Kateřina Pirožková 
V Česku slavíme spoustu svátků, které mají dlouhou tradici. Ať už jsou to Vánoce, Velikonoce nebo také masopust, který představuje jakési veselí před záčátkem čtyřicetideního půstu. V poslední době tyto tradice a svátky ale čím dál víc ztrácejí na svém původním významu a na řadu z nich se stále více zapomíná, a to hlavně ve velkých městech a jejich okolí. Když řeknu, že většina mladých už dávno na nějaké tradice a zvyky spojené s naší kulturou rezignovala, nebudu asi daleko od pravdy. Nebudu ale také tvrdit, že já jsem výjimkou, protože rozhodně nejsem. Přiznám se, že masopust jsem řadu let opomíjela. Když se nad tím zamyslím, je to i trochu ostuda, že jsem doposud neměla o tomto období moc velké povědomí. Bylo to něco, co jsem zkrátka věděla, že existuje, ale nějakými podrobnostmi jsem si nelámala hlavu. Letos jsem to ale napravila a poprvé v mém životě jsem byla alespoň malou součástí oslav konce masopustu.
V polovině února jsem se totiž vydala do Chrudimi na Masopustní jarmark, součástí kterého byl i tradiční průvod maškar. Bez nejmenšího očekávání jsem se dostavila na místo činu. Tím se stalo chrudimské muzeum, kde v devět hodin začínala obchůzka, do které se zapojila řada místních i turistů. Děti, rodiče, babičky i dědové se shromáždili v jeden velký průvod a vyrazili za divadelníky ve starobylých maskách Turků, Židů, Holky, Kobyly, Slamáka a dalších. Šlo se Širokou ulicí plnou krámků, cukráren a kaváren. Po celou dobu se tancovalo a zpívalo za doprovodu muzikantů, kteří divadelníky doplňovali. Až jsme došli na Resselovo náměstí, kde byly rozmístěné stánky. Vyvrcholením celého průvodu bylo vystoupení uprostřed náměstí, opět plné hudby a tance, který k takovým masopustním oslavám neodmyslitelně patří. Poté už se dav návštěvníků i kolemjdoucích rozprchl každý svou cestou. Někdo šel obdivovat výrobky šikovných řemeslníků, kteří přijeli na jarmark předvést své dovednosti, jiní šli nasytit své žaludky. Když budeme vycházet z klasických masopustních oslav a z původní podoby tohoto obyčeje, byly tyto oslavy vždy spojeny s dobrým jídlem, typické byly například velké hostiny, zabíjačky nebo dokonce i svatby. K masopustním tradicím ale nepatří pouze hodování a popíjení. Jsou to také výše zmíněné průvody maskovaných lidí. V takovém průvodu bychom našli všelijaké maškary a figury nejrůznějšího druhu. Ústřední postavou byl ale většinou šašek.
Celý tento spontánní výlet do Chrudimi mě mile překvapil a otevřel mi oči. Kdybych ho měla popsat jediným slovem, použila bych nejspíš „veselo“ Všichni se během masopustu měli hlavně radovat a být šťastní a přesně takový dojem to na mně zanechalo. Možná to bylo pouze tím, že jako milovník jídla jsem zkrátka ocenila ochutnávku koblih a dalších dobrot, ale přičítám tomu také ten cit pro kulturu a radost, kterou do toho vnesli usměvaví a milí lidé z Národopisného souboru Kohoutek. Jedná se asi vůbec o nejveselejší oslavy roku, které krásně připomínají, že to nejdůležitější na jakýchkoliv svátcích je to, aby se lidé sešli a bylo jim spolu dobře.
