Vytisknout tuto stránku
st., 3. červen 2020 18:16

Tanečníci Tereza Řípová a Martin Šimek: Všichni si fandíme. Roztančené divadlo je jedna velká parta

Promo fotky vznikaly v pražském metru Promo fotky vznikaly v pražském metru Zdroj: Facebooková stránka Roztančeného divadla
Roztančené divadlo, autorský projekt mladoboleslavských tanečníků Terezy Řípové a Martina Šimka, se 19. září odehraje v Praze už potřetí. Jeho koncept, kdy mezi sebou v tanci soutěží jednotlivé páry, tedy herec a profesionální tanečník, připomíná televizní show StarDance. Málokdo ale ví, že toto divadelní představení není jen obměnou toho televizního. Vzniklo totiž přímo na divadelních prknech. „S Terkou jsme v divadle v Mladé Boleslavi učili Taneční večery a zaujalo nás, že tanec tu má své kouzlo,“ vysvětluje Šimek. A Řípová přitakává. „V dnešní době je tancování hodně o sportu. My se ho snažíme vrátit zpět na rovinu umění,“ doplňuje.

Jaký máte zatím pocit z tréninku z vašimi tanečními partnery?

Tereza Řípová: Já jsem moc spokojená. Tancuji s Jirkou Hánou a opravdu jsme si sedli. Je neuvěřitelně pracovitý. Myslím si, že ho to dost baví, takže se tomu snaží věnovat každou minutku, kterou má. Tréninky máme pravidelně i přesto, že toho má teď hodně kvůli natáčení. Na trénincích je sranda a máme už i takový svůj rituál. Před tréninkem si vždy dáváme kafíčko, abychom dobře začali. A podle mě bude i hezké, co na galavečeru předvedeme.

Martin Šimek: Páťa Pagáčová je super holka. Je hrozně vtipná a tréninky s ní jsou fakt zábavné. I ona je hodně vytížená, protože teď dělá Superstar, před pár dny měla premiéru hry v Divadle Na Jezerce a do toho ještě točí Modrý kód. Takže jsme rádi, že vůbec najdeme společný trénink. Ale baví nás to a věřím, že to 19.září bude pěkné a že se to všechno povede.

 

Takže vy nemáte tréninky pravidelně?

Martin Šimek: Ne. Každý pár si domlouvá tréninky individuálně podle toho, jak má čas. Některé páry mají trénink třeba jen jednou týdně, ale zase delší a intenzivnější. Někdo to má tak, že se schází málo, třeba jen šestkrát, sedmkrát. Terka s Jirkou mají třeba dvoufázové tréninky, ale my jsme rádi, že najdeme někde i hodinu. Když to jde, snažíme se mít v týdnu alespoň dvě hodiny. Ale stalo se nám i to, že jsme dva týdny netrénovali ani jednou.

 

Stíháte to, i když máte tak málo tréninků?

Martin Šimek: Musíme to stíhat. Je nad námi nade všemi ten pomyslný bič, kdy chceme každý dobře předvést svou práci. V září bude velké finále, kdy se budeme prezentovat před plným sálem a ani tanečníci, kteří mají zodpovědnost za to, co herce naučí, ani herci sami nechtějí předvést nekvalitní výkony. Je to jejich vizitka a vizitka divadla, které reprezentují. I my s Terkou chceme, aby to vypadalo dobře, takže kdybychom viděli, že se večer blíží a někdo vyloženě nestíhá, museli bychom zatlačit na intenzitu tréninků. Herci toho mají opravdu hodně a tanec je pro ně cizí záležitost. Takže je důležité, aby byli co nejvíce v klidu. Finálový večer pak bude velkolepá show a diváci si ho budou moci co nejvíce užít.

Tereza Řípová: Ale pres to určitě je, protože času je málo a všichni to dělají ve volném čase. Je to náročný a drahý projekt bez repríz, takže částka, kterou za něj herci dostávají je spíše symbolická. Kolem tanečních tréninků tedy mají spoustu dalších aktivit.

 

V jaké fázi jsou momentálně přípravy na galavečer?

Martin Šimek: V příštím týdnu budeme řešit společné choreografie. V pondělí máme nácvik společné choreografie tanečníků a v pátek pak pro všechny účinkující, což je největší zábava.

 

Zábava v čem?

Tereza Řípová: Hlavně v tom, že se tam všichni potkají a celkově se tím ta parta utuží. Večer je pak celkově přátelštější a lidé si fandí. Není to tak, že by se na sebe tanečníci nenávistivě dívali s tím, ať už ten druhý zakopne, abychom vyhráli my. Je to jedna velká parta. Všichni se díváme na monitor v zákulisí a celkově je tam příjemná atmosféra. Má to neskutečnou energii. Je tam ten náboj právě i díky tomu, že se všichni sejdeme a můžeme se poznat, protože jinak trénuje každý pár zvlášť.

 

V Praze se letos bude konat už třetí ročník. Budou nějaké změny oproti těm předchozím?

