Sandra Grošková 
Dříve se rodinné fotografie ukládaly do alb. Dnes se však sdílejí se sledujícími na sociálních sítích, například na Instagramu a Facebooku. Zveřejňují se fotky prvního úsměvu, prvních krůčků, narozeninových oslav či školních vystoupení. Ale co na takovéto fotky řeknou samotné děti, až jednou vyrostou?
Termín sharenting vznikl spojením dvou anglických slov “share” (sdílet) a “parenting” (rodičovství). Popisuje trend, při němž rodiče na internetu sdílejí fotografie, videa nebo jiné informace o svých dětech. Co však pro ně představuje způsob, jak uchovat vzpomínky nebo se pochlubit přátelům, se může snadno proměnit v online archiv plný detailů ze života dítěte.
Digitální stopa, kterou si dítě nezvolilo
Dnešní děti často vyrůstají s digitální identitou, kterou jim „vytvořili“ jejich rodiče. Sdílení by přitom mělo být promyšlené, zodpovědné a s úctou k budoucí autonomii dítěte.
Děti samotné si ovšem nemusí být vědomy toho, že jsou sdíleny. Ale jakmile dospějí, může jim jejich online minulost připravit nemilá překvapení. Navíc to může ovlivnit jejich vztah k soukromí a sebehodnocení. Dítě se může cítit trapně, poníženě nebo zrazeně, pokud najde na internetu fotografie, které by si samo nikdy nezvolilo zveřejnit.
„Když rodič sám sdílí na svých sítích materiály zahrnující dítě, nemůže nikdy stoprocentně zajistit, kdo je vidí, a dohlédnout na případné důsledky do budoucnosti,“ popisuje psycholožka a terapeutka Martina Mikesková.
Kromě psychologických dopadů jsou tu i reálná bezpečnostní rizika spojená se sdílením osobních údajů dítěte. Ať už se jedná o jméno, adresu, fotku před školou nebo video z kroužku, všechny tyto infrormace mohou být snadno zneužity pro digitální krádež identity nebo staženy a přepoužity v jiných kontextech, včetně dětské pornografie. Sdílený obsah totiž na internetu prakticky nikdy úplně nezmizí.
Ačkoliv rodiče mají zákonnou pravomoc rozhodovat o zveřejňování informací o svých dětech, podle odborníků by měli jednat v jejich nejlepším zájmu. V extrémních případech může být sharenting považován až za porušení práv dítěte. Například pokud je dítě zesměšněno nebo pokud se obsah stane virálním bez jeho souhlasu. To pak může mít i právní důsledky.
Jak sdílet zodpovědně?
Přestože nelze rodičům striktně diktovat, co na sociálních sítích zveřejňovat a co ne, odborníci doporučují řídit se několika základními pravidly.
Starší děti by měly dostat možnost rozhodovat nad tím, zda jejich rodiče zveřejní jejich fotku, či nikoliv.
„Vedle toho, že by rodiče měli naučit své děti bezpečně se pohybovat ve virtuálním prostředí, je to i o tom, jak samotní rodiče svým příkladem nakládají s daty dětí,“ říká Mikesková.
Zároveň by rodiče měli zvážit, zda na sociální sítě budou sdílet citlivé informace, jako například, kde dítě chodí do školy, jeho celé jměno a podobné detaily z jeho života. Stejně tak se doporučuje zvážit dlouhodobý dopad. Co dnes vypadá jako roztomilá historka, může být pro dítě v budoucnu velmi trapné.
„Vzpomeňte si třeba na situaci, kdy jste byli malí. Taky jste si ne vždy chtěli prohlížet rodinné fotografie a poslouchat komentáře k nim, a to ani s nejbližšími, mohlo se jednat třeba o období dospívání,“ pokračuje Mikesková.
Sdílej s rozumem: I láska má své hranice
Sharenting není zločin. Může se ale snadno stát pastí, pokud rodič bezmyšlenkovitě přidává příspěvky, aniž by se zamyslel nad jejich možnými důsledky. Děti si zaslouží vyrůstat ve světě, v němž budou mít kontrolu nad vlastní identitou, a to i tou digitální.
Sdílejme proto s láskou, ale i s respektem. Protože internet nezapomíná. A děti také jednou vyrostou.
