Vytisknout tuto stránku
ne., 25. říjen 2026 23:39

Očekávaný snímek Clayface dorazil do českých kin. Povedený body horor svůj potenciál využívá jen napůl

Plakát filmu Plakát filmu Zdroj: Ondřej Beneš

Dlouho očekávaný body hororový snímek Clayface natočený pod taktovkou DC Studios se dočkal premiéry 22. října letošního roku. Kromě neobvyklého hororového zpracování je film pro DCU jedinečný také svým nejnižším rozpočtem v historii studia, který odhadem činil 30-40 milionů dolarů. Nelze říct, že by tento fakt snímku jakýmkoliv způsobem uškodil. Naopak se tvůrci spoléhali na práci s praktickými efekty v podobě odpudivých masek a nepostřehnutelných přechodů, což přidalo na uvěřitelnosti příběhu a naturalističnosti nechutných scén.

Na režisérské křeslo usedl známý tvůrce hororových snímků - James Watkins (Jezero smrti, Žena v černém). Na práci Watkinse při tvorbě Clayface dohlíželi jedni z nejlepších producentů filmu a kreativní co-předsedové DC Studios - James Gunn a Peter Safran. Nejde tak o stejnou situaci jako v případě úspěšného Jokera Todda Phillipse, který byl nezávislým a samostatným snímkem, jenž pouze využíval postavy ze světa DC.

I kvůli této skutečnosti Clayfacův film působí, jako by pořádně nevěděl, čím chce být. Příběh občas sklouzne k typicky triviálnímu superhrdinskému vykreslení tragické postavy. Oproti tomu můžeme vidět několik syrových scén - od řezání obličeje břitvou po přestřihávání očních víček, které u diváka vyvolávají znechucení. Bezpochyby jsou tak naplněna všechna kritéria, která jsou základním stavebním kamenem pro kvalitní body horor.

Scénáře se ujala dvojice Mike Flanagan a Hossein Amini, která má na kontě několik úspěšných počinů. V případě Mika jde pak přímo o úspěšné hororové projekty (Carrie, Pád domu Usherů), obdobně jako u režiséra Jamese Watkinse. I přesto je scénář plochý a průběh příběhu společně s vývojem hlavní postavy je velmi předvídatelný. Zásadní situace jsou často povrchní, nezacházejí do hloubky a neřeší dostatečně psychiku Matta Hagena. Divák tak mnohdy nedokáže s hlavním hrdinou soucítit, i když se o to film očividně snaží.

Tom Rhys Harries se však zuby nehty snaží dohnat publikum k lítosti nad svou postavou a k následnému opovržení. Podává přesvědčivý výkon v roli okradené a zrazené filmové hvězdy. Prozatímní divácký zájem i skvělé ohlasy naznačují, že mu tato role zajistí zářnou budoucnost.

Kreativnímu pojetí snímku odpovídá kamera v rukou Roba Hardyho. Dokonale si pohrává s odrazy slunce v kombinaci s detailně zabíranými odpudivými momenty. Díky tomu jako diváci vidíme několik vizuálně nádherných přitom nepříjemných záběrů.

Nejsilnější složkou snímku je hudba, o kterou se postaral Volker Bertelmann. Ten je známý především díky svému oscarovému motivu, který složil pro snímek Na západní frontě klid z roku 2022. Ústřední Clayfacovo téma nás provází celým filmem a trefně podtrhuje emocionální roztříštěnost a psychickou nestabilitu hlavní postavy.

Clayface je tak kombinací divácky vstřícného Venoma od konkurenčního studia Marvel a psychologicky zaměřeného Jokera. Nakonec je upřednostněn sklon ke komiksovému vyobrazení pro širší publikum na úkor syrového a autorského snímku.

Zobrazeno 3 krát
Naposledy upraveno: čt., 12. listopad 2026 20:36
Ondřej Beneš

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste