Jonáš Veselý 
Olympijská premiéra jako ze snu
Biatlonistka z Brna, přezdívaná Vinky, platila v mládežnických letech za obrovský talent. Jenže se na ni začaly valit zdravotní potíže jedna za druhou, kvůli nimž dokonce několikrát zvažovala konec kariéry. Dlouhé roky výsledkově kolísala na hraně Světového poháru a IBU Cupu, druholigové světové soutěže. Ve Světovém poháru se kromě jediného umístění do Top 30 nedokázala v individuálních závodech až do letošní sezony prosadit.
Rostoucí formu potvrdila v lednu v německém Ruhpoldingu, kdy ji trenéři na základě povedených výkonů na poslední chvíli nominovali na její první olympijské hry v kariéře. Doplnila tak zkušenou čtveřici úspěšnějších týmových kolegyň Davidovou, Voborníkovou, Charvátovou a Jislovou. „Terka udělala kus práce, běžecky se určitě zvedla. Nejen v individuálních závodech, ale i ve štafetě ukázala, že se o ni dá opřít,“ prohlásil před Českou televizí (ČT) Ondřej Rybář, sportovní ředitel Českého svazu biatlonu. Ovšem jelikož do olympijského závodu mohou zasáhnout pouze 4 závodnice z každé země, počítali s ní trenéři spíše jako s náhradnicí, připravenou zaskočit v případě výpadku některé z parťaček.
Po fyzickém selhání a psychickém otřesu dlouhodobé české jedničky Markéty Davidové ve smíšené štafetě se na start vytrvalostního závodu postavila v roli outsiderky právě Vinklárková. Tento typ závodu, vyžadující precizní střelbu, Vinky obvykle vyhovuje, jelikož platí za konzistentní, přesnou střelkyni. Letos její střelecká úspěšnost dosahuje 81% vleže a 80% vestoje. Čísla potvrdila, ba překonala, když v závodě sestřelila 19 z 20 terčů. Tím ohromila nejen leckterého diváka, ale i sebe. Navíc, jak se ukázalo, dorazila do Anterselvy ve vrcholné běžecké formě. V posledním kole se dokonce blýskla 10. časem, což v součtu stačilo na životní 11. místo. Kromě výjimečného zážitku si vydobyla i pevnější pozici v týmu a start v následujícím sprintu.
„Na olympiádě jsou nejlepší lidi s nejlepšími výkony a já dnes patřím mezi ně. Nevěřím tomu,“ líčila v slzách štěstí Vinklárková pro ČT. „Na střelnici musíte být přirození a na trati černo před očima,“ odhalila s úsměvem recept na úspěch v rozhovoru pro Český olympijský tým, „opravdu jsem se cítila olympijsky.“
Další průběh OH si mohla uvolněně vychutnávat
Po nečekaném úspěchu z ní opadla veškerá nervozita a mohla s klidnou hlavou nastoupit do následujících závodů. Při cestě do areálu ji reprezentační kolegové zastihli s kuriózním zavazadlem v náručí. „To je srdíčko na Valentýna pro moje rodiče, kteří přijeli ze dne na den. To jsem celý dělala sama,“ mrkala rozzářeně Vinky ve videu, které zveřejnila na svém instagramovém profilu. Většina sportovkyň se celý závodní den koncentruje pouze na sebe a svůj výkon, zatímco česká hvězdička peče dorty… Obecně to může působit neprofesionálně, ale podtrhuje to pohodu a jedinečnost osobnosti Vinklárkové.
Ačkoli se divákům laikům mohlo zdát, že 50. pozice ze sprintu a 51. ze stíhačky byl návrat do šedého průměru až podprůměru, jednalo se především běžecky o výkony, o kterých si Tereza před několika měsíci mohla nechat jen zdát. Dříve by s dvěma omyly na střelnici skončila hluboko pod čarou pro stíhací závod pro 60 nejlepších. Bohužel ale v těchto dvou závodech nebodovala, a tedy jí účast v prestižním závodě s hromadným startem o vlásek unikla.
Již po sprintu bylo jasné, že se zády laborující Markéta Davidová do dalšího závodu na OH nenastoupí. Proto trenéři přisoudili Vinklárkové čest a zároveň zodpovědnost finišovat štafetu. „Účast ve štafetě pro mě znamená hodně. A není důvod, proč bych se některého úseku měla bát,“ věřila si v předzávodním rozhovoru pro ČT. „Jestli pojedeme ve stejném složení jako v Ruhpoldingu, vůbec se toho nebojím. Nemůže se stát nic horšího, než že budeme páté,“ odkázala na výsledek z generálky.
A měla pravdu. Štafetu přebírala od Terezy Voborníkové na skvělém čtvrtém místě v kontaktu s medailovou pozicí. Na položce vleže se sice nevyhnula trestnému kolu, když možná doplatila na rychlé tempo z úvodního kola. Přeci jen čelila zvučným jménům světového biatlonu; například Švédce Oebergové, Norce Kirkeeideové či Fince Minkkinenové. Na stojce ovšem udržela Vinky nervy na uzdě a vyčistila ji za 28 vteřin. V závěrečném kole bravurně uhájila 5. místo a nedoběhla ji ani letošní světová dvojka Minkkinenová. Pro Český rozhlas vylíčila emoce v cíli: „Byla jsem úplně mrtvá. Jessika s Luckou už tam u mě byly a byly hrozně nadšené. Neudělala jsem stoprocentní výkon na střelnici, ale strašně mě radost holek dojala.“
Skončit na vrcholu?
Kvůli vleklým zdravotním komplikacím již před sezonou Vinklárková avizovala, že tahle bude její poslední. Na jejím pevném přesvědčení nic nezměnily ani famózní úspěchy v Anterselvě. Naopak. „Neumím si představit lepší scénář, ve kterém bych končila. Nechci to už pokazit,“ prohlásila odhodlaně po vytrvalostním závodě pro ČT. Stárnoucí ženský biatlonový tým tak přijde o další naději a v následujících letech ho čeká nezbytná generační obměna.
Vinklárková se může stát inspirací nejen ve sportu, ale i v životě. Někdy je důležité si umět říct dost a neždímat se z posledních sil. Je to přeci jen sport a život nabízí daleko víc.
