pá., 29. květen 2020 10:52

Kam se turista nedívá: Ze života obyčejných lidí

 

1. CÍL PRÁCE

Cílem tohoto projektu je skrze fotografie umožnit nahlédnutí nezúčastněné osoby do běžného života obyčejných lidí v zahraničí, a to jak v turisticky vyhledávaných oblastech, tak odlehlých místech. Obě tato prostředí mohou poskytnout vhled do jejich lokálních tradic, způsobu života i životní úrovně. Rovněž poslouží k bližšímu pochopení dané země. Snímky by také měly přenést atmosféru místa na jejich diváka.

 

2. VOLBA TÉMATU

            Téma Kam se turista nedívá: Ze života obyčejných lidí spojuje mé dvě žurnalistické specializace – kulturní a foto specializaci. Odvíjí však primárně od mé vášně k cestování. Více jsem začala cestovat s koncem studia na gymnáziu, v roce 2016. Kromě tradiční dovolené v létě u moře a v zimě na horách, tak začaly můj kalendář plnit také krátkodobé cesty do zahraničí, při nichž není cílem odpočinek, ale především poznání cizí kultury. Touhu po nahlédnutí do života obyčejných lidí ve mně vzbudila pravděpodobně návštěva exotického Izraele, ve kterém pro objevení odlišnosti Středoevropan nemusí dlouho hledat. Stačí být jen o trochu více pozorný a může se tak dostat například k náboženské potyčce mezi židy a muslimy, kterou musí rozehnat policie. Po této cestě jsem se rozhodla pořídit si foťák, abych si příště mohla vzpomínky na podobné situace a setkání také zdokumentovat.

            Největší inspirací pro mě jsou mnohé cestovatelské reportáže, například manželů Foktových, kteří dříve texty o svých cestách pravidelně publikovali v časopisu Lidé a Země, jehož bývalá šéfredaktorka Lenka Klicperová publikuje neméně zajímavé reportáže z válečných oblastí, a dokonce spolupracovala na několika knihách.[1] Dodnes mám v paměti Foktovu reportáž z řeckého Athosu – česky Svaté hory, která je nezávislým mnišským státem. Na povolení vstupu na poloostrov s dvaceti mužskými kláštery čekal Fokt několik měsíců, vstup je sem navíc povolen pouze mužům.[2]

            Téma jsem v neposlední řadě zvolila také pro jeho zajímavost. Myslím, že by fotografie z cest mohly reálně zaujmout, chtěla jsem tedy využít svých častých cest, a využít příležitosti pro spojení zábavy s povinností.

 

3. STAV PROBLEMATIKY

            Cestovatelských reportáží je samozřejmě nespočet. Najdeme mnoho cestovatelských publikací, časopisů, televizních pořadů i blogů, a to jak od známých cestovatelů, pro které se stal jejich koníček polováním, tak od amatérských příležitostných cestovatelů, kteří své cesty sdílí zejména s příteli. Ze zaběhlých periodik na českém trhu budu jmenovat Koktejl, již zmíněný měsíčník Lidé a Země, National Geographic nebo časopis Moje země, věnující se zejména místům v České republice. Mezi českými cestopisnými pořady jsou beze sporu nejznámější dva z produkce České televize – Toulavá kamera, představující krásy naší země a Objektiv s reportážemi z celého světa. Dříve Česká televize vysílala pořad Cestománie, ten byl ale v roce 2004 ukončen.

            V posledních letech najdeme mnoho fotografií z cest také na sociálních sítích, zejména Instagramu, který jednoduše umožňuje sdílet zážitky z cest komukoliv, kdo má v mobilním telefonu aplikaci nainstalovanou. Od roku 2017 je v českých vodách této sociální sítě velmi populární například cestovatelská rodina, publikující na profilu s názvem thesikls, která se proslavila cestováním s jedním kufrem pro věci všech členů rodiny.

