po., 3. květen 2021 18:56

Dobročinné akce hokejového týmu HC Univerzita Palackého v Olomouci

Video/audio

Samostatný projekt - TV žurnalistika, sportovní specializace.

Dobročinné akce hokejového týmu HC Univerzita Palackého v Olomouci Lukáš Losleben

1. Cíl práce
Cílem mého samostatného projektu bylo natočit reportáž o dobročinných akcích hokejového týmu HC Univerzita Palackého v Olomouci. Univerzitní tým je součástí hned několika charitativních projektů, které pomáhají potřebným, což je i vzhledem k momentální situaci velmi aktuálním tématem. Touto reportáží bych chtěl ukázat průnik sportovního prostředí i do jiných sfér, zejména pak zdravotnické a sociální. Zároveň je jedním z cílů prokázat svůj vlastní pokrok v rámci zvolených žurnalistických specializací.
Chtěl bych upozornit, že v projektu zmiňuji pouze některé z dobročinných akcí, a to proto, že další z nich nebylo možné kvůli stále probíhající koronavirové pandemii zrealizovat.

2. Zdůvodnění volby tématu
V rámci kurzů Praktikum TV žurnalistiky a Workshop TV žurnalistiky jsem získal první zkušenosti s natáčením audiovizuálních reportáží. Vzhledem k tomu, že mojí zvolenou tematickou specializací je sportovní, jsem se už tehdy rozhodl, že pro splnění kritérií k ukončení dvousemestrálního TV kurzu budu natáčet o hokejovém týmu HC Univerzita Palackého v Olomouci, který hraje Univerzitní hokejovou ligu. Tehdy mě zajímal převážně jeho vznik, působení v lize a způsob výběru jednotlivých hráčů. Během rozhovoru s předsedou klubu, Bc. Dominikem Pudelkou, ovšem padla řeč také na dobročinné akce, kterých se klub během průběhu hokejové sezóny účastní. Rozhodl jsem se tedy, že by bylo zajímavé o tomto natočit reportáž do samostatného projektu.
Dalším důvodem, proč jsem se rozhodl zapojit univerzitní tým, je fakt, že jsem od letošní sezóny jeho součástí. Vedení si mě vybralo jako komentátora klubových utkání. Bohužel, současná epidemiologická situace vyústila ve zrušení amatérských soutěží, pod něž spadá i Univerzitní hokejová liga, a tak z tohoto nakonec sešlo. Chtěl jsem tedy svoji přítomnost v klubu využít alespoň tímto způsobem.
Velký přínos pak vidím v tom, že dobročinné akce pořádané klubem dokážou podnítit k této činnosti i ostatní. Jejich dokumentace pomůže k větší interakci s okolím a možná jej přiměje taktéž udělat něco pro druhé.

3. Stav problematiky
Tento projekt popisuje dobročinné akce sportovního klubu. Je to vcelku časté téma, a to v mnoha sportovních odvětvích. Vzhledem k tomu, že se věnuji převážně hokeji, hledal jsem podobné druhy reportáží zejména na sociálních sítích hokejových klubů. Zaměřil jsem se přitom na videoprodukci, jelikož to je způsob, jímž budu pracovat i já.
Jelikož bylo mým cílem natočit reportáž z prostředí univerzitního klubu, mé prvotní kroky směřovaly na stránky ostatních univerzitních týmů. Hned několik z nich natočilo videa ze svých charitativních akcí. Hokejisté plzeňských Akademiků například uspořádali ve tzv. „Plyšákovou bouři.“ Projekt spočíval v tom, že si diváci na vzájemný zápas přinesli plyšové hračky, které při závěrečné siréně naházeli na led (prvotní plán byl počítal s variantou vhození po úvodním gólu Akademiků, nicméně utkání skončilo 0:5, a tak se přešlo k této alternativě). Hračky pak byly předány do dětských domovů. Utkání předcházela videopozvánka, ve které hráči apelovali na diváky, aby donesly tyto hračky na stadion. Další video ukazuje samotné házení na led. Následně byl tento projekt zmíněn i v pozápasovém rozhovoru.
Stejnou akci pořádala i Masarykova Univerzita. Zde klub taktéž natočil videopozvánku, kde hráči dodali, že pokud se diváci nebudou moci zúčastnit samotného utkání, mohou vložit hračky do speciální krabice, odkud budou předány dál.
Dalším projektem Brňanů pak byl Movember, k němuž natočili speciální spot „Třicet sekund“, v němž vybízeli k finanční podpoře organizace Loono, která se kromě prevence rakoviny varlat a prsu zabývá i prevencí infarktu a mrtvice či reprodukčním a duševním zdravím.
Movemberu se věnovali i zástupci další univerzity z jihomoravské metropole, konkrétně Vysokého učení technického. Ti udělali dvě krátká videa, ve kterých hráči popisují, co pro ně tato iniciativa znamená a jak se do ní zapojují. Dále se „Kavalíři“ zapojili i do pomoci malému chlapci, jenž prodělal rakovinu. O tomto projektu natočil krátké video hráč Ondřej Dlouhý, který vyzval fanoušky, aby taktéž zapojili.
Kromě univerzitních týmu jsem hledal inspiraci i u profesionálních klubů. Video, které se nejvíce přibližovalo formátu, který jsem měl v plánu vytvořit i já, bylo od klubu HC Škoda Plzeň. Ten natočil reportáž z akce, při které hráči navštívili dětský stacionář Centrum Hájek. Reportér v něm zpovídá výkonného ředitele této instituce, jehož se ptá na její funkci a počet dětí, které se zde vyskytují. Následně zpovídá tehdejšího útočníka Plzně Jana Schleisse, jenž se stal patronem tohoto centra. Otázky směřují na průběh návštěvy, setkání s dětmi a účast na podobných akcích. Vše je prokládáno záběry z instituce, vzájemné komunikace hráčů s dětmi a ukázky práce zdejších zaměstnanců.
Klubem, který dělá velice propracovanou videoprodukci z dobročinných akcí, je HC Sparta Praha. Toto mužstvo pořádá každoroční projekt „Sparta vzdává hold“, ve které vždy věnuje jedno z utkání na podporu dobrého účelu. Mužstvo hraje ve speciálních dresech, které se následně draží, přičemž výtěžek putuje do vybraných institucí, a to z řad Integrovaného záchranného systému, armády či zdravotnických zařízení. Z těch pak vybírá určité osoby, které vyzpovídává na video. Příkladem budiž výpověď záchranáře Stanislava Ševčuka či video o hasičské dynastii Frydrychových. V prvním případě je dotyčný po úvodních záběrech ukazujících setkání s hráči krátce představen, načež on sám mluví o úskalích své práce. Ve druhém případě pak hovoří členové rodiny Frydrychových společně s dalšími hasiči o svém působení u sboru a zásluhách, které se jim dostalo. Vše je prokládáno záběry na hasičské vybavení, detailním záběrem na logo Hasičského záchranného sboru a fotografiemi z dětských hasičských závodů, které sbor pořádá.

4. Ideový plán
Od začátku jsem chtěl projekt prezentovat ve formátu televizní reportáže. K tomu jsem tedy přizpůsobil svůj ideový plán. Nejdůležitější pro mě bylo seřadit informace tak, aby se divák z reportáže dozvěděl co nejvíce.
I když se jedná o hokejový klub, nechtěl jsem, aby cílovou skupinou byli jen fanoušci tohoto sportu, a to proto, že v ní reflektuji dobročinné projekty. Řekl jsem si tedy, že kromě samotné realizace jednotlivých akcí chci informovat i o činnostech institucí, na které byly projekty zaměřeny. Proto jsem měl v plánu natočit i rozhovory se zástupci těchto subjektů, aby bylo divákovi jasno, jaké budou mít tyto akce další směřování, což by jej mohlo podnítit k jejich podpoře jím samým.
Vzhledem k cíli práce by pak mohla být tato reportáž součástí magazínu regionální televize, jenž by byl do vysílání umístěn po přehledu hlavních zpráv. Příkladem budiž mé rodiště, tedy Plzeňský kraj, kde funguje regionální televize ZAK. Zde po zpravodajství následuje magazín „Plzeň v kostce“, jenž je vysílán celý týden ve smyčce a jsou v něm ukázány události, na kterých se město podílelo.

5. Postup práce
5.1. Obsahová část
Během své práce jsem se zaměřil na tři konkrétní dobročinné akce, které klub během letošní sezóny zrealizoval. Byly jimi Movember, darování oblečení na charitu a předání občerstvení zdravotním sestrám na transfuzním oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci spojené s darováním krve.
Video se natáčelo v listopadu 2020, prosinci 2020 a březnu 2021. Začíná úvodním stand-upem, v němž divákům přestavuji reportáž jako celek a uvádím jej tak do děje. Následně se snažím držet skriptu, který jsem si stanovil, tedy:

Krátké představení dobročinného projektu
Rozhovor s hráčem/vedením klubu
Rozhovor s pracovníkem cílové instituce

Jednotlivě části jsou pro větší přehlednost rozděleny stand-upy následované přechodem s logem klubu a názvem konkrétního projektu. V rozhovorech využívám jak dialogický , tak pseudomonologický přístup.

