vychází od roku 2014 v nakladatelství Labyrint. Zajímavou grafikou a zpracováním se stal oblíbeným jak ze strany malých čtenářů, tak rodičů. Sám časopis se prezentuje jako – „časopis pro děti chytrých rodičů.“ (www.raketa.cz) Po zmapování situace časopisů pro děti na českém trhu jsem byla lehce zmatená. Práce s více tématy v rámci jednoho časopisu je pochopitelná pro věk čtenáře – „ať si najde, co ho bude bavit“. To však může vést k tomu, že zrovna v daném čísle čtenáře nezaujme nic a tím pádem motivace ke koupi čísla dalšího je výrazně nižší. Dále se mi nelíbí práce s překřičenými barvami a zahlcenými obrázky, které jsou často poskládané přes sebe, orientace v textu je pak náročná a pozornost směřuje jinam. Zároveň si myslím, že tématika dětských popularizačně-vědeckých časopisů je v České republice trošku opomíjená, přinejmenším se na ní neklade takový důraz, jaký by si zasloužila. A to z obou stran, ze stran mediální, ale i ze strany rodičovské. Zájem malých dětí o čtení a vědu navíc opadává v důsledku rozšiřujícího se vlivu internetu. Stránky papíru pro ně už nejsou tolik zajímavé, proč si o něčem číst, když si na internetu můžou pustit videa o stejných tématech, navíc s větší možností volby, co si pustit dál. Pro děti to je zajímavější, pro rodiče jednodušší. Proto jsem se rozhodla takový popularizačně-vědecký časopis o vesmíru sama vytvořit, jakožto jediného a hlavního tématu vesmír, s určitou estetickou funkcí, který by přilákal ty nejmenší. A co je nejdůležitější, zájem dětí by přetrval na delší dobu, než jedno povinné přečtení jednou za měsíc. 4. Ideový plán Vesmír.čan, jak jsem svůj časopis pojmenovala (rozdělení na Vesmír – jako hlavní předmět zájmu, a koncovka čan, jakožto vytvoření nového „lidského druhu“) bude vycházet každý měsíc v pondělí za 40 korun. Součástí nebudou žádné dárky či překvapení, možné bude i roční předplatné a elektronická verze. S názvem souvisí i následné oslovení malého čtenáře (malého Vesmír.čana), stylizování ho do role má za cíl krom zaktivnění jeho vnímání a pozornosti také vytvořit pocit sounáležitosti k dané skupině. Každý díl obsahuje editorial, který se nese v průvodcovském stylu. Čtenář je přivítán na palubě kosmické lodi a seznámen s mezizastávkami letu, což zcela nahrazuje obsah. Na první dvojstránce je pokaždé jiný druh samolepky, kterou musí (může) umístit na příslušné místo v časopisu v průběhu čtení. V tomto to je hvězda, která koresponduje nejen s článkem o padajících hvězdách, ale i s pohádkou či Galaxií Mléčné dráhy. Následuje hlavní článek, který je rozmístěn na celou dvoustránku. Tematicky jde vždy o nějaký vesmírný úkaz/útvar, kdy text je na jedné stránce, na druhé je obrázek plus nějaký úkol pro čtenáře. Následuje článek technického rázu. Půjde vždy o nějaké zařízení (spojené pochopitelně s tématikou vesmíru), které krom vysvětlení pojmu zahrnuje reálnou fotku a pro srovnání i vektorový obrázek. V mém projektu jsem se zaměřila na fungování vesmírné rakety. Dále je zde prostor i pro aktuální témata, opět doplněna interaktivním prvkem, kdy je přímo do vytvoření obsahu zapojen sám čtenář. Uprostřed je vždy nějaká planeta, která kromě krátkého povídání a úkolu může sloužit jako plakát na zeď. V neposlední řadě nesmí chybět „relaxační“ rubrika. Ta zahrnuje pohádku s omalovánkou, která v dalších dílech může být vyměněna například za křížovku či jinou doplňovačku. Na závěr je zařazena zajímavost a nalákání Vesmír.