Tereza Řípová: Největší změna je letos v tom, že už nejsme ve Švandově divadle, ale v Divadle na Vinohradech, tedy ve větším. Je to dáno tím, že první dva ročníky nás tu diváci ještě neznali, takže jsme byli v menším prostoru. Švandovo divadlo má scénu přesně pro náš projekt. Nicméně jsme zjistili, že ho chce vidět více diváků. Takže jsme to ve druhém ročníku řešili reprízou a den předem jsme udělali večer nanečisto. Nemělo to ale ten efekt, který jsme chtěli. Chceme zachovat opravdu jen jeden večer, který je výjimečný. Další novinka je, že přidáváme náš tanec coby tanečníků. Předtím jsme využívali jiná vystoupení. Letos jsme to udělali tak, že my a naši tanečníci vystoupíme před vyhlášením společně.

Martin Šimek: Od prvního pražského ročníku se pro nás změnilo hodně. Teď už víme, jakým způsobem můžeme v Praze s tímto druhem projektu pracovat. Také jsme získali nové partnery. Například díky partnerství s dopravním podnikem jsme mohli fotit v pražském metru, což byla super zkušenost.

 

Jak to focení probíhalo?

Martin Šimek: Původně to mělo být po půlnoci v zavřeném metru. Nakonec jsme ale fotili od desíti večer a později, protože v tuto dobu už provoz opadává. Fotili jsme v zimě, kdy v metru celkem profukuje, ale naštěstí to nebylo tak hrozné. Dámy byly samozřejmě v šatičkách a na podpatcích. No, bylo to docela zábavné. V metru jsme byli fotit a natáčet asi šestkrát. S osmi páry jsme se tam tedy šestkrát různě otočili, protože bylo složité domluvit se na jednotném termínu. Vizuál třetího ročníku je tedy celkově spojený s náměstím Míru, které je typické pro Divadlo na Vinohradech. To je jedno z jeho dominant.

Tereza Řípová: Byla to opravdu sranda. Ale vznikly z toho krásné fotky, na které máme zatím jen pozitivní recenze.

 

Stalo se vám už někdy, že vás nějaký herec odmítnul, když jste ho oslovili?

Martin Šimek: Odmítají často. Co se mužů týče, ti často odmítají hned s tím, že tanec pro ně není. Samozřejmě se to stává i u žen, ale u herců je to častější. Pak se stává i to, že si vezmou nějaký čas na rozmyšlenou, a nakonec to vyšumí, nebo po nějakém čase odmítnou či přijmou. A poslední kategorie herců a hereček je ta, kterým zavoláte, nenechají vás pomalu ani domluvit, a přijmou to. Minulý rok se to týkalo třeba Adély Gondíkové, se kterou jsem tancoval. A v poslední době už se nám ozývají i sami herci nebo divadla s dotazem, jak se dá do projektu přihlásit.

 

Před dvěma lety jsme se při rozhovoru pro Boleslavský deník bavili o tom, že chcete projekt posunout i za hranice. Jak se to zatím daří?

Martin Šimek: To samozřejmě trvá, ale do zahraničí bychom nemohli vyjet s naší českou verzí. Museli bychom celý ten projekt uspořádat tam. Ta představa se nám líbí a máme i vytipovaná města a divadla, kde bychom akci rádi uspořádali, nicméně v zahraničí je složitější spolupráce a obecně i domluva. Neříkám, že je to nereálné. Prozatím je to v jednání.

Tereza Řípová: Připravujeme momentálně další projekty, které bychom mohli jednodušeji vyvážet i do zahraničí. Tak uvidíme.

 

Jaké projekty?

Martin Šimek: Ještě o něm nechceme moc mluvit, ale bude to divadelní představení. Bude to syntéza živé hudby, přesněji hudebních hitů z posledních dvou století, a tance. Bude tam deset tanečníků, a ti budou prostřednictvím tance vyprávět příběh o prostitutce, která se zamiluje. Bude to tedy hudebně taneční show s příběhem. Nemoderovaná, takže to bude něco trochu jiného. Mělo by to být zpracované bilingválně, aby to bylo srozumitelné i pro zahraničního diváka. Česká premiéra by měla být v Praze teď na podzim.

 

Plánujete Roztančené divadlo rozšířit i do dalších českých měst?

Tereza Řípová: Po České republice fungujeme zatím v Praze, Chebu a v Mladé Boleslavi, kde jsme začínali. V Děčíně jsme byly v loňském roce formou zájezdu. Kontaktujeme divadla a pokud by to bylo reálné, byli bychom rádi za spolupráci i v jiných městech. Tam je zase otázka, zda by to bylo formou zájezdu, nebo zda bychom tam Roztančené divadlo otevřeli úplně. To by ale byl problém s tanečníky a s dojížděním. My náš projekt chceme dělat hlavně kvalitně a nechceme ho za každou cenu vyvážet všude. Nechceme, aby se to podepsalo na výkonech či kapele. Celkově je důležité mít kontakt s divadlem, aby bylo vše dobře připravené.

Martin Šimek: Zvažujeme Moravu, protože máme nějaké nabídky i od tamních divadel, kterým se náš projekt líbí. Třeba Ostrava nebo Brno, kde přišli s tím, že vědí o hercích, kteří by do toho šli.

Zobrazeno 297 krát
Naposledy upraveno: čt., 4. červen 2020 00:20
Kristýna Žáková

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste