Arnošt Petružela 
Po letech, kdy se Lady Gaga soustředila na herectví, jazz a komornější projekty, se vrátila k tomu, co umí jedinečně, a to jsou turné. The Mayhem Ball je postavený na čtyřech dějstvích, z nichž každé má vlastní estetiku, téma a hudební charakter. Hlavní myšlenkou je řízený chaos. Gaga s ním pracuje jako s metaforou života i vlastní kariéry. Mayhem není destrukce, je to prostor, ve kterém je dovoleno být nedokonalý, hlasitý, emotivní, jiný a přitom stále autentický. V Barceloně tento koncept rezonoval silně a to napříč generacemi přítomných diváků.
Temný úvod s pulzující energií
Show odstartovala v rychlém tempu. V temně rudém nasvícení pódia zazněla Bloody Mary, následovaná Abracadabra. Gaga v sytě červeném modelu působila jako vládkyně vlastní mytologie. Choreografie byla výrazná od prvních vteřin a fanoušci v aréně rychle pochopili, že nepřišli na obyčejný koncert. Později nazněla Poker Face, pojatá jako vizuální šachová partie s černobílou scénografií, symbolickým rozmístěním tanečníků a jasnou metaforou hry, v níž Gaga představovala šachovou dámu. To, co se odehrávalo na pódiu, mělo jasnou koncepci, promyšlenou režii a ambici stát se uměleckým dílem.
Když nálada zpomalí
Druhá část večera přinesla lehké zpomalení, kde nechala vyniknout především hlas umělkyně. Skladby Paparazzi, LoveGame i Alejandro zazněly v úpravách, které ukázaly, že Gaga je především brilantní zpěvačka. Do této intimnější atmosféry vstoupila následně píseň Diseas, inscenovaná jako symbolický souboj v rakvi s Mistress of Mayhem, temným alter egem zpěvačky.
Energie a euforie
Třetí akt znovu vystřelil tempo nahoru. Skladby Killah, Zombieboy a LoveDrug přinesly zpět temnou estetiku, tentokrát však v tanečnější, kluby inspirované formě. Následovaly písně Applause a Just Dance, jež dodaly vystoupení nostalgii, která však v rámci příběhu fungovala logicky, ne prvoplánově. Choreografie tu hrála zásadní roli, Gaga s tanečníky vytvářela dechberoucí taneční kreace. Bylo vidět, že tanec není jen přilepený na show, ale že je jejím vyprávěcím jazykem.
Dvě strany jedné duše
Závěrečný akt nabídl smíření obou duší, monstrózní i zranitelné. Zazněla i Summerboy, jedna z prvních písní v kariéře americké umělkyně. Born This Way vyvolala hlasitý společný zpěv publika. Píseň z roku 2011 neztratila nic ze své síly a v dnešním světě zněla možná ještě aktuálněji. V emotivní části zazněly také písně Million Reasons, Shallow a Die With A Smile, všechny vystavěné na vokálním výkonu a přímém kontaktu s publikem.
Třetí večer turné v Barceloně se navíc dočkal dvou výjimečných momentů. Nejprve intimní klavírní písni Joanne, věnovaná zpěvačtině rodině i všem v publiku, kteří v životě zažili ztrátu blízké osoby. Aréna se utišila, světelné náramky fanoušků se proměnily v drobné hvězdy a na několik minut vzniklo souznění přesahující rámec show. Následovala skladba The Edge of Glory podaná s upřímností, bez efektů, pouze hlas, klavír a publikum.
Výjimečným momentem byla píseň Vanish Into You, během níž Lady Gaga opustila hlavní pódium a prošla se kolem publika. Přijímala drobné dárky, podávala ruce, podepsala se fanouškům a na chvíli zrušila hranici mezi publikem a pódiem.
Závěr bez masky
Hlavní část show uzavřela ikonická píseň Bad Romance ve velkolepém, téměř divadelním zpracování, přesně tak, jak to publikum očekávalo.
Pak však přišel překvapivý kontrast. Gaga se na pódium vrátila v jednoduchém outfitu a bez make-upu. Píseň How Bad Do U Want Me zazpívala bez speciální choreografie, bez pyrotechniky, jen ona sama, naprosto „odhalená". Byl to silný moment. Po dvou hodinách vizuálních efektů přišla pravda bez filtru. Najednou nestála na pódiu ikona, ale žena, která se dívá publiku přímo do očí.
A právě v této upřímné chvíli následovalo milé překvapení. Na scénu dorazili všichni tanečníci, tentokrát v halloweenských kostýmech parodujících samotnou Lady Gaga, s jejími typickými brýlemi, čepicí a v jednoduchém černém oblečení. Reakce umělkyně byla spontánní, bylo vidět, že ji tahle nápaditá pocta dojala i pobavila. Možná právě tato neokázalá závěrečná minuta vystihla smysl celého The Mayhem Ball, a to že i za maskami lze najít autenticitu.
Publikum jako příběh
Fanoušci v Barceloně byli kapitola sama o sobě. Část z nich přišla v kostýmech inspirovaných různými érami Lady Gaga, od kožených bund éry Born This Way po současný Mayhem styling plný temné elegance. Atmosféra před i během koncertu působila jako módní přehlídka rebelie, sebevyjádření a hravosti. Bylo vidět, že Gaga pro své fanoušky představuje víc než hudbu: je symbolem svobody být kýmkoli. To se v Barceloně zrcadlilo v každém detailu, make-upu, kostýmu i energii v hledišti.
The Mayhem Ball v Barceloně ukázal, že velká popová show dokáže být současně zábavná, myšlenkově ukotvená, vizuálně promyšlená i emočně pravdivá. Lady Gaga přivezla show, která měla ambici i srdce. Dokázala, že pop umí být velkorysý i upřímný.