čana na další let (další díl). Formátově jsem zvolila velikost A4, jako u většiny časopisů. Já jsem pro svůj projekt vytvořila 14 dvojstránek a jednu stránku titulní se spadávkou o 5 mm přesahující okraj. Písmo není jednotné záměrně kvůli pozornosti čtenáře, většinou však využívám Minion Pro, vše na kapitálkách. Liší se i velikost písma v závislosti na formátování a přizpůsobení se textu. Co se týče kompozice barev, snažila jsem se vyhnout přehlcení křiklavých barev. Chápu, že praktikování tohoto postupu je adekvátní k věkovému průměru čtenáře, můj názor je však takový, že místo připoutání pozornosti dochází k pravému opaku. Neznamená to však, že bych se snažila o vytvoření jednobarevného stylu. V časopise využívám barevných podkladů, snažím se ale vždy o jednotný tón dvojstránky s vesmírnými motivy. Akorát s tím rozdílem, že nekombinuji barvy zcela odlišných odstínů a teplot. Po grafické stránce je vše doplněno o obrázky a boxy. Ty slouží k optickému rozdělení stránky. Veškeré obrázky, které jsem použila ve své práci, jsou stáhnuty z internetové obrázkové knihovny pixabay.com. Častokrát jsem původní velikosti musela zvětšovat či zmenšovat, zrcadlově otočit, oříznout část či sloučit vícero fotek do jedné. Všechny tyto úpravy jsem dělala v programu PhotoScape či PhotoShop. Ve své práci kombinuji reálně fotografie s ilustracemi a vektorovými obrázky. 5. Postup práce Nejdříve jsem si položila otázku, co by mě, jakožto malé dítě zajímalo nejvíce, o čem bych se chtěla dozvědět plno informací. K výběru zaměření časopisu mi dopomohla moje záliba v pozorování padajících hvězd, když jsem byla ještě malá. Po zvolení tématu, jsem si nejprve své představy o podobě časopisu přenesla na papír. Pomocí myšlenkových map jsem si vytvořila rámcový obsah, postupně vymyslela témata a napsala text. Dále jsem si vyhledala obrázky, korespondující se sdělením. Po zkompletování textu a obrazového materiálu jsem vše zpracovala v Adobe Indesignu, fotografie jsem upravovala buď v PhotoScapu nebo v Adobe Photoshopu. Celkový čas zpracování, od tužky po počítač, mi zabral přibližně čtyři dny. Prvním krokem bylo vytvoření nového dokumentu ve formátu A4 o 15 stránkách. Okraje stránek jsem nechala přednastavené, zapnula jsem možnost automatického vytváření protilehlých stran a vložila jsem i mřížku účaří, která slouží k lepší orientaci při práci (Zobrazení – Mřížka a vodítka – Zobrazit mřížku účaří). Pro obálku jsem použila obrázek z pixabay.com. Ten jsem musela následně v PhotoScapu zrcadlově otočit, zmenšit a posunout, abych dostala motiv rakety na pravou stranu. V InDesignu jsem si přednastavila prázdné stránky, objektem označila výběrem místo, kam chci obrázek vložit a přes Umístění jsem ho do souboru aplikovala. Pro text jsem si přednastavila podkladové rámečky bílé barvy, které jsem přes Objekt – Efekty – Průhlednost zesvětlila na 40% průhlednosti. Název časopisu je psán Impactem o velikosti 72 bodů, zbylý text o velikosti 36 bodů. V pravém dolním rohu je umístěn čárový kód do objektu elipsy, záměrně zesvětlený. Ten jsem na stránku vložila tak, že jsem si nejdříve vytvořila objekt elipsy, vybrala tento objekt a přes umístění přenesla na stránku. Pro první dvojstránku jsem si zvolila podklad vesmírné oblohy. Jelikož mnou zvolený obrázek byl ve špatném formátování, sloučila jsem ho dvakrát vedle sebe ve PhotoScapu, abych předešla rozpixelovanému rozlišení. Ten jsem vložila stejným způsobem jako na stránku úvodní. Aby text nesplýval s pokladem, umístila jsem na stránku podkladové rámečky, s průhledností 45%. Hvězdu jsem vytvořila za pomocí Nástroje mnohoúhelníku, kde jsem si zvolila počet stran 5 a vsadila hvězdu s vrženým stínem. Text na stránce je Impact