Movember
První část reportáže referuje o Movemberu. Tento projekt má napomoci léčbě rakoviny prostaty a varlat. Zaměřuje se taktéž na duševní zdraví mužů. Lidé mohou pomáhat několika způsoby, které v reportáži uvádím. Dále navazuji akcí hokejistů Univerzity Palackého, kteří uspořádali online setkání, na jehož základě vybrali částku, kterou na Movember věnovali. O přínosu tohoto projektu pak hovoří předseda klubu, Bc. Dominik Pudelka, jenž mi své vyjádření zaslal prostřednictvím hlasové zprávy, kterou jsem do reportáže vložil společně s ilustračními záběry z hokejového utkání univerzitního týmu, které jsem natočil na začátku roku 2020 pro účely zakončení dvousemestrálního kurzu TV žurnalistiky. Divák tak má k dispozici zvukové vyjádření doplněné o obrazovou formu.
V České republice je držitelem licence Movember nadační fond Muži proti rakovině. Spojil jsem se tedy telefonicky s koordinátorem jejich akcí, jenž mi dodal doplňující informace. Vyjádření je doplněno vizualizací citace. Zde jsem se inspiroval relacemi televizního zpravodajství, které postupují obdobným způsobem, když mají pouze telefonické vyjádření bez ilustračních záběrů.
Vzhledem k faktu, že jsem v průběhu tvorby této části byl z osobních důvodů ve svém rodném městě, jde o jediný případ, ve kterém jsem kromě dříve natočených ilustračních záběrů nepoužil kameru. Místo toho jsem využil výše zmíněné způsoby audiovizuální prezentace.

Darování oblečení na charitu
Druhá část reportáže pojednává o darování oblečení na charitu. Vedení klubu s hráči domluvilo, že v rámci blížících se vánočních svátků darují oděv, jenž jim už nesedí nebo jej nenosí.
Nejdříve jsem si natočil záběr na vyndání pytlů s oblečením z automobilu. Následně jsem přidal pohled na hráče, kteří se akce zúčastnili. S jedním z nich, útočníkem Dominikem Kuchařem, jsem udělal krátký rozhovor, abych zjistil, co tento projekt znamená pro samotné hokejisty. Po dalších dvou záběrech, které ukazují odnesení oblečení směrem k budově charity a vchod do této instituce, následuje další rozhovor s koordinátorkou dobrovolníků, Veronikou Velčovskou, která přibližuje, co se s darovanými věcmi bude dále dít.

Předání občerstvení zdravotním sestrám na transfuzním oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci spojené s darováním krve
Třetí a poslední část reportáže spojuje dva dobročinné projekty. Nejprve hráči převzali od zaměstnanců obchodního řetězce Kaufland vybrané občerstvení, které je v reportáži ukázáno, aby jej následující den předali na transfuzním oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Následně darovali krev.
Natočení této části trvalo dva dny. První den jsem nejprve zabral obránce Tomáše Síkoru, jenž vchází do obchodního řetězce. Divák je tak od začátku součástí děje. Další záběr je pak na jednoho ze zaměstnanců, který přivezl dva nákupní vozíky plné dárkových tašek, jejichž obsah je následně ukázán pomocí fotografie.
Druhý den jsem přišel před budovu transfuzního oddělení, abych si ji natočil pro výplň hlasového komentáře. Poté jsem se zaměřil na samotné předání daru nemocničním pracovníkům. Těmito záběry jsem pak prokládal rozhovor s vrchní sestrou Michaelou Fedorco.
Jelikož hokejisté poté darovali krev, vedly mé další kroky k zaznamenání kompletního procesu odběru. Využil jsem detailní záběr na formulář pro dárce, dále prostřih na evidenci dárců, vyšetřovnu a samotný odběr. Následně jsem udělal rozhovor s výše zmíněným Tomášem Síkorou, který popsal své poodběrové pocity.
Lidé, kteří darují krev poprvé, pak mají na transfúzním oddělení speciální koordinátorku Barboru Chaloupkovou, která jim pomáhá k úspěšnému zvládnutí celého procesu. Rozhodl jsem se s ní udělat rozhovor. Divák se z něj mimo jiné dozví, co musí udělat pro to, aby mohl svoji krev darovat. Prokládám jej záběry s jedním z prvodárců univerzitního týmu, kterého měla slečna Chaloupková na starost. Součástí jsou i další fragmenty, které s rozhovorem souvisejí.
Další rozhovor jsem chtěl realizovat i s výše zmíněným prvodárcem, nicméně tomu po odběru nebylo dobře, a tak se tento záměr nakonec neuskutečnil.

5.2. Technická část
Během tvorby projektu jsem pracoval se školní kamerou Sony, kterou jsem si vypůjčil společně s mikrofonem. Při rozhovorech jsem si v jednom případě musel držet kameru sám, v ostatních mi byl vždy někdo nápomocen.
Jelikož kameru potřebovali i ostatní studenti, jsou stand-upy natočeny na můj mobilní telefon (iPhone SE druhé generace), jenž dokáže nahrávat videa ve vysokém rozlišení. Zvuk mi v tomto případě poskytl klopový kondenzátorový mikrofon SYNCO Lav-S6E, jenž jsem si speciálně pro tuto příležitost pořídil. Na záběry webových stránek jsem pak použil softwarový program Monoscap, jenž je určen k snímkům počítačové obrazovky.
Ostatní hlasové komentáře jsou nahrávány na diktafon Sony ICD-PX240 s monofonním mikrofonem s technologií potlačení šumu, který vlastním. Nahrávka od Bc. Dominika Pudelky byla pořízena pomocí jeho mobilního telefonu.
Při střihu jsem pracoval s programem DaVinci Resolve 16, který je volně dostupný ke stažení. Jeho výhodou je, že si v něm uživatel může nastavit své prostředí, tzn. střihačské klávesové zkratky apod. tak, je zvyklý. Já jsem jej přizpůsobil školnímu programu Avid media composer, s nímž jsem chtěl pracovat původně, avšak na mém počítači nefungoval tak, jak by měl. Na DaVinci Resolve se mi zároveň líbila jeho jednoduchost a přehlednost.

6. Sebehodnocení
Ve výsledku jsem se svým projektem spokojen. Je ovšem pravda, že na některých oblastech se dá do budoucna zapracovat. Musím si například pro příště dávat pozor, abych natočil dost výplňových záběrů, které mi nyní scházely. Konkrétně je tento nedostatek vidět na rozhovoru s koordinátorkou dobrovolníků Charity Olomouc. Kdybych tyto záběry měl, byl by celkový dojem lepší.
V průběhu tvoření se vyskytly i komplikace. Některé z nich mě donutily improvizovat, což pro mě bylo přínosné. Výsledkem této improvizace je část projektu referující o Movemberu, kde jsem pracoval bez kamery a musel jsem tak vytvořit odlišnou formu audiovizuální prezentace, která by diváka zaujala.
Komplikací, se kterou jsem nepočítal, byl nefungující mikrofon. Zprvu jsem netušil, jak propojit kameru s mikrofonem tak, aby fungoval zvuk. Z této svízelné situace mi nakonec pomohl diktafon. Pomocí metody pokusu a omylu jsem totiž přišel na to, že pokud zapojím výstup z kamery do vstupu na sluchátka u diktafonu a následně k němu připojím i mikrofon, bude vše fungovat tak, jak má. Přesto se však stalo, že mě tato technika jednou zradila, a to opět v případě rozhovoru s koordinátorkou Charity Olomouc. Tuto skutečnost jsem zjistil až poté, co jsem z celé akce odešel. Musel jsem se s ní tedy domluvit na přetočení tohoto rozhovoru v jiném časovém termínu. Na kameře je proto vidět i rozdíl denní doby. Předávání se uskutečnilo v podvečer, kdy už bylo poměrně šero, rozhovor pak během odpoledne za běžného denního světla.
Pro další práci s kamerou budu muset začít používat stativ. Některé záběry se mi zdají roztřesenější. Zároveň by bylo dobré si pro příště uvědomit, kde se nachází respondent při rozhovoru, aby to nedopadlo podobně jako v případě Tomáše Síkory, jenž sedí ve svitu Slunce, což do značné míry kazí celkovou kvalitu. U tohoto rozhovoru jsem zároveň neměl možnost využít dalšího člověka, který by mi kameru podržel, takže jsem plnil dvě funkce najednou, díky čemuž není záběr takový, jaký bych očekával.
S tímto souvisí i poděkování dvěma osobám, které mi při natáčení pomáhaly. První z nich je Veronika Mouleová, která se stala provizorní kameramankou během rozhovorů na Charitě Olomouc, ačkoliv tehdy držela kameru v ruce poprvé. Taktéž mi pomohla natočit stand-upy. Druhou je pak Alena Zapletalová, která stála za kamerou při rozhovoru s Barborou Chaloupkovou na Transfuzním oddělení.

7. Zdroje
KORDA, Jakub. Úvod do studia televize 2. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3611-1.
Movember [online]. [cit. 2020-04-19]. Dostupné z: https://cz.movember.com/.
Nadační fond Muži proti rakovině [online]. [cit. 2020-04-19]. Dostupné z: https://www.muziprotirakovine.cz/
7.1. Sociální sítě HC Univerzita Palackého v Olomouci
Facebook: https://www.facebook.com/hcupolomouc
Instagram: https://www.instagram.com/hcupolomouc/

7.2. Odkazy na videa dobročinných akcí ostatních klubů
Akademici Plzeň