Eliška Jurasová 
Jak ovlivnila pandemie kulturu tady na Slovácku?
Daniel: Docela zásadně, tak jak všude. Myslím ale, že když pominu to negativní hledisko, které je všem jasné, tak to pozitivní je, že cítím, jak se všichni těší, až se to zase rozjede. Spoustu kulturních spolků a osobností mně píše, že plánuje aktivity, takže neviděl bych to úplně černě a těšíme se, až se opatření uvolní.
Proč jste se rozhodli neuskutečnit Slovácký rok?
Filip: My jsme dlouho zvažovali na redakčních radách Slováckého roku, jestli to dělat nebo ne. Dali jsme si deadline do půlky března a řekli jsme si, že to už bude termín, kdy bychom museli investovat hodně peněz do organizace. Ať už se to týká propagace, honorářů a stravenek pro účinkující, nebo prostorů. Na základě situace, kdy ta vyjádření z ministerstva kultury byla velmi obecná a nevěděli jsme, jak to všechno bude vypadat v létě, jsme se rozhodli jsme se, že do toho rizika nepůjdeme a akci tedy neuskutečníme. Bylo to těžké rozhodnutí a počítali jsme s tím, že až to dáme na Facebook, snese se vlna kritiky. Ale to jen potvrzuje, že se lidi na to těšili.
Čím měl být program výročního Slováckého roku výjimečný?
Filip: Slovácký rok je hlavně o setkávání lidí a chtěli jsme aby to byla akce, kde se může zapojit každý. Aby vlastně sami návštěvníci tvořili program, to se nám povedlo už při minulém ročníku. Za program je mimochodem zodpovědný David Pavlíček – uznávaný v kulturní a folklorní činnosti a bývalý dramaturg Ondráše (známý folklorní soubor, pozn. red.) - zkrátka velká osobnost. Vzhledem ke stoletému výročí jsme se hlavně chtěli vrátit ke kořenům, k původní myšlence toho, že je to oslava tradic. V té programové nabídce mělo být 21 pořadů, takže se zase vracíme k té číselné symbolice, se kterou jsme si chtěli takzvaně hrát. Tyto pořady by obsáhly těch 100 let, to znamená obsahovaly by milníky, například 150 let Sokola, který stál u zrodu Slováckého roku, nebo zmodernizovaný program úplně prvního ročníku. Také jsme chtěli předat čestné občanství panu Josefu Slabákovi, který letos oslavil 80. narozeniny a je to velká osobnost, zakladatel dechové kapely Moravanka. Měl na Slováckém roku odehrát svůj poslední koncert a zakončit kariéru. Zkrátka mělo být jasné, že tento ročník není klasický, ale je něčím jiný. O to víc nás to mrzí.
Plánujete ročník přesunout na další rok?
Shodou okolností budeme v blízké době jednat, mimo jiné i s Davidem Pavlíčkem, o tom, jak konkrétně budeme akci koncipovat letos a příští rok. Samozřejmě ale, že bychom za rok chtěli uspořádat Slovácký rok se vším všudy. Už to samozřejmě není tak poutavé, slavit stý rok v roce 101, navíc toto měl být 21. Slovácký rok v roce 2021. Těch symbolik tam bylo víc, ale bohužel.
Existuje tedy nějaké východisko, jak chybějící ročník a celkově kulturu v Kyjově vykompenzovat?
Filip: S největší pravděpodobností to pojmeme jako takové ohlédnutí za Slováckým rokem. To znamená, že to bude taková okleštěná varianta klasického Slováckého roku. Přemýšlíme nad nějakým komponovaným pořadem a prezentací knihy, kterou k výročí 100 let připravujeme. Bude to takové komornější. Celkově se snažíme tu kulturu dostat za těchto podmínek více ven. Například budeme dělat venkovní projekce výstav fotografií, když jsou zavřené galerie.
Daniel: Já jsem přišel s myšlenkou online debat a nakonec jsme se dostali k zajímavému návrhu. Když se lidé nemohou dostat dovnitř kulturních středisek, například kina, tak jim nabídneme takový pohled do zákulisí. V tomto případě například do promítacích místností, do šaten účinkujících atd. Takže když to nejde fyzicky, tak my je virtuálně vezmeme do těchto prostor.
Je něco co tato doba zdejší kultuře dala?
Daniel: Ano, jak jsem říkal cítím doslova ten hlad po tom, aby se něco dělo. Samozřejmě uvidí se, jak dlouho to vydrží. Ale myslím, že ta doba by mohla hrát takovým spíš sousedským akcím, kdy to nebude primárně o masových akcích, ale spíše nějaké pikniky v parku. Vidím to tak, že lidi zkrátka vyjdou ven a v parku si sednou ke kytaře, dají si místní víno. To si myslím, že ba mohlo fungovat hodně. Mně osobně by se to líbilo, tento typ kultury mi přijde fajn.
Proč si myslíte, že je folklor pro tuto oblast vlastně tak důležitý?
Pavel: Je to vlastně takové podhoubí toho všeho na Kyjovsku. Má to tady velkou tradici, ta základna je velmi široká. Určitě z těch kulturních fenoménů je nejsilnější a je to jeden z exportních artiklů Kyjova. Folklor je zde udržován už více než sto let v nezměněné podobě, takže je to taková jistota.
Filip: Možná je také otázka, do jaké míry je to přirozenost a do jaké póza. Já to vidím u spousty lidí jako jejich životní styl a u části zase jako pozérství, protože ten kroj je prostě „sexy“.
Pavel: Určitě. I například trička s folklorním potiskem jsou spíš taková póza. Ale je tu velká část lidí, kteří jsou to tvrdé jádro, které to jako pózu nevnímá.
Daniel: Těch lidí, kteří to mají jako životní styl je hodně a ten folklor tady je nedílnou součástí místní kultury. Ta kultura je vždycky základ nějakého společenského dědictví, ať už je to na úrovni regionů, států nebo kontinentů. Kdyby nebyl folklor, tak velká část kultury nejen Kyjovska zmizí. Proto je důležité, aby se vychovávali mladí lidé, kteří to jako pózu nemají, kteří to mají v krvi. To si myslím, že se v Kyjově bohudíky daří.