o velikosti 24 bodů bold. Kombinovala jsem tmavě modrou a červenou barvu, písmo je bílé, stejně jako hvězda. Následující stránka – Recept na Mléčnou dráhu – je tvořen černým podkladem, na kterým je položený podklad s vesmírným pozadím, a na tom je následně přidaná ještě jedna vrstva tvořena bílým obdélníkem (opět s průhledností 45%). Vše je zamknuto do sebe – přidržení tlačítka SHIFT, výběr objektů a klávesou zkratkou CTRL+L spojeno. Text Nyala 30 bodů se zakázaným dělením slov, bílá barva, zvolená z důvodu tmavého podkladu. Koláž v na levé straně nahoře, jsem vytvořila v programu PhotoScape, spojením dvou obrázků. Na stránce se nachází i místo pro vložení samolepky, které je vyznačeno tím stejným objekt jako na začátku, akorát s tím rozdílem, že jeho sytost je snížená na 50%. Článek o vesmírné raketě je opět na obou stránkách. Levá strana je tvořena z fotografie rakety, doplněna o rámeček s textem – Minion Pro 90 bodů a 30 bodů, převeden do kapitálek. Text je opět vsazen do bílého objektu s průhledností 50%. Stránka oproti je laděna do hnědých a béžových barev v závislosti na podobnosti fotografie. Textu jsou zakázaná dělit slova, perex je v kapitálkách. Vložené je i obtékání textu kolem obrázku. Obrázek jsem vložila do předpřipraveného obdélníkového objektu. Jelikož se jedná o vektorový obraz, musela jsem vložit výplň pozadí – černou, do které jsem prostřednictvím nástroje pero dokreslila „hvězdy, komety“. Pro článek Něco si přej, padá hvězda jsem použila styl Nyala, Titulek je ve velikosti 60 bodů, perex 30 bodů. Text jsem vložila opět na obdélníkový objekt s využitím nástroje přechodového prolnutí. Proklad textu je ve velikosti 28.8 bodů. Pozadí stránky je tvořeno spojením dvou obrázků, které jsem sloučila opět v programu PhotoScape a následně umístila na stránku v Indesignu. Vesmírná tabule přání je výsledkem spojení barevného podkladu (opět z pixabay.com) s motivem smazané školní tabule, za pomocí PhotoShopu. Při vkládání pozadí jsem přidržela tlačítko SHIFT, abych se vyhnula deformaci obrázku. K vytvoření dvojstránky Stopy na Měsíci (písmo Minion Pro 52 bodů), jsem použila obdélník bez výplně, tedy box tvořený pouze z obrysu o tloušťce 5 bodů. Do toho jsem následně vložila text, převedený na kapitálky o velikosti 24 bodů s prokladem 28.8. Rámeček v levém dolním rohu je zasazen za objekt, aby nepřekrýval obrázek. Vektorové obrázky duchů jsem si nejprve ve PhotoScapu musela zmenšit a změnit jejich barvu z šedivé na bílou. To jsem udělala prostřednictvím kapátka ve PhotoShopu. Po umístění obrázku do Indesignu jsem vytvořila kopie objektů, abych zachovala jejich velikost. Podklad pro stránku s pohádkou jsem tentokrát vytvořila přímo v Indesignu, kde jsem si zvolila výraznější barvu. Nadpis je vložen přímo do podkladu (Minion Pro, 30 bodů) Text je převeden opět na kapitálky o velikosti 19 bodů, na světlém podkladu. V černém obdélníkovém rámečku s výplní je text zarovnán do leva s prokladem 22.8. Omalovánka astronauta, kterou jsem našla na pixabay.com, prošla úpravou ve PhotoShopu, kde jsem pomocí nástroje pero dokreslila tři hvězdy a čáry, které jsou při pravém okraji a v helmě astronauta. Pro závěrečnou stránku jsem využila podklad křídové tabule. Obrázky jsem vložila do kruhových objektů a komiksové bubliny vytvořila za pomocí nástroje pera. U těch jsem následně rozdělila obrysy do černa a výplň do bíla. Obrázek Lajky jsem nejdříve ořízla a poté vložila přes Umístění na stránku. Pismo je na levé straně Minion Pro, na straně pravé Segaoe Script, oboje ve velikosti titulku 36 bodů s prokladem 43,2. Při závěrečné revizi jsem zkontrolovala, zda jsou všechny objekty zamknuté, aby nedošlo k rozházení celého konceptu a závěrečnou práci jsem uložila (Soubor – Exportovat) ve dvoustránkách do formátu pdf, .jpg a .indd. Volba témat U názvu Vesmír.