Kateřina Pacovská 
Zákoník podepsal tálibánský lídr Hajbatulláh Achúndzáda. Dokument je rozdělený na 3 kapitoly a 10 sekcí a 119 článků a nebyl veřejně konzultován. O jeho působení rozhodl pouze zmíněný muž. Ten si skrze zákoník vynucuje absolutní poslušnost obyvatelstva a kriminalizuje jakoukoliv kritiku režimu či jeho představených.
Největší dopad mají změny na afghánské ženy. Ty jsou v neustálém ohrožení již od roku 2001, kdy se po více než čtyřletém období nestability dostala k moci organizace Tálibán. Situace se lehce uklidnila po příjezdu vojsk NATO a USA, ale od roku 2021, kdy došlo k jejich stažení, jsou zdejší ženy nuceny přihlížet procesu, jenž je postupně obírá o veškerá práva. I před podepsáním nového zákoníku byla situace místních obyvatelek kritická. Po ukončení bojů sice Tálibán ženám přislíbil rovnoprávnost, ale téměř okamžitě došlo k hromadnému propouštění žen z pracovních pozic a odstraňování ženských tváří z billboardů. Následoval zákaz vzdělávání, návštěv parků, posiloven i plaveckých bazénů. Ven na ulici se ženy dostaly pouze plně zahaleny a v doprovodu muže. Od roku 2023 jim bylo zakázáno pracovat v neziskových organizacích, což výrazně poškodilo humanitární pomoc v této oblasti. V roce 2024 přišla jedna z nejtěžších ran - ženám bylo zakázáno mluvit na veřejnosti.
Nový zákoník všechna tato pravidla potvrzuje a přidává mnoho radikálnějších postihů. Například podporuje domácí násilí na ženách v rámci „předcházení neřesti“. Manžel nabývá pravomoci svou manželku fyzicky trestat kdykoliv to uzná za potřebné. Jediné, čeho se nesmí dopustit, jsou výrazně viditelná nebo závažná zranění jako například poranění kostí. To samé si mohou k ženám dovolit další členové domácnosti, sousedé či zcela cizí muži procházející po ulici. V případě, že se muž přeci jen dopustí přehnaného násilí na ženě následky jsou v porovnání se spáchaným činem méně než zanedbatelné. Nejvyšším možným trestem je totiž 15 denní pobyt ve vězení, což je méně než postih za pořádání kohoutích zápasů. Zákoník tedy sice nepřímo, ale velmi jasně poukazuje na fakt, že ženy jsou v Afghánistánu zcela bezcenné.
Opatřeními nejsou zasaženy pouze obyvatelky. Dopady pocítí celá afghánská společnost, a to zejména méně majetná společenská vrstva, která zde, vzhledem k dlouhotrvající ekonomické a humanitární krizi a následkům přírodních katastrof, tvoří většinu populace. Nově jsou všichni obyvatelé rozděleni na svobodné a zotročené, dále pak do čtyř skupin - náboženští učenci, elita, střední třída a nižší třída. Tresty za jednotlivé prohřešky jsou následně určovány dle postavení jedince. Zákoník tedy hlouběji prohlubuje společenské rozdíly, výrazně zvýhodňuje nejmajetnější jedince a pevně zakotvuje nehumánní chování vládnoucí tálibánské ruky porušující základní lidská práva.
