pá., 30. duben 2021 18:50

Lidé by se měli zaměřit na to, co nejčastěji kupují, a co nejčastěji vyhazují, říká Anna Strejcová ze Zachraň jídlo

Vizí Zachraň jídlo je snížit do roku 2030 plývání jídlem o polovinu Vizí Zachraň jídlo je snížit do roku 2030 plývání jídlem o polovinu Zdroj: pixabay.com
Svými nápady se snaží proniknout jak k samotným spotřebitelům, tak také k zemědělcům, prodejcům či restauratérům. Úspěšný projekt nezastavila ani pandemie koronaviru. Přesně tak by se dalo popsat fungování organizace Zachraň jídlo. Ta vznikla v roce 2013, kdy se konal její první happening Hostina pro tisíc, který získal nebývalý úspěch. Od té doby udělal tým Zachraň jídlo několik osvětových kampaní, přednášek nebo právě happeningů. Vizí Zachraň jídlo je snížit mezi lety 2020 a 2030 plývání jídlem o polovinu.

Jak jste přišli s nápadem zabývat se plýtváním jídlem? Co vedlo ke vzniku Zachraň jídlo?
Byla to taková souhra náhod víceméně šlo o to, že my už jsme ještě předtím měli takovou jako skupinku kamarádů, potkávali jsme se v Praze, a jednoho dne vlastně můj kamarád Adam promítal film u sebe doma o plýtvání jídlem. Já jsem tam tehdy nebyla, pokud si pamatuji na tom promítání, nicméně vznikl z toho vlastně nápad upořádat jednorázovou akci pro veřejnost, na které by se vlastně ukázalo na to kolik jídla se vyhazuje. A já jsem se k té skupince kamarádů potom přidala při realizaci té akce. To už bylo dávno, to už bylo v roce 2013. Takže tehdy to vlastně vzniklo spíš z takového nadšení, z kamarádské pospolitosti z toho, že jsme chtěli dělat nějakou akci, věc společně a bylo to čistě dobrovolnické, takže jsme ani nezamýšleli, že se to nějak víc rozjede, že z toho vznikne něco trvalejšího. Ale to se nakonec vlastně stalo.

 

Myslíte si, že v tomhle ohledu je důležité dělat ve společnosti nějakou větší osvětu? Mně osobně přijde, že moc lidí to plýtvání potravinami nevnímá, i když tu je a je to poměrně velká hrozba.
No tak určitě, na tom je založená vlastně činnost celé naší organizace, že na to upozorňujeme nějak kontinuálně. Hlavně, že přinášíme řešení. Já si myslím, že spousta lidí o tom ví nebo ví, že různé aktivity, které v životě dělají nejsou správné, ale zároveň nemají moc jinou alternativu nebo jim nikdo neřekne, jak to mají dělat jinak. Takže tohle já považuji za podstatné, že naším úkolem by mělo být přinášet lidem nějaké postupy, jak můžou tu svoji praxi změnit, aby to bylo příznivější z hlediska množství vyhozených potravin. Ať už se jedná o jednotlivce nebo o domácnosti, které produkují největší podíl nebo největší množství vyhozených potravin, tak i pro další skupiny. Třeba teď se snažíme vytvořit nějaký postup, jak legálně správně darovat hotové pokrmy, hotová jídla z jídelen a cateringu. Tohle je vlastně nějaká oblast, kde před námi nikdo nebyl a přinášíme nějaké inovativní pohledy nebo aspoň shrnujeme dostupné informace o tom, jak se jídlo dá darovat nebo jak se dá snížit plýtvání jídlem.

 

Proč si myslíte, že k tomu plýtvání vlastně dochází? Co může být hlavní příčinou?
Tak myslím si, že v různé fázi toho řetězce, jak se k nám dostávají ty potraviny, tak jsou to různé jiné důvody. Je to skutečně komplexní problém. Neřekla bych, že je tam jeden jednotící prvek, možná nějaká jako nadprodukce je jednotící prvek, ale když se třeba mrkneme na zemědělství, tak tam bývá důvodem třeba právě to, že ta zelenina nebo ovoce neodpovídá nějakým standardům, nějakým velikostem, tvaru, tomu, jak by měla vypadat. Případně třeba nedostatek nějakých pracovníků, kteří by to mohli sklidit tu úrodu.
Potom třeba u retailů (pozn. autora – maloobchodů) je to vlastně to, že mají supermarkety příliš velký sortiment, že mají mnoho položek a nestihne se to prodat. U lidí, jako u domácností, si myslím, že je to hlavně určeno tím, že lidí nemají přehled, co mají u sebe doma a mají pocit, že v ledničce nic nemají, tak toho vždycky nakoupí spoustu. Spoustu toho samého a pak se to vyhazuje. Myslím si, že nekladou příliš velký důraz na to, aby měli přehled a aby dokázali nějak lépe plánovat, a že vlastně v součtu nevnímají vyhazování jídla jako velkou finanční zátěž, i když to tak nemusí být.
V případě restaurací tak je to třeba, že nedokážou správně odhadnout poptávku v ten daný moment nebo třeba, že nemají zavedené nějaké postupy, díky kterým by se to jídlo mohlo nějak uchovávat. Ty důvody jsou opravdu různé, nedá se to říct, jakože je to jeden hlavní důvod.


Já jsem se v mnoha textech dočetla, že ten problém může souviset třeba s neznalostí pojmů spotřebujte do a minimální trvanlivost. Vím, že vy sami jste na toto téma dělali nějakou akci. Myslíte si tedy, třeba z toho výstupu, že je to velký problém, že to lidi opravdu neznají?
Je to pravda, že když Akademie věd dělala výzkum veřejného mínění, tak většina lidí chápe, myslím, že to byly tři čtvrtiny lidí, pojem spotřebujte do správně, protože to spotřebujte do je tak jako explicitní název, už je tam ten imperativ toho, co máte udělat.
U minimální trvanlivosti tak co si pamatuji, tak vlastně polovina lidí tomu přisuzuje stejný význam jako spotřebujte do, že tam vlastně nevnímá ten rozdíl, že to jídlo je možné konzumovat i po uplynutí toho data trvanlivosti. Já si myslím, že to souvisí s tím, co jsem říkala, že málokdo klade velký důraz na to plánování nebo vůbec na to, aby si prohlížel to, co už doma má a snažil se vytvořit a naplánovat si nějaká jídla z toho co nakoupil. Nevím, jestli je to tím, že lidé jsou zahlcení spoustou dalších svých vlastních povinností a na tohle vlastně nezbývá čas, možná to souvisí i s nějakou leností nebo pocitem toho, že si to může člověk dovolit, že to nemusí řešit. Ty psychologické důvody jsme zatím nezkoumali, ale je to takový můj osobní pocit.


Minulý rok jste vydali kuchařku, která právě vyzývá k tomu spotřebovat potraviny do posledního kousku. Myslíte, že to lidem opravdu nějak otevřelo oči, že se opravdu třeba zaměřili na to, co už doma mají a zkouší to zpracovat?
Já doufám, že ano. My jsme vlastně minulý rok dělali první dotisk té knížky, takže celkově už se jich prodalo asi sedm tisíc kusů a vnímám, že nejsme jediní, kdo se tím tématem teďka bude zabývat nebo zabývá. Vnímám, což je dobře, že nám tady vzniká i další řekněme konkurence, že se připravují další kuchařky a překlady podobných kuchařek ze zahraničí. Třeba teď vyšel nějaký německý překlad kuchařky nebo IKEA teď vydala kuchařku, jak vařit beze zbytku. Takže vnímám, že to začíná být čím dál větší trend a že prostupuje i do té mainstreamové společnosti, takže já doufám že ano.


Setkali jsme se třeba s nějakou pozitivní zpětnou vazbou, že vám opravdu někdo napsal, že mu ta kniha pomohla?
Občas dostáváme recepty přímo od lidí, že nám posílají vyfocené to, co si podle kuchařky uvařili. Tak z toho mám radost, že vidím, že se to využívá v praxi. Hodně lidí chválí právě tu první část knížky, která se věnuje správnému skladování a tomu, jak nakupovat. Myslím si, že to je jako hodně prakticky zaměřená část, a to jsem dostala několikrát zpětnou vazbu, že to lidi oceňovali, že tyhle informace se těžko dohledávají. I když jsem tuhle část psala a dělala jsem tu rešerši tak mi to zabralo vlastně hodně času, konzultovali jsme to i s lidmi z VŠCHT (pozn. autora – Vysoká škola chemicko-technologická v Praze), takže by to měly být relativně ověřené informace. Nikde jsem nenašla takhle uceleně takovýto spotřebitelský návod na to, jak ty jednotlivé druhy surovin skladovat.


Jak už jste předtím mluvila o těch plodinách, vím, že jedním z vašich asi nejúspěšnějších projektů je Paběrkování. Co vás inspirovalo k tomuto projektu? Myslíte si, že to těm lidem, co pomáhali jako dobrovolníci to nějak otevřelo oči, že právě viděli, kolik těch potravin se takhle vyhodí?
My jsme s tím projektem začali v roce 2015 bylo to taky inspirované ze zahraničí, myslím, že to bylo z Francie, kde už Paběrkování v té době fungovalo. Chtěli jsme to vyzkoušet tady u nás, nevěděli jsme vlastně do čeho jdeme, jestli ten problém skutečně existuje nebo ne. A na začátku jsme opravdu jezdili za zemědělci a ptali se, jestli můžeme přijít k nim na pole paběrkovat a trošku se na nás dívali jako na blázny. Moc nerozuměli tomu, proč nás to vlastně zajímá, ale řekla bych, že to časem pochopili a ten projekt se vlastně slibně rozběhl. Vznikly i různé jiné další skupiny v Čechách.
My jsme minulý rok právě v zájmu toho, že jsme se chtěli posunout k řešení systémových problémů, konkrétně v tom gastro segmentu, ten projekt předali dvěma dobrovolnicím, takže ony vlastně ty výjezdy dělají teď místo nás, de facto za naší podpory převzaly ten projekt a zatím jsou hodně aktivní, takže myslím, že to bude pokračovat i v dalších letech. Zrovna ony dvě jsou příkladem toho, že jim to otevřelo oči. On, když je člověk opravdu na tom poli a vidí tam to množství jídla, které se nestihne, nebo nemá ani šanci se sklidit, protože proto nejsou lidské kapacity ani třeba odvoz případně ty klientské organizace potravinových bank by to nezvládly zpracovat, tak je to opravdu něco, co ho bolí, protože si řekne, kolik úsilí to dalo to vypěstovat. Já jsem zrovna člověk, který někde nerad nechává nějaké jídlo, plodiny obzvlášť, já jsem hrozný sběrač, takže pro mě to bylo rozhodně překvapující kolik toho tam vlastně zůstává.


Já jsem se dočetla, že většina těch plodin šla právě do potravinových bank, tak mě zajímalo, jestli to ony stihnou nějak všechno zpracovat, aby vlastně nic nepřišlo nazbyt.
To je pravda, vlastně my to vždycky děláme ve spolupráci s potravinovou bankou, která to potom distribuuje organizacím, o kterých ví, že si s tím budou umět poradit, že to budou umět zpracovat. Protože je taky problém, že lidé nejsou úplně schopní zpracovat třeba dýně nebo květák. Nemají zase takovou zkušenost s tím, jak tyto suroviny zpracovávat. Určitě byli vždycky hodně vděční za ovoce, které se dá distribuovat třeba dětem rovnou bez nějaké předchozí úpravy.


Teď bych se ráda přesunula do současnosti a zajímalo by mě, jak vás ovlivňuje aktuální pandemická situace, jestli jste třeba nějak své působení začali více přesouvat do online prostoru, protože vím, že jste předtím pořádali hodně happeningů a akcí.
Určitě nás to ovlivnilo, přesně jak říkáte. I na letošek máme naplánované akce pro veřejnost a čekáme, kdy to bude možné zrealizovat. Samozřejmě pro určité akce už jsme zvolili, že je uděláme v online prostředí, takže teď řešíme vlastně jak to udělat, aby to bylo technicky možné. Chystáme přednášky nebo takové workshopy, setkání, diskuse právě k problematice plýtvání v jídelnách a cateringu. Chystáme také happening, ten měl původně proběhnout klasicky fyzicky v Praze, ale teď vymýšlíme jinou inovativní formu, takže nás to zasáhlo dost, a hlavně to zasáhlo tu oblast našeho zájmu právě ty gastro provozy, případně potravinové banky, které jsou teď hodně zavalené jinými problémy, než řešením nějakých dlouhodobých systémových problémů jako je plýtvání jídlem.


Myslíte si, že právě kvůli pandemii může docházet víc k plýtvání jídlem? I vzhledem k tomu, že jsme v televizi viděli ty záběry, jak berou lidi obchody v podstatě útokem. Jestli se například nepřecenili, že opravdu dokážou spotřebovat takové zásoby?
Já si myslím, že to nadměrné nakupování bylo spíš jednorázová záležitost, které se teď už neopakuje, že lidi zjistili, že asi nebude konec světa, takže přestali takhle nakupovat deset kilo mouky. Co vím od kolegyní z Mendelovy univerzity, které dělají výzkum v domácnostech, tak ony teď měřily i jak se projevilo plýtvání jídlem na vyhazování potravin z domácností. Bohužel ještě nemám ty čísla od nich, ale jejich subjektivní dojem je, že to snížilo to, že lidi tráví vlastně víc času doma, tudíž mají víc času konzumovat to co tam skutečně mají. Vlastně tím, že nemohou chodit do restaurací, tak ty suroviny spotřebovávají, takže z pohledu toho by snad nemělo docházet k většímu plýtvání v domácnostech.
I z retailu máme zprávy nebo z potravinových bank, že jim ze supermarketů nechodí už tolik trvanlivých potravin a tolik jídla, že jim třeba vozí jen ty zbylé čerstvé potraviny, takže bych řekla, že i na úrovni supermarketů dochází zřejmě k menšímu plýtvání než předtím, ale nemám to podložené čísly.
Co si myslím, že se možná mohlo zvednout, bylo právě vyhazování jídla z restaurací v souvislosti s těmi nekoncepčními nařízeními vlády, kdy třeba před Vánoci se restaurace otevřely na dva týdny ani ne a oni nakoupili zásoby v domnění, že budou otevření třeba přes celé svátky. Takže tohle je třeba problém, kdy ta nařízení můžou ze dne na den způsobit to plýtvání. To samé vlastně s jídelnami, kdy teď, to bylo asi před měsícem, vláda nařídila, že podnikové jídelny smí vydávat pouze do krabiček, že vlastně lidé si tam nemůžou přijít na oběd, a pak to záhy vlastně zrušila. Jsou to takovéto jakoby zásahy zvenčí, kdy ti provozovatelé nejsou schopní se s tím vyrovnat tak rychle. Takže v takových případech určitě i k vyhazování jídla dochází.


Nakonec bych se chtěla zeptat, co byste doporučila lidem, kteří se nějak více chtějí zaměřit na tu spotřebu potravin a v podstatě na to, jak snížit jejich plýtvání.
Určitě bych se zaměřila na to, jaké jídlo nejčastěji kupuji, a co nejčastěji vyhazuji. Zaznamenávat si třeba v průběhu týdne nebo měsíce, co jsem nejvíc vyhodila a vlastně pokusit se to snížit, ať už se jedná třeba o pečivo, tak ho postupně mrazit a rozmrazovat. Člověk často koupí celý chleba a pak ho celý nestihne dojíst, tak to má docela jednoduché řešení, právě v podobě toho mrazáku, pokud má člověk větší ledničku. S tím souvisí to plánování, vlastně rozplánovat si jaká jídla mají vzniknout z toho co si člověk nakoupil a udělat si aspoň výhled na pár dní dopředu, co se z toho dá vyrobit a jaké konkrétní suroviny mu chybí.
Pak bych doporučila, to úplně nesouvisí s plýtváním, ale myslím si, že je to taky důležité, aby se lidi zkusili zaměřit na nakupování v menších obchodech a ideálně na trhu, což teď není možné, a to mě osobně hrozně štve, já jsem zvyklá chodit nakupovat na trh do Holešovické tržnice a teď nemám tu možnost, takže určitě až se otevřou tak je budu podporovat tím, že tam půjdu. A vlastně člověk, když nakupuje v takových prostředích tak ve finále nemusí být tak drahé, člověk tam může narazit i na nějaké zlevněné zboží. Já se snažím právě nakupovat i takové kousky, o kterých vím že by tam asi zůstaly a vlastně je spotřebovávám. Když je člověk trošku uvědomělejší tak si může třeba i v obchodě i v běžném supermarketu vybírat ty kousky, u kterých ví, že by si je ostatní nevzali, takže vlastně i tím předchází tomu plýtvání v tom supermarketu, ale to už je taková vyšší liga záchranářů.

 

 

Zobrazeno 28 krát
Naposledy upraveno: po., 3. květen 2021 16:02
Pro psaní komentářů se přihlaste