út., 12. duben 2022 12:21

Když něco tvořím, snažím se do toho dávat emoce, nebo třeba vtip, říká ilustrátorka Ema Kašparová

Ema Kašparová Ema Kašparová Zdroj: Archiv Emy Kašparové
Na půdě Univerzity Palackého v Olomouci se pohybuje mnoho nadějných a ambiciózních studentů. Velké množství talentů najdeme v odvětví sportu, hudby, nebo třeba výtvarného umění. Do poslední kategorie spadá právě Ema Kašparová, která se věnuje hlavně ilustracím. Rozpovídala se o dětství, studiu, i o svém prvním vydaném komiksu.

Našla jste si cestu k umění sama, nebo si umění našlo vás?
Do světa umění mě zasvětil můj táta. Ne že by se tomu nějak aktivně, nebo profesně věnoval, ale má umělecké oko a cit. Vyřezával mi hračky když jsem byla malá. Často jsme společně četli a na to se vázaly knižní ilustrace, komiksy a společné probírání maleb v tomto odvětví.

Tvořila jste hračky společně s tátou?
I s mámou! Podle mě docela zásadním bodem bylo to, že jsem chodila do waldorfské školky, kde vyrábění bylo jedno z hlavních bodů dne. Celá ta zkušenost byla taková pohádková. Vlastně celé dětství jsem vyráběla a malovala a tvořila.

Chodila jste do nějakého výtvarného kroužku, nebo jste samouk?
Ano chodila, moc mě to bavilo a spoustu jsem se toho naučila! Zhruba ve čtvrté třídě jsem si prosadila chodit do výtvarky na ZUŠku. Spolužáci mě tehdy vnímali jako velice talentovanou výtvarnici.

To zní působivě. A byla jste jí?
Asi jo, ale nevím, možná ani ne. Chodila jsem tam dlouho a byla jsem tak asi jen zapsaná.

Nepodceňujete se?
Já vlastně ani nevím, jsem na sebe dost přísná a sebekritická. Neúspěch s nepřijetím na vysokou školu mě docela poznamenal.

Neúspěch? Kam jste se hlásila a jak vás poznamenal?
Hlásila jsem se na ilustrace do Prahy a do Plzně, bohužel jsem se nedostala ani na jednu školu, tak jsem tady. Mám v plánu se v ústraní vyvíjet, pracovat na sobě a třeba i znovu zkusit Prahu. Cítím spoustu technických nedostatků a doufám, že mě to tu naučí. Jsem teď mnohem přísnější na svou tvorbu. Momentálně jsem ve stádiu, že když něco vytvořím, tak se mi to za týden nelíbí.

Co tedy přesně studujete?
Výtvarnou tvorbu na Pedagogické fakultě spolu s žurnalistikou na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

Takže dva samostatné obory?
Dvě vysoké, ano. Slýchávám, že jsem blázen, ale chtěla jsem obojí a jinak to nešlo.

Co vám studium na pedagogické fakultě přináší?
Je to super! Umí to tu. Moje největší mínus je, že jsem nestudovala výtvarnou střední. Sice se povídá, že berou i z gymplu, ale já nemám tolik vyvinutý tvůrčí motor. To beru jako můj největší nedostatek, který dle mého názoru ovlivnil i to, že jsem se nedostala na zmíněné obory mimo Olomouc. Sama jsem se nedokázala hecovat v tom, abych se zdokonalovala technicky. Tady v Olomouci mě to naučí. Jsou tu skvělí učitelé, je to moc příjemný a jsem vlastně i ráda, že jsem tady.

Mám pocit, že Olomouc berete jako mezistupeň, je to tak?
Jo jo, beru, potom uvidím co a jak.

Kde nacházíte vůli, inspiraci, motivaci k tomu tvořit?
Vždy jsem nacházela motivaci v mých učitelích, jak na ZUŠce, tak i teď tady. Moje největší krize nastala, když jsem měla prázdné prázdniny, při kterých jsem nic netvořila a bylo to docela hluché místo. První za kým jsem šla byla učitelka výtvarky. Řekla mi říkanku, kterou jsem přetvořila do komiksu a nakopla mě ke tvorbě, abych udělala něco pořádného. Ještě potřebuju vedení.

Máte nějakou svoji uměleckou sociální bublinu?
Mám, moji kamarádi mě taky motivují, část z nich studuje na AVU. Díky tomu se občas cítím méněcenně. Ale to je přirozené, se srovnávat, když se vyvíjíte spolu. Jsou mi obří motivací a inspirací k tomu být lepší.

Co vás nejvíc baví na umění, z čeho čerpáte?
Zásadní jsou pro mě emoce, které ve mně tvorba vzbuzuje. Když něco tvořím, snažím se do toho dávat pocit, nebo třeba vtip. Mám ráda vtipné umění. Možná skončím jen u toho vtipnýho, i kdyby to měl být špatný humor.

Jak vypadá vtipné umění?
Slovní říčky, ilustrace, komiksy, vlastně cokoliv. Hrát si s tím, co tvoříš, o tom to pro mě je. Četla jsem teď knížku, která měla zkomolená jména se slovem ježek v angličtině, to bylo velice zábavné. Asi zvolím podobný směr.

To nás přivedlo k vašemu prvnímu vydanému dílu – ke komiksu. O čem je?
V první řadě jsem ho nenapsala, udělala jsem jen ilustraci. Šlo o tu říkanku, kterou mi řekla moje učitelka během prázdnin. Ani nevím kdo nebo proč to napsal.

Takže k říkance od neznámého autora jste udělala ilustraci a vznikl komiks.
Jo, přesně tak. Je to zacyklený příběh a z toho jsem se snažila vytěžit a posunout dál. Příběh se odehrává ve starém Římě, postupně se to cyklením posouvá do budoucnosti apokalypsy. Na troskách sci-fi Říma se objeví kapitolská vlčice s Romulem a Rémem. Otočí se jeden z nich a má kanárčí hlavu. Nastupuje éra kanárku, která nahradí lidi. Celé to souvisí s tou říkankou.

Jak zní ta říkanka?
Ve městě Římě je ulice, v té ulici je dům, v tom domě je pokoj, v tom pokoji je klec, v té kleci je pták, v tom ptáku je srdce, v tom srdci je dopis a v tom dopise je pěkná pohádka. Dávalo mi smysl, a i jsem to tak udělala, že ta pěkná pohádka zní zase takhle. Ptáci (kanárci) se pomstí za to, že jim lidi ze srdcí preparují ty dopisy, nastane apokalypsa a převezmou vládu.

Zobrazeno 645 krát
Naposledy upraveno: čt., 14. duben 2022 23:09
Pro psaní komentářů se přihlaste