Arnošt Petružela 
Když Beyoncé letos v únoru poprvé v kariéře získala cenu Grammy za album roku díky desce Cowboy Carter, fanoušci tušili, že brzy přijde oznámení doprovodného turné. Skutečně, jen pár týdnů po slavnostním večeru oznámila americká zpěvačka sérii koncertů, které měly podtrhnout ambiciózní charakter alba a přenést jeho koncept na pódia. S termíny v USA a v Evropě výhradně v Londýně a Paříži se jednotlivá vystoupení během předprodeje vyprodala, což jen potvrdilo obrovská očekávání.
Tříhodinová show plná hitů i novinek
Koncert na londýnském stadionu trval bezmála tři hodiny a Beyoncé během něj zazpívala kolem 40 písní rozdělených do několika tematických aktů. Z nového alba Cowboy Carter představila většinu písní, například American Requiem, Alligator Tears, Just for Fun, Riiverdance, Ii Hands Ii Heaven, Tyrant nebo Levii's Jeans. Do své show také zakomponovala několik cover verzí. Kromě Blackbird od The Beatles zazpívala country klasiku Jolene od Dolly Parton, kterou předvedla ve vlastním potemnělém aranžmá. Ke konci show zazpívala i své největší hity, Crazy in Love, Irreplaceable, If I Were a Boy nebo Single Ladies (Put a Ring on It).
Zapojení rodiny: Rumi a Blue Ivy dojmuly publikum
Jeden z nejvýjimečnějších momentů koncertu nastal, když se do vystoupení zapojili členové zpěvaččiny rodiny. Během písně Protector se k ní připojila její dcera Rumi Carter, které zpěvačka píseň věnovala. Na pódiu nechyběla ani starší dcera zpěvačky Blue Ivy Carter, která jako tanečnice vystupovala opakovaně v několika číslech a svými suverénními tanečními vystoupeními oslnila publikum v několika pasážích. Nejvýrazněji zazářila v energickém tanečním breaku během instrumentální vložky Déjà-vu, kde předvedla sólovou taneční sestavu a sklidila obrovský aplaus. Skoro celá rodina tak vytvořila součást show. Chyběl už jen manžel Jay Z a syn Sir Carter.
Westernová estetika a výpravná scéna
Obrazová a filmová složka show tvořila samostatnou kapitolu celého večera. Projekce na obřích obrazovkách vyprávěly surrealistické příběhy, které mezi jednotlivými hudebními akty posouvaly děj kupředu a zároveň dotvářely hlavní ideový rámec - reinterpretaci amerického Westernu z afroamerického pohledu. Tyto krátké, pečlivě natočené filmy nejsou nikde jinde oficiálně dostupné, což ještě posílilo jejich výjimečnost.
Pódium ve tvaru pěticípé hvězdy, připomínající americký znak i šerifský odznak, se stalo fyzickým rámcem celého večera. Beyoncé v něm působila jako autorka a hlavní vypravěčka vlastního kulturního příběhu. Nešlo jen o dekoraci, každý prvek nesl význam. Už v první části koncertu během skladby YA YA se na scéně objevil hořící klavír, obraz destrukce i vášně, který vizualizoval vnitřní rozpor mezi minulostí a budoucností. Následně přišla skladba Tyrant, doprovázená scénou, kde Beyoncé seděla na zádech mechanického býka, který je neoddělitelně spjatý s rodeovou estetikou i symbolikou moci.
Po energické skladbě Oh Louisiana přišel jeden z nejpřekvapivějších vizuálních momentů večera: robotické rameno elegantně podalo Beyoncé sklenku její vlastní whiskey značky SirDavis. Zpěvačka ji s klidem pozvedla, napila se a vzápětí zmizela pod pódiem. Na obřích obrazovkách se spustil sarkastický sestřih televizních titulků kritizující žánrové přesahy zpěvačky. Když se Beyoncé znovu objevila na pódiu, stála za řečnickým pultem v šatech s novinovým potiskem, připravená spustit manifest America Has a Problem. Byl to moment napětí, odporu i sebereflexe a současně perfektně vystavěný přechod do další fáze koncertu.
Předposlední část koncertu, věnované desce Renaissance, uvedl další silný vizuální moment: vstup Beyoncé na scénu v sedle zlatého koně. Tento motiv, známý už z vizuálů alba, zde získal nový rozměr, působil jako elegantní vstup do futuristického disco-bloku.