            Už z tohoto krátkého výčtu je jasné, jak velké množství cestovatelských fotografií a reportáží můžeme v době, kdy je cestování dostupné téměř každému, najít. Přes to si nemyslím, že by tento druh fotografií ztrácel na zajímavosti. Každý cestovatel se totiž při svých výpravách zaměří na něco jiného, navštíví jiná místa v jiný čas, a především každý vnímá prostředí, ve kterém se nachází, velmi subjektivně. Proto je každá nová fotografie dalším originálním zprostředkováním zážitku, který může být skrze ni zprostředkován dalším lidem.

 

4. IDEOVÝ PLÁN

Při realizaci projektu budu na svých cestách cíleně vyhledávat místa, na která nechodí turisté, ale naopak bude možné vidět místní při jejich obvyklých činnostech, ať už jde o práci, nebo odpočinek. Nemusí tedy nutně jít o neobvyklé aktivity, protože součástí kultury jsou i tak samozřejmé věci, jako například pravidelná setkání u kávy a podobně. Stejně tak se plánuji zaměřit na místní v turisticky vytížených oblastech. I na takových místech se samozřejmě lokální obyvatelé pohybují, turisté si jich nicméně většinou nevšímají.

            V nadcházející době mám v plánu několik cest do Itálie, poté cestu do Španělska, Francie a na Maltu. S největší pravděpodobností uskutečním také momentálně neplánovanou cestu, ze které také bude možné několik snímků využít.

Vzhledem k faktu, že do zahraničí většinou nejezdím sama, musím být tolerantní také k ostatním spolucestovatelům, kteří nefotí a nejsou vždy nadšení stejnou mírou do vyhledávání zmíněných situací, navíc na mě při focení musí čekat. Nepředpokládám tedy, že na zvolené téma udělám jednu souhrnnou fotoreportáž z jedné destinace. Pravděpodobně se bude jednat o výběr nejzajímavějších fotografií z výše zmíněných cest.


5. REALIZACE PROJEKTU

            Při realizace jsem využila digitální zrcadlovku Nikon D7100 a dva objektivy – AF-S DX Nikkor 35 mm f/1,8G a Nikon 18–140 mm f/3.5-5.6G ED VR AF-S DX. Fotila jsem buď v manuálním režimu, nebo režimu automatického času, který jsem využila především na místech s proměnlivými světelnými podmínkami a v situacích, kdy na celkové nastavení v manuálním režimu nebyl čas. Většina fotografií byla focena ve formátu RAW, pouze ve dvou případech v JPG, který byl zvolen z důvodu docházející paměti SD karty, kterou jsem v dané chvíli neměla možnost uvolnit. Všechny snímky jsem následně upravila v programu Adobe Lightroom Classic CC.

            Následujících dvanáct fotografií vzniklo na cestách po Itálii, Maltě a Jordánsku. Před realizací projektu jsem čerpala inspiraci a poznatky především z publikace fotografa Michaela Freemana,[3] samotnému focení však nikdy nepředcházela rozsáhlá příprava. Ta spočívala pouze ve výběru lokality, o vyfocení snímku jsem se rozhodovala až na místě. Vždy jsem se však snažila dodržovat dvě základní pravidla pro správnou kompozici – pravidlo třetin a vodící linky.[4] V několika případech fotografiím předcházel nejprve krátký rozhovor s fotografovanou osobou, se kterou jsem hovořila anglicky, případně italsky. Úroveň mé italštiny během focení způsobila ne jednu vtipnou situaci, naštěstí však jsou Italové v situacích, kdy se cizinec snaží mluvit jejich jazykem, velmi vstřícní a trpěliví. Byly tak focení mnohem otevřenější. Náročnější bylo focení v Jordánsku. Jordánci, ačkoliv jsou velmi přátelští, pohostinští a nápomocní, se většinou fotit nechtěli a před fotoaparátem se skláněli, v některých případech se dokonce naštvali. Rozhodla jsem se proto fotit bez jejich vědomí, respektive krátkého rozhovoru před. Nejobtížnější pak pro mě bylo focení muslimů v mešitě a pastevců s ovcemi. Pastevce totiž vždy doprovázela smečka psů, které stačil krátký povel, aby začali pastevce s ovcemi bránit.

