Vendula Šipošová 
Významná akce na významném místě ve významný den
V Národním divadle se pod hlavičkou neziskové organizace Post Bellum, která vede stále se rozrůstající archiv Paměti národa, udílely Ceny Paměti národa. Stalo se tak opět ve dni státního svátku 17. listopadu večer. Celým programem provázeli Daniela Brzobohatá, někdejší moderátorka Česká televize, a slovenský komik Michael Szatmary.
Slavnostního aktu se účastnil i prezident České republiky Petr Pavel s manželkou a bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.
Oceněné osobnosti vybírá porota složená z několika desítek tímto úkolem pověřených historiků, novinářů a badatelů, kteří se v Post Bellum jinak podílejí na zpracování pamětnických příběhů. Letošní pětice laureátů pochází tradičně jak z České, tak Slovenské republiky a počtvrté ocenění obdrží i osobnost z válkou zmítané Ukrajiny. „Z odkazu těchto lidí vyrůstá naše státnost, suverenita a národní uvědomělost. Těmto lidem vděčíme za to, že žijeme ve svobodě. A těmto lidem jsme také zodpovědní za dnešní stav společnosti,“ uvedl ředitel Post Bellum a zakladatel Paměti národa Mikuláš Kroupa.
Kdo byl oceněn?
Milena Sedláčková se narodila v Praze a dětství prožila na pozadí 2. světové války. Po komunistickém převratu se vlivem svého snoubence připojila k činnosti skupiny Dora, která byla navázána na americkou CIA. V roce 1952 Sedláčkovou, jejího snoubence a ostatní členy skupiny zatkli. Za velezradu a špionáž odsoudila komunistická garnitura tehdy teprve devatenáctiletou Milenu na osm let nepodmíněně. Po dvou letech, které strávila celkem ve třech ženských pracovních táborech na území tehdejšího Československa, byla omilostněna. Milenin snoubenec byl propuštěn až v roce 1960 po amnestii politických vězňů. Jejich vztah vydržel jedenáct let dlouhé odloučení, a tak se po šťastném znovushledání konala svatba.
Druhým českým laureátem je Jaroslav Vrbenský. Ten se také narodil v Praze, byl ministrantem v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinhradech a později se věnoval výchově mládeže v rámci katolické víry. V létě roku 1952 se pokusil zprostředkovat přechod hranic na Západ dvěma kněžím. V této věci k jeho smůle kontaktoval příslušníky StB, kteří se za převaděče pouze vydávali. Následující rok byl Jaroslav odsouzen k dvanácti letům vězení za velezradu v procesu „Antonín Bradna a spol.“. Trest si odpykával v několika věznicích a táborech, dokud nebyl v roce 1963 předčasně propuštěn. Po pár letech získal práci v nakladatelství Vyšehrad, kde v 70. a 80. letech prosazoval vydávání kulturně hodnotných titulů i přes nátlak normalizační cenzury.
Slovenským oceněným je sociolog, prognostik a politik židovského původu Fedor Gál. Narodil se v roce 1945 v Terezínském ghettu. Otce, který zemřel při pochodu smrti, tudíž nikdy nepoznal. Vystudoval dálkově Vysokou školu chemicko-technologickou a v listopadu 1989 se v Bratislavě aktivně podílel na sametové revoluci. Krátce se poté věnoval politice, od roku 2009 se věnuje filmové dokumentaristice. V dokumnetu Krátká dlouhá cesta zmapoval osud svého otce.
Dalším slovákem, který si cenu odnesl je Emil Sedlačko. Trenčínský rodák se měl v červenci 1968, jako člen slovenské výpravy, vydat na Světový festival mládeže do bulharské Sofie. Kvůli zhoršující se poltické situaci ovšem z výpravy sešlo. Jelikož se o měsíc později hlasitě ohrazoval proti vstupu armád Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa, byl několikrát zadržen a vyslýchán. Nikoho neprozradil. Po listopadové revoluci byl politicky činný, po nástupu mečiarizmu na Slovensku v průběhu 90. let znovu upadl v nemilost. Jako aktivní důchodce pořádá besedy cílící na mladou generaci, aby jí připomenul, že svoboda není samozřejmostí.
Oceněnou ukrajinkou z Bachmutu je Nadija Kalinčenkovová, která od začátku války pomáhá vojákům ukrajinské armády. Ačkoliv by si mohla sedmdesátitříletá paní Nadija užívat zaslouženého odpočinku, plete maskovací sítě, ponožky, rukavice a vyrábí spoustu dalších důležitých věcí. A to všechno v drsných válečných podmínkách, kdy svou malou výrobnu sítí kvůli ruským útokům již několikrát stěhovala.