Další výrazné gesto přišlo ve skladbě 16 Carriages. Beyoncé přeletěla scénu ve zlatém Cadillacu Eldorado s americkou vlajkou vevnitř. Nebyl to jen technický efekt, spíš silná tečka za osobním příběhem o vlastní cestě.
Všechny příběhy pak vrcholily projekcí, která většině publika způsobila husí kůži, na obří obrazovce se v rychlé, rytmicky střižené sekvenci střídaly fotografie a záběry z jednotlivých ér Beyoncé, její tváře, pózy, proměny stylu i identity. Tato koláž vizuálně shrnula její dosavadní kariéru: jako matky, umělkyně, aktivistky, módní ikony i ženy, která dokáže sama sebe neustále překonávat. Byla to tichá, ale výmluvná tečka, která dala celému večeru intimní, téměř dokumentární přesah, jako by nám Beyoncé na závěr podala ruku a ukázala, kdo vlastně celou dobu za tím všim stál.
Bezprostředně poté zazněla závěrečná skladba Amen, během níž Beyoncé vystoupila před monumentální zlatou hlavou sochy Svobody, která byla umístěna přímo na scéně jako výrazná scénografická rekvizita. V tomto symbolickém obrazu kulminovalo celé poselství koncertu: o moci, identitě, svobodě a americké kultuře.
Vokální výkon bez jediné chyby
Po pěvecké stránce Beyoncé předvedla tradičně špičkový výkon. Její hlas zněl stadionem silně a čistě a s jistotou pokryl všechny polohy, od hlubokých soulových tónů po operní výšky. Zpěvačka bez námahy zaplnila svým hlasem celý prostor Tottenham Stadium. Rockově zachraptěla v energické Ameriican Requiem, temně zazpívala Jolene jako varovný song a naplno procítěně zazpívala vysoké tóny v baladě Irreplaceable. V písni Daughter překvapila výletem do operního světa, její interpretace obsahovala část árie Caro Mio Ben z 18. století, kterou zazpívala s lehkostí a technicky čistým operním přednesem.
Precizní choreografie bez zaváhání
Také po taneční a pohybové stránce nabídla show naprosto bezchybný výkon. Choreografie působily mimořádně propracovaně a technicky náročně, plné rychlých krokových sekvencí a výrazné gestiky, které Beyoncé zvládla s naprostou precizností. Na pódiu ji doprovázela skupina zhruba tří desítek špičkových tanečníků a jejich dokonale sladěná souhra vytvářela vizuálně působivý celek. Nechyběly ani ikonické prvky jako společná line-dance (country taneční řada) nebo square dance motivy (tradiční americký skupinový tanec ve čtvercové formaci), které se objevily u několika westernově laděných skladeb. K celkovému tempu přispělo i to, že Beyoncé téměř bez přestávky střídala kostýmy a scénické podoby a i když na několik minut zmizela kvůli převleku, na obrazovkách běžely příběhy nebo pokračovali její tanečníci. Beyoncé udržela vysoké nasazení od první do poslední minuty a i v samotném finále dokázala zvládnout náročný závěr jak po hlasové, tak pohybové stránce.
Módní exploze: Western Glam i LED kostým
Samostatnou kapitolu tvořila módní stránka koncertu. Beyoncé během večera vystřídala hned několik outfitů, které vždy ladily s náladou konkrétního aktu. Jeden z nejpůsobivějších tvořil elektronický oblek využívající LED technologii, během písně Daughter neustále měnil barvy a vzory každých pár sekund. Vytvářel tak doslova živý vizuální efekt. Všechny kostýmy navrhují speciálně na každé vystoupení světové módní domy v souladu s celkovým tématem.
Každá změna outfitu vyvolala v publiku nadšení. Zpěvačka byla nepřehlédnutelná, s dlouhými vlajícími vlasy a ikonickými doplňky. Stylová jednotnost se promítla i mezi tanečníky, kteří oblékli třpytivé kovbojské klobouky, kostýmy s třásněmi a přezkami nebo kožené chapsy. Dokonce i většina fanoušků v publiku přišla v oblečení ladícím s westernovým tématem večera, čímž společně vytvořili jedinečnou, hravou a nezapomenutelnou atmosféru.