čas jsem záměrně slovo rozdělila tečkou. První část odkazuje k tematickému zaměření časopisu, čas slouží jako zkratka časopis, zároveň však odvolává k času, který je ve vesmíru odlišný. Výsledná složenina těchto dvou slov označuje právě malého čtenáře, který si časopis zakoupí za Vesmír.čana. Co čeká na Vesmír.čana v daném dílu je shrnuto v titulcích na hlavní stránce (Kam padají hvězdy? Duchové na měsíci, vesmírný štěkot), kdy jsem snažila vytvořit výběrem jazykových prostředků lákající zvuk pro koupi časopisu. To, kam padají hvězdy byla jedna ze zvídavých otázek každého z nás, fascinace nadpřirozenými jevy je u nás zakořeněná odjakživa a neurčitost vesmírného štěkotu zajisté zaujme nejen děti. Editoral pak dále s tímto označením (Vesmír.čas) pracuje v oslovení a zve dětského čtenáře k vesmírnému letu. Článek o Mléčné dráze jsem zvolila pro název této galaxie, který v sobě nese kousek dětské fantazie. A přece letí jsem zařadila nejen proto, že i mě samotnou zajímalo, jak to, že rakety nespadnou, ale hlavně proto, že jsem chtěla zařadit článek z technického prostředí, ve vztahu k vesmíru. Ve článku Kam padají hvězdy? odpovídám na dětskou zvědavost. Článek o Měsíci jsem propojila s motivem duchů a místo na přistání na Měsíci jsem se zaměřila na měsíční stopy. Jelikož se v čísle několikrát mluví o hvězdách a hlavní samolepkou je ztracená hvězda, která hledá svůj domeček, napsala jsem taky o ní pohádku a na závěr jsem vybrala zajímavost ze zvířecího světa. Při výběru témat jsem se pokusila najít taková témata, která jsou lákavá nejen z vědeckého hlediska, ale i z hlediska každodennosti či zažitých frází. Zapojení čtenáře Jeden z mých hlavních cílů při tvorbě popularizačně-vědeckého časopisu pro děti, byl zapojit co nejvíce čtenáře do vesmírného dění. Na každé stránce jsem se proto snažila vymyslet nějaký „úkol“, zadání, kdy jeho splnění není náročné, není zapotřebí plno věcí okolo (povětšinou stačí tužka, či pastelky). První z nich je najít ztracenou hvězdu a přilepit ji na své místo. Dalším je sepsání přání pokaždé, když uvidí padat hvězdu, kde je k dispozici deset řádků, což znamená, že čtenář má důvod vracet se k časopisu víckrát, ne jenom si ho jednou přečíst, schovat do šuplíku a už nevytáhnout. Na dvojstránce s pohádkou je pak omalovánka, kdy krom klasického vybarvování může domalovat obličej svého vlastního hrdiny. V neposlední řadě nesmím zapomenout na hledání „schovaných“ duchů na Měsíci, kdy tato dvojstránka může sloužit i jako plakát na zeď dětského pokojíčku. Do svého časopisu jsem záměrně nepřidávala žádné vyrábění. Častokrát je k tomu zapotřebí spoustu materiálu kolem a pomoc rodičů a výsledný produkt ve skutečnosti pak nemusí vypadat jako na obrázku, což může vést k demotivaci čtenáře pokračovat dále. 6. Sebehodnocení Při vytváření mého projektu jsem narazila na několik úskalí. Prvním z nich byl výběr jazykových prostředků a přizpůsobení vědeckého jazyka dětem. Snažila jsem se o co největší zjednodušení textu, v některých případech však bylo obtížné rozeznat hranice mezi tím, kdy je text pro malé dítě už náročný pro pochopení, kdy na druhé straně zase moc jednoduchý. Dalším problémem byla moje vlastní představivost. Ta se musela mnohokrát přizpůsobit mým znalostem a dovednostem s prací v Indesignu, PhotoShopu a PhotoScapu. Častokrát