Záměr samostatného projektu Cíl Cílem projektu je nabídnout komplexní tematický soubor článků na téma elektrifikované hromadné dopravy v Hranicích primárně na stranách regionálního deníku, konkrétně Hranického deníku. Texty by se mohly taktéž objevit v některém z časopisů či webů zaměřených na ekologii. Projekt obsahuje čtyři sdělení - jeden článek většího rozsahu, dva články středního rozsahu a jeden menšího rozsahu. Články potenciálním čtenářům přibližují tematiku bezemisní ekologické hromadné dopravy a její kompletní zavedení v Hranicích jakožto prvním městě v Evropě. Jedná se o atraktivní a aktuální téma. Cílem komunikátů je taktéž danou tematiku podat co nejširší obci čtenářů. Dva ze čtyř komunikátů byly skutečně publikovány v Hranickém týdnu. Prvenství pro Hranice v rámci Evropy činí publikovaná sdělení, dle mého názoru, velmi přitažlivými pro čtenáře nejen v samotném městě. Téma, stav problematiky Zavádění elektrifikované dopravy se stává trendem napříč celou Evropu. Touha společnosti po zkvalitnění životního prostředí stoupá. V současné době elektrifikovanou dopravou disponuje zhruba devadesát evropských měst. Podle projektu ZeEUs, jenž se zabývá provozem elektrobusů a bezemisních linek napříč Evropou, by měly být v krátkém časovém horizontu zavedeny elektrobusy zhruba ve stovce dalších měst. Snaha o přechod od naftové dopravy k elektrické tkví zejména v šetrnosti k životnímu prostředí. Jelikož elektrobusy nevypouští do ovzduší žádné škodlivé látky, jsou stoprocentně ekologické. Město Hranice se potýká s problematikou špatné kvality ovzduší již řadu let. Obyvatele města trápí především prašnost, která vede k četným zdravotním komplikacím. Vedení města se v loňském roce rozhodlo učinit dílčí krok za lepším životním prostředím a oslovila provozovatele hromadné dopravy v Hranicích s požadavkem na ekologická vozidla. Bezemisní elektrobusy byly jasnou volbou. Šestice elektrobusů nahradila všechny naftové autobusy a Hranice se staly prvním městem s plně elektrifikovanou dopravou v Evropě. Dané regionální téma jsem zvolila proto, jelikož jsem v rámci redakční praxe působila v Hranickém deníku a vnímala jsem přechod na plně elektrifikovanou jakožto velmi zvučné a diskutované téma. Po zlepšení ovzduší v Hranicích volá veřejnost již několik let a zavedení elektrobusů je důležitým krokem pro lepší prostředí a zdraví občanů. Elektrobusy by měly snížit roční emise o půl tuny. Mnou zvolené téma tak koresponduje se zdravotně-sociální specializací, kterou jsem absolvovala. Dalším důvodem volby tématu je hranické prvenství na poli elektrifikované dopravy, což je pro čtenáře atraktivní skutečnost. O zavedení kompletně elektrifikované městské dopravy v Hranicích referovala i jiná než regionální média. Článek ze slavnostního předání elektrobusů přinesla například Česká televize, web Idnes.cz či Novinky.cz. Podle zástupců dopravní skupiny 3ČSAD, jež je provozovatelem městské dopravy v Hranicích, se o hranické prvenství zajímala i média zahraniční. Komunikáty produkované zmíněnými médii se zaměřovaly především na samotné zahájení provozu elektrobusů. Sdělení v tomto samostatném projektu se pokouší taktéž podat obraz půlročního provozu. Ideový plán, postup práce Kvalita životního prostředí je jedním z dlouhodobých celospolečenských témat, zapadající do zdravotnicko-sociální žánrové specializace, jež jsem při studiu žurnalistiky absolvovala. Další alternativou byl komplexní obraz současného provozu v hranické nemocnici. Zmíněné téma se ale nakonec ukázalo jako těžko uchopitelné a nepříliš originální. Z technických specializací jsem si zvolila specializaci písemnou, jelikož s ní mám osobně nejvíc praktických zkušeností. Zejména díky praxi na několika kulturních webech a v Hranickém deníku. Právě proto jsem se rozhodla téma uchopit z pohledu zmíněného regionálně zaměřeného periodika. Konkrétně v Hranicích je téma pochopitelně hojně diskutováno a samotní obyvatelé jsou přímými účastníky zmíněného pokusu o zkvalitnění životního prostředí. Tyto okolnosti vnímám jako ideální podmínky pro vytvoření samostatného projektu. Téma jsem se rozhodla zpracovat celkem ve čtyřech sděleních, jejichž prostřednictvím bych chtěla nabídnout komplexnější náhled na danou tematiku. Zároveň jsem usilovala o žánrovou pestrost, co se typu jednotlivých sdělení týče. V komunikátech se také objeví vyjádření všech zúčastněných stran kromě samotného výrobce elektrobusů, kterého se mi i přes opakované pokusy nepodařilo kontaktovat. V prvním, rámcovém článku, se pokouším komplexně nastínit zvolené téma. V souhrnné zprávě popisuji, jak se vyvíjely události v čase, konkrétně co vedlo město k zavedení ekologické dopravy, jak probíhalo slavnostní převzetí, co říkají na nové elektrobusy cestující, jak se vyvíjí rozšíření elektrifikované dopravy do dalších měst a charakteristiku půlročního provozu v Hranicích. Jelikož se má jednat o obsáhlý článek, kombinuji zde regionální i celostátní úroveň, jakožto důležitý background k celkovému postihnutí tématu. Ve sdělení pak zaznívají hlasy dopravní skupiny 3ČSAD, vedení města, hranických řidičů i cestujících. Komunikátu tak poskytne jakýsi komplexní náhled s rozličnými názory. Za skupinu 3ČSAD promlouvají generální ředitel Tomáš Vavřík, ředitel divize osobní dopravy Jakub Vyvial a manažer marketingu dopravce Michal Birkáš, se kterým jsem vedla komunikaci primárně. Za město promlouvají starosta Jiří Kudláček, který hovoří o zavedení elektrobusů jako o potřebném kroku pro město, či Pavel Slovák z Odboru správy majetku, oddělení veřejné dopravy a údržby veřejných komunikací, který pro změnu uvedl, jaké drobné změny muselo město provést pro snadnější provoz elektrobusů. Z řad řidičů jsem oslovila řidiče Reného Mádra a Igora Tomalu, se kterým jsem podnikla i projížďku městem. Oba hodnotí přechod k elektrobusům kladně. Pro dosažení větší pestrosti názorů sdělili svůj pohled na zavedení elektrobusů cestující, pro které má zavedení elektrobusů spoustu benefitů. Cestující až tolik nevnímají dlouhodobý pozitivní dopad na životní prostředí, ale spíše komfort na palubě elektrobusu. Druhé, středně dlouhé sdělení, nabízí rozhovor s ředitelem divize osobní dopravy skupiny 3ČSAD Jakubem Vyvialem. Rozhovor by měl téma rozebrat více do hloubky. Právě zástupci provozovatele hromadné dopravy v Hranicích můžou podat o ekologické dopravě více detailních informací. Jakubu Vyvialovi jsem pokládala dotazy týkající se elektrifikované dopravy přímo v Hranicích i na celostátní či evropské úrovni. O rozhovor jsem požádala vedení dopravní skupiny 3ČSAD, po dohodě mezi vrchními představiteli dopravce mi rozhovor poskytl právě Jakub Vyvial. Tento žánr jsem zvolila, jelikož je čtenáři oblíbený a nabízí neinterpretované sdělení respondenta. Volila jsem primárně otevřené otázky, které se týkaly vlastností elektrobusů, jejich schopnosti neprodukovat žádné emise či stoupajícího trendu elektromobility. Interview je podle zvyklostí doplněno fotografií respondenta, v našem případě Jakuba Vyviala. Třetí text jsem se rozhodla koncipovat jako reportáž se středně dlouhým rozsahem. Společně s šéfredaktorkou Hranického deníku jsme požádali dopravce o soukromou jízdu elektrobusem s komentářem řidiče. Po zhruba dvoutýdenním naléhání byl určen termín, který vyhovoval oběma stranám. Za volant elektrobusu usedl dlouholetý řidič Igor Tomala. Ještě před samotnou jízdou jsem byla svědkem procesu nabíjení a vyslechla jsem si podrobný výklad ohledně fungování ekologického autobusu. Během výkladu jsem pokládala doplňující dotazy, abych docílila srozumitelnějšímu vysvětlení. Celého setkání se účastnil taktéž manažer marketingu 3ČSAD Michal Birkáš, který řidiče při výkladu doplňoval. Musím přiznat, že přístup obou aktéru byl velmi vřelý. Reportáž nese prvky popisného postupu a zahrnuje osobní pocity redaktora, čehož se v komunikátu snažím docílit. Daný žánr oživuje sdělení a přináší autentický průběh událostí. Kvůli této charakteristice jsem se rozhodla zařadit tento žánr do projektu. Ve čtvrtém sdělení jsem se snažila postihnout alespoň částečný názor cestujících na elektrobusy v Hranicích. Rozhodla jsem se proto zde zařadit krátkou anketu s pěti náhodnými respondenty. Snažila jsem se o věkovou diverzitu – oslovila jsem cestující v rozmezí od 19 do 62 let. Cestujícím jsem položila jednoduchou otázku: „Jak vnímáte zavedení elektrobusů v Hranicích?“. Respondenti tak dostali šanci prezentovat svůj názor, který si utvořili za půl roku od zavedení elektrifikované dopravy. Hlavním cílem mého projektu je vytvořit kvalitní komunikáty, jež by svým obsahem i zpracováním obstály v regionálním periodiku, konkrétně v Hranickém deníku, pro které jsou vzorově koncipovány. Pokud se mi podaří sdělení kvalitně zpracovat, věřím, že budou v regionálním médiu publikovány. Realizace komunikátů Komunikaci s dopravcem, řidiči či cestujícími mi usnadnila skutečnost, že jsem v Deníku současně vykonávala praxi. Kontakt na vedení dopravní skupiny 3ČSAD byl lehce dohledatelný na webu, na manažera marketingu Michala Birkáše mě odkázala šéfredaktorka Hranického deníku. Ohlasy od vedení města jsem získala zprostředkovaně z dříve vydaných článků týkajících se daného tématu, Pavla Slováka z Odboru správy majetku jsem kontaktovala e-mailem. Citací jsem využila v hlavním zastřešujícím článku, v reportáži šlo jen o promluvy řidiče Igora Tomaly a Michala Birkáše. Citace generálního ředitele ČSAD Tomáše Vavříka jsem si vypůjčila z otevřených oficiálních zdrojů. Při získávání zdrojů jsem se setkala s profesionálním a přívětivým přístupem. Vyzdvihla bych zde Michala Birkáše, který velmi rychle a ochotně reagoval na všechny mé dotazy, ať už při osobním setkání či přes e-mail. Rozhovor s Jakubem Vyvialem byl zatížen skutečností, že probíhal zprostředkovaně přes mobilní telefon. Nicméně ředitel divize osobní dopravy bez problému odpověděl na všechny mé otázky. Jako jeden ze zdrojů jsem použila také články ohledně zavedení elektrobusů v jiných českých městech, abych mohla nastínit komplexní náhled na téma. Články pocházely z regionálních médií. V procesu sbírání informací od zdrojů jsem se snažila přistupovat k tématu oproštěna jakýchkoliv názorových přesvědčení. Po setkání s několika osobami pohybujícími se ve světě elektomobility jsem si utvořila vesměs kladný názor na zavádění elektrifikované dopravy. Nicméně nemohu nechat bez povšimnutí fakt, že při reportáži nás po celou dobu doprovázel zástupce provozovatele hromadné dopravy v Hranicích, jehož zastoupení nebylo původně předmětem dohody. Během jednání se všemi subjekty navíc nezazněly v podstatě žádná negativa. Jelikož jsem ale do projektu nezařadila již žádný názorový článek, nemám prostor toto podezření nijak rozvinout. Při tvoření plánu projektu mi nepřipadalo vhodné zařazovat do regionálního periodika názorový článek zrovna na toto téma. Psané komunikáty nevykazují stoprocentní žánrové vyhrazení. V praxi se na poli regionální žurnalistiky, dle mého přesvědčení, žánrově čisté texty vyskytují zřídka. Alespoň Hranický deník na přesném naplnění zpravodajských a publicistických žánrů nelpí. Nicméně jsem se snažila doposud získané znalosti ohledně žánrů z větší části aplikovat. Jak jsem zmínila v popisu cíle projektu, články by mohly být zařazeny i v médiích zaměřených na ekologii či konkrétně ekologickou dopravu a tyto platformy umožňují čisté žánrové vymezení komunikátů. Nejvíce času jsem strávila u tvoření v pořadí třetího komunikátu, kterým je reportáž. Byť jsem na palubě elektrobusu nestrávila ani hodinu, výklad ohledně fungování ekologického prostředku si žádal většího rozebrání, tím pádem i více času. Jelikož se příliš neorientuji v odvětví dopravních prostředků, už vůbec ne těch na elektrický pohon, správné pochopení a zaznamenání informací mi činilo drobné obtíže. Časově náročné bylo také provázání textu popisnými pasážemi, které jsou pro reportáž typické. Nebylo pro mě snadné taktéž napsat první souhrnnou zprávu, která je pro regionální média lehce atypická. Snažila jsem se z větší části dodržet náležitosti žánru, jako je například popis událostí v čase. Do textu jsem taktéž zahrnula background, který jsem považovala za důležitý prvek pro komplexnější obraz tématu a ve výsledku lepší informovanost čtenářů. Komplexní uchopení tématu bylo cílem prvního komunikátu. Přiznávám, že toto sdělení by se svým charakterem spíše hodilo na strany specializovaných médií, o kterých jsem mluvila výše. Vytvoření textů delšího rozsahu, než je pro regionální médium běžné, mi nečinilo příliš velký problém. Nicméně bych ráda zmínila, že ačkoliv dva komunikáty byly publikovány (rozhovor a reportáž), texty musely být pokráceny. O redukci textu reportáže jsem se pokusila já osobně, rozhovor byl okleštěn šéfredaktorkou a editorem. Vedení redakce kratší rozsahy článků zdůvodňují neochotou čtenářů číst příliš dlouhá sdělení. Konkrétní výtky jsem neobdržela. Texty po zkrácení například neobsahovaly informace ohledně detailnějších technologických parametrech elektrobusu či užívání elektrobusů na evropské úrovni. V reportáži byly vyřazeny některé popisné pasáže. S těmito kroky ze strany redakčního vedení se úplně neztotožňuji, především v reportáži je, dle mého názoru, delší rozsah komunikátu žádoucí. Ráda bych zde zahrnula i mou zkušenost s fingováním Hranického deníku. Domnívám se, že celostátní vedení Deníku upozaďuje kvalitní žurnalistickou práci, spíše se soustředí na kvantitu vydaných komunikátů. Obsahy často nepostihují reálnou problematiku ve společnosti a absentuje zde právě komplexnější uchopení tématu. Rozumím tezi, kterou uvádí i řada odborníků zkoumajících regionální média, a sice že by se regionální média měla primárně zabývat lokálními záležitostmi, to však neznamená, že by se daná témata nesměla rozebírat více do hloubky. Třeba jen na regionální úrovni. V regionálních médiích taktéž dochází ke konvergenci obsahů a v lokálně zaměřených periodikách vychází články týkající se celorepublikového tématu. Na samotné redaktory lokálních redakcí je ovšem paradoxně kladen nárok, aby se věnovali výlučně lokálním tématům bez zařezení celostátní optiky v rámci například potřebného srovnání s jinými regiony. V tomto směru