Lucie Janíková 
Každoroční pouť skautů na Ivančenu je důležitým skautským svátkem. Skauti zde jednak slaví svátek sv. Jiří, patrona skautů, ale hlavně popravu pětice členů odboje slezských Junáků: Vladimíra Čermáka, Vladimíra Pacha, Otto Kleina, Quida Němce a Milana Rottera. Ti byli popraveni 24. dubna 1945 na polském hřbitově v Cieszyně, kde byli následně také pohřbeni. Pro mnoho skautů se jedná o tradici, které se účastní rok co rok. Pouť na Ivančenu proběhne v sobotu 25. dubna 2026. Je tradicí donést na vrchol jako symbol a připomínku kámen, tímto způsobem samotná mohyla vznikla. V 11:00 proběhne společná mše svatá, kterou bude sloužit biskupský vikář P. Daniel Vícha. Slavnostní nástup pak proběhne ve 12:00. Den před poutí, v pátek 24. dubna 2026, je možné se zúčastnit pietního aktu na starém židovském hřbitově v Cieszyně v Polsku. „Moc se na letošní ročník těším, vždy je to krásná akce. Jezdím na ni pravidelně už 20 let. Je to pro mě neodmyslitelná součást roku. Myslím si, že každý skaut by se sem alespoň jednou za život měl podívat, je to důležitá součást skautské historie,“ hodnotí putování skaut Adam Janda.
Historie a vznik Ivančeny
Počátek Ivančeny se datuje na 6. října 1946, kdy členové 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy vedení Slávou Moravcem vztyčili na úpatí Lysé hory jednoduchý kříž. Ten postavili mezi kameny, které s sebou na vrchol přinesli spolu s křížem. Pomníček vytvořili na památku pětice popravených kamarádů. Název Ivančena odkazuje na původního majitele místa - Ivánka.
Tradice nošení kamenů na vrchol vznikla intuitivně. Kolemjdoucí, skauti z jiných oddílů a trampové přinášeli kameny jako vyjádření úcty k padlým skautům a symbol odhodlání chránit hodnoty, za které mnozí zemřeli. Postupně se z malého pomníčku za zabité kamarády začal stávat symbol skautské nezlomnosti a protestu proti nesvobodě.
Po nástupu komunismu v roce 1948 a následný zákaz Junáka byl již tento pomník důležitým symbolem. Komunistická strana na toto místo zakázala organizované poutě, nebylo však v jejích silách zajistit, aby k mohyle nikdo nepřišel. Tato tradice tedy žila i přes systematické potlačování skautingu komunistickou stranou. Skauti, trampové ale i obyčejní lidé si výstupem na Ivančenu začali připomínat také další hrdiny protinacistického odboje. Vyjadřovali tím i vzdor proti vládnoucímu bolševismu.
V době Pražského Jara došlo ke krátkému obnovení Junáka a výstupy na Ivančenu se začaly stávat pravidelnou akcí, které se účastnily tisíce lidí. Tuto novou tradici se už nikdy potom nepodařilo zničit. V myslích pamětníků zůstává zejména výstup roku 1969 za účasti Rudolfa Plajnera, který tehdy mohylu označil „za památník všech junáckých obětí v boji za svobodné demokratické Československo.“
Tuto symboliku si památník v Beskydech zachoval dodnes a každoročními poutěmi si připomíná nejen popravenou pětici ostravských skautů, ale všechny popravené a utlačované osoby za dob totalitních režimů a válek. Skauti si touto cestou připomínají, že je důležité za svobodu bojovat a kolik lidí tento boj stál život.
Vzhled a význam Ivančeny
Díky tradici nošení kamenů a kamenných destiček s hesly se vzhled mohyly mění. První významné stavební úpravy provedl Miloš Tvrdý, který vymyslel dnes už ikonický vzhled památníků, následné přestavby vycházejí z jeho původního návrhu. Po devastaci mohyly neznámými vandaly v prosinci 1994, došlo k významné přestavbě, zpevnění základů a posunutí památníku pár metrů od hřebenu, aby nepřekážela v hlavní turistické trase. Poslední velká rekonstrukce byla ukončena v roce 2017.
Ivančena se v průběhu let stala důležitým symbolem svobody a odporu proti totalitě. Původně malý pomníček má dnes rozlohu téměř 60 metrů čtverečních. A každý rok jej navštíví tisíce návštěvníků. „Je důležité, abychom tam pravidelně jezdili a vedli k tomu i děti, protože i přes to, že to pro ně z počátku bude pouze výlet, ze kterého si odnesou nášivku na kroj, časem pochopí význam tohoto místa. Ivančena by tu nebyla, kdyby se o ni dlouho před námi někdo pravidelně nestaral. My všichni tvoříme toto místo a i proto je důležité, abychom sem pravidelně chodili,“ říká skautka Kristýna Škarková.