jsem si v hlavě vymyslela komplikované představy, které nebyly možné vytvořit. Někdy k tomu přispěl i nedostatek obrazového materiálu. Na druhou stranu jsem si se vzniklými komplikacemi pokaždé poradila nějakou druhou variantou, která hned nutně nemusí znamenat, že je o něco ochuzenější, jen je prostě jiná. Dovedu si představit, že by paralelně mohl s časopisem třeba jednou za půl roku vycházet speciál, založený čistě na příbězích či pohádkách, nebo kreativní speciál, kde by byly fotografické návody na různé vesmírné výrobky a výtvory. Myslím si, že hlavní cíl – vytvořit interaktivní popularizačně-vědecký časopis pro děti, se mi i přes drobná škobrtnutí v rámci časového horizontu a získaných dovedností ze semináře DTP, povedlo naplnit. V budoucnu by se dalo určitě zapracovat na ucelenějším výběru témat a jejich vzájemného propojení ve vztahu s hlavním tématem daného čísla. 7. Literatura a zdroje Na titulní straně jsem použila obrázek na pozadí (raketa) a čárový kód pozadí: https://pixabay.com/cs/raketa-v%C4%9Bda-kosmick%C3%A1-lo%C4%8F-prostor-3122690/ čárový kód: https://pixabay.com/cs/%C4%8D%C3%A1rov%C3%BD-k%C3%B3d-laserov%C3%A9-k%C3%B3d-%C4%8Dern%C3%A1-306926/ První dvojstránka Pozadí je tvořeno vesmírnou oblohou pozadí: https://pixabay.com/cs/ml%C3%A9%C4%8Dn%C3%A1-dr%C3%A1ha-hv%C4%9Bzdnou-oblohu-2695569/ editorial: Tereza Krčmová hvězda: Tereza Krčmová Recept na Mléčnou dráhu perex: Tereza Krčmová text: https://www.stoplusjednicka.cz/jak-velka-je-mlecna-draha pozadí: https://pixabay.com/cs/n%C3%A1pis-z%C3%A1hlav%C3%AD-vesm%C3%ADr-hv%C4%9Bzda-1176676/ koláž: vzniklá kombinací https://pixabay.com/cs/abstraktn%C3%AD-vesm%C3%ADr-kou%C5%99-hv%C4%9Bzda-1963838/ + https://pixabay.com/cs/na%C4%8Depoval-ml%C3%A9ko-hrnec-m%C5%AF%C5%BEe-d%C5%BEb%C3%A1n-155139/ A přece letí fotografie: https://pixabay.com/cs/startu-rakety-raketa-vzlet-nasa-67643/ obrázek: https://pixabay.com/cs/kosmick%C3%A9-lety-kosmick%C3%A1-lo%C4%8F-154020/ text: http://www.vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=raketove_motory&site=doprava Něco si přej, padá hvězda! perex: Tereza Krčmová text: https://www.astro.cz/na-obloze/meteory-a-meteoricke-roje.html pozadí: https://pixabay.com/cs/hv%C4%9Bzdy-nightsky-ml%C3%A9%C4%8Dn%C3%A1-dr%C3%A1ha-1246590/ https://pixabay.com/cs/p%C5%99%C3%ADroda-obloha-noc-hv%C4%9Bzdy-2609647/ tabule: https://pixabay.com/cs/pozad%C3%AD-modr%C3%A1-hrub%C3%BD-abstrakt-vzorek-3246124/ https://pixabay.com/cs/%C5%A1kola-deska-pr%C3%A1zdn%C3%BD-b%C5%99idlice-916678/ Stopy na Měsíci: pozadí: https://pixabay.com/cs/kr%C3%A1ter-tmav%C3%BD-luna-lun%C3%A1rn%C3%AD-m%C4%9Bs%C3%ADc-1866821/ obrázek: https://pixabay.com/cs/duch-stra%C5%A1ideln%C3%BD-b%C3%ADl%C3%A1-p%C5%99%C3%ADzra%C4%8Dn%C3%BD-156656/ text: https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/3049-lidske-stopy-jsou-na-mesici-stale-po-38-letech-se-je-podarilo-vyfotografovat/ https://pixabay.com/cs/astronomie-ml%C3%A9%C4%8Dn%C3%A1-dr%C3%A1ha-souhv%C4%9Bzd%C3%AD-1850461/ O smutné hvězdičce a jejím zachránci: text: Tereza Krčmová obrázek: https://pixabay.com/cs/astronaut-m%C4%9Bs%C3%ADc-prostor-astronomie-3751046/ Závěrečná stránka: pozadí: https://pixabay.com/cs/%C4%8Dern%C3%A1-deska-k%C5%99%C3%ADda-stopy-%C5%A1kola-1072366/ obrázky: https://pixabay.com/cs/mars-planeta-atmosf%C3%A9ra-rud%C3%A1-planeta-11608/ https://pixabay.com/cs/astronaut-kosmonaut-prostor-v%C4%9Bda-1505150/ https://pardubicky.denik.cz/letni-kino/letni-kino-uvede-sci-fi-film-lajka-20180829.html text: https://technet.idnes.cz/lajka-sputnik-smrt-0a3-/tec_vesmir.aspx?c=A171031_112941_tec_vesmir_kuz komiksové bubliny: Tereza Krčmová Zdroje k zmapování popularizačně-vědeckých časopisů u nás i ve světě: České popularizačně-vědecké časopisy: http://www.raketa-casopis.cz/o-nas.html https://www.magaziny.cz/casopisy/kategorie/detske/ https://vesmir.cz/cz/o-nas/autori/z/zeme-deti.html Zahraniční popularizačně-vědecké časopisy: https://shop.cricketmedia.com/astronomy-magazines-for-kids https://www.fatherly.com/play/magazine-subscriptions-for-kids/ www.nasa.gov/kidsclub  
Zveřejněno v: DTP žurnalistika
V srpnu roku 2008 zavolal Jiří Skopal Lucii Gregorovič Fárové s nabídkou, že hledá druhého sbormistra do Jitra. Pozval ji, aby za dva týdny přijela na letní soustředění do Budislavi u Litomyšle. Poté jí oznámil, že v říjnu pojede jako sbormistryně s druhou koncertní skupinou Jitra na desetidenní turné do Francie. Pro tehdy jedenadvacetiletou studentku dirigování to byla velká výzva, za níž je dnešní ředitelka Základní umělecké školy Jitro velmi vděčná.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Začínal jako asistent Jiřího Skopala v Boni pueri a téměř současně se stal sbormistrem ženského komorního sboru Vokální harmonie v Hradci Králové. O pár let později však Karel Štrégl (53) založil vlastní Rychnovský dětský sbor Carmina, který vede dodnes. Kromě toho stál u zrodu mezinárodní soutěže a festivalu Chorus camera, často je na soutěžích i porotcem, vede semináře pro sbormistry a je spoluautorem učebnice Hudební abeceda určené pro sborové zpěváky. Svého dřívějšího učitele a kolegu Jiřího Skopala obdivuje, ovšem nikdy se nesnažil být jako on.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Jan Míšek (41) byl v první zakládající generaci Boni pueri, Jiřího Skopala proto zná jako své boty (které si na zájezdy jako dítě často zapomínal). Na přelomu tisíciletí se mu podařilo splnit si svůj sen a založit chlapecký sbor. Jako rodilý Hradečák si překvapivě vybral město Pardubice. Právě tam nyní už devatenáctým rokem vede velmi úspěšný sbor a základní uměleckou školu Bonifantes.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Úspěšná sbormistryně a dirigentka Zuzana Kadlčíková (36) začínala jako členka Královéhradeckého dětského sboru Jitro. Ten ji podle jejích slov vybavil natolik, že vystudovat sbormistrovství v Ostravě a dirigování na JAMU pro ni bylo v některých ohledech mnohem snadnější. V současnosti spolupracuje s brněnským sborem Ars Brunensis a dělá konkurz na post sbormistryně Českého filharmonického sboru Brno, dříve vedla Kantilénu nebo Virtuosi di Mikulov. Ať už ale stojí před jakýmkoliv tělesem, vždy se k práci snaží přistupovat tak, jak to mnoho let zažívala pod vedením právě Jiřího Skopala. Energicky, s nasazením a naprosto profesionálně.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Jiří Skopal se narodil v srpnu roku 1947 ve Velkých Losinách u Šumperka. První hudební vzdělání získával už jako dítě od svého otce Jana Skopala, který byl sbormistrem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. V tomto sboru působil Jiří Skopal později také jako hlasový poradce, ale první těleso, které sám založil, byl sbor na Základní škole v Postřelmově. Už s ním se mu povedlo v roce 1972 zvítězit na regionální pěvecké soutěži. Tam úspěchy rodáka z Olomouckého kraje ale teprve začínaly. Ty největší přišly až když přesídlil do krajského města kraje Královéhradeckého.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Strana 1 z 31

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Březen 2019 »
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace