Zrušený sportovní program a přerušená činnost Dětské univerzity Olomouc

Odkaz na realizovaný projekt: https://youtu.be/C2HXEGuIHzQ

1. Cíle práce

Cílem mého samostatného projektu je zpracování televizní reportáže, která bude sestávat ze dvou provázaných částí. V první části bude práce mapovat zrušený sportovní program Dětské univerzity Olomouc, který se měl uskutečnit v Aplikačním centru Baluo na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Ve druhé části reportáže se zaměřím na samotnou Dětskou univerzitu a její přerušenou činnost. Práce se bude zakládat na rozhovorech, kdy první bude s jedním z organizátorů sportovní akce a druhý s hlavní koordinátorkou programu celého projektu. Při realizaci budu vycházet ze získaných znalostí v rámci televizní profesní specializace, kterou jsem absolvovala během svého studia. Reportáž bude kombinovat pro mě méně známou zdravotně-sociální a sportovní tematickou specializaci. Tuto kombinaci jsem si ale vybrala záměrně, a to s cílem se v rámci vytváření a zpracovávání audiovizuálního díla seznámit i s tématy mimo mou hlavní kulturní specializaci.

2. Zdůvodnění volby tématu

Sportovní akci jsem v den svého konání 11. března loňského roku chtěla natáčet v rámci workshopu TV žurnalistiky. Program byl ale v den svého konání zrušený z důvodu pandemie covidu-19 a vládních nařízení v České republice. Na natáčení jsem se v té době pečlivě připravovala a lákaly mě především dynamické záběry při sportu, práce s dětmi, a i celkový ráz akce. S prací s dětmi mám již mnoho zkušeností v rámci různých projektů, kdy jsem byla v pozici dobrovolné pracovnice. Nicméně to ale měla být moje první zkušenost s natáčením takového projektu. Z těchto důvodů jsem se rozhodla reportáž zpracovat i navzdory aktuální situaci a tomu, že se koncept celé práce výrazně změní.

Dalším důvodem, jakožto i mým cílem, je mimo jiné také rozšířit povědomí o činnosti Dětské univerzity a poukázat na to, že aktuální situace zasáhla i spoustu projektů, které mají své důležité místo v kontextu vzdělávání. Dětská univerzita je určená pro děti ze základních škol převážně ve věku od osmi do dvanácti let. Dlouhodobě zavřené školy a nedostatek sportovních aktivit tak dopadá nejvíce právě na jejich psychickou a fyzickou kondici. I proto si myslím, že je důležité připomenout (ne)činnost tohoto projektu právě v těchto dnech, kdy si tak silně uvědomujeme důležitost vzdělávání dětí a jejich rozvoje v mnoha ohledech.

3. Zdroje a stav problematiky

O sportovním akci v AC Baluo jsem se dočetla na webových stránkách Univerzity Palackého v Olomouci (https://www.upol.cz/kalendar/), přičemž podrobné informace o programu mi v minulém roce poskytl přímo pan Mgr. Mojmír Fryčák z Fakulty tělesné kultury, který v té době pracoval na Oddělení pro rozvoj a vnější vztahy. O Dětské univerzitě jsem se informovala na webových stránkách Pevnosti Poznání (https://www.pevnostpoznani.cz/detska-univerzita/), na univerzitních stránkách (https://veda.upol.cz/vedapro-vsechny/detska-univerzita/) a na facebookovém profilu Dětské univerzity Olomouc (https://www.facebook.com/DetskaUniverzita). Nicméně ani na jednom z odkazů nebyly pro mou reportáž informace dostačující. Z tohoto důvodu jsem oslovila hlavní koordinátorku projektu Dětské Univerzity, paní Mgr. Jitku Doležalovou Ph.D. z Pevnosti Poznání. Podrobné informace o samotné akci ale nebyly nikde veřejně dostupné. O rozhovor jsem tedy v letošním roce požádala i pana Mgr. Mojmíra Fryčáka. Čerpat budu tedy především z rozhovorů, na kterých bude celá reportáž i založená.

Dětská univerzita funguje již od roku 2007, a proto je online dostupných článků hned několik. O její činnosti informoval časopis Žurnál Online a univerzitní webové stránky. Všechny upozorňují na blížící se semestr a přibližují program, který je pro děti připravený:
• 2019: https://www.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/pevnost-poznani-spustila-registraci-na-detskou-univerzitu/
• 2018: https://www.upol.cz/nc/zpravy/zprava/clanek/pevnost-poznani-zve-deti-na-detskou-univerzitu/
• 2017: https://www.upol.cz/nc/zpravy/zprava/clanek/detska-univerzita-ukaze-jak-pracuje-srdce-nebo-jak-sportuji-lide-na-vozicku-1/

Našla jsem i reportáž České televize s živým vstupem z probíhající imatrikulace z roku 2015:
• https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/218411058290207

V archivu časopisu Žurnál Online jsem našla taktéž články o blížícím se semestru a připravovaném programu:
• 2015: http://archiv.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/detska-univerzita-zahajuje-ve-stredu-imatrikulaci/
• 2013: http://archiv.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/detska-univerzita-nabira-studenty-pro-letni-semestr/

V roce 2015 psal o Dětské univerzitě a přicházejícím letním semestru také Olomoucký deník:
• https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/detska-univerzita-pomalu-opet-startuje-zajemci-se-uz-mohu-hlasit-20150114.html

Český rozhlas na svých webových stránkách zveřejnil v roce 2014 i audio reportáž:
• https://www.irozhlas.cz/regiony/letni-semestr-detske-univerzity-v-olomouci-se-blizi-z-dalsi-stovky-deti-budou-vysokoskolaci_201401090100_mhromadka

O nově přicházejících semestrech v roce 2013 psal například Český rozhlas Olomouc:
• https://olomouc.rozhlas.cz/detska-univerzita-v-olomouci-otevira-brany-zakum-vyzkousi-si-zivot-vysokoskolaku-6377994
• https://olomouc.rozhlas.cz/deti-se-muzou-opet-hlasit-na-detskou-univerzitu-v-olomouci-6421539

V podstatě se od sebe zmíněná díla nijak zásadně neliší. Všechna informují své čtenáře, posluchače, či diváky o přicházejícím semestru, o možnosti registrace, o tom, kdo se může zúčastnit programu a co je pro děti připravené. Tento projekt by tak měl být svým zpracováním jedinečný. Své diváky nejdříve podrobně seznámí s jednou konkrétní (zrušenou) akcí a následně naváže informacemi o tom, jak se celý projekt Dětské univerzity v průběhu let vyvíjel a měnil.

4. Ideový plán

V minulém roce jsem měla v plánu zpracovat v reportáži pouze danou sportovní akci. Nic podobného jsem v rámci dostupných zdrojů nenašla. Proto jsem se rozhodla zrealizovat zmapování akce i přesto, že neproběhla. Žádný, z již dříve uvedených zdrojů, se totiž nezaměřoval pouze na jednu akci podrobně, ale všechny uváděly velmi komplexně program celého semestru. V rámci rozhovoru s panem Mgr. Mojmírem Fryčákem chci tedy konkrétně zjistit, co vše bylo pro školáky v AC Baluo připravené a jak měla celá akce probíhat. S paní Mgr. Jitkou Doležalovou Ph.D. pak jaká je tradice Dětské univerzity, jak se projekt v průběhu let vyvíjel a měnil, a jaký vliv má na jeho fungování aktuální pandemická situace. Rozhovory budou komplexnější a delší, abych měla více materiálu a získala i více informací než jen ty, které zapracuji do samotné reportáže.

Otázky pro pana Mgr. Mojmíra Fryčáka tak budou následující:
Už jste se někdy podílel na organizování nějaké akce Dětské univerzity nebo to měla být loni Vaše první taková spolupráce?
Proč jste se do projektu v minulém roce chtěl zapojil?
Jaká měla být Vaše náplň práce v rámci akce v AC Baluo?
Kde, v jakých prostorách a jak dlouho měla akce probíhat? Co vše bylo pro děti připravené?
Kdo vše se na celém programu podílel? Kolik lidí se do příprav zapojilo?
Jak jste při zjištění, že se akce ruší, postupovali? Věděli jste o všem dostatečně předem?
Jak vypadaly sportovní dny Dětské univerzity na FTK v minulých letech? Je něco, co se výrazně v průběhu času změnilo?

Otázky pro paní Mgr. Jitku Doležalovou Ph.D.:
Jaká je tradice Dětské univerzity? Kde to vše začalo a jak dlouho už Dětská univerzita při Univerzitě Palackého funguje? Co nebo kdo byl klíčový při jejím vzniku?
Co aktuální situace pro Dětskou univerzitu znamená? Jak dlouho už je činnost univerzity pro děti pozastavená?
Zažila Dětská univerzita někdy takovýto roční nebo i delší výpadek z důvodu nějakých neočekávaných událostí?
Jaká byla kompenzace pro děti, které se účastnily letního semestru v minulém roce a kvůli pandemii nemohly odchodit všechny akce a přednášky?
Kdo vše zajišťuje a jak se každá z fakult UP zapojuje? Je předem daný nějaký program organizátory Dětské univerzity, a nebo si fakulty vymýšlejí program pro děti samy?
Jak je činnost celého projektu financována?

Všechny otázky pak respondentům zašlu předem prostřednictvím e-mailu, aby se na jejich zodpovězení mohli připravit. Oba rozhovory pak z důvodu pandemické situace proběhnou v rámci online prostředí přes aplikaci Zoom. Celou reportáží pak bude diváky provázet moje osoba, kdy je seznámím s tématem a v průběhu uvede i dané rozhovory. Dále si také natočím i doprovodné záběry a celý projekt zpracuji v programu Movavi Video Editor Plus 2021.

5. Postup práce

Práci jsem nejdříve konzultovala s vedoucí mého projektu panem Mgr. Jiřím Vrbou, a to již během zimního semestru, kdy jsem přednesla záměr zpracovat zrušenou sportovní akci. Námět mi byl schválen a poději i přibližný scénář k celé reportáži. Následně jsem si vypracovala podrobnější scénář, při kterém jsem již počítala i se stopáží a ilustračními záběry.

Kromě mobilního telefonu ale nevlastním žádnou techniku vhodnou na natáčení, a proto jsem si vypůjčila z Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky v Olomouci kameru Sony HDR-AX2000E Profi a bezdrátový mikrofon Azden 15 HT. Techniku jsem ale mohla mít vypůjčenou pouze v omezeném čase, a proto jsem v případě několika ilustračních záběrů a mých promluv musela použít i svůj mobilní telefon Motorola One Vision.

Jako první jsem natáčela své promluvy před Fakultou tělesné kultury, Přírodovědeckou fakultou, a nakonec před Pevností poznání, kdy mi všechny záběry pomohl natočit můj kolega Jan Meichsner. Nicméně tyto záběry vznikaly jako úplně první a v tom čase jsem ještě neměla k dispozici rozhovory, na které jsem tím pádem nemohla navázat. Záběry jsem si tedy proto pouze předtočila a zvuk nahrávala až v postprodukci. Roušku jsem si na prvním natáčecím místě nasadila z důvodu větší koncentrace lidí, kteří procházeli kolem mě, jelikož jsme s kolegou natáčeli před budovou, kousek od vchodu. Na dalších záběrech již nebylo roušky třeba, ale by bylo zvláštní, kdybych ji na jednom záběru měla, a na dalších nikoliv. Nakonec mi rouška i pomohla v tom, že jsem si mohla dovolit své promluvy nahrát až později, a naplno tak využít profesionální techniku, která mi zajistila nejen kvalitní obraz, ale i zvuky v rámci podkresu.

Dále jsem natáčela ilustrační záběry, které jsem použila v rámci průstřihů během rozhovorů. Jako první jsem natáčela na hřištích, kdy jsem si uvědomovala, že budu v kontextu Dětské univerzity a sportovního dne potřebovat záběry dětí při nějaké aktivitě či sportu. Dále jsem si domluvila schůzku s panem Mgr. Davidem Pryclem, který mi umožnil natáčení v prostorách AC Baluo. Do prostor v Pevnosti Poznání jsem se dostala díky paní Mgr. Jitce Doležalové Ph.D., která mi vstup umožnila. Na Přírodovědecké fakultě jsem natáčela i na střeše budovy, a to díky panu vrátnému, jehož jméno se mi ale nepodařilo dohledat. Záběry jsem nakonec nepoužila, nicméně mu vděčím za věcné rady ohledně prostor uvnitř budovy a jeho vstřícnost.

Veškerá komunikace s respondenty probíhala přes e-mailovou korespondenci a telefonní hovory. O rozhovor jsem nejdříve požádala organizátorku sportovního dne, paní Mgr. Kristýnu Navrátilovou, která v současné době pracuje na Fakultě tělesné kultury na Oddělení pro rozvoj a vnější vztahy. Nicméně pro časovou vytíženost na obou stranách jsem se obrátila na dalšího z organizátorů, na pana Mgr. Mojmíra Fryčáka, se kterým jsem akci i spolupráci komunikovala již dříve. S paní Mgr. Jitkou Doležalovou Ph.D. jsme se na rozhovoru domluvily a uskutečnily jej během jednoho týdne. Samotné rozhovory jsem pak nahrávala přes aplikaci Zoom. Porovnávala jsem si předem záznamy ze Zoomu například s těmi z aplikace Skype. U té se mi ale nezamlouvala třeba viditelnost mé osoby na záznamu a kvalita nahraného zvuku. Z těchto důvodů jsem si vybrala právě Zoom, a dále jsem jinou možnost již nezvažovala.

V rámci televizního praktika jsem se naučila pracovat s editovacím programem Avid Media Composer. Ten se mi ale na mém počítači Lenovo V510-15IKB nepodařilo spustit. Proto jsem mimo televizní praktikum již dříve využívala program DaVinci Resolve 16. Poslední měsíce mi ale přestal fungovat, a tak jsem se snažila najít náhradní, s širokou nabídkou nástrojů a funkcí, který by byl ale zároveň kompatibilní s mým počítačem. Nejvíce spokojená jsem byla s programem Movavi Video Editor Plus 2021, který jsem si po uplynutí verze zdarma i zakoupila.

Všechny natočené záběry jsem si uložila z kamery a telefonu do počítače a následně si část z nich importovala do editoru Movavi. V něm pak probíhala veškerá práce okolo editace. Nejdříve jsem si sestříhala rozhovory na pasáže, se kterými jsem chtěla pracovat i dále a následně jsem je zasadila do kontextu mých promluv. Celkem jsem v rámci reportáže využila 44 kamerových záběrů, přičemž původní počet nasnímaných záběrů se pohyboval kolem 150-200, kdy byla ale značná část nevhodná, a nebo mi záběry svým obsahem nezapadaly do kontextu celé reportáže.

Audiozáznamů jsem měla o něco více, kdy většina byla ale součástí obrazového materiálu. Mé promluvy jsem zpracovávala tak, aby věrohodně korespondovaly s video záznamem. Pomáhala jsem si markery, a to i v případě rozhovorů, u kterých jsem si označovala části s novými tématy. Kvalita nahraného materiálu z kamery nebyla taková, abych ji mohla použít bez úprav. Záběry jsem si musela různě ořezat a zvýšit intenzitu zaostření, a také jsem si záběry stabilizovat. Program mi nabízel již přednastavená vylepšení obrazového materiálu, a tak nebylo náročné jej v mnoha případech dostat do chtěné podoby. Nicméně v některých případech jsem již potřebovala více nástrojů pro zaostřování. Program ale pokročilejší funkce v tomto případě nenabízí.

Mimo to jsem měla také problémy s připojením internetu, a tak se mi u rozhovoru s paní Mgr. Jitkou Doležalovou Ph.D. stalo, že se mi v záznamu po dobu dvou minut zasekl obraz. To jsem vyřešila doprovodnými záběry, které jsem se snažila zasadit tak, aby celkový výsledek působil plynule a přirozeně. Z tohoto důvodu jsem si ale musela natočit ještě další záběry. V tom čase jsem už ale neměla k dispozici kameru, a proto jsem několik záběru natočila na svůj mobilní telefon.

S audio záznamy jsem pracovala více především u rozhovorů, kdy jsem musela odstranit dlouhé odmlky, nevhodná výplňová slova, či hezitační a responzní zvuky. Upravovala jsem také hlasitost a šum, ale program mi opět nenabízel mnoho možností. Kromě větru, který byl při natáčení opravdu intenzivní, jsem neměla se zvukem výraznější problémy. Zvuky větru se mi podařilo minimalizovat, ale bohužel je tam šum stále slyšitelný.

Na závěr jsem vložila do reportáže titulky se jmény a profesemi. Editovací program nabízí svým uživatelům sice mnoho funkcí a vylepšení, ale spíše než na profesionální zpracování, se zaměřuje na rozmanitost a okázalost. Proto pro mě paradoxně bylo nejtěžší vytvořit dané titulky a zpracovat je tak, aby byly alespoň částečně vyhovující. Ve všech případech jsem použila stejné barvy a odstíny. Přidala jsem i plynulé přechody a upravila intenzitu barev titulků tak, aby působily co nejméně jako rušivý element.

Hotovou reportáž jsem ještě několikrát upravovala, než jsem finální verzi zveřejnila na svém YouTube profilu.

6. Sebehodnocení

Cílů práce se mi podařilo dosáhnout i navzdory pandemické situaci a občasným technickým obtížím. Reportáž obsahuje na sebe logicky navazující rozhovory, které informují o projektu Dětské univerzity novým způsobem. Povedlo se mi z reportáže udělat tematicky kompaktní celek. Problém vidím ale v postupném sběru materiálů, který by bylo vhodnější upravila tak, aby byla práce pro mě samotnou jednodušší a efektivnější.

Na hřištích jsem natáčela hned několikrát po delší dobu, takže nakonec jsem si vyzkoušela i natáčení a práci s dětmi. Při souhlasu s natáčením jsem musela oslovit spoustu rodičů a dětí a při samotné přípravě rozhovorů a natáčení prostor jsem si musela vše vykomunikovat, s čímž přišly nové zkušenosti a příležitosti.

Se samotným audiovizuálním materiálem jsem spokojená, ale vhodný by byl při natáčení stativ a lepší znalost funkcí kamery, kterou se mi nepodařilo dostatečně zaostřit ani po pročtení manuálu. Také nejsem spokojená s výsledným zvukem, který stále obsahuje šum a rušivý vítr. Nahrávky rozhovorů také obsahují různé zvukové nečistoty, které jsem ale nemohla v zásadě nijak ovlivnit.

Navázat by se samozřejmě dalo natočením probíhající akce, kdy by reportáž obsahovala rozhovory s organizátory a dětmi přímo z místa dění. Kromě programu na FTK UPOL by bylo vhodné natočit i záběry z jiných fakult, kde Dětská univerzita Olomouc každoročně za jiných okolností probíhá. S výslednou podobou celého projektu jsem tedy spokojená, nicméně vidím prostor pro zlepšení.

7. Online zdroje

Veškeré informace jsem čerpala výhradně z mých rozhovorů, ale v úplných začátcích jsem se s projektem Dětské univerzity seznamovala na těchto stránkách:

• https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/218411058290207
• https://www.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/pevnost-poznani-spustila-registraci-na-detskou-univerzitu/
• https://www.irozhlas.cz/regiony/letni-semestr-detske-univerzity-v-olomouci-se-blizi-z-dalsi-stovky-deti-budou-vysokoskolaci_201401090100_mhromadka