Daniela Osouchová 
Pietní akty
Slavnostní pietní akty a vzpomínkové události započaly už v ranních hodinách. Hned v devět dopoledne se u Hlávkovy koleje konalo shromáždění na památku listopadu 1939, kdy nacisté v reakci na studentské demonstrace popravili devět studentů, 1500 jich odvlekli do koncentračních táborů a následně uzavřeli všechny české vysoké školy. Právě tento den se celosvětově slaví jako Mezinárodní den studentstva a události z roku 1989 se odehrály přesně v den 50. výročí tragédie z roku 1939, čímž se historický odkaz obou dnů silně propojil.
Dopolední oslavy poté pokračovaly na Vyšehradě, kam se demonstranti v roce 1989 původně vydali uctít památku básníka Karla Hynka Máchy. Zde proběhl pietní ceremoniál organizovaný Karlovou univerzitou, kde vystoupil sbor univerzity. Zazněla česká státní hymna i studentská hymna Gaudeamus igitur. K přítomným promluvili zástupci rady vysokých škol, studenti i rektorka Milena Králíčková, zdůrazňující odkaz studentské odvahy.
Setkání politiky s veřejností
Připomenout si studentský odboj a přechod k demokracii dorazilo do ulic i mnoho politiků. Jejich přijetí však nebylo vždy vřelé. Představitelé vítězné strany letošních voleb do Poslanecké sněmovny – Andrej Babiš, Alena Schillerová a Karel Havlíček – nebyli přítomným davem vůbec přijati. Mnozí kolemjdoucí na ně pokřikovali nadávky a pískali. Kontroverze vyvolala i účast Filipa Turka, který čelí kritice kvůli svým nenávistným projevům na sociálních sítích. Část veřejnosti se proto vydala na Staroměstské náměstí na separátní demonstraci, kde otevřeně vyjádřila nesouhlas se vznikem nové vlády, tvořené stranami ANO, SPD a Motoristy.
K památníku na Národní třídě dorazili i další významní politici, včetně europoslankyně Danuše Nerudové, předsedy Starostů a nezávislých Víta Rakušana nebo doposud nejmladší poslankyně Julie Smejkalové. Nechyběl ani prezident Petr Pavel s manželkou Evou.
Prezident Pavel pro ČTK komentoval aktuální celospolečenskou situaci s vážností: „Svoboda bez odpovědnosti nedává smysl a mrzí mě, že někteří lidé svobodu slova zaměňují za svobodu urážet, překrucovat a lhát. (…) Sice se navrátila vláda do rukou lidu, ale zloba, závist a zášť bohužel v české společnosti stále nepominuly.“ Apeloval na občany, aby svobodu nepovažovali za samozřejmost.
Korzo Národní a Koncert pro budoucnost
Zatímco na Václavském náměstí se v pozdních odpoledních hodinách konal tradiční Koncert pro budoucnost s vystoupením písničkáře Jaroslava Hutky a kapel Vypsaná fixa a Jasná páka, centrem celého dění se stala Národní třída. Organizace Díky, že můžem připravila nabitý program, který probíhal už od rána. Návštěvníci si užili Sametový brunch, mohli se setkat se známými osobnostmi v rámci ,,Obýváku Václava Havla", prohlédnout si speciální výstavu v jedné z tramvají nebo si poslechnout koncerty na celkem třech pódiích. Podle Deníku N počet účastníků opět stoupl a letošní vzpomínkové události navštívilo 102 tisíc lidí.
Oslavy vyvolávaly v lidech silné emoce. „Je to nejkrásnější den v roce, všichni se usmívají a jsou na sebe milí,” popsala své pocity jedna z účastnic. Další pravidelný návštěvník akce doplnil: „Chodíme sem už několik let s dcerou a vždy je to úžasný zážitek. Je důležité si připomínat, že naše demokracie je křehká a je potřeba se o ni starat.”
Modlitba pro Martu
Přesně v symbolický čas 17:11 nastal vrchol celého dne. Z balkonu Paláce Metro zazpíval herec Jan Cina Modlitbu pro Martu. Tato píseň, kterou nazpívala Marta Kubišová a která se stala hymnou revoluce, vytvořila kouzelnou atmosféru. Celá Národní třída se na chvíli zastavila a zpívala s ním. Po dozpívání se ozval nadšený potlesk a dav začal cinkat klíči, stejně jako v památném roce 1989. Klíče se tenkrát staly symbolem snahy odemykat dveře k demokracii a zvonit komunistickému režimu poslední zvonění.
Lidé poté zapalovali svíčky až do pozdních večerních hodin, a to jak u samotného památníku 17. listopadu na Národní třídě, tak na piazzettě u srdce Václava Havla.
Odkaz 17. listopadu
Den 17. listopadu je v české společnosti pevně ukotven jako Den boje za svobodu a demokracii. Není to jen pouhá vzpomínka na zlomové historické události, ale neustálá připomínka toho, jak snadno se může svoboda ztratit a jak důležité je se o demokratické hodnoty aktivně starat. Každoroční vysoká účast na pietních aktech i doprovodných akcích ukazuje, že paměť národa je stále živá a že odkaz studentského vzdoru z let 1939 a 1989 rezonuje i v současné době.
