Stanislav Synek 
Co si myslíte o současné české rapové scéně?
To by klidně mohla být otázka na dvě hodiny. Poslední dobou nad tím hodně přemýšlím. Pohybuju se v tom a nevnímám rap jen jako trendy věc, ale mám rád hip hop celkově, tedy jeho kulturu a vše kolem něj. Dříve jsem některé rapery hodně odsuzoval, někdy až zbytečně, třeba label Milionplus. Myslel jsem si o něm svoje. Na druhou stranu jsou to borci, kteří scénu posunuli dál, někam se dostali, makali na tom a třeba Yzomandiasovi nikdo nemůže upřít nic. Postupem času jsem i já přišel na chuť nějakým věcem od něj.
Co mě hodně štve na dnešní scéně, jsou témata, o kterých se rapuje. Jde to ruku v ruce se společností jako takovou. Štve mě, že trendy věci, které poslouchá nejvíce lidí a mezi nimi je i spousta dětí, jsou o strašně povrchních věcech – majetku, prostitutkách a drogách. Do určité míry chápu, že to třeba může být příběh konkrétních lidí. Jako příklad bych uvedl nedávnou kauzu s Hard Ricem, což je člověk, kterého teďka poslouchá obrovská kvanta lidí, ale má problémy se zákonem a aktuálně je ve vězení. Tito v uvozovkách „nejvýše postavení umělci a hráči“ jsou mnohdy hodně nedůvěryhodní lidé. Neznám celý jejich příběh, takže je nechci odsuzovat, ale takhle to na mě aspoň působí.
Jsou tady samozřejmě i opaky, a to například MC Gey, který v poslední desce mluví o rodině, o tom, jak se někam posouvá. Jeho albu se dostalo takového úspěchu, protože je to úplný kontrast oproti tady těmto věcem. Nechci nikoho špinit, ale jak říkal Tupac, nemůžeš mluvit o prodávání drog, aniž bys nemluvil o tom, že tím někomu můžeš vzít život, nebo o tom, že tě to může dostat do vězení. Když tahle témata poslouchají děti, měly by vědět, že to není jen o těch cool věcech, ale že to má i odvrácenou stránku. Měly by v tom vidět souvislosti.
Co vás naopak baví?
Abych nebyl jen kritický, mám moc rád lidi kolem labelu Ty Nikdy. Idea s Colem teď vydali super desku, na kterou jsem se těšil. Mám rád Matyse, Resta, i když ho už teď tolik neposlouchám. Stejně tak Ektora, který je podle mě v Česku technicky úplně nejdál ze všech těch raperů. Ze Slovenska mám hodně rád Sameye, který na mě měl velký vliv a který je skvělý raper.
Kde čerpáte témata pro své texty?
Je to každodenní záležitost, z vlastních zkušeností a věcí, které se mi staly. Album, které mám teď připravené, ať už to může znít jako klišé, je celé o rozchodu, ale není to tak, že bych se z toho šel vybrečet. Je to o celém procesu, začíná to v uvozovkách „zamilovanýma trackama“, potom to jde přes rozchod a jeho dozvuky, kdy přemýšlíš nad tím, proč se dané věci vůbec staly. Album samotné mi změnilo pohled na celou věc ohledně toho vztahu a pohled toho druhého člověka.
Přestože jsem to nikdy nestudoval, tak se moc rád zabývám lidskou psychikou, tedy proč mám takový a takový emoce. To se snažím promítat i do svých textů, do kterých dávám své zážitky a myšlenkový pochody. Mám ještě rozdělaný jeden projekt, se kterým jsem začal už před tímto albem, který v sobě má prvky battle rapu. Rád bych jej dokončil na podzim.
Kdo vás inspiruje? Existuje někdo, kdo vám dává motivaci do toho dělat rap?
Kendrick Lamar. Právě kvůli tomu, co předvedl za poslední rok, jsem se rozhodl dělat rapový mixtapem před tímto albem, než se mi sešly životní události a vydal jsem se jiným směrem. V jednu dobu jsem si říkal:„ Proč bych měl dělat alba typu, že jsem lepší než všichni ostatní?“ Přišlo mi to takový laciný, ale když to uděláš zajímavou formou, máš do toho dobrý beaty a jedno s druhým do sebe zapadne, kope to a kouše to jako třeba deska Rap-life, tak je to ta esence hiphopu. Takže nejvíce mě inspiruje Kendrick, ale kromě toho taky J Cole, Mac Miller a americká scéna obecně.
Jakou váhu v rapu přikládáte image, tedy tomu, jak člověk vypadá a jak se chová?
Nepřikládám tomu váhu v rapu, ale v rapovém byznysu. Rap je dneska byznys. Jakmile chceš mít velký čísla, musíš nějak zaujmout, aby na tebe člověk klikl. Obecně je mi jedno, co má rapper na sobě, hlavně mi záleží na tom, jestli umí dobře rapovat, jestli dokáže dobře vyslovovat, jaký má bary a jak působí na stagi. Takhle to vidím já, ale je mi jasný, že někteří lidi to stejně jako já nehodnotí a té image přikládají větší hodnotu, což ale není nutně špatně. Jak se říká, sto lidí, sto chutí.
Zajímalo by mě, s kým byste rád navázal spolupráci? Napadá vás nějaké jméno z Česka nebo Slovenska?
V podstatě celý Ty Nikdy label, Matys nebo Rest. Tohle jsou pro mě vzory, se kterýma bych chtěl nějakou spolupráci navázat. S Ideou bych chtěl taky navázat spolupráci. Ne nutně že bych s ním udělal track, ale jen se s ním chci pobavit například o fungování labelu. A pak mě z hlavy napadá třeba Michajlov.
30. dubna ti vyjde nové album s názvem Bude to bolet. Jaký bude koncept této desky?
Jak jsem říkal, album bude o rozchodu, i když možná ne tak úplně. Kdybych to měl jedním slovem vystihnout, řekl bych, že album jako takové je o vztahu. Jde vlastně o celý průběh vztahu, rozchod až po vlastní vyřešení, smíření a pokračování dál.
Pro koho je tvoje hudba určená?
Řekl bych, že je možná pro hloubavější lidi. Hodně si zakládám na textech a na tom, co do nich dávám. Spíš mě budou poslouchat lidi, kteří jsou stejně staří jako já a mají už něco odžito, aby některé věci pochopili, protože i mě samotného by nejspíš nebavilo v patnácti poslouchat některé věci, které jsem nezažil a moc o nich zatím nevím. Ale taky věřím, že za ty roky, co už rap dělám, bych to chtěl dostat mezi více lidí, a proto začínám hledat více zdravé cesty, jak to tam dostat. Osobně si myslím, že tu hudbu dělám přístupnější a přístupnější.