dochází z hlediska obsahu k mírně schizofrenní situaci. V regionálních médií sice dochází ke zestejňování obsahů a jsou zde pravidelně zařazována sdělení zabývající se celorepublikovou tematikou, ovšem redaktorům v podstatě není dovoleno témata regionu zpracovávat s přihlédnutím k celostatní situaci. Myslím si, že právě hlubší rozpracování regionálních témat by vedlo ke zkvalitnění regionální žurnalistiky. Došlo by pak také k naplnění kritérií regionálnho tisku, která uvádí odborníci. Témata by byla v podstatě výlučně lokálního charakteru, ovšem s doplněním o širší informace. Deník také velmi rád poskytuje názory občanů, které ale mnohdy nemají v podstatě žádnou informační hodnotu. Ku příkladu při anketě týkající se elektrobusů v Hranicích téměř nikdo nekomentoval zlepšení ovzduší, které bylo hlavním důvodem jejich zavedení. Anketa tedy prokázala především skutečnost, že se cestujícím nové komfortem oplývající elektrobusy líbí, což by si kdekdo patrně domyslel i bez dotazování. Na druhou stranu názory obyvatel jsou čtenáři velmi oblíbené a vedení Deníku si je toho vědomo. Také apeluje na jednoduchou formulaci dotazu, aby mohl odpovědět téměř každý, i ten kdo nemá o dané problematice téměř nic neví. Deník reflektuje podobu dnešní konzumní společnosti. Hlavním kritériem je prodej. Texty se zkracují, jelikož lidé nechtějí četbě obětovat více času, na stranách musí být zařazena do očí bijící inzerce. Tyto skutečnosti se podílí na celkovém úpadku kvality regionální žurnalistiky. Redaktoři se setkávají s velkým časovým tlakem, jelikož musí zastávat vedle tvůrce komunikátu i například funkci fotografa. Redakce zaměstnávají čím dál méně novinářů, čili redaktorova pozornost je upínána na několik spolu nesouvisejících témat. Všechny tyto skutečnosti vedou k úpadku kvality žurnalistické činnosti. Sestupnou tendenci potrvzuje i jistá rezignace čtenářské obce o kvalitně zpracované texty. Sebereflexe Nastolené cíle projektu se mi podle mého názoru podařilo naplnit víceméně podle plánu. Nejhodnotnější informace jsem získala patrně od zástupců dopravní skupiny 3ČSAD, kteří mi danou tematiku hlouběji osvětlili. Přínosná byla taktéž projížďka Hranicemi s výkladem řidiče, která nabídla další optiku tématu. Sama jsem se dozvěděla spoustu informací. Myslím, že se mi podařilo tematiku rozpracovat o něco komplexněji, než v dříve vydaných článcích od jiných autorů. Například při zavádění elektrobusů nebyla média schopna stoprocentně potvrdit, zda se v Hranicích skutečně jedná o první plně elektrifikovanou dopravu v Evropě. Komunikáty jsou podle mě také hodnotné tím, že se zabývají tématem, které trápí Hranice dlouhodobě. Kvalita ovzduší sužuje město řadu let. V rámci sdělení jsem také zahrnula uživatelskou přívětivost ekologických autobusů, což si myslím, že je pro čtenáře víceméně nová informace. Snažila jsem se na komunikátech také zaznamenat rostoucí trend elektromobility a jeho výhody a nevýhody a domnívám se, že se tak podařilo i přes limity regionálního periodika. Nedostatky článků vidím především v absenci vyjádření firmy SOR, výrobce elektrobusů. Avšak domnívám se, že fungování a celkové téma elektromobility bylo dobře prezentováno zástupci skupiny 3ČSAD, kteří se ovšem nechtěli příliš pouštět do rozebírání nevýhod elektrobusů, které oni sami poskytují. Dalším nedostatkem je těžko uchopitelné žánrové zařazení prvního z článků, nicméně hlavní rysy souhrnné zprávy jsem, dle mého soudu, naplnila. Celkově se domnívám, že se mi projekt podařilo, i přes časovou tíseň, vypracovat poměrně kvalitně. Téma mohlo být rozhodně zpracováno komplexnějším způsobem, nicméně články by v regionálním periodiku obstály. Důkazem budiž vydání dvou článků v Hranickém týdnu a zařazení reportáže do online magazínu 3ČSAD. U reportáže mě mrzí skutečnost, že článek působí lehce jako promo dopravce, což bylo mimo jiné způsobeno přítomnosti manažera marketingu po celou dobu setkání s řidičem elektrobusu. I přesto jsem se snažila poukázat na nevýhody, které se v elektrobusech skrývají, ale přiznávám, že je zde možnost, že mi byly některé nedostatky zatajeny.   Zdroje Osobní rozhovor s Michalem Birkášem, manažerem marketingu skupiny 3ČSAD Osobní rozhovor s dlouholetým hranickým řidičem autobusu Igorem Tomalou Telefonický rozhovor s Jakubem Vyvialem, ředitelem divize osobní dopravy 3ČSAD Komunikace přes email s Pavlem Slovákem, zástupcem města JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 125 s. Studijní texty pro distanční studium. ISBN 80-244-1246-2 WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka. Český lokální a regionální tisk mezi lety 1989 a 2009. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6478-2 ZeEUS: eBus Report - An overview of electric buses in Europe (21. 4. 2018) Dostupné z http://zeeus.eu/uploads/publications/documents/zeeus-ebus-report-internet.pdf NUC, Jan. Hranice ukázaly nové elektrobusy. In: olomoucky.denik.cz (21. 4. 2018) Dostupné z: https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/v-hranicich-se-predstavily-nove-elektrobusy-podivejte-se-20171019.html ČT24, Hranice nasadily elektrobusy. Staly se nejspíš prvním městem v Evropě s plně elektrifikovanou MHD In: ceskatelevize.cz Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2278615-hranice-nasadily-elektrobusy-staly-se-nejspis-prvnim-mestem-v-evrope-s-plne Město Hranice. Kvalita ovzduší. Dostupné z: https://www.mesto-hranice.cz/stav-ovzdusi-aplikace SOR Libchavy. Dostupné z: https://www.sor.cz/ Realizace SOUHRNNÁ ZPRÁVA: První kompletně elektrifikovaná hromadá doprava v Evropě. Hranické elektrobusy jezdí již půl roku 18. 4. 2018 Hranice se od listopadu loňského roku můžou pyšnit evropským prvenstvím na poli městské dopravy. Hranická hromadná doprava se stala plně elektrifikovanou. Šestice nových elektrobusů od výrobce SOR nahradila dosavadních osm naftových autobusů. Výhoda nových elektrobusů tkví především v šetrnosti k životnímu prostředí, elektricky poháněné autobusy neprodukují žádné emise. Slavnostní předání flotily elektrobusů proběhlo 19. října na Masarykově náměstí. Primárním důvodem zavedení elektrobusů v Hranicích je špatná kvalita ovzduší. Především prašnost trápí obyvatele Hranic již řadu let. Ekologická doprava je jedním z kroků k lepšímu životnímu prostředí ve městě. „Vedení města nás oslovilo s požadavkem na ekologickou dopravu. Zpočátku jsme Hranicím nabídli autobusy na CNG (ztlačený zemní plyn, pozn. red.), které ovšem nejsou stoprocentně bezemisní. Další alternativou byly elektrobusy, které jsme nakoupili v rámci čerpání dotačního programu Evropské unie,“ vyjádřil se k zavedení elektrobusů Michal Birkáš, manažer marketingu dopravní skupiny 3ČSAD, která městskou hromadnou dopravu v Hranicích provozuje. Elektrobusy, které do ovzduší nevypouští žádné škodlivé látky, byly pro zástupce města jasnou volbou. Koncentrace polétavého prachu ve městě opakovaně překračuje povolený limit, který činí 50 mikrogramů na metr krychlový. Posledně měřící stanice v Bělotíně zaznamenala překročení limitu 6. března letošního roku. Stanice tehdy naměřila hodnotu 198. V Hranicích byla v tomto období dokonce vyhlášena smogová situace. „Tento technologický zlom v ekologické dopravě nám pomohl problém částečně vyřešit. Tento krok jsme potřebovali udělat. Novými elektrobusy zabezpečíme dopravu v Hranicích stoprocentně,“ okomentoval problematiku starosta města Jiří Kudláček. Šest elektrobusů nahradí v provozu všechny naftové autobusy. „Dieselové autobusy vykazovaly na 200 kilogramů emisí ročně,“ uvedl Tomáš Vavřík, generální ředitel skupiny 3ČSAD. Vedení města usiluje o permanentní měření kvality ovzduší v Hranicích. V rámci projektu monitoringu ovzduší byla ve městě instalována automatizovaná měřící stanice, která sbírala data o prašnosti v Hranicích prakticky denně. Široká veřejnost si pak mohla aktuální stav ověřit přímo na stránkách města. Současně s koncem roku 2017 byl daný projekt ukončen, nicméně město opět usiluje o dotaci na novou monitorovací stanici. Slavnostní zavedení elektrobusů Předání elektrobusů proběhlo na Masarykově náměstí 19. října za účasti starosty města Jiřího Kudláčka, senátorky Jitky Seitlové či hejtmana Olomouckého kraje Ladislava Oklešťka. Flotila šesti elektrobusů byla k dispozici k nahlédnutí široké veřejnosti. Návštěvníci slavnostního předání mohli zhodnotit zmodernizovaný interiér zelenobílých elektrobusů. Pro větší komfort cestujících elektrobusy disponují možností nákupu jízdenek platební kartou nebo pokrytím paluby wi-fi připojením. Dalším zpříjemněním pro cestující je bezbariérový přístup či extrémně tichý chod autobusu. „Z tichého chodu máme trochu obavy, ale snad si na to účastníci provozu zvyknou,“ nechal se slyšet Tomáš Vavřík. Moderní pojetí elektrobusů návštěvníci vesměs kvitovali. „Jsem rád, že je odteď možné platit kartou, věčně u sebe nemám hotovost. Taky jsem nadšený z wi-fi připojení na palubě elektrobusu. Často jezdím autobusem na vlakové nádraží a potřebuju například zkontrolovat, jaké mají vlaky zpoždění, takže teď to bude bez problémů,“ vyjádřil se k novým elektrobusům jeden z návštěvníků Petr Rolinc. Starší občané vidí výhodu spíše v bezbariérovém přístupu a tichém chodu. „Do některých starých autobusů musel člověk zdolat několik schodů. Já mám ku příkladu problémy s koleny, takže to pro mě byla velká potíž. Staré autobusy byly taky velmi hlučné, museli jsme se s manželkou téměř překřikovat, abychom se slyšeli. To už teď nebude potřeba,“ prozradil další z návštěvníků Josef Keprda. Elektrobusy nejsou pouze hranickou záležitostí První elektrobusy dodala skupina 3ČSAD do Ostravy. Ekologická hromadná doprava byla částečně zavedena také v Třinci, Krnově a Praze. Podle Michala Birkáše zájem o elektrobusy roste. „V rámci dalších dotačních programů obsluhujeme celkem nějakých sedm měst a v průběhu roku 2018 budeme osazovat tři elektrobusy do Havířova, dva do Frýdku-Místku a jeden do Karviné. S dvanácti elektrobusy budeme největší provozovatelé elektrobusů v Česku,“ hovoří o vzrůstajícím trendu elektromobility Michal Birkáš. Zvýšený zájem o bezemisní hromadnou dopravu projevují i další evropské země. „Podle projektu ZeEus (evropský projekt, který se zabývá provozem elektrobusů a bezemisních linek napříč Evropou, pzn. red.) bude postupně provoz elektrobusů rozšířen o stovku měst. Dnes bezemisní dopravu provozuje zhruba devadesát,“ doplnil Michal Birkáš. Od prosince loňského roku byly zavedeny plně elektrifikované městské hromadné linky i v Novém Jičíně. Tři nové elektrobusy vyrobila taktéž firma SOR, provozovatelem hromadné dopravy je společnost Arriva Morava. Největší flotilu elektrobusů na českém území má Třinec, kde vozí cestující deset elektrobusů od dopravního velkovýrobce Škoda. Provozovatelem je stejně jako v Novém Jičíně Arriva Morava. Ekologická doprava má i své nevýhody Jedním z nedostatků elektrobusů je vysoký pořizovací náklad. Podle generálního ředitele 3ČSAD stály elektrobusy v Hranicích celkem 78 milionů korun. Dotace na jejich pořízení dle jeho slov pokryla 85 procent nákladů. „Pořizovací náklad je mnohonásobně vyšší než u naftových vozidel. Nicméně provoz elektrobusů nestojí téměř nic. Baterie se průběžně dobíjí, jejich životnost podle výrobce dosahuje šesti let. Ovšem zatím nevíme, zda toto tvrzení platí v ostrém provozu. Žádný dopravce neprovozuje elektrobusy tak dlouhou dobu,“ dodal k tématu provozních nákladů Michal Birkáš. Jakmile baterii vyprší životnost, výrobce ji ekologicky zlikviduje. Podle Michala Birkáše výrobce rozebere baterii na součástky, které využívá k další výrobě baterií či jinak recykluje. Provoz elektrobusů se kromě vysokého pořizovacího nákladu potýká s omezeným dojezdem. V současné době má podle dopravce elektrobus dojezd po plném nabití zhruba 250 kilometrů. „Dojezd je dnes asi největším limitem elektrobusů. Nicméně technologický pokrok jde mílovými kroky dopředu a v budoucnu bude jistě dojezd znatelně delší,“ řekl k problematice Michal Birkáš. Půl roku v provozu Hranické elektrobusy jezdí ulicemi Hranic bezmála půl roku, a řidiči si je zatím pochvalují Podle nich je ovládání elektrobusu mnohem snazší než v klasických naftových autobusech, pro některé se dokonce jízda stala požitkem. „Díky elektrickému pohonu odpadlo spoustu mechanismů jako například řazení či sešlapávání spojky. Jízda je teď mnohem plynulejší a téměř bezhlučná. Za velký benefit považuji také okamžité zrychlení ve svahu v případě, když třeba potřebuji rychle opustit křižovatku,“ prozradil dlouholetý řidič René Mádr. Menší problém představovala dlouhá doba nabíjení elektrobusu. Plné nabití vyžaduje zhruba šest hodin. Společnost SOR proto před pár týdny městu poskytla „rychlonabíječku“, která elektrobus dobije v rozmezí hodiny až hodiny a půl. Řidiči také narazili na těžší manévrování. Elektrobus se kvůli umístění baterií a kompresoru v zadní části chová jako více než desetimetrový prostředek. Reálná délka elektrobusu je 9,70 metrů. „Kvůli zavedení elektrobusů jsme v centru města, kde jsou velmi úzké uličky, odstranili nadbytečné sloupky, na některých místech jsme zavedli zákaz stání, jelikož kvůli zaparkovaným autům nemohly elektrobusy projet,“ uvádí Pavel Slovák z Odboru správy majetku, oddělení veřejné dopravy a údržby veřejných komunikací. Provoz elektrobusů tak nezhatily ani sloupky, ani zaparkovaná auta, a ani nejtužší soupeř ze všech – třeskutý mráz, na nějž byl především závěr letošní zimy opravdu bohatý. Takzvané temperování při nabíjení zaručilo ohřívání baterií, díky kterému nedošlo ke ztrátě kapacity. V případě poruchy elektrobusu jsou pak v depu připraveny dva staré naftové autobusy. Ředitel divize osobní dopravy 3ČSAD Jakub Vyvial tvrdí, že by se roční úbytek emisí po zavedení elektrobusů měl sníži o půl tuny. „Průběžné výsledky zatím nemáme, ale stav hranického ovzduší budeme určitě monitorovat,“ uzavřel Jakub Vyvial. Autor: Aneta Králová ROZHOVOR: Roční emise by se po zavedení elektrobusů měly snížit o půl tuny, říká ředitel divize osobní dopravy skupiny 3ČSAD Jakub Vyvial 28. 3. 2018 Elektricky poháněná doprava se stává trendem budoucnosti. Společně s Hranicemi se do zavádění elektrifikované hromadné dopravy zapojuje čím dál více měst. V čem se skrývají hlavní výhody elektrobusů a v čem naopak zaostávají za tradiční autobusovou dopravou? Jak se může zlepšit kvalita životního prostředí po zavedení elektrifikované dopravy? Danou problematiku přiblížil ředitel divize osobní dopravy skupiny 3ČSAD Jakub Vyvial. Máte představu, kolik obcí v ČR dnes používá elektrobusy? V současné době jsou elektrobusy zavedeny celkem v pěti českých městech. Jedná se o Třinec, Hranice, Ostravu, Krnov a Prahu. V čem tkví hlavní výhody elektrobusů? Hlavní výhody tkví v nulových emisích z vlastního provozu, tichý chod a obnovitelný zdroj. Jsou elektrobusy stoprocentně šetrné k životnímu prostředí? Samotný provoz vozidel je bezemisní a tudíž maximálně šetrný k životnímu prostředí. Jak probíhalo jednání se zástupci Hranic ohledně zavedení elektrobusů? S vedením města jsme řešili požadavky ekologického provozu. Byli jsme připraveni pořídit autobusy poháněny na CNG (stlačený zemní plyn pzn. red.), zároveň se nám však naskytla možnost využít dotačního titulu Ministerstva pro místní rozvoj na pořízení elektrobusů. Vypracovali jsme projekt a studii proveditelnosti a umístili se s naším projektem na prvním místě v České republice a dotaci získali. Jak se liší náklady na provoz elektrobusů od naftových autobusů? V zásadě je neporovnatelný. Samotný provoz přes spotřebu pohonné hmoty, respektive energie je ve prospěch elektrobusů. Všechny ostatní aspekty provozu jsou však nákladnější – zejména pořízení, následný servis a údržba, složitá infrastruktura dobíjení. Podívejme se důkladněji právě na dobíjení. Jak dlouho se elektrobusy nabíjejí a jakým způsobem? Elektrobus se nabíjí šest hodin prostřednictvím plug-in konektoru na dobíjecí stanici. A po dobití vydrží elektrobus v chodu jak dlouho? Dojezd plně nabitého elektrobusu je do zhruba 180 kilometrů v závislosti na členitosti terénu provozu. Jak se použité baterie likvidují? Baterie mají plánovanou životnost, stejně jako elektrobus samotný. Čili pak dojde ke komplexní ekologické likvidaci. Jednou z výhod elektrobusů je jejich velmi tichý chod. Neobáváte se ale, že by to v konečném důsledku mohlo v dopravě způsobit spíše komplikace? Může to být nebezpečné… Sice je tichý, ale zase je vzhledem ke svým rozměrům nepřehlédnutelný a přeci jenom se pohybuje po standardních silnicích. Kromě tichého chodu, jako cestující poznám rozdíl mezi elektrobusem a naftovým autobusem? Elektrobus poskytuje cestujícím vyšší komfort cestování díky tichému provozu a absenci zápachu z emisních spalin a konstantnímu zrychlení bez cukání, které můžeme znát z běžných zpřevodovaných motorů. Dokážete říct, zda stoupá zájem o elektrickou dopravu? Jakým tempem? Podle evropského projektu ZeEUS (který v rámci svého ZeEUS reportu dlouhodobě monitoruje využívání elektrobusů ve světě) a jehož je i náš provoz v Hranicích součástí, jsou elektrobusy provozovány aktuálně v devadesáti evropských městech, přičemž v následujících měsících plánuje nasazení elektrobusů další stovka měst. Máte nějaké informace o tom, jestli je v ČR o elektrobusy větší zájem než v ostatních zemích v Evropě? Elektrobusy v Evropě provozuje celkem 22 zemí. S pěti městy provozujícími elektrobusy je Česká republika statisticky na středu. Největšími provozovateli flotil elektrobusů v Evropě jsou Německo, Nizozemí, Švédsko a Francie. Ve kterém městě v ČR byly elektrobusy zavedeny jako první? Pokud bereme v úvahu regulérní provoz (nikoliv testovací nasazení), první elektrobusy byly nasazeny v Ostravě. Na trhu se objevuje několik typů elektrobusů. Jsou všechny stejně „šetrné k přírodě“? Jen v Evropě je dle ZeEUS reportu registrováno 32 výrobců elektrobusů, jejichž produkty se liší typem použitých baterií, systémem nabíjení a dalším zpracováním. Co když se podíváme na tuzemský trh? Chytlo se ekologického typu dopravy hodně výrobců? Ano, nástup trendu elektromobility se odráží nejen v nabídce výrobců elektrobusů, ale i v nabídce automobilek, produkující osobní vozidla v České republice. O výhodách elektrobusů jsme si již řekli, co ale nějaké nevýhody? K nevýhodám rozhodně patří omezený dojezd, který je prozatím zhruba 250 kilometrů. Nevýhodou je také pořizovací cena, u hranických elektrobusů hovoříme v řádech desítek milionů korun. Budou podle Vás v budoucnu všechny naftové autobusy nahrazeny elektrobusy? Dokud se v budoucnu výrazně nezefektivní dojezdové parametry elektrobusů, autobusy s pohonem na naftu či zemní plyn budou mít vždy ve specifických provozech své opodstatnění. Máte k dispozici nějaké statistiky, které zachycují zlepšení ovzduší po zavedení elektrifikované dopravy? V rámci námi provozované dopravy by roční úbytek emisí měl být snížen o půl tuny. Je podle Vás elektricky poháněná doprava cestou k lepším zítřkům? Každopádně se jedná se o trend budoucnosti. Autor: Aneta Králová REPORTÁŽ: S elektřinou to jede líp. Řidič Igor Tomala nás vzal na komentovanou prohlídku elektrobusem 16. 4. 2018 Hranice - Od podzimu loňského roku udělaly Hranice krok k lepšímu životnímu prostředí. Nově zavedená flotila elektrobusů šetří ovzduší ve městě téměř půl roku. Cestující si užívají moderní interiér i tichý chod elektrobusů. A jak vnímá nové vozidlo samotný řidič? Strávili jsme dopoledne na palubě elektrobusu s řidičem Igorem Tomalou, který nám poskytl další pohled na věc. Pohled přímo z palubní desky. Pondělní dopoledne. Začátek pracovního týdne, mraky nepropustí slunce, venku je jako ve skleníku. Přicházím do depa v areálu firmy Cetris, kde se elektrobusy odstavují a nabíjejí. Hodinky ukazují za pár minut jedenáct a dlouholetý řidič autobusu Igor Tomala mě společně s manažerem marketingu dopravní skupiny 3ČSAD Michalem Birkášem vřele vítají. Navzájem si vyměňujeme úsměvy a chystáme se přistavený elektrobus prohlédnout více zblízka. Musíme průběžně dobíjet Všichni tři stojíme u zelenobílého elektrobusu a prohlížíme si nabíjecí stanice. Vidíme, že v depu se nacházejí dva různé typy nabíječek. „Klasická třicetiampérová nabíječka je schopna nabít elektrobus za noc během šesti hodin. Nová, a větší, stošedesátiampérová nabíječka dobije elektrobus zhruba za hodinu, maximálně za hodinu a půl. Stačí jen připojit konektor, zapnout a nabíjí se,“ komentuje proces nabíjení Igor Tomala. O baterie je dobře postaráno Nacházíme se u zadní části elektrobusu, kde je připojen konektor nabíječky. Igor Tomala otevírá bateriový prostor. „Je tu šest baterií a 180 článků. Nahoře je umístěn lamelový kompresor. Odpadá mnoho mechanismů jako například převodovka a účinnost motoru je stoprocentní.“ „Vydrží baterie stejně dlouho i v mrazech?“ táži se Igora Tomaly. „Ano, pokud mrzne, je na nabíjecí stanici takzvané temperování, které zajišťuje teplotu necelých třicet stupňů v bateriovém prostoru,“ popisuje péči o baterie zkušený řidič, „podobně to funguje v létě, kdy dochází k přehřívání, tak to má naopak svoje chlazení,“ dodává. Modernější a snazší Po prozkoumání elektrobusu zvenčí, vstupujeme konečně dovnitř. Nemusím překonávat žádné schůdky, přístup je bezbariérový. Na první pohled je zřejmé, že interiér oblékl moderní kabát. V momentě, kdy předstupuji před řidiče, vidím před sebou terminál umožňující platit jízdenky bezhotovostně. „Dřív jsme jako řidiči měli před sebou celý ovládací panel plný tlačítek, dnes máme pouze sedmipalcový monitor, který se ovládá dotykově, můžeme nastavit vytápění nebo ventilaci. Starší kolegové s tím měli trochu problém, protože moderní technika je pro ně zkrátka náročnější na ovládání.“ Odjezd. Ale až bude vše stoprocentně v pořádku Všichni sedáme do elektrobusu. Chvíli s Michalem Birkášem čekáme, až řidič Igor Tomala odpojí nabíječku, abychom mohli opustit depo. Po pár vteřinách řidič sedá za volant a chce zavřít dveře. Marně. První ani druhý pokus nevyšel. Igor Tomala jde tedy opět překontrolovat bateriový prostor. Zjišťuje, že prostor nebyl dokonale zajištěn. Vysvětluje nám, že pokud není bateriový prostor řádně uzavřen, není možné s elektrobusem odjet. Stejná situace nastává, pokud není správně zatažená ruční brzda ku příkladu. Slyším, že nic neslyším Nyní je vše v pořádku a můžeme vyrazit. Řidič na novém panelu vedle volantu stiskne tlačítko označené písmenem „D“, které znamená „Drive (ang. řídit)“. Pak stačí sešlápnout pedál akcelerátoru rychlosti a vyjíždíme. V naprosté tichosti, naprosto plynule. „Elektrobus je téměř bezhlučný. Jakmile stojíte někde v zastávce v zastavěné oblasti, kde lidé často větrají, nikoho nerušíte. Naftové autobusy neustále vydávají nějaký zvuk,“ komentuje Igor Tomala, „teď jedeme na neutrál a neslyšíte nic, jen rádio. Zvenku slyšíte jen odvalování pneumatik jako na horském kole.“ Je to jako plavba lodí Ekologické autobusy nemají spojku. Automaticky přichází obava, že vůz po puštění brzdy okamžitě couvne. „Já jsem se toho zpočátku bál, nicméně opak je pravdou. Po puštění brzdového pedálu elektrobus několik vteřin ve svahu stojí a necouvne. Potom okamžitě zrychlí,“ osvětluje Igor Tomala. Když se podívám řidiči přes rameno, můžu se přesvědčit, že chybí řadící páka. „Bez ručního řazení je to pro řidiče jednodušší. Za směnu jsem zařadil i 3500 krát,“ vypráví Igor Tomala. „Žádné vibrace, ticho. Hladké rozjezdy. Je to jako na lodi, plujeme,“ charakterizuje jízdu s úsměvem na rtech dlouholetý řidič. Brzdíme – šetříme Po zdolání kopce v Teplicích nad Bečvou se otáčíme a jedeme zpět do centra města. Tentokrát z kopce. Monitor po řidičově pravici ukazoval po výjezdu do kopce 68% baterie. Po cestě směrem dolů monitor ukazuje 69%. „Během zhruba 400 metrů se nám vrátilo jedno procento zpátky. De facto co ztratím do kopce, tak se mi vrátí po cestě nazpět, dokonce i nějaké procento přibude. Odpozoroval jsem, že zhruba po dvou kilometrech se ztrácí jedno procento baterie. Tím pádem je dojezd elektrobusu zhruba 200 kilometrů. Vybíjení také záleží na klimatických podmínkách. V zimě máte dlouho zapnutá světla, interiér je taky dlouho rozsvícený. Baterii vybíjejí i zapnuté ventilátory nebo puštěné stěrače. Ale pohybujeme se pouze v řádech jednotek procent a na dojezd to nemá velký vliv,“ prozrazuje řidič. Každodenní kurz asertivity Proplétáme se úzkými uličkami na náměstí. Manévrování s autobusem skutečně nevypadá jednoduše. Kromě sloupků kolem cesty se musí řidič popasovat i s flotilou zaparkovaných aut. Naneštěstí pro řidiče autobusu, stojí osobní auta mnohdy velmi nešťastně a brání v průjezdu. „Zrovna dnes se mi stalo, že jsem musel v ulici Radniční zastavit a počkat, než si řidič nakoupí a s autem odjede. Ale podobné situace se stávají často, tak už mě to příliš nerozhodí,“ usmívá se Igor Tomala. A skutečně působí velmi optimisticky. Přijíždíme do zastávky, kde netrpělivě čekají cestující. Bohužel pro ně si budou muset ještě chvíli počkat na regulérní spoj, který přijede chvíli po nás. „Pokud v zastávce například nemám správně zataženou ruční brzdu, tak dveře nejdou otevřít, aby se cestujícím nic nestalo, kdyby se autobus nějak pohnul A zase pro změnu se nemůžu rozjet s otevřenými dveřmi,“ charakterizuje chování autobusu hranický řidič. Jednodušší parkování Naposledy zastavujeme na zastávce na Šromotově náměstí. Neznámý cestující už patrně nesnesl čekání na autobusový spoj a ustlal si přímo na lavičce. Opouštíme náměstí, vracíme se do depa. Řidič nás ještě veze přes kruhový objezd směrem na Bělotín. Přijíždíme stoprocentně ekologickým prostředkem k zastávce, míjíme zmatené cestující a ohromné komíny hranické Cementárny. Vracíme se do depa. Teď už stačí zacouvat k nabíjecí stanici. „Stisknu tlačítko označené písmenem „R“ (Reverse, angl. zpátečka) a můžu couvat,“ popisuje řidič. Má k dispozici i kameru, která usnadňuje manévrování. Ekologie především Před rozloučením ještě konzultujeme s Michalem Birkášem vzrůstající trend elektromobility. Při diskuzi o bezemisní dopravě se vyhýbáme přijíždějícím kamionům a dodávkám. „Hranice jsou průkopníky elektrifikované dopravy,“ pronáší s úsměvem Igor Tomala. Michal Birkáš přidává informaci: „Žádné další město zatím nemá zájem o plně elektrifikovanou dopravu. V rámci dalších dotačních programů obsluhujeme celkem nějakých sedm měst a vlastně v tomto kvartálu budeme osazovat tři elektrobusy do Havířova, dva do Frýdku-Místku a jeden do Karviné. Je to pořád stejný výrobce, ale jedná se o novější prototypy elektrobusů.“ Chystáme se k odchodu, podáváme si ruce a loučíme se. Elektrobus je zaparkován, řidič Igor Tomala vypíná motor a nechává vůz chvíli regenerovat, než vyrazí na svůj tradiční turnus. Autor: Aneta Králová ANKETA: Co říkají na elektrifikovanou hromadnou dopravu samotní cestující? Jak vnímáte zavedení elektrobusů v Hranicích? Martina Seibertová 19 let studentka Hranice „Vnímám to velmi pozitivně, jsou modernější a celkově hezčí, bohužel však mnohdy přijíždějí pozdě, ale to není vina elektrobusů, řekla bych. Wi-fi na palubě je skvělá věc, když jedete příliš dlouho a nevíte co dělat.“ Jan Vitonský 62 let důchodce Hranice „Jezdím autobusem velmi často, takže příjemnější prostředí v autobusu rozhodně vítám. Především je ta jízda tichá, předtím autobus neustále vydával nějaké zvuky, to bylo neuvěřitelně otravné. Teď si můžu při jízdě i zavolat a všechno slyším a naopak příjemce slyší mě.“ Pavel Frkal 22 let technik Hranice „Městskou hromadnou dopravou nejezdím příliš často. Nicméně nedávno jsem kvůli špatnému počasí jel novým elektrobusem z práce a ta změna se mi líbí, celé je to hezčí. Ale jelikož jezdím jen zřídka, je mi v podstatě jedno, co tu jezdí.“ Lucie Davidová 29 let knihovnice Hranice „Elektrobusy moc nejezdím, ale myslím si, že město udělalo krok dobrým směrem. Ekologická doprava určitě pomůže zdejšímu ovzduší. Nevím sice v jaké míře, ale oni to určitě vědí. (smích)“ Barbora Silná 40 let prodavačka Drahotuše „Každý den jezdím autobusem do práce, ale tu změnu jsem upřímně zpočátku nijak nepocítila. Zkrátka jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale teď musím uznat, že je to příjemnější cestování, tiché, modernější. Dnes jsem se dokonce připojila na wi-fi.“   Autor: Aneta Králová
Zveřejněno v: psaná žurnalistika

Olomoučtí bezdomovci

Olomoučtí bezdomovci Samostatný projekt poukazuje na sociální problémy v Olomouci. Zaměřila jsem se v něm na fenomén bezdomovectví.
Zveřejněno v: fotožurnalistika

Popularizační časopis Život na Zemi

                              Cíl práce Hlavním cílem mého samostatného projektu je využití znalostí, dovedností a technologických postupů, které jsem získala studiem dvou volitelných předmětů. Prvním kurzem byl workshop DTP, a tím druhým žurnalistická specializace vědecké žurnalistky. A proto by se právě tyto dva předměty měly v největší míře v mém projektu promítnout. Po dlouhém zvažování nepřeberného množství možností jsme se rozhodla vytvořit populárně naučný časopis s názvem Tajemství naší Země. Jedná se o měsíčník, jehož hlavní náplní jsou populárně naučné články týkající se více různých vědeckých oborů. Články i fotografie jsem čerpala z internetových zdrojů, vlastní tvorbu jsem zaměřila jen na samotné zpracování modelového rozvržení tohoto magazínu. Na mnou vytvořených stránkách jsem se snažila nastínit určitou ucelenou podobu pilotního čísla – tedy jaké bude grafické zpracování, množství fotografií, nebo rozvržení rubrik.
Zveřejněno v: DTP žurnalistika
1. Cíl práce V této práci bych se chtěla zaměřit na propojení své profesní a tematické profilace, kterou je televizní žurnalistika a kulturní specializace. Tuto kombinaci jsem si v rámci studia zvolila proto, že mě vždy zajímalo televizní zpravodajství, moderování a fungování redakce “za oponou”. Nejvíce mne ve výběru profesní profilace hnala motivace, se kterou jsem šla studovat žurnalistiku - vždy jsem chtěla pracovat v našem církevním periodiku Advent, nakladatelství Advent Orion a případně i televizí Hope TV. A protože mě žurnalistika zajímala i po stránce celostátních i celosvětových médií, rozhodla jsem se žurnalistiku i studovat. Zároveň jsem už jako dítě našla zálibu v divadle, výstavách v muzeích a událostech v církvi, kterou už od narození navštěvuji. Proto pro mě byla jasná volba kulturní tematická profilace. Toto bych chtěla ve svém samostatném projektu propojit v jeden celek.  Cílem tohoto projektu je natočení krátké reportáže o křesťanské studentské organizaci INRIroad, aby se diváci mohli dozvědět více o tom, co INRIroad je, jak funguje a co nabízí. Tato organizace vznikla před deseti lety pod záštitou Církve adventistů sedmého dne, které spadá pod Ministerstvo kultury.  K naplnění tohoto cíle budou natočeny rozhovory s účastníky pravidelných aktivit, tedy se studenty, a rovněž s kazateli, kteří se této práci s lidmi věnují ve svém volném čase. Chtěla bych je tam zařadit kvůli větší atraktivitě a osobitosti. Divákům tak zprostředkuji kontakt s přímými účastníky.  Rozhovory bych chtěla doplnit o záběry z probíhajících akcí, které probíhaly v době, kdy jsem se toto téma rozhodla zpracovat. Bude se jednat o duchovní skupinky Ellen Whiteová, Genesis, Ester a Rút, záběry ze studijního víkendu Sváteční svitky (zaměřené na pasáže v Bibli, které se tak nazývají), sportovních aktivit, ale budou zaznamenávat i volný čas účastníků na daných aktivitách.  Protože se nejedná o organizaci, která funguje jen v Olomouci, ale i v jiných českých (Praha, Pardubice, Hradec Králové, Brno, Ostrava) a slovenských (Bratislava) městech, bude v úvodu obrázek mapy se zaznamenanými městy, které budou následovat záběry z různých měst a aktivit v nich probíhajících. Záběry budou doplněny mým komentářem. Na začátek reportáže bych také chtěla vsunout obrázek s logem organizace.  2. Zdůvodnění volby tématu O tom, že budeme v rámci studia tvořit samostatný projekt, jsem věděla už od začátku. Přesto jsem neměla jasno v tom, jakou profilaci a specializaci si zvolím. Protože studuji dvouobor Žurnalistika a Aplikovaná ekonomická studia, volila jsem vždy pouze jednu možnost, a to ať už ve specializaci, tak i v profilaci. Když jsem si pak zvolila kulturně-televizní zaměření, dlouho jsem nepřemýšlela.  Z počátku studia jsem přemýšlela nad tím, že bych svůj závěrečný projekt zaměřila na Městské divadlo ve Znojmě odkud pocházím. V průběhu prvního ročníku jsem si ale ujasnila myšlenky a rozhodla jsem se natáčet reportáž o křesťanské studentské organizaci INRIroad, kterou jsem už dva roky navštěvovala. Už tehdy mne napadlo poprosit o pomoc studentského kazatele Tomáše Harasteje, který má INRIroad v Olomouci na starost.  Při vyslovení tématu náboženské organizace se z počátku může zdát, že se nejedná o kulturní záležitost. Avšak církev spadá pod ministerstvo kultury, a tak mi nestálo nic v cestě téma zpracovat. Předem jsem to však zkonzultovala s Mgr. Karlem Páralem a ten mi potvrdil, že se zpracováním tématu by neměl být problém.  Navíc jsem se narodila do církevního prostředí, a proto je mi tohle všechno velice blízké. Jako svůj samostatný projekt jsem zároveň chtěla zpracovat něco, co mě samotnou zajímá a baví. Proto jsem upustila od tvorby reportáže na Městské divadlo ve Znojmě a rozhodla jsem se zpracovat reportáž o lidech, kteří jsou mými přáteli a nemusím se bát, že by mi cokoliv odřekli. 3. Zdroje/stav problematiky Vzhledem k tomu, že jsem samotná v organizačním týmu této organizace, byly pro mě hlavním zdrojem porady, které jsme vedli. Měla jsem tak kompletní přehled o tom, co se kde děje, jaký je plán a kdo se bude akcí účastnit. Se zveřejněním informací jsem dostala souhlas od samotného vedení. Co se týká názorů a informací o této organizaci, byli pro mě hlavním zdrojem studenti, kteří pravidelně navštěvují skupinky a zajímají se o probíhající aktivity ve svém městě, ale i v ostatních městech ve kterých INRIroad funguje, neboť tam ve většině případů mají kamarády a města jsou tak úzce propojená.  Dalším a posledním zdrojem pro mne byly internetové stránky INRIroad, které jsou pod správou odpovědných lidí. Pravidelně se na nich zobrazují informace o aktivitách, propagační videa na studentské bohoslužby, články a fotografie, které byly zachyceny na různých aktivitách.  4. Ideový plán Hlavní myšlenkou a cílem tohoto projektu bylo představení křesťanské studentské organizace INRIroad, která nabízí studentům aktivity v oblasti seberozvoje, zábavy a duchovního života. Někomu se možná může zdát, že víra v Boha je už out a nikdo v něj nevěří. A když už se najde člověk, který víru v Boha přiznává, obvykle se na něj strhne vlna kritiky a opovržení. Mladí lidé to tak v dnešním světě nemají lehké, a to obzvlášť pokud hledají sami sebe. Víra v Boha je pro mnoho mladých lidí tabu. V reportáži bych chtěla ukázat, že to není tak docela pravda, neboť lidi navštěvující INRIroad víra baví, našli si v církvi přátele a pravidelně ji navštěvují. Většina těchto studentů v oblasti církve vyrostli, ale někteří se narodili do rodin, kde o Bohu nebylo žádné povědomí a svoji cestu k němu hledali sami. Pravidelně teď navštěvují sbory (obdoba katolických kostelů) Církve adventistů sedmého dne a slouží lidem ve svém okolí prostřednictvím humanitární organizace ADRA, která pod tuto církev rovněž spadá a mohou se zapojit například do dobrovolnického klubu a navštěvovat seniory v domovech nebo pomáhat s výchovou malých dětí v dětských domovech. Možnosti, kterými se mohou zapojit je několik.  INRIroad vznikla jako organizace pro studenty, kteří opouští své mateřské sbory a míří na vysokou školu, kde nikoho neznají a začínají v novém městě nový život. Dojíždění na víkendy domů u některých nepřipadá v úvahu, neboť je to příliš nákladné anebo je vzdálenost moc velká a čas na toto cestování schází. INRIroad má proto za úkol vytvoření zázemí pro nově příchozí a jejich kamarády, nabídnout jim možnost realizace a vytvoření takového přirozeného prostředí, aby se cítili jako doma. Za velice důležité považuji i to, že studenti se mohou do organizace aktivně zapojit, a tak nezáleží jen na vedení, co se bude dít, ale program si upravují samotní studenti a program se liší město od města, neboť ne všude lidé hrají rádi deskové hry nebo se věnují studiu konkrétní biblické knihy.  Myslím si, že reportáž o takovéto organizaci by mohla zaujmout studenty, kteří mají zájem o smysluplné trávení volného času v Olomouci a zároveň by mohla poskytnout jiný pohled na věřící mladé lidi. Zároveň si myslím, že by mohla zaujmout i starší lidi, kteří mají o mladých lidech pocit, že neustále vysedávají za počítačem nebo chodí na večírky a popíjí alkohol. Věřím, že tahle reportáž by mohla přinést úplně jiný pohled na dnešní mládež. Snažila jsem se vytvořit kvalitní video, které by mohlo organizaci reprezentovat na jejich vlastních stránkách a mohlo tak posloužit jako nový propagační materiál.  Snažila jsem se, aby záběry byly zajímavé a kompozičně správně. Chtěla jsem, aby logicky doplňovaly rozhovory, které prolínají celým materiálem. U rozhovorů jsem se snažila volit takové otázky, které by mohli divákovi přiblížit co nejvíce život v této organizaci. Stejně tak jsem postupovala i u výběru záběrů pro rozhovor v reportáži, kdy jsem volila tu část, která byla podle mého názoru zajímavá. Ráda bych, aby video motivovalo mladé lidi tuto organizaci navštívit i přes to, že v Boha nevěří a snažili se poznat dění někde jinde než jen v knihovnách, barech a svých domovech.  Při tvoření tohoto projektu jsem chtěla prohloubit své znalosti a zkušenosti s natáčením a stříháním videa. Celý projekt jsem vytvářela také s motivací, že bych jednoho dne chtěla spolupracovat s křesťanskou televizí HopeTV, která rovněž spadá pod Církev adventistů sedmého dne a vytváří krátká videa o Bibli, kazatelích, důležitých věroučných otázkách, které křesťana provází v životě a jiných tématech, které se v církvi probírají. 5. Průběh a zpracování  Vzhledem k tomu, že už od začátku studia v Olomouci se aktivně zapojuji do vedení studentské organizace INRIroad a věnuji se vedle školy také práci, tak jsem se k natáčení prvních záběrů uchýlila už v průběhu druhého ročníku studia, abych ušetřila čas a v závěru studia měla více prostoru na učení a zpracovávání závěrečných povinností. Převážná většina záběrů proto vznikala v průběhu roku 2017. Potřebnou techniku jsem si zapůjčila od kamaráda Aleše Michálka, který se svým otcem technicky zajišťuje přímé přenosy z bohoslužeb probíhající v brněnském sboře na ulici Střední. Natáčela jsem na digitální zrcadlovku Canon EOS s objektivem 18-135 mm a frekvencí 3,5-5,6 Hz, kameru Sony HDR-SR11E a poslední záběry jsem natáčela na iPhone SE s objektivem. Potřebnou zvukovou stopu v podobě mého komentáře jsem nahrávala na audiorekordér Zoom H4n a mikrofon AKG D5, C417L. Aby byly záběry co nejméně roztřepané, vypůjčila jsem si také stativ Velbon DV-7000N. Na několik záběrů bylo rovněž nutné použít osvětlení, a to konkrétně Fomei Digital light 1000.  První natáčení probíhalo v Ostravě. Předem jsem se domluvila s místním studentským kazatelem Danielem Kašlíkem, který v té době INRIroad v Ostravě vedl. Domluvili jsem se, že se s několika lidmi z Olomouce přijedeme podívat na studentkou bohoslužbu, která v Ostravě probíhá každé druhé úterý v měsíci. Společně s několika lidmi jsme se tedy rozhodli vzít auto a navštívit ostravský sbor, kde bohoslužba probíhala. Záběry jsem natáčela během bohoslužby. Natočila jsem záběry publika, kazatele, který kázal a v závěru mu byl předáván dárek za to, že přijel. Během tohohle večera jsem natáčela i záběry v místních společných prostorách, kam jsme se uchýlili po skončení bohoslužby a probíhalo tam pohoštění a volná zábava. Natáčela jsem na kameru Sony HDR-SR11E.  Do finální podoby reportáže pak byly použity pouze záběry z předávání dárku a volné zábavy v průběhu večera.  Další záběry vznikaly na pravidelném florbalu v Olomouci, který probíhá v tělocvičně gymnázia Olomouc Hejčín. Aktivně se této aktivity neúčastním, a proto jsem mohla během večera obcházet a získat několik záběrů. Natáčela jsem rovněž na kameru Sony HDR-SR11E. V návaznosti na tuto aktivitu jsem taky natočila záběry z pravidelného florbalového turnaje, který se koná jednou ročně. Toto natáčení probíhalo během března 2018 na florbalovém turnaji v Pardubicích. Byly natočeny záběry toho, jak spolu hráči zápasí z ochozu nad tělocvičnou. Poté záběry ze stejné úrovně hřiště na bránu a hráče. Tyto záběry ve finále nebyly použity. Na závěr jsem natočila záběry týmů, které proti sobě zápasili v celorepublikovém zápase. Použit byl pak záběr brněnského týmu. Jako zajímavost bych zde chtěla zmínit, že záběry natočené během turnaje, pomohly k rozhodnutí, zda ve finálovém zápase padl gól nebo nepadl. Nakonec díky těmto záběrům vyhrál brněnský tým.  Během podzimu 2017 jsem společně s členy brněnské INRIroad vycestovala na meziměstskou víkendovku do Bratislavy. Natáčení probíhalo v půdních prostorách bratislavského sboru, kde byla zařízena kavárna Unik, kde se setkávají bratislavští věřící studenti. Během pátečního večera jsem natáčela bavící se lidi. V sobotu pak probíhala pravidelná bohoslužba, kterou jsem také natočila, ale při stříhání jsem ji nevyužila. Večer pak probíhala volná zábava, kdy se hrály deskové a společenské hry.  Další velká část záběrů pochází z víkendových akcí, které INRIroad pořádá a já jsem se jich pravidelně účastnila. Setkání se konalo ve Svatobořicích na srubu podnikatele Dalibora Cichého, který jej nechal postavit speciálně pro tyto účely. Tento běh víkendových setkání byl zaměřen na studium Svátečních svitků, několika biblických knih, které se četly při velkých židovských svátcích. Natáčení probíhalo na květnovém setkání, které bylo zaměřeno na studium knihy Ester a na říjnovém setkání změřeném na knihu Rút. Natočila jsem prostory, ve kterých setkání probíhalo a jejich okolí. Během natáčení jsem poprosila pana Cichého, jestli by také neřekl něco na kameru, ale odmítl. Odůvodnil to tím, že INRIroad rád podpořuje, ale vesměs s ní nemá nic společného. Při květnovém setkání jsme měli naplánovaný výlet do zámeckých zahrad, kde také vzniklo několik záběrů. Při příjezdu k zámku jsme všichni dostali karimatky a vydali se do zámeckého parku, kde jsem natočila, jak účastníci prochází zámeckou branou do zahrad. V samotném zámeckém parku jsem pak natočila průběh bohoslužby, a to jak všichni sedí na trávníku a poslouchají kázání. Na květnovém setkání jsem poprosila několik účastníků o rozhovory. Na místě se setkala podnikavá parta, a tak o rozhovory nebyla nouze. Celkově jsem jich natočila devět, ale ne všechny byly použitelné pro reportáž. Mezi použité rozhovory patří rozhovor s Danielou Klodovou a Filipem Gildeinem, kteří podle mě měli nejlepší kvalitu jak zvuku, tak i obrazu. Oba dva navštěvují INRIroad přes čtyři roky. V rozhovorech se vyjádřili k právě probíhajícímu víkendu a k tomu, co se jim na něm líbilo a co vnímají na celé akci jako pozitivní.  Během podzimu nastala asi největší komplikace při natáčení. Měla jsem naplánovanou dvoudenní cestu do Brna, kde jsem chtěla natočit záběry ze studentské bohoslužby a dvou probíhajících skupinek - Dámská skupinka a studijní skupinka Ellen Whiteová. Toto natáčení jsem tedy musela odvolat a nahradit ho jindy. Nakonec se mi podařilo udělat si čas před Vánoci, kdy jsem se do Brna dostala na celý týden a dotočila jsem tam potřebné záběry. Všechny záběry byly natáčeny v brněnském sboře Církve adventistů sedmého dne na ulici Střední. Většinou bývá sbor a prostory k setkávání mládeže zamknuté a dá se do nich dostat až po dotázání kazatele, který v budově bydlí. Protože jsem si chtěla všechny potřebné věci nachystat, nechtěla jsem nechat věci náhodě. Proto jsem se domluvila se svým přítelem, který je zapojený do chodu sboru a vlastní klíč, jestli by mi ho půjčil. Díky tomu jsem se dostala do potřebných prostor asi hodinu před začátkem skupinky a mohla si připravit techniku. Protože už byl večer půjčila jsem si pro lepší osvětlení také světlo, aby záběry byly ostré a kvalitní.  Poslední natáčení probíhalo v letošním lednu v prostorách olomocké klubovny INRIroad se studentským kazatelem Tomášem Harastejem, se kterým jsem se na tomto rozhovoru domlouvala přes tři měsíce. Přestože jsme velice blízcí přátelé, tak jsme nemohli najít v našem časovém rozvrhu skulinka, kdy bysme se mohli sejít. Okolo Vánoc už jsem přestávala doufat, že se domluvíme, ale nakonec jsme se setkali úplnou náhodou, když jsem se po cestě ze školy do klubovny na Dolním náměstí náhodou zastavila. Zrovna vedl biblickou hodinu s kamarádem Bedřichem. Ten souhlasil s tím, že můžeme v rychlosti natočit rozhovor. Problém nastal ve chvíli, když jsem neměla u sebe potřebnou techniku. Protože jsem se bála, že bysme se už nepotkali, rozhodla jsem se rozhovor natočit na svůj telefon - iPhone SE. To je důvod, proč má video a zvuk horší kvalitu.  Některé záběry jsem použila z natáčení pro náš projekt INRI TV, který jsme s několika kamarády spustili v roce 2016. Jednalo se zpravodajství z událostí této křesťanské organizace. Do natáčení se tehdy zapojilo přes deset lidí, a především mezi studenty, kteří INRIroad navštěvují bylo velmi populární. Videa byla použita se souhlasem autora. Záběry, které jsem do videa použila, byly mě samotné přijedné z pravidelných skupinek. I přesto, že jsou rozmazané, hodily se mi do celkového kontextu reportáže.  Z počátku jsem ke stříhání videa používala Avid. Protože jsem ale běžně zvyklá stříhat v Adobe Premiere, nakonec jsem zvolila tento program, a to z toho důvodu, že už jsem delší dobu zvyklá v tomto programu pracovat a zdá se mi v mnoha ohledech jednodušší než Avid, který máme k dispozici na katedře.  Reportáž jsem začala zpracovávat tak, že jsem si otevřela jedno z videí a pomocí pravého tlačítka a volby new sequence from clip jsem vytvořila novou sekvenci o rozlišení 1920/1080 pixelů při snímkové frekvenci 25 fps. Pak jsem začala projekt stříhat. Využila jsem čtyř videovrstev, kdy v první vrstvě je podkladová grafika (bílé pozadí i loga organizace), v první vrstvě byly samotné záběry a ve třetí a čtvrté vrstvě jsou titulky. Také jsem použila čtyři audiovrstvy, kdy v první jsou ruchy z ilustračních záběrů, v druhé jsou rozhovory účastníků na videu, ve třetí je komentář a ve čtvrté vrstvě je hudba. Tu jsem stáhla ze zvukové knihovny Youtube, která je zdarma a není u ní potřeba uvádět autory a zdroj. Následně jsem vložila jednotlivé záběry v logické posloupnosti. U některých záběrů bylo potřeba malé úpravy. Jednalo se o záběry z rozhovoru s Tomášem Harastejem, kdy jsem upravila pozici záběrů a přiblížila je na 108%. Tohle jsem nastavila přes video efekty v záložce pozice. Poté bylo potřeba zrychlit záběr modlících se dívek ze studentské bohoslužby, což jsem udělala pomocí volby speed, kterou jsem nastavila na rychlejší. U rozhovoru s Danielou Klodovou bylo potřeba odhadnout správnou chvíli střihu, neboť její výpověď začínala slovem takže, které v souvislosti nedávalo smysl. Nakonec se to ale povedlo dobře. Mezi záběry jsem pak ještě vložila obrázek s nápisem INRI, který jsem stáhla z veřejné foto banky Pixabay, kde jsou obrázky zdarma přístupné bez nutnosti udání zdroje a souhlasu.  Poté, co jsem vytvořila videostopu, jsem vložila do pozadí hudbu, a to dvakrát za sebou, tak aby navazovala. Následně jsem upravila hlasitost. Zvuk jsem vymíchala do hladiny -12 dcb. Nejsložitější pro mě v tuto chvíli bylo upravit zvuk u rozhovorů, kde jsem využila externí úpravy pomocí softwaru Adobe Audition, kdy byl pomocí filtru odstraněn z videa šum. Velmi těžké bylo udržet stejnou zvukovou hladinu, a to především u ruchů, protože každé video bylo natáčeno v jinou dobu a mělo tedy jinou výchozí hlasitost. Ve finále jsem ještě zvuk upravila pomocí gainu a hlasitostní křivky.  Titulek, který jsem do videa vložila byl vytvořen pomocí programu Adobe Photoshop, ve kterém byla rovněž zpracována mapa, která je hned v úvodu videa. Mapu jsem nevytvářela já, ale kamarád Martin, který tuto mapu vytvořil pro potřeby projektu INRI TV a dal mi k použití souhlas. Z efektů jsem ve videu použila jednoduché přechody, a to ať už u záběrů, tak i u zvuků a titulků.  Finální výstup je konstantní s rychlostí 10 Mbps. Výstupní video má parametry sekvence, tedy 1920/1080 pixelů při 25 fps s konstantním datovým tokem 10 Mbps.  6. Sebehodnocení Při vytváření tohoto projektu jsem se moc bavila. Myslím si, že to bylo z velké části způsobeno tím, že jsem po celou dobu spolupracovala se svými kamarády a známými, a proto jsme vůči sobě neměli žádné zábrany a vzniklo tak mnoho záběrů, ke kterým se budeme určitě často vracet. Čas takto strávený vnímám jako produktivní, protože to prohloubilo nejen mé znalosti, ale také přátelství. Stejně tak jako s průběhem, jsem spokojená i s výslednou podobou práce. Jediné, co bych změnila, jsou prostřihy záběry, které jsou rozmazané. V rámci komentáře se tam ale nejvíce hodily ty rozmazané, a proto jsem je tam nechala.  Co se týká práce v Adobe Premiere, myslím si, že jsem se naučila pracovat především se zvukem, se kterým jsem měla problémy a vnímám, že to pro mě bylo to nejsložitější. Hodně mi v tomto ohledu pomohl kamarád Aleš, který mi vysvětlil, jak například odstranit šum nebo přidat do pozadí hudbu. Přesto se mám ale ještě hodně co učit, aby mi práce rychle utíkala rychleji, protože tvorbou projektu jsem strávila téměř dva dny.  Při práci s kamerou a následným střihem jsem si uvědomila, že na tomto tvoření mě nejvíc bavila práce s lidmi a organizování časového plánu tak, aby vše do sebe zapadalo a vyšlo. I přesto, že mě práce s kamerou a střihem zaujala, jsem spíše organizační typ, a proto kreativita v tomto ohledu není má silná stránka. Myslím si, že tato vlastnost se promítla i do výsledné podoby mého projektu, protože mohl být daleko živější a zajímavější. Videa jsem sice natočila, sestříhala a upravila tak, aby byly koukatelné, ale tahle technická práce mě neobohatila tolik, jako natáčení. Tato práce byla spíše povinnou nutností, ale věřím, že jsem se naučila mnoho věcí, které budu moct použít při natáčení projektů, které připravujeme, nebo pomoc někomu, kdo se teprve učí a neví si s něčím rady. Pokud bych si měla do budoucnosti zvolit, zda se budu věnovat televizní žurnalistice nebo produkci, volila bych spíše produkci. S odstupem času možná najdu v této oblasti větší zalíbení a budu se věnovat střihu i více než jen pro zábavu. V tuhle chvíli jsem ale rozhodnutá věnovat se práci v mém druhém oboru, kterým jsou aplikovaná ekonomická studia. 7. Zdroje a literatura Při vypracovávání projektu jsem nepoužívala žádné tištěné zdroje. Vycházela jsem pouze z internetových stránek INRIroad, z výpovědí respondentů a z vlastního vědění.  https://www.youtube.com/audiolibrary/music https://pixabay.com/cs/inri-kř%C3%ADž-věřte-smrt-hřbitov-100914/ https://www.inriroad.org   https://youtu.be/SLyzVI6OWxU
Zveřejněno v: TV žurnalistika
Samostatný projekt - TV žurnalistika/ politická specializace
Zveřejněno v: TV žurnalistika
Realizace projektu je zde: https://olomoucky.denik.cz/podnikani/v-olomouckem-kraji-opravi-pres-dvacet-nadrazi-za-142-milionu-20180425.html odkazovaná mapa je zde: https://www.google.com/maps/d/u/0/embed?mid=19-IfAw8Tkzf7TNacSUuJKxwANmWkyySJ&ll=49.749709140904685%2C17.55024871744797&z=9   Úvod Tato práce je podpůrným materiálem k samostatnému projektu nazvaném Rekonstrukce nádraží v Olomouckém kraji. Podává informace o procesu vypracování tohoto projektu, jeho tématu, způsobech vytváření. Dále pojednává o cíli projektu, zdrojích, které byly během vypracování použity, obsahuje zdůvodnění volby tématu. Popsán bude také postup práce. V závěru tohoto materiálu bude uvedeno zhodnocení celého projektu. Samostatný projekt vznikl jako výstup mé online specializace, tematicky spadá do politické specializace. Tento projekt bude také jediným závěrečným výstupem mého studia na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky na Filozofické fakultě v Olomouci, neboť bakalářskou práci vypracovávám v rámci mého druhého oboru Česká filologie. Cíl práce Cílem práce je napsat sérii zpráv o nádražích v Olomouckém kraji, na kterých v současné době probíhá nebo by v blízké době měla proběhnout rekonstrukce budov. Zprávy poskytují informace zejména o stavu projektů rekonstrukcí, společnostech, které na projektových dokumentacích pracují, částce tohoto výkonu. Dále se zprávy zabývají tím, jak rozsáhlé rekonstrukce jsou či budou, co by se v průběhu oprav mělo změnit, zda už byla vybrána společnost, která jednotlivé rekonstrukce provede. Zveřejněna je také plánovaná cena rekonstrukcí a reálná cena uvedená ve smlouvách zveřejněných v Registru smluv. Pro tvorbu zpráv jsou použity tiskové zprávy Správy železniční a dopravní cesty (dále jen SŽDC), která všechny rekonstrukce financuje. Dále byly použity veřejně dostupné informace poskytované státními institucemi, a to zejména data z obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku či katastru nemovitostí. Nejvíce informací pochází z Registru smluv. Informace z Registru smluv spolu s dalšími veřejně dostupnými daty agreguje a zpracovává server Hlídač státu, který pomáhá uživateli informace nejen lépe vyhledávat, ale který jednotlivá data staví do zajímavých vztahů, čímž veřejnosti usnadňuje práci při vyhledávání informací. Cílem projektu je také zvýšení povědomí o tomto serveru a o tom, na jaké informace má občan České republiky ze zákona nárok. Dalším cílem projektu, který navazuje na předchozí, je také přimět veřejnost ověřovat si informace uvedené v nejrůznějších médiích, a to prostředky, které jsou dostupné na internetu a zdarma. Protože je server Hlídač státu neziskovou organizací, která je vlastněna soukromou osobou, a nikoli státem, nabízí se také otázka, zda je webová prezentace použitá pro vyhledávání veřejně dostupných dat na státem vlastněných serverech pro uživatele efektivní, a zda je tento stav odpovídající úrovni současných moderních technologií. Zdůvodnění volby tématu Tématem projektu je vypracování souboru zpravodajských příspěvků o rekonstrukcích nádražních budov v Olomouckém kraji. Na konci dubna 2018 zveřejnila Správa železniční a dopravní cesty, jež je státní organizací, tiskovou zprávu, ve které uvádí, že se v průběhu tohoto roku na území celé České republiky zahájí opravy a větší rekonstrukce. Vůbec největší investice půjdou přitom do nádražních hal v Olomouckém kraji. Pro tento rozsáhlý projekt předpokládá SŽDC investici ve výší více než 142 milionů korun, která bude rozdělena na rekonstrukce pro více než dvacet nádraží. Toto téma se zdá být důležité a mělo by vyžadovat zájem médií. Suma 142 milionů korun, která je pro jednotlivé rekonstrukce vyhrazena, pochází z veřejných peněz investovaných státní institucí. Smlouvy o nakládání s penězi by tedy měly být uveřejněny v Registru smluv, což umožňuje kontrolu státních institucí veřejností. Zájem o kontrolu státu a veřejných institucí a osob by měl být nejen základem demokraticky založené společnosti, ale i základní funkcí novinářů. Zdroje projektu Jedním ze zdrojů samostatného projektu byly tiskové zprávy Správy železniční a dopravní cesty. SŽDC je státní organizace, jejíž základním posláním je plnit funkci vlastníka celostátních a regionálních drah, které jsou ve vlastnictví státu. SŽDC vznikla dne 1. ledna 2003 na základě zákona č. 77/2002 Sb. Správa železniční a dopravní cesty hospodaří s majetkem, který tvoří železniční dopravní cestu. SŽDC vznikla zánikem státní organizace České dráhy na konci roku 2002. Po tomto rozpadu vznikly dvě nástupnické organizace, a to akciová společnost České dráhy a státní organizace Správa železniční dopravní cesty. Vzhledem k tomu, že je SŽDC státní organizací, má povinnost uveřejňovat své smlouvy do Registru smluv, který je dalším důležitým zdrojem k vypracování projektu. 1.Registr smluv Registr smluv byl přijat parlamentem České republiky 14. prosince 2015. Účinný je od 1. července 2016. Koncem června 2017 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR novelu Registru smluv, která mění subjekty a typy smluv, které musejí být v Registru uveřejněny. Do Registru smluv musejí ze zákona zveřejňovat smlouvy subjekty, jejichž výčet je uveden níže, a to smlouvy v hodnotě větší než 50 tisíc korun bez DPH. Tyto subjekty mají povinnost smlouvy zveřejnit nejpozději 30 dnů od jejich uzavření. Smlouvy navíc musejí být publikovány v otevřeném a strojově čitelném formátu včetně metadat. Tato metadata musí obsahovat identifikaci smluvních stran, vymezení předmětu smlouvy, datum uzavření smlouvy a také cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit. Do Registru smluv musejí povinně uveřejňovat své smlouvy tyto subjekty: Česká republika, územní samosprávný celek, včetně městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, státní příspěvková organizace, státní fond, veřejná výzkumná instituce nebo veřejná vysoká škola, dobrovolný svazek obcí, regionální rada regionu soudržnosti, příspěvková organizace územního samosprávného celku, ústav založený státem nebo územním samosprávným celkem, obecně prospěšná společnost založená státem nebo územním samosprávným celkem, státní podnik nebo národní podnik, zdravotní pojišťovna, Český rozhlas nebo Česká televize, nebo právnická osoba, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby. Výjimka z povinnosti uveřejnění smlouvy se však vztahuje na celou řadu různých institucí. Zákon se nevztahuje například na smlouvy, objednávky a faktury, které se týkají činnosti Poslanecké sněmovny, Senátu, Kanceláře prezidenta republiky, Ústavního soudu, Nejvyššího kontrolního úřadu a Kanceláře veřejného ochránce práv. Výjimku tvoří například i smlouvy, které se týkají zajišťování bezpečnosti nebo obrany České republiky. Při vypracování samostatného projektu byla sice použita data zveřejněná v Registru smluv, nebyl ale použit samotný Registr, ale server Hlídač státu, který agreguje data z několika státních serverů, jež veřejná data na internetu poskytují veřejnosti. Hlídač státu je zastřešujícím serverem pro několik dalších „hlídačů“. 2.Hlídač státu Jako první vznikl Hlídač smluv, který hledá informace o jednotlivých smlouvách, prohledává samotné texty smluv, kontroluje, zda jsou texty ve strojově čitelné podobě a na případné nedostatky pak upozorňuje. Technicky jde o stažení metadat smluv a jejich příloh, což jsou samotné texty smluv, popřípadě jejich dodatky, které se stáhnou do systému. Většinou jsou texty relativně snadné na zpracování, méně snadné jsou oskenované smlouvy. Ty tvoří téměř třicet procent všech smluv[1]. V takovém případě je provedena OCR analýza neboli optické rozpoznávání znaků (Optical Character Recognition je metoda, která pomocí scanneru umožňuje digitalizaci tištěných textů, s nimiž pak lze pracovat jako s normálním počítačovým textem. Počítačový program převádí obraz buď automaticky, nebo se musí naučit rozpoznávat znaky).[2] Poté je ověřována platnost formálních údajů, kontroluje se správnost poměru ceny s DPH a ceny bez DPH, úplnost údajů o smlouvě, včetně validace a ověření v obchodních a dalších rejstřících. Analyzuje se například i to, zda nebyla smlouva podepsána před tím, než vznikla firma, s níž je smlouva uzavřena. Jednotlivé smlouvy server napojuje na veřejně dostupné rejstříky firem, a tak je schopen analyzovat propojení firem a politicky činných osob, tedy případný konflikt zájmů. Hlídač smluv provádí také statistické výpočty.   [1] O serveru – Hlídač státu. Hlídač státu - Hlídač státu. [online]. Copyright © 2016 [cit. 25.04.2018]. Dostupné z: https://www.hlidacstatu.cz/texty/o-serveru/ [2] OCR – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/OCR   Dalším krokem byl vznik Hlídače EET, který momentálně funguje pod hlavičkou Hlídače státních webů. Ten kontroluje, zda jednotlivé státní weby nejen fungují, ale také jak rychle odpovídají. Rychlost odpovědi je snadno a přesně měřitelná. Každou minutu je poslán na státní web dotaz – pokud web odpoví do jedné sekundy, Hlídač jej vyhodnocuje jako v pořádku. Pokud služba odpoví do dvou sekund, hodnotí ji jako pomalou. Pokud státní web odpoví déle než za dvě sekundy nebo neodpoví vůbec, Hlídač státních webů webové služby považuje za nedostupné. „Technicky řečeno měříme response time HTTP(s)[3] rozhraní služby neboli čas od odeslání HTTP/1.1 požadavku do doručení posledních dat stránky v milisekundách. Pokud některé služby měříme pomocí volání více stránek, pak počítáme aritmetický průměr response time jednotlivých stránek. Součástí měření je pouze požadavek na HTML stránku (či stránky) služby, nenačítáme a neměříme response time ve stránce používané obrázky, CSS styly, javascript a další odkazovaný obsah,“ uvádí se na Hlídači státních webů.[4] Hlídač politiků a osob a Hlídač politických financí zase agreguje data z obchodního rejstříku, Registru smluv, transparentních účtů politických stran, hnutí a osob kandidujících ve volbách a tato data dává do vzájemných vztahů. Výsledkem je tedy například přehled společností, které financují ty či ony politické strany, což může korelovat s firmami, které vyhrávají veřejné zakázky. Hlídač veřejných zakázek je nejnovější server spadající pod Hlídače státu. Tento portál zase sbírá informace o současných i minulých vypsaných veřejných zakázkách a o jejich výsledcích. K tomu jsou využita data z Věstníku veřejných zakázek. Na podobném principu funguje například také server vsechnyzakazky.cz Stav problematiky Stav míry informování o rekonstrukcích nádraží v Olomouckém kraji je posuzován pouze z textů na internetových zpravodajských portálech. Nejvíce zpráv o rekonstrukcích podal denik.cz, který informoval o rekonstrukci ve Šternberku, Hanušovicích, Přerově a Lipníku nad Bečvou. Žádné médium zprávy nepodávalo tím způsobem, že by uvádělo odkazy na samotné smlouvy či další e-zdroje. V tomto se realizace samostatného projektu liší od ostatních médií. Tento způsob podávání informací však není příliš běžný. Zprávy většinou tematicky informovaly o dílčích nádražních budovách, nikoliv souhrnně o nádražích v určitém regionu. Ideový plán Cílem samostatného projektu je realizace několika zpravodajských příspěvků, které mají jednotné hypertéma, jímž je rekonstrukce nádraží v Olomouckém kraji. Základním zdrojem budou tiskové zprávy uveřejněné Správou dopravní železniční cesty, v nichž lze nalézt několik základních informací o tom, na jakých nádražích v Olomouckém kraji budou rekonstrukce probíhat a jak rozsáhlé budou. Zveřejněny jsou i předpokládané ceny oprav. Informace uvedené v tiskových zprávách SŽDC, jako jsou místa rekonstrukcí či částky předpokládané investice, budou použity pro vyhledávání dalších informací v jiných zdrojích na internetu. Dohledávány budou postupně smlouvy o projektových dokumentacích i smlouvy o realizacích samotné rekonstrukce. Ty budou použity jako zdroj informací o dodavatelích, ceně a jednotlivých termínech prací. Předpokládá se, že ze smluv bude také možno vyčíst konkrétnější údaje o plánovaných rekonstrukcích. Zprávy budou čtenáře směřovat na stránky Hlídače státu, na kterých si bude moci nejen prohlédnout samotné smlouvy, ale podívat se i na „profily“ dodavatelských společností. Na těchto „profilech“ může čtenář zjistit informace o založení společnosti, počet uzavřených smluv, počet smluv zveřejněných bez uvedení ceny nebo výpočet procenta těchto smluv z celkového počtu. Dále si může zjistit výčet nejčastějších obchodních partnerů společnosti, a to buď z hlediska plátce, nebo příjemce peněz. Tento žebříček lze řadit podle počtu smluv nebo podle celkové hodnoty všech smluv. Čtenář může získat základní přehled o aktivitě společnosti v Rejstříku smluv apod. Na stránkách Hlídače státu lze také nalézt informace o tom, zda je nebo není konkrétní firma spřízněná s politicky aktivní osobou nebo zda je podporovatelem té či oné politické strany, hnutí nebo osoby kandidující ve volbách. Jedním z cílů samostatného projektu je zvýšení povědomí obyvatel České republiky o serveru Hlídač státu, který je dobrým rozcestníkem v hledání dalších informačních zdrojů. Znalost jednotlivých zdrojů může zvýšit povědomí o tom, na jaké informace má občan České republiky ze zákona nárok, čímž se může zvýšit požadavek společnosti k vyšší transparentnosti. Realizace samostatného projektu byla původně zamýšlena tak, že se soubor zpráv o chystaných rekonstrukcích publikuje na stránky Hlídač státu. Vzhledem k tomu, že jedním z cílů je dosáhnout zviditelnění tohoto serveru, se tento plán změnil, neboť by se výsledný projekt dostal pouze k lidem, kteří už o existenci Hlídače státu vědí. Zprávy o rekonstrukcích nádraží budou publikovány na zpravodajském portále denik.cz. Tam bude zveřejněna souhrnná zpráva o rekonstrukcích v Olomouckém kraji, ve které bude mapa, na které budou zaznačena místa, ve kterých se nádraží mají opravovat. Po rozkliknutí konkrétního nádraží se zobrazí konkrétní zpráva. Prací s datovými zdroji a open-daty se tento projekt přibližuje tzv. datové žurnalistice, jíž se v České republice v nejvyšší míře zabývá veřejnoprávní Český rozhlas na stránkách irozhlas.cz. Postup práce Základním impulzem k vypracování samostatného projektu bylo zveřejnění tiskové zprávy Správy železniční a dopravní cesty. Tato organizace je státní, a tak má povinnost zveřejňovat uzavřené smlouvy v Registru smluv. Z tiskové zprávy SŽDC jsem shromáždila základní informace o probíhajících i plánovaných rekonstrukcích nádražních budov v Olomouckém kraji, a to o nádražích v Hanušovicích, Šternberku, Přerově, Lipníku nad Bečvou, Hlubočkách, Hlubočkách-Mariánském údolí, Drahotuších, Olomouci-Řepčíně, Velké Bystřici, Olomouci-městě a Grygově. Ne všechny smlouvy se však podařilo nalézt. To může znamenat, že subjekt nezveřejnil smlouvu, což je nezákonné, nebo že byla smlouva podepsána před povinností uveřejňovat smlouvy do Registru smluv, anebo jsem zadala klíčová slova, která neodpovídají popisu smlouvy. Možným důvodem je i to, že smlouva dosud nebyla podepsána. Poté byly nastaveny kritéria pro vyhledávání konkrétní potřebné smlouvy. Bylo nutné nejprve vyhledat společnosti, které vypracovávaly projektové dokumentace pro rekonstrukci jednotlivých nádražních budov. Následně jsem vyhledávala, zda byly už vybrány společnosti, které samotnou rekonstrukci budou provádět. Podle čísla IČO jsem si zobrazila „profil“ SŽDC a následně zadala příkaz pro zobrazení pouze těch smluv, ve kterých je SŽDC zadavatelem/plátcem. K tomuto příkazu jsem zadala klíčová slova, například „nádraží“, „Lipník nad Bečvou“. Na základě tohoto příkazu Hlídač smluv zobrazí seznam smluv dle zadaných kritérií, ve kterých jsem konkrétní smlouvu dohledala podle popisku smlouvy. U každé smlouvy se pak zobrazí, jaké společnosti jsou její zadavatelé/plátci a dodavatelé/příjemci peněz, dále pak cena zakázky. Bylo však nutné ověřit, zda k smlouvě neexistuje dodatek, který by měnil například cenu nebo podmínky smlouvy. U společnosti, která stála na straně dodavatele/příjemce peněz, jsem si zobrazila její „profil“ na Hlídači státu, který shromažďuje data z obchodního rejstříku, transparentních účtů politických stran, hnutí a osob kandidujících ve volbách s Registru smluv. V konkrétní smlouvě jsem pak dohledala, bylo-li to možné, další potřebné informace jako je rozsah rekonstrukce, konkrétní změny, které by na jednotlivých nádražích měly proběhnout, dále pak dobu určenou pro přípravu projektové dokumentace či samotné rekonstrukce. Tyto informace jsem pak případně srovnala s informacemi uvedenými v tiskové zprávě. Tento proces jsem zopakovala pro vyhledávání informací o každém z nádraží. Nakonec jsem si zjistila GPS souřadnice jednotlivých budov, načež byla vytvořena mapa, na které byla daná nádraží zaznačena. Na této mapě lze rozkliknout nádraží, čímž se zobrazí zpráva o rekonstrukci, doplněná o fotografii a odkazy vedoucí na stránky Hlídače státu. Mapa byla vytvořena pomocí služby Moje mapy, kterou poskytuje společnost Google. Odkaz na mapu je vložen jako hypertextový odkaz vložený v souhrnné zprávě na stránkách olomoucky.denik.cz. Sebehodnocení Původní plán se vydařil jen z části. Předpokládaná výsledná podoba byla taková, že umístění mapy se zaznačenými nádražími bude přímo na webu denik.cz, redakční systém to ale nedovolil, a tak zpráva na mapu pouze odkazuje. Čtenář tedy musí vynaložit větší úsilí, aby se k mapě i na web Hlídače státu dostal. Dalším negativem projektu je to, že jsou jednotlivé zprávy postavené na „tvrdých datech“, čímž se pro čtenáře zprávy, dle mého názoru, stávají méně atraktivními. Další má výtka se týká toho, že jsou si jednotlivé zprávy svým slohovým postupem velmi podobné, což částečně přičítám jednotnému hypertématu. Zprávy by mohly být atraktivní pro ty čtenáře, jichž se rekonstrukce nádraží dotýká (jedná se například o obyvatele měst a vesnic, ve kterých opravy probíhají). V tom případě si čtenář přečte pouze jednu zprávu. Za další negativum pokládám fakt, že se nepodařilo v Registru smluv najít smlouvy ke všem nádražím, o kterých informovala tisková zpráva SŽDC. Kvůli tomu je celkové zpracování neúplné, což porušuje zásady objektivního zpravodajství.     Zdroje projektu OCR. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/OCR HTTPS. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-04-24]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTPS V Olomouckém kraji půjde letos na opravy a rekonstrukce nádraží 142 milionů korun. [online]. Copyright © 2009 [cit. 25.04.2018]. Dostupné z: http://www.szdc.cz/pro-media/tiskove-zpravy/opravy-olomoucky-kraj.html V Olomouckém kraji opraví přes dvacet nádraží, za 142 milionů - Olomoucký deník. Olomoucký deník [online]. Copyright © [cit. 25.04.2018]. Dostupné z: https://olomoucky.denik.cz/podnikani/v-olomouckem-kraji-opravi-pres-dvacet-nadrazi-za-142-milionu-20180425.html Obecně prospěšná společnost Hlídač státu z.ú. – Hlídač státu. Hlídač státu - Hlídač státu. [online]. Copyright © 2016 [cit. 25.04.2018]. Dostupné z: https://www.hlidacstatu.cz/texty/vize/ Hlídač státních webů - Hlídač státu.. Hlídač státu - Hlídač státu. [online]. Copyright © 2016 [cit. 26.04.2018]. Dostupné z: https://www.hlidacstatu.cz/StatniWeby/JakMerime   [1] O serveru – Hlídač státu. Hlídač státu - Hlídač státu. [online]. Copyright © 2016 [cit. 25.04.2018]. Dostupné z: https://www.hlidacstatu.cz/texty/o-serveru/ [2] OCR – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/OCR [3] HTTPS (Hypertext Transfer Protocol Secure) je v protokol umožňující zabezpečenou komunikaci protokoly HTTP a SSL/TLS mezi prohlížečem uživatele a vzdáleným serverem státu. HTTPS zajišťuje nejen utajení (šifrování) přenášeného obsahu, ale zejména prokazuje identitu serveru, tj. dává uživateli jistotu, že komunikuje skutečně se správným serverem, ne podvrženým. Proto je nezbytností nejenom na webech, kde se zadávají citlivé údaje, ale i na webech, které publikují jakékoliv veřejné informace, které mají být důvěryhodné, HTTPS – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/HTTPS [4] Hlídač státních webů - Hlídač státu.. Hlídač státu - Hlídač státu. [online]. Copyright © 2016 [cit. 25.04.2018]. Dostupné z: https://www.hlidacstatu.cz/StatniWeby/JakMerime
Zveřejněno v: online žurnalistika
Madrid neúprosně odmítá katalánskou nezávislost, ale zdá se, že ani tvrdá rezistence centrální vlády nedokáže separatisty umlčet. Situace regionu se právě teď nachází na mrtvém bodě, jeho autonomie je od loňského podzimu omezená a parlament se snaží sestavit vládu. Pokud to nestihne do 22. května, budou se znovu konat předčasné volby. Takové jsou vyhlídky na příštích několik měsíců, ale je záhadou, jaké bude dlouhodobé řešení katalánské krize. Problematika katalánské nezávislosti sahá hluboko do historie. Napětí ale začalo eskalovat až v roce 2010, kdy Ústavní soud odmítl složitě vyjednaný kompromis na posílení autonomie, již dříve schválený španělským a katalánským parlamentem. „Separatismus v posledních osmi letech nabral na síle. Od té doby i má rodina chodí na demonstrace,“ potvrzuje Blanca Padrosa Sayeras, jednadvacetiletá Katalánka. Vedle ekonomických důvodů bývá nejčastější motivací, proč separatisté usilují o nezávislost, národní identita. „Španělsko nechápe, že jeho jedinečnost pramení z různorodosti. Každá autonomní oblast má své vlastní charakteristiky, svou historii a tradice. Stát se snaží rozdrtit jednotlivé identity, aby umožnil hegemonii jednolitého konceptu „bytí Španělem“,“ říká Xavier Montoriol Cunill, dvacetiletý student z Katalánska. „Kdybych měl pocit, že můj jazyk a kultura jsou oceněné a chráněné zbytkem Španělska, bylo by mi jedno, jestli v mám v občance napsané, že jsem Katalánec, nebo Španěl. Ale myslím si, že Španělsko je v tomto ohledu nenapravitelné,“ vysvětluje. Cunill rovněž tvrdí, že Katalánsko a Baskicko jsou nejodlišnější regiony, a proto trpí největšími represemi ze strany centrální vlády. Podle Radima Zámce, odborníka na danou problematiku z Univerzity Palackého v Olomouci, se však jedná o nacionalistický mýtus. „Katalánci trpěli za Frankovy diktatury v minulém století, ale v post-frankistickém Španělsku tomu tak není. Represe jsou okrajová záležitost v dobách velkých krizí, jako je třeba tato. A nemyslím si, že by byli Katalánci nějak dramaticky odlišní. Katalánsko je od 15. století v určitém vztahu ke Kastilii, takže se tam ty rozdíly postupně setřely,“ míní romanista. Bezpochyby nejdůležitější událostí pro katalánské separatisty bylo referendum, které se uskutečnilo 1. října loňského roku. Katalánci sice vyhlásili nezávislost, ale Ústavní soud ji posléze anuloval. Velká část politiků, kteří za organizací referenda stáli, je ve vazbě a čelí obviněním ze vzpoury a zpronevěry. Vyvstává tak otázka, kdo separatistické hnutí dál povede. „Madrid může hnutí na nějakou dobu paralyzovat, ale je jen otázkou času, kdy vyvstane nová generace vůdců,“ předpovídá Zámec. Nevyřešený je také osud Carlese Puigdemonta, bývalého katalánského premiéra. Puigdemont se po plebiscitu uchýlil do exilu v Belgii. Zdůvodňoval to tím, že ve Španělsku nemá naději na spravedlivý soudní proces. „Nemá to nic společného s útěkem ze strachu, Puigdemont neměl na výběr. Může za to španělská vláda, protože nabízela jediné řešení problému, a to vězení,“ domnívá se Padrosa Sayeras. Puigdemonta v zahraničí zadržela policie a nyní čeká, zda ho německý soud vydá do Španělska. Podle Radima Zámce by nejlepším řešením krize byl přechod Španělska na asymetrickou federaci, což by vyhovělo separatistům i zastáncům statutu quo.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Katalánsko se ocitlo v patové situaci, ze které se chtě nechtě bude muset nějakým způsobem vymanit. Ať už získá nezávislost, nebo ne. Za jak dlouho k tomu ale dojde, když lídři obou soupeřících táborů ustavičně dupou na brzdu? Na jedné straně stojí nepochybně vyčerpaný španělský premiér Mariano Rajoy, který se všemi dostupnými prostředky snaží zachovat status quo. Nemá to lehké, sotva se mu podařilo vyvést Španělsko z tekutých písků ekonomické krize, už přišlo Katalánsko s další hrozbou pro centrální rozpočet – pokud by se region odtrhl, země by přišla o miliardy eur. Z průzkumů vyplývá, že podpora Rajoyovy Lidové strany postupně klesá, s čímž pravděpodobně souvisí i to, že premiér navrhuje pouze krátkodobá řešení na utlumení separatismu. Asi má pocit, že dlouhodobá východiska může s čistým svědomím hodit na příštího předsedu vlády. Na druhé straně přešlapuje bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont. Katalánsko si totiž od prosincových voleb nebylo schopné zvolit jiného předsedu vlády. Zatím stále existuje možnost, že německý soud Puigdemonta odmítne vydat zpět do vlasti, a tak část poslanců poměrně naivně doufá, že politik bude moci vládu vést z exilu. Je ale o co stát? V zájmu separatistů by bylo zvolit si lídra, který by je úspěšně dovedl k nezávislosti, ne člověka, který při první komplikaci vezme do zaječích, aby si zachránil vlastní kůži. Puigdemont se ale vymlouvá na nespravedlnost španělského soudnictví a jeho stoupencům to zjevně stačí. Katalánsku by nejvíce prospěla personální změna v obou vedeních, protože stávající složení bude mít velké obtíže problém zdárně vyřešit.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Nastal den D pro katalánské separatisty, v neděli 1. října se konalo kontroverzní referendum o nezávislosti regionu. Svůj hlas do urny vhodil i Xavier Montoriol Cunill, dvacetiletý student z Barcelony. „Byl to nejdelší den mého života. Nikdy jsem nebyl vzhůru tak dlouho v kuse,“ začíná vyprávět Xavier. Noc před konáním referenda strávil s kamarády u dveří volební místnosti, kterou společně hlídali před policií. Jednotky se už několik dní snažily uzavřít co nejvíce škol, aby zabránily hlasování. Skupinka seděla na dlážděné ulici a hrála karty až do páté hodiny ráno, kdy k budově začali přicházet další lidé. Pak se spustil silný déšť. „Neměli jsme se kam schovat, ale naštěstí to po nějaké době přešlo,“ popisuje Xavier. Krátce před začátkem referenda se k nim donesla povzbudivá zpráva. Katalánská vláda umožnila, aby občané mohli hlasovat v libovolné volební místnosti. „Slavili jsme to jako velké vítězství, protože to znamenalo, že zavřené školy nenaruší hlasování,“ říká mladík. V osm hodin na místo dorazily volební urny a referendum mohlo začít. Voliči utvořili dlouhou frontu, která se vlekla ve spletitých kličkách kolem okolních budov. Xavier v řadě stál po boku bratrance, který volil poprvé v životě. „Začínalo mi to připadat jako nějaká slavnost, byla tam spousta lidí. Vypadali nervózně, ale zároveň spokojeně,“ líčí Xavier. Veškeré nadšení ale vyprchalo, když přišly první zprávy o přepadení volebních místností. Znepokojení lidé si přes aplikaci WhatsApp přeposílali šokující videa násilných zákroků policie proti voličům. Hlavní bylo ubránit urny „Pak jsme dostali varování, že jdou i po nás,“ vypráví Xavier. Řada se rychle rozpustila a dav se natlačil na dveře volební místnosti, aby ochránil urny před policií. „Hodně lidí plakalo. Rodiny s malými dětmi a starší lidé začali odcházet,“ popisuje Xavier. Ukázalo se však, že šlo o falešný alarm. „Opakovalo se to několikrát, byli jsme ve strašném napětí,“ dodává. Kolem poledne se Xavierovi konečně podařilo vhodit svůj hlas do urny a zamířil domů. Najedl se a pokusil se usnout, protože byl vyčerpaný po probdělé noci. „Nešlo to. V hlavě se mi pořád honily myšlenky na to násilí, které se dělo venku,“ popisuje. Nechtěl nečinně sedět doma, a proto se vrátil do ulic. Vydal se k volební místnosti, kde volil největší počet obyvatel z jeho čtvrti. „Bylo velmi důležité, aby se urnám s tolika lístky nic nestalo,“ vysvětluje. Postavil se na stráž k jednomu ze tří vchodů do budovy, které bylo třeba ochránit. Falešné poplachy voliče strašily až do desíti večer, kdy referendum skončilo. Pak Xavier odešel domů a napjatě sledoval sčítání v televizi. Podle oficiálních výsledků se referenda zúčastnilo okolo 2,26 milionu voličů a přibližně 90 procent z nich hlasovalo pro nezávislost Katalánska. Do výsledků však není započítaných 750 000 volebních lístků, které zabavila policie. Podle agentury AP při násilných zákrocích policejních jednotek, které se snažily referendu zabránit, utrpělo zranění 844 civilistů a 33 policistů. Centrální vláda považovala referendum za protiústavní, a nakonec nechala uzavřít 1300 z 2315 škol, kde se původně mělo hlasovat.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika
Konec katalánské politické krize je v nedohlednu. Uběhly čtyři měsíce od voleb a region stále postrádá vládu. Koalice separatistů Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko) oddaluje volbu premiéra, jelikož doufá ve znovuzvolení Carlese Puigdemonta. Bývalého předsedu vlády však 25. března zadržela německá policie na základě evropského zatykače. Po krátkém pobytu ve vazbě nyní na svobodě čeká, až německý soud rozhodne o jeho případném vydání do vlasti. Puigdemonta společně s dalšími politiky španělský Nejvyšší soud v pátek 23. března obvinil ze vzpoury a zpronevěry. Důvodem byla jejich participace na referendu, v němž Katalánci hlasovali o odtržení autonomní oblasti od Španělského království. Plebiscit se konal 1. října, přestože byl označený za protiústavní. Co referendu předcházelo? Katalánská snaha o nezávislost sahá hluboko do historie – separatisté své činy částečně obhajují tím, že region ve 14. století tvořil samostatné knížectví. Aktuální stav, autonomii v rámci Španělského království, získali Katalánci na základě ústavy platné od roku 1979. Španělsko tvoří celkem sedmnáct autonomních oblastí s různým rozsahem pravomocí. Katalánsko má vlastní vládu, parlament a regionální policejní jednotky, nemá ale kontrolu nad vlastními daněmi, což pro ně představuje jeden z klíčových problémů. Napětí dosáhlo vrcholu v roce 2010, kdy Ústavní soud odmítl složitě vyjednaný kompromis na posílení autonomie, již dříve schválený španělským a katalánským parlamentem. Uspořádat referendum se poprvé pokusil bývalý předseda vlády Artur Mas v listopadu 2014. Tehdy pod vlivem tlaku z Madridu Katalánci od referenda ustoupili a uspořádali pouze symbolické hlasování. Nový šéf katalánské vlády Puigdemont pak v novoročním projevu loňského roku oznámil, že se hlasování bude opakovat a definitivní termín referenda vyřkl v polovině června. „Referendum nebude," prohlašoval opakovaně španělský premiér Mariano. Zdůrazňoval, že plebiscit odporuje ústavě, která území státu považuje za nedělitelné a svolání podobného hlasování vylučuje. Rovněž avizoval, že použije všechny právní prostředky, aby mu zabránil. Jeho záložní zbraní byl široce formulovaný článek 155 španělské ústavy, který Madridu umožňuje převzít vládu v autonomních oblastech země. I španělský král Felipe VI. požádal občany, aby respektovali ústavu. Regionální vláda však byla jiného názoru. „Svolat referendum není trestný čin. Španělský trestní zákoník to od roku 2005 za trestný čin nepovažuje,“ tvrdil člen katalánské vlády Raül Romeva v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Stát na nejvyšší úrovni porušuje základní práva – na hlasování, shromažďování a svobodu projevu. A to tím, že za trestný čin považuje něco, co jím není,“ dodal. Přípravy na plebiscit vrcholily Na začátku loňského září katalánský parlament schválil zákon o referendu o nezávislosti, který byl nezbytný k tomu, aby se hlasování mohlo konat. Zákon stanovoval sled událostí, které by nastaly v případě vyhlášení nezávislosti. Prosadila ho aliance separatistických stran Společně pro Ano (JxSí) společně se stranou Kandidátky lidové jednoty (CUP). Proti referendu byli Občané (Cidudadanos), socialisté (PSC) a lidovci (PPC). Jednání o zákonu vyvolalo hněv centrální vlády, která podala stížnost k Ústavnímu soudu. Ten činy katalánské vlády zpochybnil. Následně španělský státní zástupce José Manuel Maza nařídil vyšetřování a předvolání 712 katalánských starostů, kteří přislíbili, že referendum ve svém městě uspořádají. Hrozil jim trest za porušování ústavy a za zneužití veřejných peněz. To platilo i pro separatistické politiky. „Do vězení jít nechci. Ale není nic, co by mi mohli udělat, abych referendum zastavil,“ prohlásil Puigdemont v rozhovoru pro list Financial Times. Vláda následně začala vyvíjet stále větší tlak na regionální orgány, aby referendum zrušily. Španělská policie blokovala webové stránky a aplikace týkající se referenda, prohledávala tiskárny a vládní budovy kvůli předvolebním materiálům a volebním urnám. Rovněž převzala kontrolu nad dvacetitisícovým sborem katalánských policistů Mossos d’Esquadra a pověřila je, aby zapečetili místa, ve kterých by se Katalánci mohli pokusit zřídit volební místnosti. Policie z toho důvodu nakonec uzavřela 1300 z 2315 škol. Separatisté překonali komplikace Přes veškerou snahu Madridu se referendum uskutečnilo. Podle mluvčího katalánské vlády Jordiho Turulla, se jej zúčastnilo okolo 2,26 milionu voličů a přibližně 90 procent z nich hlasovalo pro nezávislost regionu. Účast podle těchto údajů činila 42,3 procenta z 5,34 milionu katalánských voličů. Podle agentury AFP ale hlasování nesplňovalo žádné z kritérií zaručujících spolehlivost výsledků, jako jsou transparentní voličské seznamy, nezávislé volební komise či tajné hlasování. Ve výsledcích také není započítáno 750 tisíc hlasovacích lístků, které zabavila španělská policie během zásahů. Z referenda podle agentury AP vyšlo 844 zraněných civilistů a 33 policistů. Násilné zákroky policie, během kterých jednotky použily gumovou munici, obušky a štíty, vyvolaly kritiku nejen ve Španělsku. „Co se jen mohlo odehrávat v mysli španělského premiéra, aby dospěl k názoru, že násilná neutralizace volebního procesu – pro jedny nelegálního, pro jiné legitimního – může jeho problémy vyřešit?“ napsal například šéfredaktor francouzského listu Libération Johan Hufnagel. Dva dny po konání referenda v Katalánsku zavládla generální stávka provázená demonstracemi na protest proti policejní brutalitě. Španělská vicepremiérka Soraya Sáenzová hodnotila zásah jako profesionální a přiměřený. První omluva přišla od zástupce Madridu v regionu Katalánska Enrica Millo. „Když vidím ty záběry a vím, že lidé byli mlácení, vytlačovaní a jeden člověk dokonce hospitalizovaný, musím si to vyčítat a omluvit se jménem zasahujících policistů,“ řekl Millo v rozhovoru pro katalánskou televizi TV3. Vyhlásí Katalánsko nezávislost? Puigdemont krátce po referendu prohlásil, že Katalánci „získali právo mít nezávislý stát“ a jeho vyhlášení se očekávalo do několika dnů. Premiér Rajoy Puigdemonta vyzval, aby své plány odvolal. Poté španělský soud pod pohrůžkou trestního postihu zakázal schůzi regionálního parlamentu, kde se mělo o vyhlášení hlasovat. Předsedkyně katalánského parlamentu Carme Forcadellová to označila za porušení svobody projevu. Referendum vyvolalo bouřlivé reakce veřejnosti. Po celém Španělsku se konaly jak demonstrace na podporu zachování jednoty země, tak i na vyhlášení katalánské nezávislosti. Plebiscit také zapříčinil odchod mnohých podniků z území regionu – v prosinci týdeník The Economist uvedl, že svou centrálu přestěhovalo 2900 firem. „Pokud Katalánsko vyhlásí nezávislost, ocitne se mimo Evropskou unii, což by pro něj znamenalo ekonomickou katastrofu,“ vysvětloval pro CNN José Luis Bonet, šéf španělské obchodní komory a ředitel firmy na výrobu vín Freixenet. Separatisté se mezitím snažili najít podporu za hranicemi regionu, avšak neúspěšně. „Bylo by lepší, kdyby katalánská vláda nezávislost nevyhlašovala, protože nikdo s ní (v Evropě) nesouhlasí,“ řekl předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani v rozhovoru pro španělské rádio COPE. Carles Puigdemont se tak ocitl pod tlakem hned z několika stran. Agentura Bloomberg upozornila na to, že mezi samotnými separatisty panovala neshoda. Aliance Společně pro Ano (JxSí) se obávala negativních důsledků jednostranného vyhlášení nezávislosti, kdežto radikálnější Kandidátka lidové jednoty (CUP) požadovala okamžité odtržení. Tehdejší premiér deset dní po konání referenda podepsal deklaraci nezávislosti, ovšem s dodatkem o jejím odložení. Madrid pak udělil regionální vládě ultimátum: do 16. října měla vyjasnit, zda vyhlásili nezávislost, nebo ne. Puigdemont místo toho písemně vyzval Madrid k dialogu, požádal o delší lhůtu na vyjednávání a o setkání s Rajoyem. „Není to ode mne projev slabosti, ale upřímný návrh, jak nalézt řešení problému vztahu španělského státu a Katalánska, který je zablokovaný už mnoho let," napsal Puigdemont v dopise. Madrid použil záložní zbraň Španělská vláda však odmítla diskutovat o tématu, které podle ní odporovalo ústavě a poskytla Katalánsku několik dalších dnů na to, aby se jednoznačně vzdalo snahy o nezávislost. Poté oznámila, že zahájí kroky k obnovení ústavního pořádku v Katalánsku, a to prostřednictvím aktivace článku 155 španělské ústavy. „Nebylo naším přáním ani naším úmyslem použít článek 155. Děláme to proto, že žádná vláda, žádná demokratická země nemůže přijmout, aby se ignoroval, porušoval či měnil zákon,“ vysvětloval Rajoy. Puigdemont to označil za nejhorší útok proti Katalánsku od dob diktátora Francisca Franca, který nařídil konec katalánské autonomie. Předsedkyně Republikánské levice Katalánska (ERC) Marta Rovirová označila Rajoyovy kroky za „státní převrat“, který měl za cíl rozdrtit katalánskou samosprávu a její tužbu odtrhnout se od Španělska. Posléze tisíce studentů středních a vysokých škol zahájily stávku na protest proti chystanému omezení autonomie. „Odsuzujeme jakoukoliv státní represi, jako je použití (ústavního článku) 155 (…) a žádáme katalánský parlament o vyhlášení republiky, protože je jasné, že bez rozchodu (se Španělskem) se nepohneme,“ prohlásila Célia Appelová, mluvčí studentské unie Autonomní univerzity v Barceloně pro server 20minutos.es. Katalánský parlament 27. října schválil rezoluci o nezávislosti Katalánska, která odkazovala na zákony o referendu a přechodu k nezávislosti označené ústavním soudem jako neplatné. Vzápětí centrální vláda získala od senátu povolení k aktivaci článku 155 a oznámila mimo jiné odvolání katalánské vlády, rozpuštění regionálního parlamentu a vypsání nových voleb v Katalánsku na 21. prosince. Většinu kompetencí předsedy a místopředsedy vlády převzala španělská vicepremiérka Soraya Sáenzová. Státní prokuratura poté obvinila členy sesazené katalánské vlády a vedení parlamentu mimo jiné ze vzpoury, za kterou je možné uložit 25 až 30 let vězení. Katalánská vláda skončila ve vězení či v exilu Bývalý premiér Puigdemont společně se sedmi členy vlády odjel 30. října do Belgie, tři exministři se později vrátili. Puigdemont tvrdil, že do Bruselu nepřijel kvůli naději na politický azyl, ale aby „přenesl problém do srdce Evropy“. „Žádám Evropu, aby jednala. V případě Katalánska jsou porušovány hodnoty, na nichž Evropa stojí,“ řekl na tiskové konferenci. „Vlády se nevzdáváme. Budeme pracovat dál, přes omezení, která plynou z naší strategie nekonfrontace,“ dodal. Ve čtvrtek 2. listopadu soud poslal do vězení bez možnosti kauce osm členů sesazené vlády, kteří se osobně dostavili k jednání v Madridu. Puigdemont s ostatními členy bývalé vlády navrhovali, že budou u soudu vypovídat prostřednictvím videopřenosu. Soudkyně Carmen Lamelaová to ale zamítla a vydala na ně mezinárodní zatykač. Skupina politiků se následně vydala belgické policii a na svobodě čekala, zda je belgický soud na základě zatykače vydá. O týden později Ústavní soud anuloval katalánskou deklaraci nezávislosti. Následující den Nejvyšší soud poslal do vězení bývalé vedení katalánského parlamentu. Expředsedkyně Carmen Forcadellová se díky zaplacení kauce ve výši 150 tisíc eur dostala z vazby po jednom dni a další čtyři členové zůstali na svobodě pod podmínkou kauce 25 tisíc eur na osobu. Poslední člen sesazeného vedení Joan Josep Nuet, který v parlamentu hlasoval proti vyhlášení nezávislosti, zůstal na svobodě bez jakýchkoliv podmínek. Na začátku prosince Nejvyšší soud zrušil mezinárodní zatykače na Puigdemonta a čtyři exministry, kteří stále pobývali v Belgii, protože nechtěl, aby o jejich trestných činech rozhodovala justice jiné země. Španělské zatykače ale zůstaly platné. Blížil se prosinec a s ním předčasné volby Katalánsko se připravovalo na předčasné volby. Expremiér se stal jedničkou na kandidátce koalice Společně pro Katalánsko (Junts per Catalunya) a předvolební kampaň vedl z Belgie. Na druhém místě ho následoval Jordi Sánchez, šéf organizace Katalánské národní shromáždění (ANC), který kvůli svolání zářijové demonstrace byl ve vězení. Prosincových voleb se zúčastnilo zhruba 82 procent voličů. Na prvním místě skončila středopravicová strana Občané (Ciudadanos) s 25,4 procenty a získala tedy 37 mandátů. K získání většiny ve 135členném parlamentu je však potřeba 68 křesel. Na tuto hranici by společně dosáhnou separatistické strany, které získaly celkem 47,5 procenta hlasů. Společně pro Katalánsko (Junts Per Catalunya), Republikánská levice Katalánska (ERC) a krajně levicová Kandidátka lidové jednoty (CUP) dohromady získaly 70 mandátů. „Strany prosazující nezávislost nemohou nikdy více tvrdit, že mluví za celé Katalánsko,“ okomentovala výsledek separatistů Inés Arrimadasová, předsedkyně vítězné strany Ciudadanos. Povolební vyjednávání mezi separatistickými stranami nebylo jednoduché, panovaly mezi nimi názorové neshody. Osm ze zvolených politiků se navíc nacházelo ve vazbě či v Belgii a Katalánsko stále podléhalo omezení autonomie, které centrální vláda míní nechat v platnosti až do sestavení nové vlády. Puigdemont složil povinný poslanecký slib prostřednictvím videopřenosu a chtěl tímto způsobem i vykonávat funkci premiéra, to mu ale Ústavní soud zakázal. Vyžadoval, aby politik před parlament předstoupil osobně, jenže Puigdemontovi při návratu do Španělska stále hrozilo zatčení. „Je absurdní, že někdo se chce stát předsedou regionální vlády, zatímco je v Bruselu a uniká před spravedlností," řekl Mariano Rajoy. Ochromení separatistického hnutí? Podpora bývalého předsedy vlády začala mírně upadat a Puigdemont po několika týdnech váhání oznámil, že už nebude kandidovat na post předsedy vlády. Koalice Společně pro Katalánsko (Junts per Catalunya) navrhovala jako kandidáta Jordiho Sáncheze, který byl ve vazbě. „Žádám, aby se novým šéfem katalánské vlády stal někdo, kdo nemá problémy se spravedlností. Upřímně řečeno, cokoliv jiného je vtip," reagoval na to Rajoy. Dalším adeptem byl exministr Jordi Turull. Nejvyšší soud jej však společně s dalšími dvanácti separatisty v pátek 23. března obžaloval ze vzpoury, za jejíž neozbrojenou formu hrozí až pětadvacet let vězení. Turulla a dalších pět politiků, kteří se k jednání dostavili, soud poslal do vazby. Ostatní obžalovaní byli již ve vazbě nebo na útěku. Dvanáct dalších katalánských politiků soud v téže kauze obžaloval z méně závažných trestných činů. Soudce také vydal či obnovil evropské a mezinárodní zatykače na šest politiků, kteří se nacházeli v zahraničí. Většina z nich oznámila, že bude spolupracovat s justicí. Puigdemonta soudní rozhodnutí zastihlo během návštěvy Finska. Německá policie ho zadržela, když se autem vracel do Belgie. Po krátkém pobytu ve vazební věznici v Neumünsteru Puigdemont složil kauci ve výši 1,9 milionu korun a nyní na svobodě čeká, až německý soud rozhodne o jeho případném vydání Španělsku. Soudce jej však odmítl vydat do vlasti na základě obžaloby ze vzpoury, připustil pouze jeho vydání kvůli obvinění ze zpronevěry. Katalánsko stále nachází v nejistotě a otázka nezávislosti je nevyřešená. Ztráta regionu by Španělsko zasáhla, přišlo by zhruba o šestnáct procent obyvatel, pětinu hospodářské produkce a více než čtvrtinu vývozu. Katalánsko je také nejpřitažlivější destinací pro zahraniční turisty. Jednou z cest, jak utlumit snahy o nezávislost, by bylo posílení autonomie regionu v oblasti daní, jako už se stalo v případě Navarry a Baskicka, Španělsko by však přišlo o miliardy eur. Dalším možným řešením, o kterém se diskutuje, je federalizace Španělska. Aktuálně má katalánský parlament čas do 22. května, aby sestavil vládu, jinak hrozí, že se v červenci budou konat nové předčasné volby.   Zdroje: Online zpravodajství El País[1], La Vanguardia[2], České televize[3], Českého rozhlasu[4], Hospodářských novin[5] a Aktuálně.cz.[6]   [1] Catalunya. El País [online]. Ediciones El País S.L. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://elpais.com/ccaa/catalunya.html>. [2] Política. La Vanguardia [online]. Ediciones La Vanguardia [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.lavanguardia.com/politica>. [3] Katalánsko. Česká televize [online]. Česká televize [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/tema/481045-katalansko>. [4] Carles Puigdemont. Český rozhlas [online]. Český rozhlas [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/carles-puigdemont>; Katalánsko. Český rozhlas [online]. Český rozhlas [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/katalansko>. [5] Katalánsko. Hospodářské noviny IHNED [online]. Economia, a. s. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://ihned.cz/tagy/Katalansko-58784>. [6] Katalánsko. Aktuálně.cz [online]. Economia, a. s. [cit. 22. 4. 2018]. Dostupné z: <https://zpravy.aktualne.cz/katalansko/l~i:keyword:5246/?redirected=1523976576>.
Zveřejněno v: psaná žurnalistika

Poslední články

Visit the best review site bbetting.co.uk for Bet365 site.

Články podle data

« Srpen 2018 »
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

Jsme na Facebooku

O portálu

Zpravodajsko-publicistický portál Pres.UPmedia.cz je cvičným médiem, prostorem pro tvorbu studentů oboru Žurnalistika na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vznikl (ještě jako bezejmenný projekt) na konci roku 2007 s úkolem nabídnout studentům platformu pro veřejné publikování jejich žurnalistické... číst dál

2015 © Pres.UPmedia.cz - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci | Joomla SEF URLs by Artio | webmaster: petben.cz

Přihlášení nebo Registrace