 

POPIS FOTOGRAFIÍ:

 

1) Rybáři u řeky Serchio

            Na první fotografii jsou zachycení dva rybáři, sedící u své chaty na břehu řeky Serchio, protékající toskánskou provincií Pisa. Muž sedící vlevo spíše odpočíval a vtipkoval, druhý poslouchal a opravoval rybářskou síť. Tito muži byli jediní rybáři venku, ostatní se teprve vraceli z moře. S focením souhlasili, i když domluva proběhla spíš s výřečnějším rybářem, sedícím na levé straně. Jeho přítel jen nesouhlasně přikývl a dál pokračoval ve své práci, díky čemuž vniklo mnohem autentičtější zachycení situace.

            Na fotografii je zachycena poklidná atmosféra běžného letního odpoledne u rybářské vesnice. Rybáři na moře vyplouvají brzy ráno a vrací se zhruba po páté až šesté hodině večer. Své dřevěné loďky parkují na břehu řeky, kousek od jejího ústí do moře. Každé loď má své místo označené číslem.

Technické parametry: čas 1/250 s; clona: f/2,8; ISO 100; objektiv Nikkor 35 mm

 

 fotoprojekt luskova 20200529 1772597295

 

2) Žena při výrobě domácích těstovin

            Na snímku je zachycená žena při výrobě těstovin ve svém malém domku ve městě Bari na Jihu Itálie. Fotografii jsem pořídila v lednu 2018 při pozdně večerní procházce městem. Žena seděla v malé šeré místnosti u pootevřených dveří, ve kterých jsem jí zahlédla. Oslovila jsem jí s žádostí o focení. Odpověděla pokývnutím hlavy a krátkým „Sí“ a dále pokračovala v práci. Snímek jsem jí následně ukázala a s úsměvem za něj poděkovala, ačkoliv ho nikdy znovu neuvidí.

            Italové jsou na svou kuchyni náležitě pyšní. Potrpí si na čerstvé a kvalitní suroviny a dlouhé společné večeře o několika chodech. Ženy v tradičních domácnostech, které najdeme především v menších městech, si vyrábí těstoviny domácí. V malých historických městech a vesnicích je možné vidět Italy stolovat venku na ulici. Historické zástavby totiž mívají stísněné místnosti, ve kterých bývá také málo přirozeného světla zvenčí. Při pěkném počasí tak dávají ven kromě sušáků s prádlem také prostřené jídelní stoly. Kolemjdoucích si většinou nevšímají a v sousedství se navzájem znají, tudíž se jim do talířů nedívají cizí lidé. Vzhledem k mým častým cestám do Itálie mě tak žena sedící ve dveřích nepřekvapila.

            Fotografie byla pořízena za obtížných světelných podmínek a bez stativu. Jediným zdrojem světla bylo lampa rozsvícená ve vedlejší místnosti a dvě vzdálené pouliční lampy. Kvůli absenci stativu jsem potřebovala udržet co nejkratší čas závěrky, proto jsem zvolila zvýšení ISO na 1250, více jsem ho kvůli možné zrnitosti zvyšovat nechtěla. Snímek jsem ještě následně zesvětlila.

Technické parametry: čas: 1/30 s; clona: f/1,8; ISO: 1250; objektiv: Nikkor 35 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1917039280

 

3) Žena pletoucí tradiční maltskou krajku

            Žena seděla ve dveřích svého domu v prázdné ulici malého maltského města. Na snímku je zachycena při výrobě náramků a záložek do knih. Před dotázáním na focení jsem s ní nejdříve vedla krátký rozhovor o způsobu výroby této krajky. Výroba jednoho náramku jí prý zabere zhruba tři a půl hodiny. S fotografií souhlasila a po vyfocení zhodnotila, že na nich vypadá dobře. Nakonec mi jeden náramek uvázala na ruku.

            Vnější světelné podmínky byly dobré. Byl dostatek světla a přímé slunce bylo pod slabým oparem. Žena však seděla ve stínu místnosti, což ve výsledku způsobilo přeexponované okolí, které bylo nutné následně upravit.

Technické parametry: čas: 1/160 s; clona: f/2,2, ISO: 100; objektiv: Nikkor 35 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1346413394

 

4) Bingo!

            Velkou zábavou temperamentních Malťanů je kromě tance také hra bingo, u které se schází po večerech i v nedělní dopoledne. Hru binga jsem zachytila při zářijové nedělní procházce hlavním městem Valletta. Z jedné budovy byl slyšet hlas, mluvící do mikrofonu. Původně jsem si myslela, že zde probíhá aukce, ale při nahlédnutí dovnitř jsem našla Malťany při hře jejich oblíbené hry. Chvíli jsem postávala u dveří a poté vyfotila několik snímků tak, abych při hře nikoho nevyrušila.

            Ačkoliv jsou tamní obyvatelé přátelští, byla pro mne situace nekomfortní, protože jsem přeci jen byla nezvaným hostem – zvědavým turistou. Možná, kdybych vešla dovnitř a místní oslovila, nechali by se vyfotit při hře z blízka a vznikly by tak lepší fotografie. Nicméně jsou to pouze domněnky.

Technické parametry: čas: 1/60 s; clona: f/4,8; ISO: 560; objektiv Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 42 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1243728079

 

5) Muž kouřící na balkóně

            Muže jsem vyfotila, ačkoliv člověk kouřící na balkóně není žádným kulturním specifikem, ani netradičním pohledem. Důvodem jsou maltské domy jsou, typické svými dřevěnými zasklenými balkóny. Při návštěvě tohoto ostrovního státu mě však zaujalo, že v nich není nikoho vidět, ačkoliv domy očividné obydlené jsou. Proto když jsem viděla muže kouřícího v okně jednoho z ikonických balkónů, oslovila jsem ho.

            Místo pořízení je stejné jako u předchozí fotografie, na které žena plete krajkové náramky. Světelné podmínky byly rozvěž stejné. Na místě byl dostatek světla, které nebylo přímé, protože přes slunce byl slabý opar. V následné úpravě jsem snímek pouze zarovnala a zvýraznila muže v okně.

Technické parametry: čas: 1/320 s; clona: f/4,2 objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 32 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1157748454

 

6) Pastevec

            V opuštěných jordánských horách je možné narazit na mnoho pastevců. Jejich stádo vždy hlídá smečka štěkajících psů. Když jsem viděla jednoho pastevce v bezpečné vzdálenosti, zastavili jsme, abych ho mohla vyfotit. Při snaze přiblížit se k němu se však ke mně jeho smečka psů rozeběhla a málem jsem utekla. Touha po fotografii však byla silnější, a nakonec se čekání vyplatilo. Pastevec psům dal povel a za hrozivého štěkání i vrčení jsem po jejich boku došla až k pastevci, který mi dovolil si jeho stádo vyfotit. On sám být focený nechtěl.

            V danou chvíli bylo příjemné odpolední světlo, navíc v okolí nebyly žádné stromy či předměty vrhající stín. Snímek tedy nepotřeboval žádnou úpravu světla, pouze jsem upravila vyvážení bílé. Ovce nicméně mají velmi podobnou barvu jako okolní půda, takže jejich vlna s pozadím skoro až splývá, tudíž nejsou tak výrazné.

Technické parametry: čas: 1/2500 s; clona: f/3,5; ISO: 100; objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 18 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1871407102

 

7) Jak žijí beduíni

            Pouštní obyvatelé, nazývaní beduíni, žijí v jednoduchých stanech vyrobených ze vzorovaných látek. V blízkosti stanu mívají své stádo ovcí, osla, nebo velbloudy. Jejich životní podmínky jsou náročné a pro Středoevropana nepředstavitelné.

            Snímek vznikl po cestě k Mrtvému moři. Pro obyvatele vesnic, především dětí, jsem měla připravené sušenky pro navázání přátelského vztahu před focením. Nakonec jsem je však nevyužila, protože jsem v pozici ženy měla v některých odlehlých oblastech obavu vystoupit z auta. Místní obyvatelé jsou velmi konzervativní a jejich pohledy mi byly velmi nepříjemné také v autě – měla jsem krátký rukáv. Vyfotila jsem alespoň obydlí z dálky.

Technické parametry: čas: 1/640 s; clona: f/5, ISO: 100; objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 58 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1093646390

 

8) Muž na oslovi

            Tradičním způsobem lokální přepravy lidí i věcí jsou zde stále zvířata, konkrétně osli. Na fotografii je muž na cestě v kopcích. Daleko za ním šla shrbená žena, sbírající pravděpodobně kořeny neznámé květiny, kterou jsem viděla v několika pouličních stáncích. Jedná se však pouze o domněnku.

            Ústředním bodem snímku je muž, kterého jsem vyfotila v kopcích nedaleko města Wadi Musa. Byla jsem od něj poměrně daleko, navíc jel překvapivě rychle, proto bylo focení obtížnější. Přes to je jeho silueta dobře rozeznatelná, zasazena do typické jordánské krajiny. Díky dobrému světlu nebylo nutné fotografii příliš upravovat.

Technické parametry: čas: 1/4000 s; clona: f/5,3, ISO: 500, objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 66 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1984195065

 

9) Těžký náklad

            Na vesnicích nebo těžko dostupných místech využívají Jordánci pro přepravu nákladu osli. Na snímku dva muži nakládají na oslí hřbet dva velké pytle s granátovými jablky. Je nicméně možné vidět osla tahajícího mono dalších věcí, například propanbutanové lahve do lokálních restaurací, v turistických destinacích jako je Petra také turisty všech výšek i šířek.

            Fotografie byla focena při ostrém, téměř polední světle. Okolní skály ale vytvořily přirozený stín, který podmínky pro focení zlepšil. Osel byl nicméně podexponovaný a bylo třeba ho mírně upravit, aby lépe vynikl. Kopce, které jdou vidět v pozadí mezi skálami, byly naopak přeexponované, tudíž bylo nutné provést úpravu, která zlepšila jejich viditelnost.

Technické parametry: čas: 1/100 s; clona: f/4,8; objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 48 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1970611101

 

10) Cesta na mši

            Na snímku je skupina mužů jdoucí k modlitbě jen několik minut po otevření mešity. Muži a ženy se zpravidla modlí zvlášť, a to buď v oddělených místnostech, nebo v menších mešitách jsou ženy za muži. Nevzpomínám si však, že bych při své návštěvě v mešitě ženy viděla. Sama jsem musela vstoupit odlišným vchodem, kde mi mladá muslimka pomohla se plně zahalit do čádoru černé barvy, který zakrývá celé tělo až po kotníky.

            Muslimy jsem při focení neoslovila, dělala jsem, že fotím pouze stavbu. Přesto se však na mě mračili a skláněli před fotoaparátem hlavy. Snažila jsem se tedy neprovokovat a vyfotila jsem jen tři snímky, ze kterých jsem nakonec vybrala tu, na které jsou muži pouze zezadu. Vypadají zde mnohem uvolněněji a v jejich pozadí je navíc mešita dobře vidět. U ostatních fotografií jsou dominantou pozadí spíše jiné stavby, z mešity lze vidět jen její vchod.

            Celé ráno byla obloha zatažená býlími mraky, tudíž je na snímku bezvýrazná. Na druhou stranu si myslím, že dává vyniknout modré kopuli stavby.

Technické parametry: čas: 1/800 s; clona: f/4,8, ISO: 125, objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 45 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1807753239

 

11 + 12) Jordánský podzim

            V listopadu se v Jordánsku začíná lehce ochlazovat a výjimkou nejsou ani silné deště. V zimních měsících zde může dokonce sněžit. Při dešti kanály v ulicích nestíhají a městem i vysušenou krajinou se valí proudy vody, takže není možné přejít cestu suchou nohou. Prodejci spěšně opustí své pouliční stánky s čerstvými bylinami, ve větších obchodech schovají své zboží pod markýzy.

