Pavlína Maryšková 
Důchod je pro některé vysněná svoboda bez práce a povinností, pro druhé období, kdy člověk postupně přichází o vše, co tvořilo jeho život. Po desetiletích práce se najednou ocitáme v tichu vlastního bytu, s nekonečným volným časem, který nemusí být vždy požehnáním. Spousta seniorů si umí najít nový směr. Cestují, věnují se koníčkům, udržují společenský život a nacházejí způsoby, jak se stále cítit užiteční. Pracovní život jim nechybí a důchod je pro ně začátkem nové etapy, v níž už nejsou svázáni pracovními povinnostmi a mohou se věnovat tomu, co je skutečně naplňuje. „Důchodový věk je dobrý v tom, že máte více času na svoji rodinu, můžete hlídat vnoučata, někdy dokonce i pravnoučata. Zároveň se ale cítíte být odsunuti na druhou kolej, už té mladší generaci nestíháte a přestáváte jim rozumět,“ říká důchodkyně Zdena, která často bojuje se samotou.
Zdena není jediná, pro které může důchod znamenat prázdnotu. Po odchodu z práce chybí důchodcům každodenní rutina, kontakt s kolegy a pocit, že jsou součástí něčeho většího. Do toho přichází nevyhnutelné. Ztráta manžela či manželky, odchody přátel, jejichž telefonní čísla najednou nikdo nezvedá. Každý pohled do kalendáře připomíná ubíhající čas a blížící se konec. Smrt už není jen vzdálenou myšlenkou, ale reálnou součástí každodenního života.
Není proto divu, že mnoho seniorů hledá únik v návratu do pracovního procesu. Práce jim pomáhá nejen finančně, ale i psychicky. Dává jim smysl a důvod ráno vstát z postele. Setkávají se s lidmi, tvoří přátelství, cítí se užiteční a alespoň na chvíli zapomínají na svou osamělost. „Do práce jsem se vrátila, jelikož jsem bez ní neviděla důvod být,“ svěřuje se důchodkyně Eva, která stále vede kadeřnictví ve svém rodném městě. Říká také, že sice nemá už tolik sil, aby se starala o stejné množství zákazníků jako předtím, ale práci si stále užívá a končit s ní nemíní.
Otázkou ale zůstává jak se připravit na stáří tak, aby nebylo jen čekáním na konec? Klíčem je najít si činnost, která nás naplní, udržovat sociální vazby a nebát se hledat nové příležitosti. Protože stáří nemusí být jen pasivním smiřováním se s nevyhnutelným, může být i cestou, jak smysluplně prožít čas, který nám zbývá.