            Fotografie byla pořízena v nejchudší, ale zároveň nejživější části Ammánu, hlavního města Jordánska. Brzy ráno ale město spí, musela jsem tedy čekat přibližně do půl desáté, než se otevřely první obchody. Úzké ulice byly okamžitě plné místních, kteří buď nakupovali, nebo jen procházeli. Prudký déšť přišel nečekaně, naštěstí ale bylo místo pod markýzou jednoho z obchodů, kde jsem se schovala a stihla vyfotit několik snímků v suchu, než se voda začala dostávat také pod markýzu. Ačkoliv by si tato čtvrť zasloužila více fotografií, kvůli času jsem po chvíli musela schovat fotoaparát do batohu a zamířit k letišti.

            Ústředním objektem fotografie č. 11 je prodejcem spěšně opuštěný stánek s bylinami. V pozadí jde vidět ruch velkoměsta v podobě hustého provozu. V nejzazší části snímku jsou vidět okolní prodavači odklízející vodu z chodníku, která by lehko mohla natéct do jejich obchodů. Fotografii jsem ořízla o několik milimetrů z důvodu příliš velké mezery vedle stánku.

Technické parametry: expozice: 1/60 s; clona: f/4; ISO 125; objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 26 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1497978569

 

            Poslední fotografie s číslem 12 zachycuje rušnou ulici Ammánu, kterou zpomalil prudký déšť. Hlavním bodem snímku je muž v kapuci, sklánějící hlavu před deštěm, chystající se přejít silnici.

Technické parametry: expozice: 1/125 s; clona: f/3,5; ISO. 125; objektiv: Nikon 18-140 mm – ohnisková vzdálenost 18 mm

 

fotoprojekt luskova 20200529 1319089343

 

6. SEBEHODNOCENÍ

            Na projektu jsem začala postupně pracovat od roku 2018, ve kterém jsem si téma stanovila. Díky prodloužení studia jsem tak měla dva roky na uskutečnění několika cest, při kterých jsem mohla snímky vyfotit. Během této doby jsem navštívila šest zemí, z toho jednu zemi (Itálii) opakovaně. Situace a objekty vhodné do projektu jsem však nenašla, případně nevyhledávala při každé z mých cest, zejména kvůli času. Na první pohled to není zjevné, ale některým fotografiím předcházela dlouhá zajížďka či procházka nezajímavými místy. Nutno však zmínit, že většinu situací člověk objeví náhodou.

            Při focení pro mě bylo největší překážkou oslovování místních lidí, a to kvůli jazykové bariéře na obou stranách, obavy z odmítnutí i čistého studu či pocitu trapnosti. K mému překvapení jsem se většinou setkala s kladnými reakcemi, k odmítnutí došlo málokdy. S negativními reakcemi jsem se setkala zejména při snaze o nenápadné focení bez optání, nejčastěji tedy v Jordánsku. V případě, že si mne fotografovaná osoba (případně osoby) všimla, byla na ní vidět nervozita, nepřirozené chování a šlo cítit, že je dotyčnému situace nepříjemná. Nikdy jsem se ale nesetkala se situací, při které by na mne kdokoliv křičel a podobně. V případě nelibosti se dotyčný většinou zamračil, otočil, začal se hýbat, aby jeho focení bylo náročnější, případně odešel.

            Velké úskalí pro mě představoval samotný výběr fotografií, protože situace, které jsou na nich zachyceny ve mně samozřejmě vyvolávají vzpomínky a emoce. Všechny mi proto přišly zajímavé, přitom pro nezaujatou osobu nemusí vyjadřovat nic a děj, který je na nich zachycený, nemusí ani postřehnout. Při finálním výběru jsem proto požádala o pomoc svého přítele, který se mnou na některých focených místech nebyl, tudíž mi poskytl cennou zpětnou vazbu.

            Při zpětném procházení snímků si uvědomuji nedostatky v kompozici, kterých jsem se dopustila i přes předchozí studium Freemanovy knihy. Na místě jsem totiž chtěla fotit především rychle, a tak jsem si na jeho poznatky často nevzpomněla. Myslím ale, že se častějším focením ze svých chyb poučím.

            Myslím, že jíž dříve vytyčený cíl projektu se mi splnit podařil – vyfotografovala jsem místní obyvatele v obvyklých situacích. Většina z nich je na fotce uvolněná a působí přirozeně. Samozřejmě si plně uvědomuji, že mé fotografie mají nedostatky, a ne vždy plně odpovídají mým představám. Nedostatky vnímám zejména na snímcích focených při špatných světelných podmínkách, kterými jsou nedostatek světla, případně velký kontrast přímého světla a stínu, kdy se focená osoba nachází zpravidla ve stínu. S těmito podmínkami zatím neumím pracovat tak, jak bych chtěla. Výsledné fotografie pak mívají některé částí přeexponované, jiné naopak podexponované.

Při realizaci projektu jsem se však mnoho nových věcí naučila a jako největší pokrok u sebe vnímám vykročení z komfortní zóny při focení, což mě nakonec přivedlo do mnohých naopak velmi příjemných situací i zajímavých míst, na které ráda vzpomínám. Především z tohoto důvodu svůj projekt vnímám velmi pozitivně a věřím, že mi pomůže se dále ve focení posouvat. V neposlední řade mi také pomohl si uvědomit náročnost práce fotoreportéra.

 

7. POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

FOKT, Michael. Svatý pokoj na tři noci. In: LidéaZemě.cz [online]. 29.05.2014 [cit. 14.05.2020]. Dostupné z: http://www.lideazeme.cz/clanek/svaty-pokoj-na-tri-noci#

FREEMAN, Michael. Očima fotografa: kompozice pro lepší [digitální] fotografie. Brno: Zoner Press, 2017 [4. upravené vyd.], ISBN 978-80-7413-346-6

KLICPEROVÁ, Lenka, ŠILHA, Václav, ŠILHOVÁ, Olga. Afrika v nás. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2116-6

KLICPEROVÁ, Lenka, KUTILOVÁ, Markéta. Islámskému státu na dostřel. Praha: Mladá fronta, 2016. ISBN 978-80-204-4173-7

HEIMSATH, Jeff. Nejlepší cestovatelské fotografie roku 2018. In: National-geographic.cz [online]. 25.01.2019 [cit. 15. 05. 2020] Dostupné z: https://www.national-geographic.cz/clanky/nejlepsi-cestovatelske-fotografie-roku-2018-20190121.html

ŠÍSTEK, Martin. Foťte na cestách jako profesionál (1. díl). In: TravelBible.cz [online]. 20.11.2017 [cit. 15. 05. 2020] Dostupné z: https://travelbible.cz/fotte-na-cestach-jako-profesional/#Mluvte_s_lidmi_a_mejte_respekt

 


[1] KLICPEROVÁ, Lenka, ŠILHA, Václav, ŠILHOVÁ, Olga. Afrika v nás. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2116-6 nebo KLICPEROVÁ, Lenka, KUTILOVÁ, Markéta. Islámskému státu na dostřel. Praha: Mladá fronta, 2016. ISBN 978-80-204-4173-7

[2] FOKT, Michael. Svatý pokoj na tři noci, Lidé a Země. 5/ 2014. Dostupné také z: http://www.lideazeme.cz/clanek/svaty-pokoj-na-tri-noci#

[3] FREEMAN, Michael. Očima fotografa: kompozice pro lepší [digitální] fotografie. Brno: Zoner Press, 2017 [4. upravené vyd.], ISBN 978-80-7413-346-6

[4] https://travelbible.cz/fotte-na-cestach-jako-profesional/#Mluvte_s_lidmi_a_mejte_respekt

Zobrazeno 1252 krát
Naposledy upraveno: čt., 18. červen 2020 09:31
Pro psaní komentářů se přihlaste